Podcast na Výživa a metabolismus přežvýkavců

Kapitoly

Mléčný start

Bourání a stavění

Bílkoviny v hlavní roli

Jak se tráví sacharidy?

Bílkoviny a amoniak

Tuky s mírou

Nekrmíme krávu, ale mikroby

Obyvatelé bachoru

Výsledky fermentace

Důležitost adaptace

Míchaný nápoj pro krávy

Dochucovadla a doplňky

Správný poměr živin

Superpotravina jménem mlezivo

Kvalita na prvním místě

Čistota a rizika

Konec mléčné výživy

Cíle správného růstu

Co je v krmném žlabu?

Stáj versus pastvina

Kolik pastvy je potřeba?

Rizika na pastvině

Příprava na novou laktaci

Minerály a poporodní péče

Rozjezd laktace

Seznamte se s kamelidy

Pozor, plive!

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Jakub: Přemýšlel jsi někdy u snídaně, třeba nad miskou jogurtu, jak vlastně víme, jestli ta kráva, co dala to mléko, měla dobrou stravu?

Karolína: Skvělá otázka! Jedním ze způsobů je měření koncentrace močoviny v mléce. A to nám přesně říká, jak kvalitně byla krmená. Všechno to souvisí s jejím metabolismem.

Jakub: Posloucháte Studyfi Podcast. Takže… metabolismus. To zní jako něco složitého z učebnice chemie.

Karolína: Vůbec ne! Zjednodušeně je to soubor všech chemických reakcí v těle, které přeměňují jídlo na energii a stavební látky. Bez něj by prostě nebyl život.

Jakub: Takže to není jen jedna věc, ale spousta procesů najednou?

Karolína: Přesně tak. Máme tu dva hlavní děje. První je katabolismus – to je rozklad. Představ si to jako rozebírání Lega na jednotlivé kostičky. Tím se uvolní energie.

Jakub: A ten druhý proces?

Karolína: To je anabolismus. Ten si vezme tu uvolněnou energii a ty kostičky… a postaví z nich něco nového a komplexního. Třeba svaly nebo buňky.

Jakub: Takže nejdřív se musí něco „zbourat“, aby se mohlo „postavit“. Chápu.

Karolína: Přesně. A k tomu stavění potřebujeme základní živiny. Hlavně vodu a bílkoviny, neboli proteiny. Ty tvoří asi osmnáct procent savčí buňky.

Jakub: A čím jsou ty bílkoviny tak speciální?

Karolína: Jsou to velké molekuly složené z aminokyselin. A teď to nejdůležitější – všechny obsahují dusík. Díky tomu můžeme jednoduše zjistit, kolik bílkovin je třeba v krmivu.

Jakub: Jak?

Karolína: Změříme obsah dusíku a vynásobíme ho koeficientem 6,25. Tím získáme obsah takzvaného hrubého proteinu. Je to naprostý základ pro sestavování krmné dávky.

Jakub: Takže hrubý protein… to je základ. Ale co další živiny? Třeba sacharidy? Jak se s nimi bachor vypořádá?

Karolína: Skvělá otázka. Sacharidy dělíme na několik frakcí. Máme tam třeba B1, což je škrob, a B2, rozpustná vláknina. Ty se tráví v bachoru z 60 až 95 procent.

Jakub: A ten zbytek? Co se s ním stane?

Karolína: A teď přijde ta nejzajímavější část. V bachoru žijí takoví prvoci, nálevníci. Ti pohlcují celá škrobová zrna a fungují jako takový bodyguard.

Jakub: Bodyguard? Pro škrob?

Karolína: Přesně tak. Ochrání ho před ostatními mikroorganismy. Celé zrno i s nálevníkem se tak dostane až do tenkého střeva. Tam nálevník uhyne, zrno se uvolní a stráví se enzymaticky.

Jakub: Aha! Takže se využije na sto procent. To je chytré.

Karolína: Přesně. A pak je tu frakce B3, což je nestrávená vláknina, která se fermentuje až v tlustém střevě. A nakonec frakce C, lignin, ta je naprosto nestravitelná.

Jakub: Dobře, sacharidům rozumím. A co ty bílkoviny? Ty se taky rozkládají v bachoru?

Karolína: Ano, většina z nich. Říkáme jim bachorově degradovatelný protein. Mikroorganismy ho rozloží na aminokyseliny a z nich pak vzniká amoniak.

Jakub: Počkat, amoniak? To nezní zrovna zdravě.

