Podcast na Věk imperialismu a kolonialismu

Kapitoly

Úvod do imperialismu

Staří a noví hráči

Vzestup nových mocností

Ruský medvěd spí

Ruské reformy a útlak

Balkánský sud prachu

Balkánské války a shrnutí

Přepis

Matěj: …počkej, takže imperialismus vlastně není jenom o tom, že si velká země zabere kus Afriky a zapíchne tam vlajku? To je mnohem složitější?

Lucie: Přesně tak! Jde o komplexní snahu velmocí ovládat jiné státy z politických, ekonomických, a dokonce i náboženských důvodů. Není to jen o mapě.

Matěj: Okay, tohle si musíme rozebrat. Posloucháte Studyfi Podcast a dnes se s Lucií ponoříme do imperiální doby. Takže jaký je rozdíl mezi imperialismem a kolonialismem?

Lucie: Dobrá otázka. Zjednodušeně řečeno, kolonialismus je jedním z nástrojů imperialismu. Je to to přímé politické ovládnutí a hlavně hospodářské využívání těch, řekněme, zaostalejších zemí.

Matěj: Takže velmoci potřebovaly nerostné suroviny, levnou pracovní sílu a taky místo, kam prodávat své výrobky?

Lucie: Přesně. A často to schovávaly za takzvané „civilizační“ poslání. Jakože tam přinášejí pokrok.

Matěj: Jasně, civilizační poslání, které se náhodou skvěle hodilo jejich ekonomice.

Lucie: Kdo by to byl řekl, že?

Matěj: A kdo v té době tedy tahal za nitky? Předpokládám, že Velká Británie byla stále číslo jedna.

Lucie: Ano, Britské impérium bylo pořád největší na světě. Patřila jim Indie a taky dominia jako Kanada, Austrálie nebo Nový Zéland. Ale už jim na paty šlapaly Spojené státy a Německo.

Matěj: A co Francie? Ta si po porážce od Pruska v roce 1871 musela lízat rány, ne?

Lucie: To ano, přišli o území a Napoleon III. byl sesazen. Ale vznikla takzvaná „třetí republika“, která Francii stabilizovala a demokratizovala. Paříž se stala centrem světové kultury, však si vzpomeň na Eiffelovku!

Matěj: Takže je porážka vlastně nakopla?

Lucie: V jistém smyslu ano. A kolonie si taky udrželi, hlavně v Africe a v Indočíně.

Matěj: Zmiňovala jsi Německo a USA. Co je dělalo tak silnými?

Lucie: Německo bylo po sjednocení novou, dravou velmocí. Císař Vilém II. chtěl, aby Německo mělo „místo na slunci“, a tak se snažil získat kolonie, což se samozřejmě nelíbilo Británii.

Matěj: A Spojené státy?

Lucie: Ty už byly nejsilnější ekonomikou světa. Měly obrovské nerostné bohatství, moderní průmysl, vzpomeň si na Henryho Forda a jeho auta. A svůj vliv rozšiřovaly hlavně ve Střední a Jižní Americe. Po válce se Španělskem získaly Kubu, Portoriko a Filipíny.

Matěj: A pak je tu Japonsko! To bylo přece po staletí úplně izolované.

Lucie: Přesně! Ale v druhé polovině 19. století se otevřelo světu a prošlo neuvěřitelně rychlou industrializací. Během pár desítek let se z něj stala velmoc, která dokázala ve válce porazit Čínu i obrovské Rusko.

Matěj: Když zmiňuješ Rusko, to byla asi trochu jiná písnička, že?

Lucie: Úplně. Rusko bylo naopak zemědělský, zaostalý stát, kde vládlo samoděržaví, tedy absolutismus cara, a většina lidí byla negramotná. Jejich zaostalost se naplno ukázala v Krymské válce v 50. letech.

Matěj: To byla ta válka proti Osmanské říši?

Lucie: Ano, ale na stranu Turků se přidala Británie a Francie a Rusko drtivě porazily. Ta prohra jim jasně ukázala, jak moc za zbytkem Evropy zaostávají.

Matěj: Chápu. Takže zatímco se svět dělil, Rusko řešilo své vlastní, vnitřní problémy. Ale k tomu se možná dostaneme příště.

Lucie: Přesně tak. A velkou roli v tom hrál car Alexandr II., který se snažil říši modernizovat. V roce 1861 dokonce zrušil nevolnictví.

Matěj: To zní jako velký pokrok. Ale nebylo to tak jednoduché, že? Zmiňovali jsme to Polské povstání.

Lucie: Ano, po jeho potlačení v letech 1863 až 64 se poměry zase utužily. Cenzura, dohled... a to jen posílilo různé revoluční skupiny.

Matěj: Takže vnitřní chaos. A do toho se začal hroutit Balkán. Nebo spíš Osmanská říše.

Lucie: Přesně. Té oblasti se ne nadarmo začalo říkat „sud prachu“. Osmanská říše slábla a balkánské národy – Srbové, Bulhaři, Rumuni – chtěly samostatnost.

Matěj: A Rusko se do toho samozřejmě vložilo jako jejich ochránce.

Lucie: Ano, v rusko-turecké válce Osmany porazilo. Ale ostatní evropské mocnosti se bály jeho síly. Na Berlínském kongresu v roce 1878 tak vliv Ruska omezily.

Matěj: A výsledkem byly nové státy?

Lucie: Přesně tak. Vzniklo samostatné Srbsko, Rumunsko a Černá Hora. A ti se pak pustili do sebe navzájem.

Matěj: To zní jako když se sourozenci začnou hádat o hračky. Jen tady šlo o území.

Lucie: V podstatě ano. Ve dvou balkánských válkách v letech 1912 a 1913 si nově vzniklé státy dělily zbytek osmanského území. Bylo to dost chaotické.

Matěj: Takže abychom to shrnuli, Evropa na prahu 20. století měla uprostřed sebe extrémně nestabilní region. Ten sud prachu.

Lucie: Přesně tak. A stačila jediná jiskra... ale o tom zase příště. Díky za poslech!

Matěj: Mějte se krásně a u dalšího dílu na slyšenou!