Veterinární dermatologie: Diagnostika a léčba kožních onemocnění

TL;DR: Veterinární dermatologie pro studenty

Veterinární dermatologie je komplexní obor zabývající se diagnostikou a léčbou kožních onemocnění u zvířat. Klíčem k úspěchu je systematický přístup, zahrnující důkladnou anamnézu, klinické vyšetření a řadu specializovaných diagnostických testů. Častými problémy jsou parazitózy, bakteriální (pyodermie), plísňové (mykózy) infekce, hormonální dysbalance a alergie, zejména atopická dermatitida a přecitlivělost na krmivo. Rozpoznání primárních a sekundárních kožních lézí je zásadní pro správné určení diagnózy a efektivní terapie. Cílem je vždy najít primární příčinu onemocnění a přinést úlevu zvířeti.

Úvod do veterinární dermatologie: Diagnostika a léčba kožních onemocnění shrnutí

Veterinární dermatologie je oblastí medicíny, která vyžaduje systematický a trpělivý přístup. Úspěšná diagnostika a léčba kožních onemocnění u zvířat je závislá na úzké spolupráci s majitelem pacienta. Problémů může být celá řada, od alergií a endokrinopatií až po plísně či parazitózy.

Diagnostický proces se dělí do pěti klíčových kroků: Nacionále a anamnéza, klinické vyšetření, stanovení diferenciální diagnostiky, provedení diagnostických testů a nakonec určení diagnózy, prognózy a terapie.

Klíčové kroky k diagnóze: Anamnéza a klinické vyšetření rozbor

1. Nacionále: Věk, plemeno a pohlaví jako klíčové faktory

Věk pacienta hraje roli při predispozicích k určitým onemocněním. U mladých zvířat do 6 měsíců se může objevit juvenilní impetigo, celulitis nebo akné, stejně jako alergie na krmivo. Starší pacienti častěji trpí hypersenzitivitou, endokrinopatiemi nebo neoplaziemi, zatímco u geriatrických jedinců se setkáváme se senilní alopecií a změnami zbarvení srsti či tenkou kůží.

Plemeno je důležité kvůli genetickým predispozicím. Například atopická dermatitida je běžná u retrívrů, francouzských buldočků, boxerů, teriérů, šarpejů, dalmatinů a německých ovčáků. Perské kočky jsou náchylné k dermatofytóze, boxeři, jezevčíci, pudli a yorkshire teriéři k hyperadrenokorticismu, a němečtí ovčáci, pudli, baseti a španělé k otitis externa.

Pohlaví může také souviset s některými dermatózami. U samců se může vyskytnout Sertoliho tumor, perianální adenomy, hyperplazie ocasní žlázy nebo dermatóza reagující na kastraci. U samic je relevantní hyperestrogenismus, který ovlivňuje chlupový folikul a zkracuje růstovou fázi chlupů.

2. Anamnéza: Detailní rozhovor s majitelem

Anamnéza zahrnuje rodinnou anamnézu (problémy rodičů, původ), všeobecnou anamnézu (další onemocnění, léky, pohlavní cyklus, dieta) a nejdůležitější dermatologickou anamnézu. Zde se ptáme, zda se jako první objevila kožní léze nebo pruritus, kdy a kde problém začal a jak léze na začátku vypadala. Doplňující otázky se týkají délky potíží, jejich náhlosti či postupného nástupu, cykličnosti, rozšíření, kontaktu s jinými zvířaty a prevence.

3. Klinické vyšetření: Celkové a dermatologické zhodnocení

Celkové zhodnocení stavu kůže a srsti zahrnuje aspekci, palpaci, čich (např. u seborey), přítomnost parazitů a posouzení mastnoty či suchosti srsti a elasticity kůže. Důležitá je také lokalizace a distribuce lézí, včetně symetrie. Specifické oblasti mohou naznačovat konkrétní problémy:

• Ušní boltce: Atopická dermatitida, demodikóza, svrab.
• Oční víčko: Demodikóza, dermatofytóza.
• Oblast nosu: Kontaktní dermatitida, demodikóza, folikulitida, autoimunitní onemocnění.
• Dutina ústní: Autoimunitní onemocnění, eozinofilní vřed (u koček).
• Krk: Přecitlivělost na bleší kousnutí a krmivo (u koček).
• Trup: Demodikóza, folikulitida, hormonální dysbalance.
• Ocas: Přecitlivělost na bleší kousnutí, hyperplazie ocasní žlázy, psychogenní dermatózy.
• Končetiny: Akrální dermatitida, kontaktní dermatitida, demodikóza.
• Tlapky: Kolagenopatie, kontaktní a atopická dermatitida.