Karolína: Máš pravdu, ve větším množství je toxický. Ale pro mikroby v bachoru je to klíčová stavební látka. Z něj a z uhlíkatých zbytků si tvoří vlastní, mikrobiální protein.

Jakub: Takže kráva si vlastně pěstuje vlastní zdroj bílkovin přímo v bachoru?

Karolína: Přesně tak jsi to trefil! Část amoniaku se ale vstřebá do krve, putuje do jater, kde se přemění na méně toxickou močovinu.

Jakub: A ta se pak vyloučí?

Karolína: Přesně. A tady je ten praktický háček. Hladina močoviny v krvi přímo souvisí s hladinou močoviny v mléce. Takže z rozboru mléka můžeme zjistit, jestli má kráva v krmné dávce správný poměr bílkovin a energie.

Jakub: Páni. Takže obyčejné mléko nám řekne všechno o jídelníčku krávy. To je fascinující.

Karolína: Je to tak. A jen ve zkratce k tukům – ty se taky štěpí, ale u přežvýkavců s nimi musíme opatrně. Záměrně jich do krmné dávky moc nedáváme.

Jakub: Proč ne? Tuk je přece energie.

Karolína: To ano, ale příliš mnoho tuku může narušit fermentaci a celou tu křehkou rovnováhu v bachoru. Obecné pravidlo je maximálně 5 % tuku v sušině krmné dávky.

Jakub: Rozumím. Takže sacharidy, bílkoviny i tuky… je to vlastně taková malá chemická továrna. A my musíme dodávat ty správné suroviny.

Karolína: Lepší přirovnání bych nevymyslela. A právě o těch surovinách, tedy o konkrétních krmivech, si povíme příště.

Jakub: Takže minule jsi mluvila o správných surovinách. Dnes se tedy podíváme, co se s nimi děje uvnitř krávy. Předpokládám, že to není jenom o tom, že se potrava nějak... stráví.

Karolína: To rozhodně ne. U přežvýkavců platí jedno naprosto klíčové pravidlo: nekrmíš krávu, ale krmíš její mikroby. A ty pak nakrmí tu krávu.

Jakub: Mikroby? Takže v sobě má nějaké malé pomocníky?

Karolína: Malé? Vůbec ne. Představ si bachor jako obrovský fermentor, u velké krávy má klidně 150 až 200 litrů. A v něm žije neuvěřitelně složitý ekosystém bakterií, prvoků a hub.

Jakub: Celá zoo v jednom žaludku. Kdo tam má hlavní slovo?

Karolína: Jsou to tři hlavní skupiny. První jsou bakterie — to jsou hlavní pracanti. Některé umí štěpit celulózu z vlákniny, jiné zase škroby a cukry. Každá má svou specializaci.

Jakub: Rozděl a panuj, dává to smysl.

Karolína: Přesně tak. Pak tam máme nálevníky. Ti fungují jako takové mikromíchačky, svým pohybem promíchávají obsah bachoru. A navíc jsou hrozně citliví na změny, takže jsou skvělým indikátorem, jestli je v bachoru vše v pořádku.

Jakub: Takový kanárek v dole, ale v bachoru.

Karolína: Ano! A třetí jsou anaerobní houby. Ty jsou jako demoliční četa, pomáhají rozbít ty nejodolnější části rostlin a zpřístupnit živiny ostatním.

Jakub: Dobře, takže tahle parta pracantů, míchaček a demoličních čet... co vlastně vyrábí? Jaký je výsledek jejich práce?

Karolína: Výsledkem jsou těkavé mastné kyseliny, zkráceně TMK. To je hlavní zdroj energie pro krávu. Jsou tři nejdůležitější: octová, propionová a máselná.

Jakub: A můžeme ovlivnit, která z nich se bude tvořit víc?

Karolína: Ano, a to je na tom to nejlepší! Když krmíme více vlákniny, třeba ze sena nebo senáže, tvoří se hlavně kyselina octová. A ta je klíčová pro tvorbu mléčného tuku.

Jakub: Aha! Takže více vlákniny znamená tučnější mléko.

Karolína: Přesně. A naopak, když přidáme škroby, třeba z kukuřice nebo ječmene, podpoříme tvorbu kyseliny propionové. Z té si zase játra vyrábí glukózu, což je palivo pro produkci velkého množství mléka.

Jakub: Takže úpravou krmné dávky vlastně říkáme mikrobům, jaký typ paliva mají pro krávu vyrábět. To je geniální.

