Podcast na Významní literární autoři a směry

Kapitoly

Problém s autory

Realismus 19. století

Kontrasty 20. století

Po válce a v sedmdesátkách

Čeští buřiči a obrozenci

Světoví autoři a krize

Česká moderna a pábitelství

Buřiči a Pacifisté

Realismus na dvou kontinentech

Česká literatura po válce

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Jakub: Víte, co u maturity z literatury potopí osmdesát procent studentů? Není to obsah děl. Je to ten chaos, kdy máte přiřadit autora ke správnému směru a době. Maupassant, Fuks, Nabokov... zní to jako náhodný seznam jmen.

Karolína: Přesně tak! Ale slibuju, že za pár minut v tom uvidíte systém. Ukážeme si, jak na to, abyste se v tom už nikdy neztratili.

Jakub: To zní skvěle. Tak jdeme na to.

Karolína: Tohle je Studyfi Podcast.

Jakub: Tak kde začneme? Možná v 19. století?

Karolína: Perfektní start. Vezměme si dva realisty. Francouze Guy de Maupassanta a našeho Ladislava Stroupežnického. Oba psali ve stejné době, ale každý trochu jinak.

Jakub: Maupassant, to je ten s povídkami, které často nekončí moc vesele, že? Takový pesimista?

Karolína: Dá se to tak říct. Jeho realismus byl až naturalistický. To znamená, že se nebál ukázat i tu nejošklivější, syrovou stránku života. Stroupežnický zase přenesl realismus na českou vesnici v „Našich furiantech“. Ukázal skutečné lidi a jejich spory. Žádné ideály.

Jakub: Takže klíčové slovo je „skutečný život“ bez příkras.

Karolína: Bingo!

Jakub: A co 20. století? Tam už se to asi komplikuje, že?

Karolína: Trochu, ale princip je stejný. Postavme si proti sobě Vladimira Nabokova a Zdeňka Jirotku. Oba psali ve 20. století, ale jsou jako den a noc.

Jakub: Nabokov... to je „Lolita“, že? Ale co ten modernismus?

Karolína: Přesně. Modernismus si hraje s jazykem, s vyprávěním, je složitější. Nabokov byl mistr jazykových hříček, psal rusky i anglicky. A proti němu stojí Jirotka a jeho „Saturnin“.

Jakub: Takže ze složitého modernismu rovnou k inteligentnímu humoru a sluhovi, který dělá z života jedno velké dobrodružství.

Karolína: Vidíš? Jde to! Elegantní humor versus jazyková ekvilibristika.

Jakub: A co autoři po válce? Tam už asi moc humoru nebylo.

Karolína: To tedy ne. Tady máme třeba Ladislava Fukse. Jeho „Spalovač mrtvol“ je ukázková psychologická próza. Fuks zkoumá, jak strach a manipulace dokážou totálně rozložit člověka. Je to temné a mrazivé.

Jakub: A to je úplně jiný svět než třeba Christiane F. a její „My děti ze stanice ZOO“, i když to je taky drsné čtení.

Karolína: Přesně. U Christiane F. už mluvíme o literatuře faktu. Je to syrový, skutečný příběh narkomanky z Berlína 70. let. Žádná fikce, jen drsná realita.

Jakub: Takže když to shrnu... nejde o to biflovat se data, ale pochopit, co se v té době dělo a jak na to autoři reagovali. Pak to dává smysl.

Karolína: Přesně o tom to je! A příště se podíváme na další autory.

Jakub: Super, tak jsem zvědavý, koho tam máš dál. Kdo je další na seznamu?

Karolína: Začněme třeba Viktorem Dykem. Patřil ke generaci takzvaných anarchistických buřičů. Zní to rebelsky, co?

Jakub: To jo! Co přesně to znamená?

Karolína: V podstatě kritizovali tehdejší společnost a maloměšťáctví na přelomu 19. a 20. století. Jeho nejznámější dílo je satirický Krysař.

Jakub: Aha, takže rebel s příčinou. A co někdo z národního obrození? To je taková klasika.

Karolína: Určitě! Božena Němcová. To je jméno, které zná každý. Babička je samozřejmě její nejznámější dílo, ale je důležité vědět, že sbírala lidové pohádky a tradice v době, kdy se formoval český národ.

Jakub: Takže v podstatě pomáhala budovat naši kulturu. To dává smysl.

Karolína: Přesně. A teď skok do Ameriky. John Steinbeck. Toho si spojte s velkou hospodářskou krizí ve 30. letech.

Jakub: O myších a lidech, že? To jsme četli ve škole. Docela drsný příběh.

Karolína: Hodně drsný. Steinbeck mistrně zobrazoval chudobu a sociální problémy té doby. Za to taky dostal Nobelovu cenu. Jeho síla je v tom, jak ukazuje člověka v těžkých situacích.

Jakub: A když mluvíme o těžkých situacích... Anne Franková. Její deník je asi jedna z nejsilnějších knih vůbec.

Karolína: Souhlasím. To je válečná literatura v nejčistší podobě. Není to fikce, je to autentické svědectví o holocaustu z pohledu mladé dívky, která se skrývala před nacisty. A to je ta hlavní síla té knihy.