Dále se sledují komedony (demodikóza, Cushing), tenká, papírovitá kůže (lokálně postinjekční, generalizovaně Cushing) a systémové klinické příznaky (apatie, obezita u hypotyreózy).

Rozpoznání kožních lézí: Primární, sekundární a jejich variace

Kožní léze, neboli eflorescence, se dělí na primární, sekundární a ty, které mohou být obojí.

1. Primární eflorescence: Přímý projev onemocnění

Tyto léze vznikají přímo v důsledku základního onemocnění:

• Makula (skvrna): Malá, plochá, ohraničená změna barvy kůže (vitiligo, lentigo, petechie).
• Patch: Makula větší než 1 cm v průměru (vitiligo, lentigo).
• Papula: Malá, ohraničená, tuhá vyvýšenina bez obsahu (bleší kousnutí, svrab).
• Pustula: Malá ohraničená vyvýšenina v epidermis s obsahem hnisu (superficiální pyodermie, komplex pemfigu).
• Plak: Rozsáhlejší, ale nižší vyvýšenina kůže než papula (eosinofilní plak, solární dermatitis, calcinosis cutis, kutánní lymfom).
• Nodulus: Solidní masa sahající do hlubších vrstev kůže (nádory, histiocytární poruchy, calcinosis circumscripta).
• Vezikula: Malá ohraničená elevace epidermis s tekutou náplní (komplex pemfigu).
• Bulla: Velká vezikula o velikosti větší než 1 cm (Dermatomyositis, herpes, mucinóza šarpejů).
• Urtika: Akutní, na vršku plochá, tuhá, vyvýšená edematózní léze (akutní alergická reakce).

2. Sekundární/primární eflorescence: Dle etiologie

Tyto léze mohou být buď primární, nebo vznikají sekundárně:

• Alopecie: Částečná nebo úplná ztráta chlupů. Může být způsobena endokrinními dermatózami, automutilací, pruritem, endokrinopatiemi, folikulitidou, zjizvením nebo popálením. Zahrnuje také folikulární dysplazie, alopecii X u pomerančů, canine recurrent flank alopecii a imunitní alopecii areata (ostře ohraničená ložiska).

3. Sekundární eflorescence: Důsledek primárních lézí nebo aktivity pacienta

Tyto léze vznikají z primárních eflorescencí nebo jako důsledek škrábání či kousání zvířetem:

• Epidermální kolareta: Alopetická léze s kruhovým lemem (bakteriální pyodermie).
• Jizva: Náhrada normální tkáně vazivem (popáleniny, traumata).
• Eroze: Povrchové seškrábnutí vrstev epidermis maximálně do stratum basale (automutilace).
• Ulcerace: Defekt kůže zasahující až do dermis (hluboká infekce).
• Exkoriace: Eroze/ulcerace způsobená okusováním, škrábáním (ektoparazité).
• Lichenifikace: Zvýraznění normálních okrajů kůže a hyperpigmentace, kůže vypadá jako „sloní kůže“ (chronický zánět).
• Kallus: Nezánětlivá hyperplastická odpověď kůže způsobující ztluštění kůže a ztrátu srsti (chronický tlak/tření).
• Fisura: Lineární rýha v epidermis, může postihovat i dermis (tření/trauma).

Další důležité kožní změny:

• Skvama: Akumulované fragmenty zrohovatělé vrstvy epidermis. Sekundární (záněty, infekce, alergie, paraziti) nebo primární (poruchy keratinizace, feline thymoma-associated exfoliative dermatitis).
• Krusta: Zbytek zaschlého séra, krve a bakteriálního detritu na povrchu kůže. Sekundární (pruritus, automutilace, záněty) nebo primární (zinek responzivní dermatóza).
• Folikulární válec: Keratinózní debris obalující proximální část chlupů. Sekundární (demodex, dermatofyta, folikulitida) nebo primární (sebaceózní adenitida).
• Komedon: Dilatovaný, ucpaný chlupový folikul vyplněný keratinem a mazem. Sekundární (demodex, dermatofyta) nebo primární (kočičí akné).
• Změny pigmentu: Hyper- nebo hypopigmentace. Hypopigmentace/hypomelanóza je ztráta melaninu (vitiligo, pemphigus, lupus), hyperpigmentace/hypermelanóza je zvýšení melaninu. Vede k leukodermě/leukotrichii (bílá kůže/chlupy) nebo melanodermě/melanotrichii (tmavá kůže/tmavé chlupy).