Karolína: Je. Ale má to jeden háček. Nemůžeš změnit krmení ze dne na den. Ta mikrobiální populace potřebuje čas, aby se přizpůsobila. Trvá to minimálně týden, ale optimálně tak 10 až 14 dní.

Jakub: Jasně, nemůžeš jen tak vyměnit celou směnu v továrně a čekat, že hned pojedou na plný výkon.

Karolína: Líp bych to neřekla. A právě proto je tak důležitá nejen skladba, ale i struktura krmiva. Třeba jak je nařezané. Ale o tom si povíme zase příště.

Jakub: Takže nestačí jen naházet krávě na hromadu to správné jídlo, ale musí to být i správně nařezané?

Karolína: Přesně tak! Říká se tomu TMR, neboli totální směsná krmná dávka. Představ si to jako dokonale namíchaný koktejl, kde je v každém loku všechno, co potřebuješ.

Jakub: Aby si krávy nemohly vybírat jen to nejchutnější, jako děti rozinky z müsli, co?

Karolína: Jo, přesně tak. Zabráníš tak selekci. Základem jsou objemná krmiva, jako kukuřičná siláž, která dodá energii, nebo různé senáže, třeba z jetele nebo trávy.

Jakub: A k tomu se přidá něco... silnějšího?

Karolína: Přesně. Jadrná krmiva, což jsou hlavně obilné šroty. A někdy se přidává i krmná sláma. Ta doplní vlákninu a udrží bachor v chodu.

Jakub: Dobře, takže máme základ. Co jsou takové ty „doplňky stravy“ pro krávy?

Karolína: Skvělá otázka. Často se přidává tuk, ale opatrně. Zvyšuje koncentraci energie, ale když je ho moc, zvířata ho odmítají. Pak třeba melasa, ta jim prostě chutná a dodá rychlou energii.

Jakub: Takže taková kravská čokoláda.

Karolína: Dá se to tak říct. A pak máme funkční doplňky. Třeba pufry, jako je jedlá soda, které stabilizují pH v bachoru a brání acidóze. O té si ještě povíme.

Jakub: A slyšel jsem o močovině. To zní... zvláštně.

Karolína: Je to zdroj nebílkovinného dusíku. Mikroorganismy v bachoru si z něj umí vyrobit vlastní bílkoviny. Je to levný způsob, jak doplnit dusíkaté látky, ale musí se s ním zacházet opatrně.

Jakub: Rozumím. Takže nejdůležitější je správný poměr všech těch složek. Co je klíčové pro výkrm?

Karolína: V první řadě energie a dusíkaté látky, tedy bílkoviny. Potřeba energie s věkem roste, zatímco potřeba bílkovin naopak klesá. Na začátku výkrmu potřebuje zvíře krmivo s asi 15 % bílkovin, na konci už mu stačí jen 11 %.

Jakub: A co vláknina? Říkala jsi, že je důležitá.

Karolína: Je, ale ve výkrmu se její koncentrace drží nižší, mezi 14 a 18 procenty. Kdyby jí bylo moc, snižovalo by to příjem sušiny a zvíře by nerostlo tak rychle. Je to prostě velká alchymie.

Jakub: To teda je. A to se bavíme o běžném výkrmu. Předpokládám, že takoví plemenní býci, to je úplně jiná liga, že?

Karolína: Přesně tak, to je úplně jiná kategorie. Ale víš, co je možná ještě důležitější než výkrm dospělých býků? Ten úplně první den v životě telete. Tam se totiž rozhoduje o všem.

Jakub: O všem? To zní dost dramaticky. Co se děje tak zásadního?

Karolína: Všechno! Bavíme se o kolostrální výživě, tedy o mlezivu. To není jenom jídlo, Jakube. To je startovací balíček imunity, který tele dostane od matky.

Jakub: Takže takové první očkování, ale v tekuté formě?

Karolína: Přesně tak! Skvělé přirovnání. Tele se rodí prakticky bez vlastních protilátek. A jedinou cestou, jak je získat, je vypít mlezivo plné imunoglobulinů, hlavně IgG. Tomu se říká pasivní přenos imunity.

Jakub: A to prostě jen vypije a má imunitu? To zní až moc jednoduše.

Karolína: V principu ano, ale je tam jeden háček. Střevní stěna telete je pro tyhle obří molekuly protilátek propustná jen prvních pár hodin po narození. Pak se to okno zavře... a už je pozdě.

