Podcast na Významná evropská muzea umění

Kapitoly

Galerie Uffizi: Poklad Medicejů

Vatikánská muzea: Umění papežů

Picassovo muzeum: Raná léta génia

Dalího divadelní sen

Londýn a Amsterdam

Madrid a Varšava

Lisabon a Atény

Pařížské legendy

Závěrečné klenoty a rozloučení

Přepis

Lucie: Když se řekne „muzeum umění“, většina z nás si představí nekonečné, tiché sály plné obrazů. Ale co kdybych vám řekla, že jedno z nejslavnějších muzeí na světě je vlastně soukromá sbírka pokladů jedné jediné, neuvěřitelně mocné rodiny?

Lukáš: Přesně tak. A to je jen začátek. Spousta míst, která považujeme za veřejné instituce, začala jako soukromá vášeň. Posloucháte Studyfi Podcast. Dnes se ponoříme do nejlepších muzeí v Evropě.

Lucie: Tak začněme rovnou v Itálii, ve Florencii. Galerie Uffizi. Každý, kdo miluje umění, tam prostě musí.

Lukáš: Rozhodně. A i když je celá Florencie v podstatě jedno velké umělecké dílo, Uffizi je absolutní špička. Jen malá rada – rezervujte si lístky dopředu, jinak budete čekat hodiny.

Lucie: Dobrý tip! A co je uvnitř tak výjimečného?

Lukáš: Všechno od středověku po současnost, ale to hlavní je sbírka obrazů ze 14. a 15. století. Jsou tam mistři jako Botticelli, Michelangelo, Caravaggio… prostě ti největší.

Lucie: A taky Leonardo da Vinci! Jeho „Zvěstování“ je prý jeho první velké dílo, namaloval ho, když mu bylo jen dvacet.

Lukáš: Přesně tak. A abychom se vrátili k té rodině z úvodu – Medicejští. Právě oni shromáždili obrovskou sbírku antických římských kopií řeckých soch, které tam taky najdete. To byla jejich soukromá sbírka.

Lucie: Od mocné rodiny k… ještě mocnějším hlavám církve? Co Vatikánská muzea?

Lukáš: Perfektní přechod. Založil je na začátku 16. století papež Julius II. A dodnes tam najdeš umělecké sbírky, které papežové sbírali po staletí. Je to jedna z největších sbírek na světě.

Lucie: Vím, že jsou tam hlavně římské sochy a mozaiky. Třeba Apollón Belvederský nebo sousoší Láokoón a jeho synové.

Lukáš: Ano, a nezapomeň na stropy! Ty malby a optické iluze jsou naprosto dechberoucí. A pak jsou tu Rafaelovy síně – fresky v soukromých komnatách papeže.

Lucie: A tam je slavné „Vysvobození svatého Petra“, že? Slyšela jsem, že to byla jedna z prvních nočních scén, co kdy kdo namaloval.

Lukáš: Přesně. A teď od obřích sbírek k muzeu, které se soustředí na jediného umělce. Přesouváme se do Barcelony, do Picassova muzea.

Lucie: To je zajímavé, protože Picasso je spíš spojován s Francií.

Lukáš: To ano, ale svoje formativní roky, od 14 do 24 let, strávil právě v Barceloně. V muzeu najdete hlavně díla z jeho mládí – malby, kresby, ale i keramiku.

Lucie: A sídlí v úžasných gotických palácích, že? Už jen ta budova stojí za to.

Lukáš: Určitě. Muzeum vzniklo díky daru Picassova sekretáře. Později daroval díla i sám Picasso, třeba celou sérii 58 obrazů Las Meninas, a také jeho žena Jacqueline. Celkem je tam přes 4 251 děl.

Lucie: Páni. Takže na tohle si rozhodně vyhradit celé odpoledne. Z Florencie přes Vatikán až do Barcelony, to byla docela umělecká jízda.

Lukáš: A když už jsme u španělského umění, tak musíme zmínit naprosto unikátní místo – Divadelní muzeum Salvadora Dalího ve Figueres. Není to daleko od Barcelony.

Lucie: Divadelní muzeum? To zní jinak než klasická galerie. Proč ten název?

Lukáš: Protože to navrhl sám Dalí jako jeden velký surrealistický objekt, labyrint. Stojí na základech starého městského divadla, kde jako mladý kluk poprvé vystavoval svá díla.