Diferenciální diagnostika alopecie: Příčiny a typy ztráty srsti

Alopecie je částečná nebo úplná ztráta chlupů. Lze ji rozdělit podle mnoha kritérií, což pomáhá při stanovení diferenciální diagnózy.

Klasifikace alopecie:

1. Rozsah: Fokální, multifokální, regionální, generalizovaná.
2. Míra ztráty: Parciální (prořídnutí srsti), kompletní (úplná ztráta).
3. Symetrie: Symetrická, asymetrická.
4. Trvání: Přechodná, cyklická, trvalá.
5. Stav kůže: Kůže normální, s kožními eflorescencemi.
6. Charakter srsti: Vypadaná (celistvá), ulámaná (okousaná, tzv. barbering).
7. Pruritus: Pruritická (svědivá), nepruritická (nesvědivá).
8. Vznik: Sekundární (v důsledku automutilace z pruritu – nejčastější), primární (přímé poškození folikulu).

a) Pruritická alopecie: Svědění jako hlavní symptom

Mezi příčiny patří parazitární, mykotické, bakteriální infekce, imunitní poruchy (alergie), poruchy keratinizace (seborea), demodikóza, autoimunitní onemocnění (pemfigus, lupus erythematosus) a nádory kůže.

Autoimunitní onemocnění:

• Pemfigus: Skupina autoimunitních puchýřnatých onemocnění, při nichž dochází k tvorbě autoprotilátek proti adhezivním molekulám keratinocytů (desmogleiny), což vede k akantolýze (oddělení keratinocytů). Akantolýza způsobuje tvorbu pustul a krust.
• P. foliaceus (nejčastější): Postižení povrchových vrstev epidermis, pustuly rychle praskají a tvoří krusty.
• P. erythematosus: Mírnější forma pemfigu foliaceu s rysy lupusu.
• P. vulgaris: Postižení hlubších vrstev epidermis, suprabazální akantolýza, postižení mukokutánních přechodů a dutiny ústní.
• Lupus Erythematosus: Autoimunitní onemocnění s autoprotilátkami proti bazální vrstvě. Klinicky se projevuje jako diskoidní (nos, hřbet nosu, rty, boltce s ulceracemi a jizvením) nebo systémový (multisystémové postižení kloubů, ledvin, hematologicky). Rozdíl od pemfigu je v typu imunopatologie a hloubce postižení (lupus až k bazální vrstvě, pemfigus povrchnější).

Nádory kůže: Mastocytom, bazaliom, karcinom dlaždicového epitelu, mycosis fungoides, epiteliotropní lymfom.

b) Nepruritická alopecie: Ztráta srsti bez svědění

Tyto alopecie často souvisí s vnitřními příčinami:

• Vrozené anomálie: Mutace ovlivňující transport melaninu vedou k fragilitě chlupu, jeho lámání a alopecii (např. anomálie barevných mutantů).
• Endokrinní příčiny: Cushingův syndrom, hyperestrogenismus.
• Dieta: Hypovitaminózy.
• Toxické příčiny: Otrava thaliem, hliníkem, vitamínem D, estrogeny.
• Feline thymoma-associated exfoliative dermatitis: Paraneoplastická dermatóza koček způsobující masivní šupinatění a je imunitně zprostředkovanou reakcí proti epidermis.

c) Primární alopecie: Přímé poškození folikulů

Ztráta chlupů je důsledkem přímého poškození folikulů nebo chlupů z jakýchkoliv příčin.

Lokalizovaná forma:

• Folliculitis: Demodex, dermatofytóza.
• Alopecie po ostříhání: Zastavení růstu chlupů (husky, 6 měsíců až 2 roky).
• Trakční alopecie: Pevné gumičky/sponky poškozující folikuly.
• Postinjekční alopecie: Depotní steroidy, pohlavní hormony (nevratné).
• Postvakcinační alopecie: Měsíce po vakcinaci (např. vzteklině).
• Epiteliotropní lymfom: Maligní T-buněčný lymfom v raném stádiu.
• Alopecia areata, pseudopelade: Autoimunitní onemocnění s tvorbou IgG proti chlupu a chlupovému váčku. Alopecia areata je častá, ložiska bývají na hlavě, symetrická, okolo očí (tzv. „alopetické brýle“).