Jakub: Takže je to závod s časem. Jak ale poznám, že je to mlezivo… no, dost dobré?

Karolína: Výborná otázka. Ideální mlezivo by mělo mít víc než 50 gramů IgG na litr. Farmář to samozřejmě nemůže poslat do laboratoře a čekat na výsledky. Musí se rozhodnout hned.

Jakub: A jak to udělá? Nějaký rychlý test?

Karolína: Ano, používají se jednoduché nástroje. Dřív to byl často kolostoměr, což je v podstatě hustoměr. Ale je skleněný, takže se snadno rozbije a je kalibrovaný na 20 stupňů, což je v reálu problém.

Jakub: Takže když je venku zima nebo vedro, ukazuje nesmysly.

Karolína: V podstatě ano. Dnes je zlatý standard refraktometr. Je to malý, odolný přístroj. Kápneš kapku mleziva, podíváš se a hned vidíš výsledek. Hledáme hodnotu nad 22 % Brix. To nám říká, že je mlezivo kvalitní a plné protilátek.

Jakub: Dobře, takže mám kvalitní mlezivo a spěchám. Na co si ještě dát pozor?

Karolína: Na mikrobiální kontaminaci. Mlezivo je neuvěřitelně výživné… bohužel i pro bakterie. Platí takzvané pravidlo 20 minut. Čerstvě nadojené mlezivo může mít třeba 100 tisíc bakterií na mililitr, což je limit.

Jakub: A co se stane po těch dvaceti minutách?

Karolína: Po dvaceti minutách je to už 200 tisíc. Po čtyřiceti 400 tisíc. A po hodině skoro milion. Tyhle bakterie pak ve střevě telete soutěží s protilátkami o místo na vstřebání a celou tu imunitní nálož můžou zničit.

Jakub: Páni, to je fofr. Takže co se stane, když se to celé nepovede? Když tele nedostane dost kvalitního a čistého mleziva včas?

Karolína: Tomu se říká selhání pasivního přenosu imunity. A následky jsou smutné. Takové tele je náchylné k průjmům, zánětům pupku, respiračním nemocem... prostě chřadne, zaostává v růstu a má mnohem menší šanci na plnohodnotný život.

Jakub: Takže to první napití doslova rozhoduje o jeho budoucnosti. To je fascinující. Dobře, mlezivo máme za sebou. Co ale přijde po něm? Předpokládám, že hned nepřejde na pevnou stravu.

Karolína: Přesně tak, Jakube. Hned na pevnou stravu určitě nepřejde. Po mlezivu následuje období mléčné výživy, ať už nativním mlékem nebo mléčnou náhražkou. Ale souběžně si tele už od prvního týdne života zvyká na jadrné krmivo, takzvaný starter, a kvalitní seno. To je klíčové pro správný rozvoj předžaludků, hlavně bachoru.

Jakub: Takže se v podstatě učí být přežvýkavcem. A kdy tenhle trénink končí? Kdy se z něj stane plnohodnotný jedlík s jídelníčkem pro dospělé?

Karolína: Odstavujeme je zhruba ve věku dvou měsíců. Pak začíná další klíčová fáze – odchov jalovice. A tady máme naprosto jasné cíle. Nejde jen o to, aby rostla. Musí růst správně.

Jakub: A co to znamená „růst správně“? Máme na to nějaké tabulky nebo... metr?

Karolína: Vlastně jo, máme obojí! Cílem je mít zdravou a silnou jalovici, která je připravená na první připuštění v optimálním věku a hmotnosti. A teď se podrž, čísla jsou přesná. Chceme, aby v době připouštění měla 60 až 65 procent své budoucí dospělé váhy.

Jakub: Wow, to je konkrétní. Takže když bude dospělá kráva vážit třeba 600 kilo, jalovice musí mít při první inseminaci kolem 380 kilo?

Karolína: Přesně tak. A k tomu i správnou výšku v kohoutku, zhruba 125 centimetrů. Je to věda, protože musíme hlídat poměr bílkovin a energie. Bílkoviny podporují růst kostry – tedy do výšky. Energie zase hlavně přírůstek na váze.

Jakub: Takže když to přeženeme s energií, budeme mít malou, ale tlustou jalovici? To mi něco připomíná...