Jakub: Dobře, pojďme zpátky k nám. Co třeba Karel Čapek? Slyšel jsem, že dal světu jedno hodně známé slovo.

Karolína: Přesně tak! Slovo 'robot'. Čapek byl neuvěřitelně všestranný... pragmatismus, demokratický proud... Ale pro maturitu je klíčové vědět, že řešil moderní témata a hrozby, jako právě nástup techniky.

Jakub: Super, takže Čapek rovná se robot. To je jednoduché. A na závěr... co takový Bohumil Hrabal?

Karolína: Ach, Hrabal! To je moje srdcovka. Ten je známý pro takzvané pábitelství. Zobrazoval obyčejné lidi, figurky z hospod a periferie, a nacházel krásu v jejich absurditě.

Jakub: Pábitelství... to zní jako 'báječný vypravěč'. Takže prostě někdo, kdo miluje neuvěřitelné historky?

Karolína: Dá se to tak říct! Používal dlouhá souvětí a hospodský styl vyprávění. Je to prostě literatura, která teče jako dobře načepované pivo.

Jakub: Tak to je přirovnání, které si budu pamatovat! Super, Karolíno. Takže zase vidíme, že za každým jménem je příběh a kontext, ne jen nudná data.

Karolína: Přesně tak. A když pochopíš ten kontext, jména ti naskočí sama. Příště se podíváme na jednotlivé literární směry a jak je od sebe snadno rozeznat.

Jakub: Perfektní, na to se těším! Tak pojďme rovnou na to. Slíbili jsme si literární směry a autory. Kde začneme? Možná u někoho, kdo se nebál jít proti proudu?

Karolína: Skvělý nápad! Vezměme si třeba Viktora Dyka. To je ukázkový představitel takzvaných anarchistických buřičů. Prostě rebelové své doby.

Jakub: Buřiči... To zní jako název rockové kapely. Co to v literatuře znamená?

Karolína: Vlastně jo, dá se to tak říct! Šli ostře proti společnosti, proti starým pořádkům. Dyk ve svých dílech kritizoval maloměšťáctví a prázdné vlastenectví. Je to hodně energická, provokativní poezie.

Jakub: Chápu. A kdo byl jeho protipól ve světě? Někdo klidnější?

Karolína: Určitě Romain Rolland ve Francii. Ten byl naopak humanista a pacifista. Psal v době první světové války a jeho poselství bylo jasné – válka je zlo. Jeho díla jsou o hledání míru a lidskosti.

Jakub: Takže máme rebela Dyka a pacifistu Rollanda. Úplné protiklady. Co třeba realismus? Ten zní dost... no, reálně.

Karolína: Přesně tak. Realismus se snaží zobrazit svět takový, jaký je, bez příkras. A máme tu dva skvělé příklady. V Čechách Boženu Němcovou, u které vidíme idealizovaný venkov a lidové zvyky.

Jakub: Jasně, Babička. To zná každý. A ve světě?

Karolína: V Americe třeba John Steinbeck. To je ale drsnější, sociální realismus. On neukazuje idealizovaný venkov, ale bídu a zoufalství lidí během hospodářské krize. Jeho kniha *O myších a lidech* je síla.

Jakub: Takže zase ten kontext. Němcová píše v době národního obrození, chce posílit národní hrdost. Steinbeck zase reaguje na obrovskou krizi v Americe.

Karolína: Přesně tak! Když znáš kontext, víš všechno. To je ta zkratka k úspěchu u maturity.

Jakub: Super. A co někdo z novější české literatury? Třeba někdo, koho naši posluchači možná i četli pro zábavu. Mám na mysli Bohumila Hrabala.

Karolína: Hrabal je fenomén. Patří do poválečné literatury. Jeho styl je naprosto jedinečný – takzvané pábení. Je to nekonečný proud vyprávění, často z pohledu obyčejného človíčka, který s humorem a nadsázkou komentuje absurditu života.

Jakub: Jo, jeho postavy jsou takové... svérázné. A co současnost? Třeba Michal Viewegh?

Karolína: Viewegh je typický představitel postmodernismu a literatury po roce 1989. Jeho knihy jsou čtivé, plné humoru, ironie a často reagují na aktuální společenské dění. Je to vlastně takový kronikář naší doby.

Jakub: Takže Hrabal ukazuje absurditu v socialismu a Viewegh tu naši, polistopadovou.

Karolína: Zjednodušeně řečeno, ano.

Jakub: Skvělé. Takže abychom to shrnuli. Není to o biflování jmen a letopočtů. Klíčem je pochopit dobu a směr, ve kterém autor tvořil. Ať už to byl buřič Dyk, realista Steinbeck nebo pábitel Hrabal.

Karolína: Přesně tak. Vždy se ptej: Proč to psal? Pro koho? A proti čemu se vymezoval? Odpovědi ti dají ten správný kontext a jména ti pak naskočí sama.

Jakub: To je skvělá rada na závěr. Karolíno, moc ti děkuju za všechny tipy. Věřím, že to našim posluchačům u maturity obrovsky pomůže.

Karolína: Já taky doufám! Byla to radost. Držím všem palce.

Jakub: My taky! Tak se mějte fajn, učte se chytře a slyšíme se u dalšího dílu podcastu Studyfi. Ahoj!

Karolína: Ahoj!