Podcast na Vznik českého státu a raní Přemyslovci

Kapitoly

Mýty a první Přemyslovci

Vražda svaté Ludmily

Svatý Václav, kníže a světec

Boleslav, bratrovrah a tvůrce státu

Vzestup a pád Slavníkovců

Osud svatého Vojtěcha

Kníže a jeho moc

Správa a společnost

Shrnutí a závěr

Přepis

Tereza: Většina lidí si myslí, že o počátcích českého státu víme jen pár legend a útržků. Že je to taková temná, neznámá doba.

Matěj: Přesně. Ale ve skutečnosti je to jen polovina pravdy. Archeologie a moderní výzkumy odhalují nečekaně detailní a často i dost drsný příběh plný politických intrik a vražd.

Tereza: Vážně? Tak to mě zajímá. Posloucháte Studyfi Podcast. Matěji, kde ten příběh vlastně začíná?

Matěj: Začíná u prvního historicky doloženého Přemyslovce, knížete Bořivoje. Legenda praví, že ho velkomoravský kníže Svatopluk pozval na hostinu, ale nenechal ho sedět u stolu, protože nebyl křesťan. To muselo být trapné.

Tereza: Docela slušná motivace ke konverzi. Takže se nechal pokřtít?

Matěj: Přesně tak. Spolu se svou ženou Ludmilou přijal křest od samotného Metoděje. Jejich prvním sídlem nebyla Praha, ale Levý Hradec. Až později se centrum moci přesunulo na Pražský hrad.

Tereza: A po Bořivojovi přišli jeho synové, Spytihněv a Vratislav, že?

Matěj: Ano, ale Vratislav vládl jen krátce, padl v bitvě s Maďary. A to nás přivádí k jeho synovi, budoucímu svatému Václavovi. Jenže v té době byl ještě malý kluk.

Tereza: A vlády se ujala jeho matka Drahomíra. Ale výchovu měla na starost babička Ludmila, je to tak?

Matěj: Přesně. A tady začíná to drama. Dvě silné ženy, dva různé pohledy na výchovu i politiku. Ludmila vychovávala Václava v křesťanském duchu na Budči, kde byla mimochodem nejstarší škola u nás. A to Drahomíře vadilo.

Tereza: Takže se rozhodla Ludmily zbavit... dost brutálně.

Matěj: Extrémně brutálně. Uchýlila se na hrad Tetín, ale Drahomíra si najala dva vikingské zabijáky, Tunnu a Gommona, kteří ji 15. září 921 uškrtili jejím vlastním závojem.

Tereza: Drsné. Když se pak Václav ujal vlády, co udělal jako první?

Matěj: Nechal ostatky své babičky Ludmily slavnostně přenést na Pražský hrad. Ukázal tím, čí odkaz bude následovat. A nebyl to žádný slaboch, jak si ho někdy představujeme. Třeba kouřimského knížete Radslava prý porazil v osobním souboji.

Tereza: A co ten slavný vztah s Jindřichem Ptáčníkem? To, že mu platil tribut?

Matěj: Platil, ano. Ale byla to spíš chytrá diplomacie. Vyhnul se tak zničující válce a na oplátku získal pro Prahu neuvěřitelně cennou relikvii – rameno svatého Víta. Právě kvůli ní pak založil na Hradě rotundu svatého Víta, předchůdce dnešní katedrály.

Tereza: Jenže jeho úspěch se nelíbil jeho bratrovi Boleslavovi...

Matěj: Bohužel. Boleslav ho pozval na křtiny svého syna a druhý den ráno, 28. září 935, ho cestou na mši nechal zavraždit. Legenda říká, že Václav se snažil utéct do kostela, ale dveře byly zamčené. Zřejmě v tom jel i místní kněz.

Tereza: Takže Boleslav je ten hlavní záporák českých dějin?

Matěj: No, je to složitější. Je nazýván bratrovrahem, ale zároveň byl neuvěřitelně schopný vládce a v podstatě tvůrce českého státu. Později dokonce nechal ostatky Václava přenést do svatovítské rotundy a začal budovat jeho kult.

Tereza: Takže si uvědomil, že mít svatého v rodině se politicky hodí? To je chytré.

Matěj: Přesně. A vojensky byl taky zdatný. V roce 955 pomohl císaři Otovi I. porazit Maďary v bitvě na řece Lechu. Za jeho vlády Přemyslovci ovládli celé Čechy a vytvořil takzvanou hradskou soustavu – síť hradišť, která spravovali jeho úředníci.