Karolína: Dá se to tak říct. A to nechceme, protože zatučnění negativně ovlivňuje budoucí plodnost. Všechno musí být v rovnováze. Proto se i používá technika zvaná flushing, kdy se krmná dávka krátkodobě vylepší, aby se podpořilo zabřeznutí.

Jakub: Dobře, takže rovnováha je klíč. Co přesně tedy taková jalovice jí? Je to nějaká speciální směs?

Karolína: Základem jsou kvalitní objemná krmiva. To znamená seno a siláže, které by měly tvořit většinu krmné dávky. Ty doplňujeme jadrnými krmivy, což jsou hlavně obiloviny. Jejich podíl ale s věkem klesá. Zatímco malá jalovice dostane třeba kilo a půl jádra denně, po roce už je to třeba jen půl kila.

Jakub: Rozumím. Takže základ je kvalitní tráva a seno, a jádro je takový doplněk na energii. To zní logicky. Máme tedy nakrmeno a víme, jak má jalovice růst. Ale kde vlastně bydlí? Je rozdíl, jestli je zavřená ve stáji, nebo se pase venku?

Karolína: Obrovský. A pro jalovice je pastva naprosto ideální. Je to nejpřirozenější a nejlevnější způsob odchovu. Existuje několik systémů... třeba oplůtkový, kdy se pastvina rozdělí na menší části a zvířata se mezi nimi postupně přesouvají.

Jakub: Takže se tráva stihne obnovit, než se na ni vrátí. To dává smysl. Není to pro ně pak nuda, být pořád na jednom místě?

Karolína: To určitě ne. Právě naopak, je to pro ně skvělé. Pak je třeba ještě pásová pastva, kde se jim ohradník posouvá třeba dvakrát denně a mají k dispozici vždy čerstvý pás trávy.

Jakub: To zní jako VIP servis. Každý den čerstvá porce. Ale kolik takového prostoru vlastně jedna jalovice potřebuje? Asi to nebude jen malý dvorek za domem.

Karolína: To rozhodně ne. Počítej tak, že jalovice do jednoho roku potřebuje zhruba čtvrt hektaru. Ta starší pak skoro půl hektaru na pastevní sezónu.

Jakub: Půl hektaru? To je docela dost. A spasou úplně všechno?

Karolína: Vůbec ne. A to je důležitý bod. Vždycky musíme počítat s takzvanými nedopasky. To je asi 20 % porostu, který zvířata nesežerou, protože je třeba znečištěný výkaly nebo je prostě přerostlý. Takže efektivně spasou asi 80 %.

Jakub: Rozumím. Takže to není jen o tom je vypustit na louku a doufat v nejlepší. Musí se to plánovat. Zní to ale idylicky... je na pastvě vůbec nějaké riziko?

Karolína: Samozřejmě. Pastva není jen ten zmíněný all-you-can-eat bufet. Musíme si dát pozor na dysbalanci živin. Třeba mladá jarní pastva má hodně dusíkatých látek, ale málo vlákniny a cukrů.

Jakub: A co to v praxi znamená? Že se přejí bílkovin?

Karolína: Přesně tak. Nebo může nastat hypomagnezémie, což je nedostatek hořčíku. To je nebezpečné a projevuje se svalovým třesem. Říká se tomu pastevní tetanie. A samozřejmě nesmíme zapomenout na parazity, jako jsou třeba tasemnice nebo plicnivky.

Jakub: Páni, takže ta idylka má i své stinné stránky. Je tedy potřeba je na pastvu nějak speciálně připravit, aby se těmto problémům předešlo?

Karolína: Přesně tak, Jakube. Příprava je naprosto klíčová. A netýká se to jen pastvy. Celoroční výživa dojnic se dělí na fáze podle jejich laktačního cyklu. Všechno začíná v období, kdy kráva stojí na sucho.

Jakub: Stojí na sucho? To zní jako dovolená.

Karolína: Vlastně je to taková mateřská dovolená. Trvá to asi dva měsíce před porodem. Cílem je, aby si odpočinula a zregenerovala mléčnou žlázu. Taky v té době finišuje růst plodu.

Jakub: A co v té době jí? Asi to není žádné all-inclusive, co?

Karolína: To rozhodně ne. Prvních pět týdnů má nízkoenergetickou dietu. Ale tak dva až tři týdny před porodem se to mění. Začínáme ji připravovat na porod a laktaci, takže se jí postupně přidává jadrné krmivo. Tím adaptujeme bachorovou mikroflóru na to, co přijde po porodu.

