Podcast na Zabití z nedbalosti a účast na sebevraždě

Kapitoly

Mýtus o trestném činu

Trestný čin a jeho druhy

Zavinění – Úmysl a nedbalost

Přepis

Jakub: Většina lidí si myslí, že každý protiprávní čin je automaticky trestný. Rozbiješ okno, ukradneš jablko... hned jsi zločinec. Ale ono je to celé trochu jinak.

Lucie: Přesně tak, Jakube. Ne každé protiprávní jednání je hned trestným činem. A právě na tyhle rozdíly se dnes podíváme.

Jakub: Skvěle. Posloucháte Studyfi Podcast, jdeme na to.

Jakub: Takže, Lucie, co to vlastně ten trestný čin je? Co ho odlišuje od běžného přestupku?

Lucie: Trestný čin je takové protiprávní jednání, které zákon výslovně označuje za trestné a které má určitou míru společenské škodlivosti. Všechno definuje trestní zákoník.

Jakub: A ten zákoník to nějak dál dělí? Zní to jako hodně paragrafů.

Lucie: To ano. Dělí trestné činy na přečiny a zločiny. Zjednodušeně řečeno, přečiny jsou ty méně závažné. Zločiny jsou pak všechny ostatní, ty závažnější.

Jakub: Rozumím. A slyšel jsem i o termínu „provinění“.

Lucie: Ano, to je speciální označení pro trestný čin, který spáchá mladistvý, tedy osoba mezi 15 a 18 lety. Mají pak mírnější pravidla.

Jakub: Dobře, a co úmysl? Musím vždycky chtít něco provést, aby to byl trestný čin?

Lucie: To je skvělá otázka! Právě vnitřní postoj pachatele, neboli zavinění, je klíčový. Rozlišujeme úmysl a nedbalost.

Jakub: Takže i když něco „nechci“ udělat, můžu být potrestaný?

Lucie: Přesně. Existuje třeba vědomá nedbalost. Představ si řidiče, který ví, že jede nebezpečně, ale spoléhá, že se nic nestane. Nechce nikoho zranit, ale riskuje to.

Jakub: Aha! Takže výmluva „já nechtěl“ ne vždycky stačí.

Lucie: Přesně tak. Pak je tu i nedbalost nevědomá, kdy pachatel nevěděl, že může něco způsobit, ačkoliv to vzhledem k okolnostem vědět měl a mohl.

Jakub: Páni. Takže shrnuto: trestní právo hmotné určuje, co je trestný čin, a řeší i to, jestli pachatel jednal úmyslně, nebo z nedbalosti. Díky, Lucie!

Lucie: Rádo se stalo. A příště se podíváme dál.