Multifokální forma:

• Folliculitis: Demodex.
• Alopecie barevných mutantů: Dědičné onemocnění folikulů spojené s ředěním barvy srsti a postupnou alopecií.
• Ischemické dermatózy: Porucha perfuze dermálních cév vedoucí k ischemii a atrofii či ulceraci kůže.
• Zinc responsive dermatitis: Predispozice u sibiřských husky a aljašských malamutů, projevující se strupovatěním a zarudnutím kolem tlamy, očí, uší a na tlakových místech.

Difuzní, generalizovaná a/nebo symetrická forma:

• Alopetická plemena: Např. Sphynx.
• Folliculitis.

Moderní diagnostické testy v dermatologii: Co je potřeba vědět

Pro správnou diagnózu kožních onemocnění je klíčové provést specializované testy.

Nejdůležitější diagnostické testy:

• Kožní seškrab: Odběr materiálu skalpelem do minerálního oleje. Dělí se na povrchový (kvasinky, dermatofytózy) a hluboký (až do kapilárního krvácení) pro diagnostiku Demodex canis, Notoedres cati, Cheyletiella.
• Vyšetření průhlednou lepící páskou: Pro zachycení rychle se pohybujících parazitů v srsti (cheyletiely, všenky, vši, blechy, vajíčka, hnidy).
• Vyčesání srsti: Slouží k získání organického materiálu. Pro detekci blešího trusu (černé drobky, které po zakápnutí vodou zčervenají).
• Trichogram: Mikroskopické vyšetření vytržených chlupů. Pomáhá detekovat demodex, vajíčka cheyletiel a hnidy vší, a určit vývojové stádium chlupu (anagen, catagen, telogen). Převaha telogenní fáze může indikovat hypotyreózu.
• Mykologické vyšetření:
• Woodova lampa (UV): K detekci fluorescence metabolitů plísně Microsporum canis. Pozitivní výsledek indikuje pouze lokalizaci, ne diagnózu.
• Dermatophyte Test Medium (DTM): Speciální kultivační médium. Změna barvy ze žluté na červenou spolu s růstem plísní naznačuje dermatofyta, která spotřebovávají bílkoviny a alkalizují médium.
• Přímá mikroskopie: Z chlupů nebo seškrabu, hledají se deformované chlupy s hroznovitě nebo lineárně uspořádanými sporami.
• Bakteriologické vyšetření: Kultivace a otiskový preparát z mokvavých lézí nebo uší.
• Cytologické vyšetření, biopsie: Doporučují se 3 bioptáty. Metody zahrnují FNAB (tenkou jehlou), FNB (jemnou jehlou), TRU-CUT (silnou jehlou pod sonem) a punch biopsii (kruhový odběr 6 mm bioptickou jehlou). Vzorky se fixují ve formalinu.
• Kožní alergický test: K diagnostice atopické dermatitidy, přecitlivělosti na bleší kousnutí a bakteriální hypersenzitivity u psů a koček.

Diagnostický postup u alopecie

U nepruritických nebo málo pruritických alopecií je třeba nejprve vyloučit folikulitidu (demodikóza, bakteriální folikulitida, dermatofytóza). Provádí se kožní seškrab, cytologie, kultivace na DTM, trichoskopie a případně diagnostická terapie antibiotiky (až 3 týdny). Folikulitida je příčinou 80% alopecií.

Pokud nejsou tyto příčiny prokázány, přechází se k dalším testům. U lokalizované alopecie je důležité zhodnotit anamnézu k diagnostice trakční, postinjekční nebo poostříhací alopecie. Pro další diagnózy je nutná kožní biopsie. U difuzní nebo symetrické alopecie se kromě biopsie provádí specifické hormonální funkční testy a celkové screeningové vyšetření.

Přehled kožních onemocnění: Od parazitů po hormonální dysbalance

Kožní parazitózy u zvířat: Diagnostika a efektivní léčba

Ektozaparazitózy jsou často způsobeny členovci – roztoči (klíšťata, svrab, cheyletiella, demodex, neotrombicula) a hmyzem (vši, všenky, blechy).