Lucie: Wow, takže ten kruh se uzavřel. A co je uvnitř? Je to tak divoké, jako si představuju?

Lukáš: Ještě víc! Nejsou tam jen obrazy. Najdeš tam sochy, trojrozměrné koláže, různá mechanická zařízení a další podivnosti z jeho fantazie.

Lucie: To zní jako dobrodružství. A slyšela jsem, že je tam i něco... velmi osobního?

Lukáš: Přesně tak. Pod jevištěm v kryptě leží samotný Dalí. Je doslova součástí své největší instalace.

Lucie: Páni... A co ta slavná místnost s nábytkem?

Lukáš: Ano, to je pokoj Mae West. Když se podíváš ze správného úhlu, nábytek na míru vytvoří její tvář. Je to geniální anamorfní iluze. Celé muzeum je prostě jeden velký divadelní sen.

Lucie: Tak to je naprostá povinnost pro každého, kdo má rád umění, které provokuje a hraje si s vnímáním. Od Picassa k Dalímu, Španělsko je prostě plné uměleckých pokladů. Kam se vydáme teď?

Lukáš: Přesně tak. A když už mluvíme o pokladech, pojďme se přesunout na sever, třeba do Londýna. Tam na nás čeká Národní galerie.

Lucie: Ach, Národní galerie! Ta je obrovská. A co je na ní tak výjimečné?

Lukáš: Je tam přes dva tisíce tři sta uměleckých děl! Ale tady je ten nejlepší tip... Vstup je zdarma. Tedy kromě speciálních výstav.

Lucie: Zdarma? Tak to je v Londýně skoro zázrak! Můžu tam tedy chodit každý den a předstírat, že jsem znalec umění.

Lukáš: Přesně! Můžeš si dát rande s Van Goghovými Slunečnicemi nebo se podívat do očí Rembrandtovi na jeho autoportrétu. Je to neuvěřitelná sbírka od 14. století až po novější dobu.

Lucie: To zní skvěle. A co dalšího na severu? Kam bychom se měli podívat?

Lukáš: Co takhle Nizozemsko? Amsterdamské Rijksmuseum je absolutní nutnost, hlavně pokud miluješ holandský zlatý věk.

Lucie: Takže Rembrandt a Vermeer, předpokládám?

Lukáš: Bingo. Mají tam Rembrandtovu slavnou Noční hlídku a Vermeerovu Mlékařku. Ale samotná budova je umělecké dílo. Postavili ji v roce 1885 a je tak velká... že jí dokonce prochází silnice.

Lucie: Počkat, cože? Muzeem projíždí silnice? To si děláš srandu.

Lukáš: Nedělám! Je to asi jediné muzeum na světě s vlastním dopravním pruhem. Takže pozor na kola, až budeš obdivovat fasádu!

Lucie: Dobře, to si píšu. Takže jsme byli ve Španělsku, teď v Londýně a Amsterdamu. Co dál? Kam nás vezmeš teď?

Lukáš: Vrátíme se na chvilku do Madridu. Nemůžeme totiž vynechat Muzeum Prado. Zatímco Reina Sofía má modernu, Prado je chrám klasických španělských mistrů.

Lucie: Takže Goya, Velázquez, El Greco?

Lukáš: Přesně ti. Prado má největší sbírku španělského umění na světě, od 11. až do 19. století. Je to jako procházka španělskou historií. Ale teď něco úplně jiného.

Lucie: Jsem jedno ucho. Překvap mě.

Lukáš: Přesuneme se do Varšavy. Do Muzea neonu.

Lucie: Muzeum neonu? To zní... elektricky.

Lukáš: To taky je! Sídlí v bývalé továrně a sbírá neonové nápisy z dob studené války. Po pádu Sovětského svazu tyhle krásné, barevné nápisy prostě zmizely z ulic.

Lucie: A někdo je zachránil? To je úžasný příběh!

Lukáš: Ano, skupina nadšenců je posbírala a vytvořila tohle muzeum. Dnes je to jedna z největších atrakcí Varšavy. Není to jen o koukání na světýlka, dozvíš se i o jejich historii a výrobě.

Lucie: To je přesně ten typ muzea, který miluju. Něco nečekaného. Máš v rukávu ještě nějakou takovou specialitu?

Lukáš: Rozhodně. Letíme do Lisabonu, do Národního muzea azulejos. To jsou ty slavné portugalské keramické dlaždice.

