Vlastnictví v Římském Právu: Typy a Charakteristika pro Studenty
20 otázek
A. Ano
B. Ne
Vysvětlení: Kviritské vlastnictví chránilo ius civile a civilní vlastnická žaloba rei vindicatio. Cizinecký praetor byl ustanoven pro ochranu vlastnictví peregrinů či cizinců.
A. Ano
B. Ne
Vysvětlení: Vlastnictví k půdě, konkrétně kviritské vlastnictví, mělo pomalý vývoj a nebylo uznáno od počátku u věcí movitých.
A. mancipatio
B. in iure cessio
C. stipendium
D. traditio
Vysvětlení: Podle studijních materiálů bylo civilní (kviritské) vlastnictví převáděno pouze formálními způsoby, konkrétně mancipatio a později in iure cessio. Stipendium bylo daň z provinční půdy, nikoliv způsob převodu vlastnického práva.
A. Vlastníkem půdy byli římští občané a platili z ní daň zvanou tributum, avšak pouze v italských provinciích.
B. Vlastníkem půdy v provinciích byl Senát nebo císař a ti, na něž byla přenesena možnost plného užívání, platili určitou daň (stipendium), přičemž daň z císařských provincií se nazývala tributum.
C. Půdu v provinciích vlastnili peregrini a museli platit pouze stipendium, protože se nejednalo o plné vlastnictví.
D. Vlastníkem půdy byl vždy pouze císař a z jejího užívání se platilo výhradně tributum.
Vysvětlení: Studijní materiály uvádějí, že vlastníkem půdy v provinciích byl Senát nebo císař. Na jiné osoby byla přenášena možnost plného užívání, přičemž tyto osoby musely platit určitou daň (stipendium). Daň z císařských provincií se konkrétně nazývala tributum.
A. Ano
B. Ne
Vysvětlení: Vlastník si nemůže pronajmout svoji vlastní věc; taková nájemní smlouva je neplatná.