Podcast na UNESCO památky v České republice

Kapitoly

Proč zrovna UNESCO?

Historická centra měst

Zámky, zahrady a krajina

Od vesnice po modernu

Od soužití k chovu

Krajina formovaná člověkem

Od pralesa k chmelnicím

Hvězda na Zelené hoře

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Tomáš: Plánuješ si výlet po Česku, otevřeš mapu a najednou na tebe všude vyskakuje to slůvko: UNESCO. Praha, Krumlov, Kutná Hora... člověk by řekl, že je to nějaký elitní klub.

Barbora: Elitní klub je vlastně docela dobré přirovnání, Tomáši. Je to v podstatě seznam světového dědictví. Místa, která jsou tak unikátní a cenná, že patří celému světu a musíme je chránit.

Tomáš: Takže taková síň slávy pro památky?

Barbora: Přesně tak! A Česko má v téhle síni slávy docela dost zástupců. Posloucháte Studyfi Podcast.

Tomáš: Dobře, tak pojďme na to. Kde začneme? Předpokládám, že v Praze.

Barbora: Jasně, Praha byla jednou z prvních, zapsaná v roce 1992. Celé to historické jádro – Hradčany, Malá Strana, Staré i Nové Město... je to jeden obrovský, velkolepý celek.

Tomáš: Spolu s Prahou se na seznam ve stejném roce dostaly i Telč a Český Krumlov, že?

Barbora: Ano, to byla taková naše první velká trojka. Telč je úžasná ukázka renesančních a barokních domů kolem náměstí, které vypadá jako z pohádky. A Krumlov? Ten snad ani nemusím představovat. Hrad, meandry Vltavy, středověké uličky... prostě láska na první pohled.

Tomáš: A co Kutná Hora? Ta přišla o chvíli později, v roce 95. Není to jen o chrámu svaté Barbory, že?

Barbora: Vůbec ne, i když ten je samozřejmě dechberoucí. Kutná Hora je celá spojená s těžbou stříbra. A právě bohatství z dolů umožnilo postavit takové skvosty, jako je Barbora nebo katedrála v Sedlci. Celé město dýchá historií.

Tomáš: Dobře, města bychom měli. Ale na seznamu nejsou jenom dlážděné ulice, ne? Co třeba něco víc v přírodě?

Barbora: Rozhodně! Třeba Lednicko-valtický areál. To není jen zámek, to je obrovský, pečlivě navržený park. Lichtenštejnové si tam mezi 17. a 20. stoletím vytvořili doslova snovou krajinu s romantickými stavbičkami.

Tomáš: Takže takový šlechtický Disneyland?

Barbora: Dalo by se to tak říct! A podobný klenot je Kroměříž se svými zahradami. Máš tu přísně geometrickou Květnou zahradu a hned vedle divočejší Podzámeckou v anglickém stylu. Dva světy v jednom městě.

Tomáš: A co renesanční zámek v Litomyšli? Ten je prý unikátní svou výzdobou.

Barbora: Přesně tak. Jeho fasády jsou pokryté takzvanými sgrafity, což vypadá jako obří psaníčka. Je to nádherná ukázka italské renesance u nás.

Tomáš: Skvěle. Takže máme města, zámky, zahrady... Je na seznamu i něco... obyčejnějšího? Třeba vesnice?

Barbora: Ano! Holašovice v jižních Čechách. Je to dokonale zachovalá vesnice se stavbami ve stylu „jihočeského selského baroka“. Ukazuje, jak vypadal život na venkově v 18. a 19. století.

Tomáš: Fascinující. A teď se podrž. Na seznamu je i Vila Tugendhat v Brně. Jak se funkcionalistická stavba z roku 1930 dostane do společnosti středověkých hradů?

Barbora: Protože je to milník světové architektury! Ludwig Mies van der Rohe tam použil ocelový skelet, takže nemusel mít nosné zdi a propojil vnitřek s přírodou. Vytvořil úplně nový koncept bydlení. UNESCO nechrání jen to staré, ale i to, co změnilo svět.

Tomáš: Páni. Takže od gotiky přes selské baroko až po sklo a ocel. Ten seznam je vážně pestrý.

Barbora: Přesně tak. A to jsme ještě nezmínili třeba Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci, což je obří barokní sochařské dílo. Každá památka má svůj vlastní jedinečný příběh.

Tomáš: Každá památka má svůj příběh... to se mi líbí. A jaký je třeba příběh Třebíče? Tam je taky něco výjimečného, že?

Barbora: Přesně tak. Třebíč je na seznamu od roku 2003 a je to úžasný příklad soužití dvou kultur. Židovské a křesťanské.

Tomáš: Takže tam máme synagogu vedle kostela?

Barbora: V podstatě ano. Máš tam unikátně zachovalou židovskou čtvrť a hned vedle baziliku svatého Prokopa. To blízké soužití od středověku až do 20. století je to, co UNESCO ocenilo.

Tomáš: To zní... mírumilovně. A od soužití lidí se teď přesuneme k chovu zvířat. Konkrétně koní v Kladrubech nad Labem.

