Podcast na Vladimír Körner: Adelheid – literární analýza

Kapitoly

Mýtus o komunistické literatuře

Oficiální vs. neoficiální proud

Tři tváře povolené literatury

Hvězdy společenské a historické prózy

Vladimír Körner a jeho styl

Příběh Viktora a Adelheid

Postavy a tragický konec

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Tereza: Většina studentů si asi myslí, že za komunismu se u nás psaly jen nudné propagandistické knížky o tom, jak se buduje socialismus.

Jakub: Přesně! Ale ono je to trochu složitější. Právě v téhle době vznikla spousta skvělých historických a společenských románů, které jsou dneska klasikou. Jen se muselo rozlišovat.

Tereza: Jak to myslíš? Rozlišovat?

Jakub: No, přesně o tom si dnes povíme. Posloucháte Studyfi Podcast.

Tereza: Takže, jak se v tom vyznat? Jaká byla literatura ve druhé polovině 20. století?

Jakub: Dělila se na dva hlavní proudy. Oficiální, tedy autoři, kterým režim dovolil publikovat, a neoficiální – ti zakázaní. Do té druhé skupiny patřili třeba katoličtí autoři nebo avantgarda.

Tereza: A kdo rozhodoval, co se vydá? Předpokládám, že existovala cenzura.

Jakub: Jasně, a pořádná. Všechno hlídal Svaz československých spisovatelů. Kdo v něm nebyl, jako by neexistoval. A knihy vycházely hlavně ve čtvrtek, proto se tomu říkalo „knižní čtvrtky“.

Tereza: Dobře, pojďme se podívat na tu oficiální literaturu. Co se smělo psát?

Jakub: Ta se dělila na tři takové hlavní žánry. První byl takzvaný budovatelský román. To bylo hlavně v padesátých letech.

Tereza: To zní… přesně jako ta propaganda, o které jsem mluvila.

Jakub: To taky byla. Postavy byly černobílé. Dělníci byli ti hodní „bílí“ a podnikatelé zase ti zlí „černí“. Děj jsi odhadla po první stránce. Třeba Václav Řezáč nebo Jan Otčenášek.

Tereza: A ty další dva proudy?

Jakub: To už je zajímavější. Byla to próza s historickou tématikou, kam patří třeba Vladimír Körner, a pak próza se společenskou tématikou.

Tereza: A tam už najdeme ta velká jména, že?

Jakub: Přesně tak. U historie to byl třeba Václav Kaplický a jeho Kladivo na čarodějnice nebo Vladimír Neff. Ale ten společenský proud, to je přehlídka hvězd.

Tereza: Sem s nimi!

Jakub: Tak třeba Ota Pavel a jeho nádherné sportovní a autobiografické povídky. Petr Šabach, který psal metodou „vlaštovčího hnízda“ – k hlavnímu příběhu přilepoval další a další historky. No a samozřejmě Bohumil Hrabal!

Tereza: Pábitel Hrabal!

Jakub: Ano! Vymyslel postavu pábitela, člověka, co miluje život, i když to nikam nedotáhne. Třeba jeho strýc Pepin. A pak tu máme i Vladimíra Párala, chemického inženýra, který psal o životě v Ústeckém kraji, třeba v románu Katapult.

Tereza: Páni, to je jmen. A my se dnes podíváme na jednoho konkrétního zástupce historické prózy.

Jakub: Přesně tak. A tím konkrétním zástupcem bude dnes Vladimír Körner. To je autor, který psal neuvěřitelně kvalitní historická díla. Většinou to byly novely.

Tereza: A jsou to ty knihy, co jsou skoro všechny zfilmované, že?

Jakub: Ano, to je ono! A tady je ta zajímavost... Sám si k nim psal i filmové scénáře. Uměl psát neskutečně dramatické příběhy, které fungovaly na papíře i na plátně. Třeba Údolí včel nebo Zánik samoty Berhof.

Tereza: Chápu, psal rovnou s tím, že to bude film. A dnes se podíváme na jeho novelu Adelheid.

Jakub: Adelheid. Literární druh je epika, žánr novela. Děj nás zavede těsně po válce, do roku 1945. Jsme v pohraniční vesnici Schwarzbach, dnešní Černá Voda.

Tereza: To je to drsné období odsunu Němců, že?

Jakub: Přesně. Hlavní hrdina, poručík Viktor Chotovický, se vrací z Anglie, kde bojoval u RAF. Má spravovat majetek po místním nacistovi Heidenmannovi. A jako služku dostane přidělenou jeho dceru, Adelheid.

Tereza: Počkat, takže on bydlí v jejím domě a ona mu tam musí sloužit? To je teda situace.

Jakub: Je. A navíc si vůbec nerozumí. Ona nemluví česky, on zase německy. Takže spolu komunikují... no, v podstatě vůbec.

Tereza: To zní jako ideální základ pro romantickou komedii. Jen tady to asi moc vtipné nebude.

Jakub: To rozhodně ne. Přes veškerou tu bariéru a nenávist okolí k Němcům se mezi nimi vytvoří zvláštní pouto. Viktor v ní nevidí jen Němku, ale člověka. Dokonce spolu stráví noc.

Tereza: A pak přijde ten zvrat, že?

Jakub: Ano. Adelheid se dozví, že jejího otce popravili. Pak se objeví její bratr Hansgeorg, který byl považován za mrtvého. Na útěku zabije místního strážmistra a Viktor je jen omráčen. Věci se strašně zkomplikují.

Tereza: Jak to celé dopadne? Předpokládám, že ne dobře.

Jakub: Nedopadne. Bratra chytí a Adelheid taky. Viktor, který se do ní zamiloval, se jí snaží u soudu pomoct. Chce jí říct, že mu na ní záleží, že nikoho jiného nemá.

Tereza: A co ona?

Jakub: Ona ho jen lituje. Ani se na něj nepodívá. Pak požádá, jestli si může odskočit na toaletu... a tam se oběsí.

Tereza: Páni. To je síla.

Jakub: Je to neuvěřitelně syrový příběh o osamělosti, vině a neschopnosti komunikace. Viktor je válkou unavený a nemocný, touží po lásce. Adelheid je zlomená, přišla o všechno a nakonec i o naději.

Tereza: A ten příběh vlastně ukazuje, že po válce nebyli jen vítězové a poražení, ale hlavně spousta zničených lidí na obou stranách.

Jakub: Přesně tak. To je klíčová myšlenka. Ukazuje, že nenávist a odplata nikam nevedou, jen k další tragédii. Viktor na konci odjíždí sám, bez iluzí a s pocitem naprostého zmaru.

Tereza: Takže, abychom to shrnuli. Dnes jsme probrali poválečnou literaturu, od Skupiny 42 přes Hrabala až po historickou novelu Adelheid od Körnera. Spousta skvělých autorů a silných příběhů.

Jakub: Doufáme, že vám náš dnešní přehled pomohl se trochu zorientovat v tomto komplikovaném, ale fascinujícím období české literatury.

Tereza: Přesně tak. Děkujeme, že jste poslouchali Studyfi Podcast. U dalšího dílu se na vás těší Tereza...

Jakub: A Jakub. Na slyšenou!