Podcast na Vodní obratlovci: Charakteristika a třídy

Kapitoly

Úvod do světa obratlovců

Kruhoústí: Bezčelistnatí průkopníci

Vnitřní stavba kruhoústých

Paryby: Vznik čelistí

Kůže jako brnění

Žraločí úsměv

Šestý smysl predátora

Žraloci a rejnoci

Vnitřní výbava ryb

Šestý smysl a rozmnožování

Rybí rodokmen a rozloučení

Přepis

Filip: Počkat, takže celá ta věc je vlastně... chrupavčitá? To je neuvěřitelné. Myslel jsem, že všichni obratlovci musí mít kosti.

Tereza: Přesně tak! Ne všichni. A to je jen začátek. Vítejte, posloucháte Studyfi Podcast.

Filip: Dobře, tak to musíme rozebrat. Mluvíme tu o obratlovcích, ale evidentně je v tom víc, než se na první pohled zdá. Kam je vlastně řadíme?

Tereza: Patří samozřejmě do říše živočichů a podkmene obratlovců. Dnes se zaměříme na takzvané nižší obratlovce, kterým se odborně říká Anamnia, tedy „bezblanní“.

Filip: Anamnia. Proč bezblanní? To zní trochu… zranitelně.

Tereza: Je to proto, že jejich zárodky nemají ochranné obaly, jako mají třeba plazi nebo savci. A všichni tihle naši dnešní hrdinové žijí ve vodě.

Filip: Chápu. Takže jaké jsou jejich společné znaky? Kromě toho, že umí plavat.

Tereza: Mají proudnicovitý tvar těla, dýchají žábrami a pohybují se pomocí ploutví. Mají také postranní čáru, což je smyslový orgán, a srdce mají takzvaně venózní, což znamená, že jím proudí jen odkysličená krev.

Filip: Dobře, to dává smysl. Takže kdo byl ve vodě první? Kdo je takový evoluční praotec?

Tereza: Úplně nejstarší a nejprimitivnější jsou bezčelistnatci. A jejich dnešními zástupci je třída kruhoústí.

Filip: Kruhoústí... už ten název napovídá. Takže nemají čelisti, ale mají kruhová ústa?

Tereza: Přesně tak! Místo čelistí mají kruhovitou přísavku s rohovitými zoubky a svalnatým jazykem. Je to dokonalý nástroj k parazitování.

Filip: Takže se prostě přisají na rybu a... sají? To zní jako z nějakého hororu.

Tereza: V podstatě ano. Jsou to buď paraziti, nebo dravci. Tělo mají hadovité, bez párových končetin a kůže je úplně lysá, bez šupin, ale s mnoha slizovými žlázami.

Filip: Sliz a přísavka. To nezní jako ideální partner na rande.

Tereza: Pro rybu, na které parazitují, rozhodně ne! Důležité je taky, že si po celý život zachovávají chordu, tedy strunu hřbetní.

Filip: Takže jejich kostra není z kostí, jak jsem si původně myslel?

Tereza: Přesně. Je pouze chrupavčitá a chybí jim i pravé obratle. Jejich nervová soustava je trubicovitá, ale mozek je jen málo vyvinutý.

Filip: A co smysly? Vidí vůbec, na koho se přisávají?

Tereza: Mají jednoduché oči a také nepárovou čichovou jamku. K orientaci jim slouží hlavně proudový orgán, což je v podstatě obdoba postranní čáry u ryb.

Filip: Fascinující. A jak se rozmnožují?

Tereza: Jsou to gonochoristé, tedy mají oddělená pohlaví. Vývoj je nepřímý, přes larvu, které se říká minoha. Ta je slepá a žije zahrabaná v bahně.

Filip: Zástupci? Nějaké jméno, které bychom si měli pamatovat?

Tereza: Určitě mihule. Například mihule potoční, která je skvělým bioindikátorem čisté vody.

Filip: Dobře, takže od bezčelistnatých se evoluce posunula dál. Co přišlo potom?

Tereza: Přišel obrovský skok! Vznik čelistí. Tím se dostáváme k nadtřídě čelistnatci, kam patří například paryby.

Filip: Paryby! Takže žraloci a rejnoci, že? Ti už rozhodně čelisti mají. A pořádné!

Tereza: Přesně tak. Jsou to většinou mořští predátoři s chrupavčitou kostrou, ale už mají párové ploutve – prsní a břišní. A jak jsi řekl, mají skvěle vyvinuté smysly.

Filip: A tím se dostáváme k další velké skupině. Ale o té si povíme zase příště.

Tereza: Počkej, Filipe, než odplujeme k další skupině, musíme se ještě potopit do detailů paryb. Třeba jejich ocasní ploutev. Ta je takzvaně heterocerkní.

Filip: Hetero-co? To zní složitě.

Tereza: Znamená to prostě, že je nesouměrná. Horní lalok je mnohem větší než ten spodní. Ale ještě zajímavější je jejich kůže.

Filip: Není prostě jen... kluzká?