1. Blechy (Ctenocephalides felis): Nejčastější celoroční ektoparazitóza. Patogenita spočívá v sání krve a vyvolání pruritu. Blechy jsou mezihostitelem Dipylidium caninum a vektorem Bartonella henselae. Klinicky se projevuje svědivými papulokrustózními ložisky v bederní oblasti, hypotrichózou a anémií při intenzivním zablešení.

• Alergie na bleší kousnutí (FAD): Nejběžnější kožní hypersenzitivita psů a koček, zhoršující se s věkem. Projevuje se silně svědivými ložisky, škrábáním, olizováním, vypadáváním srsti a pyotraumatickou dermatitidou. Diagnostikuje se nálezem blech/trusu a intradermálními testy. Terapie zahrnuje adulticidní přípravky a sanaci prostředí.

2. Klíšťata (Ixodes ricinus, Dermacentor): Trojhostitelští parazité, aktivní od března do října. Způsobují podráždění, anémii, granulomy a přenášejí nemoci (meningoencefalitida, babezióza, anaplazmóza). Terapie spočívá v použití spot-on přípravků, tablet nebo obojků.

3. Demodex (Demodex canis, D. cornei, D. cati, D. gatoi): Komenzál, jehož propuknutí je spojeno s imunosupresí. Parazituje uvnitř chlupových folikulů a mazových žláz. Změny jsou primárně nepruritické. Formy zahrnují juvenilní (lokalizovaná nebo generalizovaná) a adultní (generalizovaná). Pododemodikóza se projevuje vředy a otoky mezi polštářky.

• Diagnóza: Klinický obraz a hluboký kožní seškrab. Diferenciální diagnostika zahrnuje plísně, atopickou dermatitidu a svrab.
• Terapie: Ostříhání, antiseptické koupele, antibiotika a vitamíny (kortikosteroidy jsou kontraindikovány). Juvenilní forma často odezní spontánně. Kočičí demodikóza je vzácná a vždy spojena s oslabenou imunitou; D. gatoi je přenosný na další kočky.

4. Sarcoptes scabiei, var. canis: Druhově specifický roztoč. Samičky vrtají chodbičky v kůži a kladou vajíčka, což vyvolává hypersenzitivitu a mechanické dráždění. Velmi kontagiózní. Klinicky se projevuje řídnutím srsti, alopecií, erytémem, krvácením a krustami. Diagnóza zahrnuje Pina-pedální reflex, anamnézu, klinický obraz a kožní seškraby. Terapie vyžaduje léčbu všech zvířat v domácnosti a očistu prostředí.

5. Notoedres cati: Patogeneze podobná Sarcoptes. Hlavně u koček, ale může postihnout i psy, králíky a hlodavce. Primární léze se objevují na okrajích boltců a šíří se na hlavu a krk. Projevuje se pruritem, řídnutím srsti, papuly a silnými krustami. Diagnóza je založena na klinickém obraze a snadném záchytu v kožním seškrabu. Terapie zahrnuje rozmočení krust šamponem a systémovou akaricidní terapii.

6. Otodectes cynotis: Nejčastější onemocnění zevního zvukovodu koček. Roztoč nabodává kůži a živí se mokem, což vede k hypersenzitivní reakci a ceruminóznímu zánětu. Klinicky se projevuje tmavohnědým mazem připomínajícím kávovou sedlinu, bolestivými ušima a pruritem. Diagnóza se stanovuje otoskopií a mikroskopií. Terapie zahrnuje vyčištění zvukovodu a ušní kapky nebo systémový spot-on.

7. Další parazité: Cheyletiella yasguri, Cheiletiella blakei, Vši (živí se krví), Všenky (živí se epiteliemi), Trombicula.

Pyodermie u psů a koček: Typy, původci a zásady terapie

Pyodermie je bakteriální infekce kůže vedoucí k tvorbě pustul, papul, krust, exsudátu a alopecie. Původci jsou nejčastěji Staphylococcus intermedius, Proteus sp., Pseudomonas sp. a E. Coli. Může být primární (vzácné, kůže jinak zdravá) nebo sekundární (důsledek jiného onemocnění – demodex, hypersenzitivita, endokrinopatie).