Lucie: Ach ano, ty jsou všude po městě! Modré a bílé, že?

Lukáš: Přesně. Muzeum sídlí v nádherném klášteře Madre de Deus. A ty dlaždice nevypráví jen biblické příběhy. Jsou tam i vtipné motivy.

Lucie: Vtipné? Jako co?

Lukáš: Tak třeba scéna zvaná „Singerie“, kde jsou opice oblečené jako lidi! Nebo kuře, které jede v kočáře na svou svatbu. Je to ze 17. století!

Lucie: Opice v šatech? Tak to musím vidět! To je geniální.

Lukáš: A zlatý hřeb je obrovské panoráma Lisabonu na více než 1300 dlaždicích, které ukazuje, jak město vypadalo před zničením zemětřesením v roce 1755. A odtud se přesuneme ke kořenům evropské civilizace – do Atén.

Lucie: Do Muzea Akropole, předpokládám.

Lukáš: Přesně tak. Parthenon na kopci je majestátní, ale prázdný. Všechny ty menší, cenné artefakty – sochy, vázy, bronzové figurky – jsou teď bezpečně uložené v moderním muzeu přímo pod ním. Procházíš se tam třemi tisíci lety řecké historie.

Lucie: To je neuvěřitelné. Evropa je doslova posetá historií. A co takové ty klasiky? Třeba Paříž?

Lukáš: Jasně, Paříž nemůžeme vynechat. Ale začneme netradičně. Ne v Louvru, ale v Musée d'Orsay.

Lucie: To je to v bývalém vlakovém nádraží, že?

Lukáš: Přesně! Ta budova je sama o sobě zážitek. A uvnitř je jedna z nejlepších sbírek impresionistického umění na světě. Van Gogh, Manet, Gauguin... všichni jsou tam.

Lucie: A taky je tam to obrovské okno s hodinami, odkud si všichni dělají fotky na Instagram, že?

Lukáš: Přesně to. S výhledem na Sacré Coeur. Ale dobře, teď ta největší legenda ze všech. Louvre.

Lucie: Mona Lisa!

Lukáš: Samozřejmě. Ale Louvre je mnohem víc. Je tak obrovský, že bys potřebovala dny, ne-li týdny, abys viděla všechno. Má přes 38 000 artefaktů od pravěku po 21. století.

Lucie: Takže je dobré si naplánovat, co chci vidět, a nesnažit se to stihnout všechno najednou.

Lukáš: To je klíčové. Vyber si třeba egyptskou sbírku nebo renesanční mistry a zbytek si nech na příště. Jinak z toho budeš mít jen bolavé nohy a pocit, že jsi nic neviděla pořádně.

Lucie: Dobrá rada. A co třeba Vídeň? Ta je také známá svým uměním.

Lukáš: Rozhodně. Kunsthistorisches Museum. Je to v podstatě pokladnice Habsburků. Obrovská, nádherná budova, která hostí takové skvosty jako Bruegelovu Babylonskou věž nebo Lovce ve sněhu.

Lucie: Takže další povinná zastávka. A máme ještě nějaké finální doporučení?

Lukáš: Poslední, ale neméně důležité, je Van Goghovo muzeum v Amsterdamu. Je hned vedle Rijksmusea a je to největší sbírka jeho děl na světě.

Lucie: V čem je jiné než vidět jeho obrazy jinde?

Lukáš: Je to neuvěřitelně osobní. Vidíš jeho díla seřazená podle období jeho života. Od tmavých Jedlíků brambor až po zářivé Slunečnice a Mandlovníky. Jsou tam i jeho kresby a dopisy. Pochopíš ho nejen jako umělce, ale i jako člověka.

Lucie: Páni, Lukáši, to byla neuvěřitelná cesta po Evropě. Od klasických galerií přes potopené lodě ve Stockholmu až po neonové nápisy ve Varšavě.

Lukáš: Přesně tak. Klíčové je si uvědomit, že umění a historie nejsou jen v obrovských, slavných institucích. Každé město má své jedinečné poklady, které stojí za to objevit.

Lucie: Skvělé shrnutí. Moc ti děkuji za tuhle inspirativní exkurzi. A děkujeme i vám, milí posluchači, že jste byli s námi. Doufáme, že jsme vás inspirovali k vaší příští cestě.

Lukáš: Mějte se krásně a na slyšenou u dalšího dílu Studyfi Podcastu!

Lucie: Na slyšenou!