Barbora: Ano, další zápis z roku 2019. Ale pozor, není to jen o hřebčínu! Chráněná je celá kulturní krajina. To znamená i pastviny, vodní kanály, aleje... Všechno, co bylo po staletí utvářeno pro chov ceremoniálních koní.

Tomáš: Ceremoniálních koní? To zní, jako by měli vlastní smoking.

Barbora: Skoro. Jde o starokladrubské bělouše. Je to unikátní barokní plemeno, které nikde jinde na světě nenajdeš. Byli chováni pro císařský dvůr.

Tomáš: Páni. Takže další krajina kompletně přetvořená člověkem. Podobně jako Krušnohoří, ne? To je taky docela novinka na seznamu.

Barbora: Přesně tak, zapsáno ve stejný rok. Krušné hory jsou svědectvím o více než 800 letech těžby. Vznikla tam naprosto jedinečná hornická krajina. A to jak na povrchu, tak v podzemí.

Tomáš: A ten vliv byl prý obrovský, že?

Barbora: Obrovský. Inovace z Krušnohoří ovlivnily hornictví a hutnictví po celém světě. Na české straně tam spadá třeba Jáchymov, Krupka nebo Horní Blatná.

Tomáš: A když se řekne Jáchymov, mně se hned vybaví lázně. Což nás přivádí k našemu slavnému lázeňskému trojúhelníku.

Barbora: Ano! Karlovy Vary, Mariánské a Františkovy Lázně. Na seznamu jsou od roku 2021. Nejsou to jen tak ledajaká města. Jsou to vlastně obří lázeňské areály s parky, kolonádami a pavilony, všechno postavené kolem léčivých pramenů.

Tomáš: Každé město je trochu jiné, že?

Barbora: Přesně. Ve Varech mají horké prameny až 73 stupňů, Františkovy Lázně jsou zase nejstarší slatinné lázně na světě a v Mariánkách léčí i specifickým klimatem.

Tomáš: Od krajiny přetvořené člověkem teď úplný opak. Jizerskohorské bučiny. Tam prý lidská ruka skoro nezasáhla.

Barbora: To je pravda. Jsou na seznamu taky od roku 2021. Díky strmým svahům a obrovským balvanům se tam nikdy moc netěžilo dřevo. Les se tak mohl vyvíjet přirozeně.

Tomáš: Takže takový malý prales v Česku?

Barbora: Dá se to tak říct. Nejstarší stromy tam mají i 350 let. Je to fascinující pohled na to, jak vypadala příroda bez našich zásahů.

Tomáš: A od nedotčené přírody se dostáváme k něčemu, co je symbolem Česka. A nemyslím pivo, i když je to blízko. Žatec a krajina chmele!

Barbora: Náš nejnovější přírůstek z roku 2023. A je to opět o celé krajině. Nejen město Žatec, ale i okolní chmelnice a vesnice jako Stekník.

Tomáš: Takže se chrání pole s chmelem?

Barbora: Pole, sušárny, balírny, sklady... Celý ten systém, který tam funguje přes 700 let a pokračuje dodnes. Je to doklad jedinečné tradice, která proslavila český chmel po celém světě.

Tomáš: Takže jsme na seznam UNESCO nakonec to pivo přece jen trochu propašovali. O tom si ale povíme víc hned po krátké pauze.

Barbora: Přesně tak. A od toho světského chmele se teď přesuneme k něčemu duchovnějšímu, i když stejně fascinujícímu.

Tomáš: A to je co?

Barbora: Poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou. Na seznamu UNESCO je od roku 1994.

Tomáš: Zelená hora... Ten kostel znám z fotek, je naprosto unikátní. Čím je tak výjimečný?

Barbora: Je to vrcholné dílo architekta Jana Blažeje Santiniho a nejlepší příklad takzvané barokní gotiky.

Tomáš: Barokní gotika... to zní jako kombinace dvou úplně odlišných věcí. Jako pizza s ananasem.

Barbora: To je dobré přirovnání! Santini byl v tomhle génius. Použil gotické prvky, ale s barokní dynamikou a hravostí.

Tomáš: A co ta slavná pěticípá hvězda?

Barbora: Celý kostel je postaven na jejím půdorysu. Obklopuje ho hřbitov a ambit, které tu symboliku také odrážejí. Pět hvězd prý zářilo nad Vltavou, když našli tělo Jana Nepomuckého.

Tomáš: Všechno do sebe dokonale zapadá. Takže jsme dnes stihli probrat chmelařskou krajinu a teď tuhle architektonickou perlu.

Barbora: Přesně. Ukazuje to, jak neuvěřitelně rozmanité je naše dědictví zapsané na seznamu UNESCO. Každá památka vypráví úplně jiný příběh.

Tomáš: To byl skvělý přehled. Díky moc, Barboro, že jsi nám to takhle přiblížila. A vám, milí posluchači, děkujeme za pozornost. Uslyšíme se zase u dalšího dílu Studyfi Podcastu. Mějte se hezky!