Rozdělení pyodermií dle hloubky:

a) Infekce kožního povrchu (stratum corneum):

• Pyotraumatická dermatitida (hotspot): Rychle se rozvíjející povrchová bakteriální infekce způsobená autotraumatizací. Predisponuje vlhké počasí a dlouhosrstá plemena. Projevuje se zarudlým, mokvavým, alopetickým ložiskem s pruritem. Terapie zahrnuje sedaci, ošetření, dezinfekci a odstranění primární příčiny.
• Intertrigo (dermatitida kožních záhybů): Mikrotraumata kůže z tření a akumulace sekretů. Predisponuje anatomie (šarpejové) a obezita. Projevuje se zarudnutím, alopecií, macerací a zápachem. Terapie zahrnuje plastiku záhybů a výplachy.

b) Povrchové bakteriální infekce (epidermis + chlupový folikul):

• Impetigo: Povrchová pustulární dermatitida, typická pro štěňata. Původcem je S. intermedius, často sekundární k jiným příčinám (psinka, virozy, parazitozy). Projevuje se pustulkami s erytematózním lemem na neosrstěných místech. Diagnostika cytologií, terapie často spontánní vymizení nebo chlorhexidinové šampony.
• Folikulitida: Nejčastější pyodermie psů, způsobená S. pseudintermedius při snížené imunitě. Může být superficiální (zánět infundibula) nebo hluboká (postižení celého folikulu, vypadávání chlupů). Pyotraumatická folikulitida je způsobená lízáním. Klinicky se projevuje erytematózními papulami, pustulami, krustami a alopecií. Diagnóza cytologií a kultivací. Terapie zahrnuje lokální a celková antibiotika.

c) Hluboké pyodermitidy (dermis a subcutis):

• Komplex furunkulózy a celulitidy: Furunkulóza je hnisavá infekce vzniklá prasknutím chlupového folikulu, celulitida je závažná infekce podkoží. Klinicky se projevuje folikulárními pustulami, krustami a hnisem s krví z fistul. Původci jsou Staphylococcus intermedius, Proteus sp., Pseudomonas sp., E. Coli.
• Hluboká pyodermie německých ovčáků: Idiopatická, projevuje se hlubokou folikulitidou, furunkulózou a celulitidou.

Zásady terapie pyodermií:

1. Diagnostika před terapií: Vždy je třeba hledat primární příčinu (endokrinopatie, alergie, paraziti, trauma). Hyperglykemie u diabetu oslabuje imunitu a hojení ran. Hypotyreóza a hyperadrenokorticismus oslabují kůži a narušují kožní bariéru.
2. Rozdělení podle hloubky: Povrchové pyodermie se léčí topicky (chlorhexidin, benzoylperoxid). U povrchových, které nereagují na lokální léčbu, a u hlubokých pyodermií jsou nutná systémová antibiotika.
3. Správná podpůrná opatření: Hygiena, koupele, odstraňování mastí a krust, odblešení.
4. Vhodné zvolení ATB a řešení rezistence: Častý je MRSP (methicilin-rezistentní Staphylococcus pseudintermedius). Kultivace s testem citlivosti je klíčová.
5. Vhodná délka a kontroly: Povrchové 2-3 dny po vymizení, hluboké 3-6 týdnů, s monitoringem a kontrolou před ukončením.

Kožní mykózy: Superficiální, podkožní a jejich léčba

Kožní mykózy jsou onemocnění způsobená patogenními a saprofytickými houbami. Dělí se na superficiální (postihují epitel) a hluboké subkutánní (postižení vnitřních struktur).

1. Dermatofytóza (ringworm): Zoonóza, způsobená rody Microsporum (M. canis – 70 % psů, 95 % koček; M. gypseum) a Trichophyton (T. mentagrophytes). Napadají keratinizované struktury. Projevuje se alopecií, erytémem, šupinatěním, seboreou, folikulárními odlitky. Při větší zánětlivé reakci vzniká kerion (zapouzdřený uzel v kůži). Kočky mají léze na hlavě, uších, asymetrické. Pruritus je mírný.
2. Kandidóza (Candida albicans/parapsilosis): Vzácné u psů a koček, součást mikroflóry. Infekce vzniká při imunosupresi, léčbě ATB. Projevuje se na vlhkých macerovaných oblastech (uši, meziprstí, dutina ústní) jako špinavé vřídky s povlakem.
3. Malassezióza (Malassezia pachydermatis): Nejčastější druh kvasinek u psů, vzácné u koček. K infekci dochází při poruše mikroprostředí kůže (hypersenzitivita typu I). Často spojena se Staphylococcus intermedius. Projevuje se pruritem, erytémem, seboroickým zápachem a mastným vzhledem. Může být lokální (uši, hlava, podpaží, tlapky, anální otvor) nebo generalizovaná (celé tělo, zánět folikulů, šupiny, ztluštění kůže).
4. Podkožní mykózy (systémové): Způsobeny saprofyty z půdy, inhalační přenos. Kožní změny se rozvíjejí po krevním rozšíření (např. Blastomyces, Kokcidiomykóza, Kryptokokokóza, Histoplazmóza).