Jakub: Takže ji vlastně pomalu připravujeme na ten velký výkon. Dává to smysl. Jsou tam i nějaká další specifika?

Karolína: Ano, hlavně minerální výživa. Musíme hlídat vápník. Je to trochu paradoxní, ale v této fázi omezujeme jeho příjem.

Jakub: Proč? Čekal bych, že před tvorbou mléka bude potřebovat vápníku co nejvíc.

Karolína: Právě tím omezením donutíme její tělo, aby si aktivovalo mechanismy pro jeho uvolňování z kostí. Když pak po porodu prudce stoupne potřeba vápníku na tvorbu mleziva, tělo je připravené a umí si ho rychle doplnit. Zabráníme takzvanému poporodnímu ulehnutí.

Jakub: A hned po porodu? Dostane nějaký „energy drink“?

Karolína: V podstatě ano. Připravuje se jí speciální poporodní nápoj. Je to vlažná voda s látkami, které rychle doplní energii, jako je propionát vápenatý nebo glycerol, a samozřejmě minerály a vitamíny.

Jakub: Super, kráva porodila, tele je na světě a začíná se dojit. Co dál?

Karolína: Teď začíná fáze zvaná rozdoj, která trvá zhruba do dvou měsíců po porodu. To je nejnáročnější období. Dojivost rychle stoupá, ale příjem krmiva za ní často zaostává.

Jakub: Takže víc vydá, než přijme. To zní jako recept na problém.

Karolína: A je to problém. Říkáme tomu negativní energetická bilance. Kráva hubne, protože si bere energii z vlastních tělesných zásob. A to může vést až ke ketóze. Musíme jí proto nabízet co nejchutnější a nejkvalitnější krmivo, abychom maximalizovali jeho příjem.

Jakub: Páni, to je celá věda. Vlastně se snažíme vybalancovat obrovský výkon s omezenými možnostmi příjmu energie.

Karolína: Přesně tak. A to nás přivádí k další fázi, tedy k vrcholu laktace, kde se situace postupně stabilizuje. Ale o tom si můžeme povídat příště.

Jakub: Tak to jsme probrali krávy. Ale co takhle zvířata, která mají místo čtyř žaludků jen tři a jsou proslulá... no, pliváním?

Karolína: Mluvíš o kamelidech, neboli velbloudovitých. Patří sem lamy, alpaky a samozřejmě velbloudi. A jsou to fascinující pseudopřežvýkavci.

Jakub: Pseudopřežvýkavci? Takže jen tak jako dělají, že přežvykují?

Karolína: Skoro. Mají jen tři oddíly žaludku, označované C1, C2 a C3. Jejich trávení je skvěle přizpůsobené na vysoce vláknitou potravu. Naopak s koncentrovaným krmivem mají problém.

Jakub: Zajímavé. A jaký je vlastně hlavní rozdíl mezi takovou lamou a alpakou? Vypadají dost podobně.

Karolína: Lama je výrazně větší a těžší. Alpaka má zase jemnější srst bez lanolinu, což je velká výhoda při zpracování. V podstatě je to taková luxusnější verze ovce.

Jakub: Chápu. Luxusní svetr na čtyřech nohách.

Karolína: Přesně. Mají ale i svá specifika v chování. Například jejich páření probíhá vleže a může trvat i desítky minut.

Jakub: Páni! A co ta jejich obrana? To plivání je asi nejznámější, že?

Karolína: Je to tak. Ale není to jen slina, je to natrávený obsah předžaludku. A věř mi, není to nic příjemného. Kromě toho umí i kopat nebo kousat. Zvlášť samci mají takzvané „bojové špičáky“.

Jakub: Au. Takže je lepší je nerozčilovat. Co je pro ně největší stres?

Karolína: Samota. Jsou to extrémně společenská zvířata. Chovat jen jednu alpaku je prakticky týrání. Potřebují parťáka svého druhu.

Jakub: Takže, abychom to shrnuli. Kamelidi nejsou jen roztomilá zvířata. Mají unikátní tříkomorový žaludek, jsou velmi sociální a když se naštvou... tak je lepší být z dosahu plivnutí.

Karolína: Přesně tak. Je důležité respektovat jejich přirozené potřeby.

Jakub: Karolíno, moc děkuji za další skvělou lekci. A vám, posluchačům, děkujeme za pozornost u dalšího dílu Studyfi Podcastu. Mějte se fajn!

Karolína: Mějte se hezky a na slyšenou příště!