Podcast na Základní klinické vyšetření zvířat

Kapitoly

Co prozradí první pohled

Papíry především: Nacionále a anamnéza

Magická trojice: Trias

BCS: Jak se měří kondice

Celkový dojem a trávení

Bachor a Hydratace

Mízní Uzliny

Srdce a Cévy

Dýchací Aparát

Od plic k paznehtům

Reflexy a další systémy

Hlavní nález a rozloučení

Přepis

Lucie: Víte, co je jedna z věcí, která u zkoušky z kliniky potrápí až 80 % studentů? Není to složitá operace... ale správné a rychlé zhodnocení kondice zvířete, neboli BCS. A my vám dnes ukážeme, jak na to, abyste v tom už nikdy nechybovali.

Ondřej: Přesně tak. Je to základ, který rozhoduje.

Lucie: Posloucháte Studyfi Podcast. Tak pojďme na to. Ondřeji, než vůbec na zvíře sáhneme, co musíme vědět?

Ondřej: Všechno začíná u chovatele. Potřebujeme dvě věci: nacionále a anamnézu. Zní to složitě? Vůbec není.

Lucie: Dobře, tak co jsou ty nacionále? To je jako občanka pro krávu?

Ondřej: V podstatě ano! Je to identifikace zvířete. Číslo ušní známky, plemeno, pohlaví, datum narození, ale i původ rodičů nebo kde se narodilo. Prostě životopis.

Lucie: Rozumím. A anamnéza, to je předchorobí, že?

Ondřej: Přesně. Zjišťujeme, jak se daří celému stádu – vakcinace, výživa. Ale i konkrétní historii nemocného zvířete. Kdy se změnilo chování? Co už dostalo za léčbu? To je detektivní práce.

Lucie: Fajn, detektivní práci máme za sebou. Teď jdeme na samotné vyšetření. Kde začít?

Ondřej: U takzvaného triasu. To je svatá trojice základních hodnot: teplota, puls a dechová frekvence.

Lucie: A jaké jsou normální hodnoty? Třeba u dospělého skotu?

Ondřej: U dospělého skotu je dechová frekvence 16 až 35 za minutu, puls 55 až 80 a teplota se drží mezi 37,5 a 39 stupni Celsia.

Lucie: Super. A je tu nějaký chyták, na který si dát u zkoušky pozor?

Ondřej: Určitě! Častá otázka je maximální fyziologická teplota u telete do dvou měsíců. Zapamatujte si číslo 39,5. Nad dva měsíce je to už jen 39 stupňů.

Lucie: Skvělé, trias máme. Co dál? Jak objektivně posoudit, jestli je zvíře hubené, nebo tlusté? Tady přichází na řadu to zmíněné BCS, že?

Ondřej: Přesně tak. Body Condition Score, neboli BCS. Je to stupnice od jedné do pěti. Jednička je kachexie – zvíře je vyhublé, výběžky obratlů jsou ostré a nahmatáte každý z nich.

Lucie: A pětka je co? Chodící koule?

Ondřej: Dá se to tak říct. Pětka je obezita. Výběžky obratlů nenahmatáte ani silným tlakem, všude je silná vrstva tuku.

Lucie: A jaký je ideál?

Ondřej: Třeba u holštýnského skotu je ideál BCS 3,5 při zasušení a otelení. To je taková zlatá střední cesta.

Lucie: Dobře, takže máme trias i kondici. Na co se ještě zaměřit?

Ondřej: Na celkový dojem. Postoj, pohyb – nekulhá? Nenaklání hlavu? Důležitá je i poloha, třeba ležení na boku, takzvaná laterální poloha, je vždycky vážný stav!

Lucie: A co třeba trávení? Jak poznáme, že funguje, jak má?

Ondřej: U přežvýkavců je klíčové vyšetření bachoru. Fonendoskopem posloucháme jeho rotace. Fyziologicky bysme měli slyšet dvě až tři rotace za dvě minuty.

Lucie: Takže shrnuto: začneme papíry, pak změříme trias, zhodnotíme BCS a nakonec celkový zdravotní stav od postoje až po bachor.

Ondřej: Přesně tak. Když tenhle postup dodržíš, nic ti neunikne. A příště se podíváme na...

Lucie: Počkat, počkat, Ondřeji, než se posuneme dál... Zmínil jsi bachor. To není jenom o tom, jestli se točí, nebo ne, že?

Ondřej: Přesně tak. Jde i o kvalitu a intenzitu. Používáme takové jednoduché hodnocení. Tři pluska znamenají silnou rotaci se dvěma vrcholy, což je ideální. Pak to klesá až k mínusu, což je atonie, a to je ticho. A to ticho fakt slyšet nechceš.

Lucie: Rozumím, takže ticho v bachoru je špatné znamení. A co další rychlé kontroly, které mi hodně napoví o celkovém stavu?

Ondřej: Určitě hydratace a sliznice. Sliznice v tlamě, spojivky... měly by být růžové, vlhké a lesklé. Jakmile jsou bledé, nažloutlé nebo suché, je to varovný signál.

Lucie: A hydratace? To je ten test s kožní řasou, že?

