Podcast na Význam hry ve vývoji dítěte

Kapitoly

Proč si vlastně hrajeme?

Klíčová role v dětství

Znaky skutečné hry

Přepis

Tereza: Vzpomeneš si, kdy jsi naposledy hrál nějakou hru? Ať už na mobilu, deskovku s kamarády, nebo třeba fotbal?

Filip: Jasně, včera večer! A právě tahle zdánlivě obyčejná činnost je jedním z nejdůležitějších motorů lidského vývoje.

Tereza: Posloucháte Studyfi Podcast. Filipe, co to tedy přesně je hra?

Filip: Definice je záludná, protože her je strašně moc. Ale v zásadě je to činnost, která nemá konkrétní cíl, děláme ji pro radost. I když se u ní můžeme i vzdělávat.

Tereza: A proč je tak klíčová hlavně u dětí?

Filip: Už Jan Amos Komenský říkal, že hra je pro dítě stejně důležitá jako spánek a jídlo. Je to motor pro zrání, učení a socializaci!

Tereza: Jak to myslíš?

Filip: Dítě si ve hře zkouší různé role a dovednosti. Učí se fungovat mezi lidmi. Třeba při hraní „na rodinu“ si osvojuje sociální chování. Nebo při deskovce se učí, jak se nezlobit, když prohrává.

Tereza: Jo, to znám. Takže hra formuje i naši osobnost?

Filip: Přesně tak. Je to bezpečný prostor, kde si dítě může zkoušet, kým chce být. Navíc hra uspokojuje jeho přirozené potřeby. Když si dítě nemůže hrát, je frustrované.

Tereza: Jaké jsou tedy hlavní znaky, podle kterých poznáme opravdovou hru?

Filip: Jsou tři klíčové. Zaprvé spontánnost – nikdo dítěti nenařizuje, jak si má hrát. Zadruhé samoučelnost. Důležitý není výsledek, ale samotný proces hraní.

Tereza: A ten třetí?

Filip: Citové uspokojení. Dítě hru prožívá, dává do ní emoce a radost. To je to nejdůležitější.

Tereza: Takže si hrát je vlastně ta nejlepší forma učení. Díky, Filipe!

Filip: Není zač. A nezapomeňte si občas taky něco zahrát!