Diagnostika mykóz:

• Woodova lampa: Pouze indikuje lokalizaci ložiska u Microsporum canis.
• Kultivace (chlupy, seškraby): Jediná metoda pro přímý průkaz druhu plísně (DTM – 10-14 dní, změna pH na alkalické).
• Trichoskopie: Mikroskopické vyšetření chlupů, viditelný „špinavý chlup“.
• Přímé otiskové preparáty, test s lepící páskou: Zejména pro Malassezii (tmavě modré pučící kvasinky tvaru arašídu po Diff-Quick barvení). Pro Malassezii existuje i intradermální test.

Zásady terapie mykóz:

1. Identifikace a izolace: Použití rukavic při ošetřování. Diferenciální diagnostika je klíčová.
2. Lokální/povrchová terapie: Chlorhexidin 2x týdně, šampon Malaseb (chlorhexidin + mikonazol). Často postačuje, měla by předcházet systémové léčbě.
3. Systémová terapie: Při nereagování na lokální léčbu. Používají se ketokonazol, terbinafin, itrakonazol. Systémová antimykotika jsou drahá a některá (ketokonazol) hepatotoxická.
4. Podpůrná opatření: Čištění prostředí, odstranění odloupané srsti, přeléčení všech zvířat v domácnosti, omezení kontaktu.

Hormonální dermatózy: Když hormony ovlivňují kůži

Hormonální dysbalance se často projevují na kůži a srsti, narušují kožní bariéru a vedou k sekundárním infekcím (pyodermie).

• Hyperadrenokorticismus (Cushingův syndrom): Difuzní symetrická nepruritická alopecie (bedra, hrudník, břicho, slabiny). Chlupy jsou tenké, třepí se, snadno vypadávají a pomalu rostou. Kůže atrofuje (pergamenovitá kůže) a prosvítají cévy. Diagnostika zahrnuje poměr kortizol/kreatinin v moči, low-dose dexamethasone suppression test a USG břicha.
• Hypertyreóza (u koček): Kočka se méně pečuje, má matnou, mastnou, rozježenou srst. Alopecie a seborea. Diagnostika měřením T4 a volného T4 (fT4).
• Hypotyreóza: Suchá, lámavá srst mastného vzhledu, zvýšené vypadávání srsti (chlupy v telogenní fázi), šupinatění kůže. Charakteristický je „rat tail“ a myxedém (akumulace GAG a kys. hyaluronové), vedoucí k zřasení kůže. Diagnostika měřením T4 a T3.
• Hyposomatotropismus: Vrozené onemocnění s nedostatečnou sekrecí STH. Projevuje se dwarfismem, perzistencí štěněcí srsti a postupnou alopecií. U dospělých psů nenápadná hypotrichóza. Diagnostika funkčním testem (měření STH po aplikaci GNRH).
• Hypersomatotropismus: Zvýšená produkce STH. U fen souvisí se zvýšenou sekrecí progesteronu, u koček s nádorem hypofýzy (často vede k DM). Projevuje se hypertrichózou, bohatou srstí, kožními záhyby, otoky. Diagnostika zahrnuje hyperglykémii, vysokou potřebu inzulinu a zvýšený IGF-1.
• Hyperestrogenismus: Ovariální dysbalance (cyst, tumor) nebo nádor Sertoliho buněk u samců (častěji kryptorchidů). Projevuje se symetrickou alopecií na bocích, perineu, hyperpigmentací, lichenifikací a změnou barvy srsti. U samců gynekomastie a syndrom feminizace. Diagnostika zahrnuje měření estrogenů, cytologii vaginálního stěru, USG.
• Hypoestrogenismus: Deficience estradiolu (např. po časné kastraci). Projevuje se bilaterálně symetrickou kruhovitou alopecií od perinea po hrudník, krk, uši. Srst je světlejší a kvalitou podobná štěněcí.
• Glukagonom: Nádor alfa buněk pankreatu. Vede k hyperglykémii a katabolismu aminokyselin. Projevuje se „necrolytic migratory erythema“ (erytém, eroze, ulcerace, krusty). Diagnostika zahrnuje zvýšený glukagon a hyperglykémii.
• Diabetes mellitus: Hyperglykémie vede k imunodeficitu, horšímu hojení ran a kožním infekcím. Diagnostika měřením glukózy v krvi a moči.