Tereza: Takže položil základy státní správy. A co ekonomika?

Matěj: Taky se činil. V 60. letech 10. století navštívil Prahu kupec Ibrahim ibn Jákúb a popsal ji jako rušné obchodní centrum. I když, obchodovalo se třeba s otroky... Ale hlavně Boleslav zavedl první české mince, stříbrné denáry. Tím dal státu úplně nový rozměr.

Tereza: Páni. Takže od mýtů a vražd jsme se dostali až ke skutečnému budování státu. To je velký skok.

Tereza: Takže po Boleslavu Ukrutném tu máme jeho syna, Boleslava II. Tomu se říkalo Pobožný, což je po tátovi docela změna, ne?

Matěj: To rozhodně. Jeho vláda byla víc o stabilizaci. A hlavně, v roce 973 založil pražské biskupství. To byl obrovský krok k západu.

Tereza: Ale v Čechách tehdy nebyli jen Přemyslovci, že? Co ti slavní Slavníkovci?

Matěj: Přesně tak, velcí konkurenti. Měli obrovské území a... razili si vlastní mince! To bylo v desátém století obrovské politické gesto.

Tereza: Jako by si dnes nějaký hejtman začal tisknout vlastní krajské peníze?

Matěj: Přesně tak! A taková konkurence samozřejmě nemohla skončit dobře. V roce 995 došlo k vyvraždění jejich hlavního hradiště v Libici.

Tereza: To je drsné. Ale vím, že někdo přežil. Třeba svatý Vojtěch, ten byl přece Slavníkovec.

Matěj: Ano, druhý pražský biskup Vojtěch byl zrovna v zahraničí, stejně jako jeho dva bratři. On byl velký reformátor, kritizoval obchod s otroky a nekřesťanské mravy. Byl z toho tak frustrovaný, že dvakrát odešel do Itálie.

Tereza: Takže se mu tady moc nelíbilo. Ale něco tu přece jen zanechal, ne?

Matěj: Určitě. Založil Břevnovský klášter, první mužský klášter u nás. Nakonec ale zemřel mučednickou smrtí v Prusku. Jeho osud a pád jeho rodu definitivně upevnil moc Přemyslovců.

Tereza: Takže jedna kapitola skončila, aby mohla začít další. A co další vývoj? Jak to bylo po smrti Boleslava II.?

Tereza: Takže, probrali jsme velké události. Ale jak ten stát vlastně fungoval? Jak se v raném středověku vládlo?

Matěj: To je klíčová otázka. Kníže se k moci nerodil jen tak. Musel být zvolen a symbolicky dosazen na knížecí stolec – speciální kámen na Pražském hradě. A u toho měli být přítomni všichni svobodní Čechové.

Tereza: Všichni? To zní… poněkud plno. A jak to bylo s vlastnictvím?

Matěj: Tradiční pojetí říká, že jediným vlastníkem všeho byl kníže. Proto neustále objížděl své hrady, takzvané kastelánie, a doslova projídal daně, které byly v naturáliích.

Tereza: Takže žádné peníze, prostě se najedl a jel dál. A co jeho správci na těch hradech?

Matěj: Kasteláni! Tady je to zajímavé. Kníže je po pár letech přesunul na jiný hrad. Dělal to proto, aby si na jednom místě nevybudovali vlastní moc a neohrozili ho.

Tereza: Chytré. A co obyčejní lidé? Byli všichni poddaní?

Matěj: Ne tak docela. Byli tu svobodní, poddaní, otroci, a pak zvláštní skupina – darovaní lidé. Kníže mohl darovat kus půdy i s obyvateli třeba klášteru.

Tereza: Takže abychom to shrnuli: kníže, který musel být potvrzen, vlastnil v podstatě vše a chytře přesouval úředníky, aby si udržel moc. To je fascinující pohled.

Matěj: Přesně tak. A tento model nebyl jen u nás. Historici jako Třeštík a Žemlička ukazují podobné principy i v Polsku a Maďarsku.

Tereza: Matěji, moc děkuju za skvělý přehled. Bylo to super a myslím, že jsme si udělali mnohem jasnější obrázek.

Matěj: Já taky děkuju za pozvání. Rád jsem se podělil.

Tereza: I vy, posluchači, díky, že jste byli s námi u dalšího dílu Studyfi Podcastu. Mějte se fajn a zase brzy na slyšenou!