Ondřej: Ano, to je jeden ze způsobů. Zvedneš kůži před lopatkou a měla by se vyhladit do dvou sekund. To samé platí pro CRT – čas kapilárního návratu. Zatlačíš na dáseň a do dvou sekund musí zase zrůžovět.

Lucie: Super, to jsou skvělé a rychlé testy. A co mízní uzliny? Někdy mám pocit, že se snažím najít něco, co tam možná ani není.

Ondřej: Chápu. Musíš vědět, kde hledat. Fyziologicky jsou v podkoží hmatné hlavně podčelistní, předlopatkové a u samic nadvemenní. Důležité je všímat si velikosti, bolestivosti a symetrie. Jsi takový detektiv zdraví.

Lucie: Detektiv zdraví, to se mi líbí! Takže pokud najdu nějakou, která je zvětšená nebo bolestivá, je to další stopa.

Ondřej: Přesně tak. Je to často první známka zánětu nebo infekce v dané oblasti těla.

Lucie: Dobře, a teď se posuňme k oběhovému aparátu. Srdce. To prostě přiložím fonendoskop na hrudník a poslouchám?

Ondřej: No, skoro. Každá chlopeň má své takzvané punctum maximum, tedy místo, kde je slyšet nejlépe. Je to trochu jako ladit rádio, abys chytil čistý signál. Na levé straně hrudníku najdeš většinu z nich.

Lucie: Takže musím vědět, kde přesně poslouchat. A co hodnotím, kromě toho, jestli to vůbec bije?

Ondřej: Hodnotíš frekvenci, rytmus a intenzitu ozev. A hlavně pátráš po šelestech. Ty ti můžou prozradit třeba nedomykavost chlopně.

Lucie: A co pulz? Musí odpovídat tomu, co slyším v srdci?

Ondřej: Rozhodně. Nejlépe ho nahmatáš na ocasní tepně. Pulzní vlna musí kopírovat srdeční stah. Pokud je mezi nimi nesoulad, je to vážný problém.

Lucie: Páni, to je skládačka. Takže bachor, hydratace, uzliny, srdce, pulz... Poslední velká část je asi dýchání, že?

Ondřej: Přesně tak. U dechu sledujeme frekvenci, pravidelnost a typ. Fyziologické je takzvané kostoabdominální dýchání, tedy kombinace hrudníku a břicha. A hlavně – kvalitu. Jestli zvíře dýchá volně, nebo s námahou.

Lucie: Takže abychom to shrnuli: nestačí jen změřit teplotu. Je to komplexní detektivní práce, kde každý detail hraje roli.

Ondřej: Lépe bych to neřekl. A příště si ukážeme, jak všechny tyhle stopy a nálezy poskládat dohromady a dojít ke správné diagnóze.

Lucie: Takže máme spoustu stop. Ale vyšetření tím nekončí, že? Co dalšího musíme zkontrolovat, abychom měli kompletní obrázek?

Ondřej: Přesně tak. Pokračujeme systematicky. Například plíce – tam posloucháme dýchací šelesty. Normálně slyšíme jen nádech, to je takzvané vezikulární dýchání.

Lucie: A když slyšíme i výdech?

Ondřej: To už značí problém. Třeba bronchovezikulární šelest ukazuje na tekutinu v plicních sklípcích. A pak jsou tu přídatné šelesty – různé rachoty, pískoty nebo praskoty.

Lucie: To zní skoro jako orchestr. Ale asi ne zrovna symfonický.

Ondřej: To rozhodně ne. Hned potom se zaměříme na močový aparát. Sledujeme, jak často zvíře močí, a prohmatáme citlivost ledvin. Pak samozřejmě pohybový aparát – kulhání je častý problém a nejčastěji za to můžou paznehty.

Lucie: A co taková nervová soustava? To zní jako detektivka sama o sobě.

Ondřej: Je to tak. Sledujeme hlavně vědomí, koordinaci a reflexy. Třeba panikulární reflex, kdy píchnutím do kůže vyvoláme stah svalu.

Lucie: Takže takové malé leknutí?

Ondřej: Dá se to tak říct. U mláďat je absolutně klíčový pupek. Hledáme záněty nebo kýly. A u dojnic samozřejmě mléčná žláza – velikost, zarudnutí a hlavně kvalita mléka. Každý systém nám dává další dílek skládačky.

Lucie: Dobře, takže projdeme celé zvíře od hlavy až k patě. Co je ten nejdůležitější výstup z celé téhle práce?

Ondřej: Na konci musíš mít jasný hlavní nález. To je ten jeden, nejzásadnější problém, který vysvětluje stav zvířete. Od něj se pak odvíjí celá diagnóza.

Lucie: Perfektní shrnutí. Klíčem je tedy systematický přístup a schopnost poskládat všechny stopy dohromady. Mockrát děkuji, Ondřeji, za skvělé rady.

Ondřej: I já děkuji za pozvání. A vám, posluchačům, přejeme hodně úspěchů při studiu.

Lucie: Mějte se krásně a na slyšenou u dalšího dílu Studyfi Podcastu!