Syndrom pruritu: Svědění a jeho nejčastější příčiny

Pruritus je nepříjemný pocit na kůži, nutící zvíře k automutilaci (škrábání, okusování). Může být primární (ektoparazité, malassezia, hypersenzitivita) nebo sekundární (nepruritická léze začne svědit).

1. Atopická dermatitida: Časté, geneticky podmíněné, neléčitelné pruritické onemocnění způsobené vzdušnými alergeny (roztoči, pyly, plísně). Dochází k defektu kožní bariéry, imunitní odpovědi a sekundárním infekcím. První výskyt obvykle v 6 měsících až 3 letech. Plemenná predispozice je u šarpejů, WHWT, buldoků, mopsů, francouzských buldočků, dalmatinů.

• Klinické projevy: Jediným primárním příznakem je pruritus (+ erytém). Sekundární léze jsou důsledkem automutilace. Existují typická, generalizovaná a netypická forma (opakované záněty zvukovodu, pododermatitida, granulomy).
• Diagnóza: Vyloučení jiných onemocnění, intradermální test nebo ELISA. Favrotova kritéria pomáhají při diagnóze.
• Terapie: Celoživotní kontrola zánětu a tlumení příznaků. Desenzibilace (injekční aplikace alergenů), tlumení příznaků (šampony, hypoalergenní krmivo, Apoquel, Cytopoint).

2. Hypersenzitivita na krmivo: Pruritická, nesezónní dermatitida vyvolaná alergeny v krmivu (nejčastěji hovězí, mléčné výrobky, ryby, kuře, vejce, kukuřice, pšenice, sója). Vzniká obvykle již ve 3 měsících. Projevuje se pruritem (nejčastěji tlapky, hlava, břicho, podpaží), někdy gastrointestinálními problémy nebo záněty uší.

• Diagnóza: Eliminační dieta (8 týdnů hypoalergenní dieta) a následný provokační test (přidání potenciálního alergenu).
• Terapie: Nutričně vybalancovaná hypoalergenní dieta.

FAQ - Často kladené otázky o veterinární dermatologii

Co je to alopecie a jak se diagnostikuje u zvířat?

Alopecie je částečná nebo úplná ztráta chlupů. Diagnostikuje se na základě klinického vyšetření, kožních seškrabů, trichogramu, případně biopsie kůže. Rozlišuje se pruritická (svědivá) a nepruritická (nesvědivá) forma, což pomáhá určit základní příčinu.

Jaké jsou nejčastější příčiny svědění (pruritu) u psů a koček?

Nejčastějšími příčinami pruritu jsou kožní parazitózy (blechy, svrab, demodex), bakteriální infekce (pyodermie), plísňové infekce (malassezióza, dermatofytóza) a alergické reakce, jako je atopická dermatitida a hypersenzitivita na krmivo.

Jak se liší primární a sekundární kožní léze?

Primární léze vznikají jako přímý důsledek onemocnění (např. makula, papula, pustula). Sekundární léze se vyvíjejí z primárních lézí nebo jako výsledek reakce zvířete (škrábání, kousání), například eroze, ulcerace nebo lichenifikace. Některé léze, jako alopecie, mohou být primární i sekundární v závislosti na etiologii.

Proč je důležitá důkladná anamnéza při kožních problémech?

Důkladná anamnéza, včetně rodinné, všeobecné a dermatologické historie, poskytuje veterináři zásadní informace o průběhu onemocnění, reakci na předchozí léčbu, prostředí zvířete a potenciálních predispozicích. Pomáhá zúžit diferenciální diagnostiku a směřovat k efektivnímu diagnostickému plánu.

Mohou hormonální problémy způsobit kožní onemocnění u zvířat?

Ano, hormonální dysbalance (např. Cushingův syndrom, hypotyreóza, hypo/hyperestrogenismus) mohou mít výrazné kožní projevy. Ty zahrnují symetrickou alopecii, ztenčení kůže, změny pigmentace a zvýšenou náchylnost k sekundárním infekcím, jako jsou pyodermie. Diagnostika často vyžaduje specifické hormonální testy.