Tereza: Právě že ne! Pokrývají ji takzvané plakoidní šupiny. A tady se podrž – každá taková šupinka má úplně stejnou stavbu jako zub.

Filip: Jako lidský zub? Sklovina a zubovina?

Tereza: Přesně tak! Mají sklovinu, zubovinu a uvnitř dokonce dřeň. V podstatě je to takový přírodní brusný papír.

Filip: Počkat... takže z těchto šupin na kůži se vyvinuly zuby v tlamě? To je neuvěřitelné!

Tereza: Je to tak. Zuby obratlovců jsou vlastně jen upravené plakoidní šupiny. A žraloci toho skvěle využívají.

Filip: To teda jo, mají jich tam hned několik řad.

Tereza: Ano, mají takzvaný polyfyodontní chrup. To znamená, že se jim zuby neustále obměňují. Když se nějaký zlomí nebo vypadne, hned ho nahradí další z řady za ním.

Filip: To by se jejich zubaři asi moc neuživili.

Tereza: To rozhodně ne. A když už jsme u vnitřní stavby, jejich kostra je celá chrupavčitá. Nemají pravé kosti.

Filip: A co ty jejich legendární smysly? To je pravda, že cítí kapku krve na kilometry daleko?

Tereza: Čich mají skutečně fenomenální, to je jejich nejdůležitější smysl. Ale není jediný. Mají taky postranní čáru, kterou vnímají pohyb a tlak vody kolem sebe.

Filip: To znám, to mají i ryby, ne?

Tereza: Ano, ale paryby k tomu mají ještě něco navíc. Slyšel jsi někdy o Lorenziniho ampulích?

Filip: To zní jako nějaký italský vynález.

Tereza: Je to v podstatě jejich šestý smysl! Jsou to elektroreceptory na hlavě, kterými vnímají slabé elektrické pole. Každý živý tvor ho vytváří stahy svalů.

Filip: Takže oni doslova vidí elektrické impulsy své kořisti? To je jak ze sci-fi filmu!

Tereza: Přesně tak. To z nich dělá tak dokonalé predátory. A dělíme je na dvě hlavní skupiny. První jsou žraloci – aktivní plavci s typickým válcovitým tělem.

Filip: Třeba žralok bílý nebo kladivoun.

Tereza: Správně. A druhou skupinou jsou rejnoci. Ti mají naopak tělo silně zploštělé a obrovské prsní ploutve, které jim slouží jako křídla.

Filip: Jako takové podvodní letadla. Ale i když jsou fascinující, někteří z nich můžou být pro člověka nebezpeční.

Tereza: To ano, v potravním řetězci jsou na vrcholu. Ale nejsou to jediní vládci vod. Existuje ještě mnohem, mnohem početnější třída obratlovců...

Filip: Tak na to si počkám! Která třída je ještě početnější? A čím jsou tak výjimeční?

Tereza: Jsou to ryby, konkrétně paprskoploutví. A jsou všude! Jejich anatomie je dokonale přizpůsobená životu ve vodě.

Filip: Dobře, tak mě proveď jejich vnitřkem. Co je tam nejzajímavější?

Tereza: Určitě plynový měchýř. Funguje jako takový vnitřní plovací kruh, který jim umožňuje vznášet se v různých hloubkách bez námahy.

Filip: To je chytré. Takže nemusí pořád plavat, aby se nepotopily. A co dýchání?

Tereza: Na to mají čtyři páry žaber chráněné skřelemi. A jejich srdce je jednoduché – má jen jednu síň a jednu komoru. Protéká jím jen odkysličená krev.

Filip: A co smysly? Mají pod vodou nějakou superschopnost?

Tereza: Rozhodně! Mají postranní čáru. To je orgán, kterým vnímají proudění a tlak vody. Takže vědí o všem, co se kolem nich šustne. A věděl jsi, že chuťové pohárky mají i na vousech nebo ploutvích?

Filip: Takže sumec si na jídle doslova pochutná celým tělem?

Tereza: V podstatě ano. A co se týče rozmnožování, většina má vnější oplození. Samička klade vajíčka, kterým říkáme jikry, a sameček je oplodní spermiemi, tedy mlíčím.

Filip: A je to jedna velká skupina, nebo se nějak dělí?

Tereza: Dělí se na spoustu skupin. Máme tu evoluční zajímavosti jako bahníky, kteří umí dýchat plícemi, nebo živoucí fosilii latimérii. Ale drtivá většina ryb, které známe – kapr, pstruh, tuňák – patří mezi kostnaté ryby.

Filip: Páni. Od paryb přes dinosaury až po kapra na vánočním stole. Probrali jsme toho opravdu hodně.

Tereza: To ano. A doufám, že naši posluchači si z toho odnesli spoustu zajímavých informací. Bylo to skvělé, Filipe.

Filip: Pro mě taky, Terezo. Děkujeme, že jste byli s námi. Tak zase příště u Studyfi Podcastu! Na slyšenou.

Tereza: Na slyšenou!