Podcast na Umění: Křesťanství, Byzanc, Islám, Velká Morava

Kapitoly

Umění v podzemí

Bible jako scénář

Sochy? Raději ne!

Architektura pro všechny

Zlato z Ravenny

Vznik křesťanského umění

Justinián a Hagia Sofia

Ikony a obrazoborectví

Umění bez lidí

Architektura víry

Umění a pravidla v každodennosti

První stát na našem území

Velkomoravský šperk

Závěr

Přepis

Martin: …počkat, takže oni se fakt schovávali v podzemních chodbách a pohřbívali tam lidi? A u toho si na zdi malovali?

Karolína: Přesně tak, Martine! Vítej v katakombách. Nebylo to jen útočiště, bylo to místo zrodu křesťanského umění. Posloucháte Studyfi Podcast.

Martin: To je fascinující. Co tam tedy malovali? Nějaké portréty?

Karolína: Vůbec ne. Zpočátku to byly hlavně symboly. Ryba a beránek jako Kristus, kotva pro naději, páv pro nesmrtelnost. Kříž se objevil až mnohem později.

Martin: Proč tak tajně? A kde brali ty příběhy?

Karolína: Protože byli pronásledováni. A náměty čerpali samozřejmě z Bible – ze Starého i Nového zákona. Příběhy o stvoření světa, ale hlavně život Ježíše Krista, jeho zázraky a učení. Bible pro ně byla takový... umělecký scénář.

Martin: Takže až když císař Konstantin řekl "dobrá, křesťanství je povoleno", tak se to rozjelo ve velkém?

Karolína: Přesně! Od 4. století se umění přesunulo z katakomb na denní světlo. A hlavní hvězdou se stal Kristus se svatozáří a začaly se malovat celé biblické příběhy. Hlavně fresky a mozaiky.

Martin: A co sochy? Římané je milovali, tak v tom museli pokračovat, ne?

Karolína: Právě že ne! Křesťané se strašně báli modloslužby – tedy uctívání nějakého fyzického předmětu. Nechtěli, aby se lidé klaněli soše místo Bohu.

Martin: Takže žádné akční figurky apoštolů. Rozumím.

Karolína: Přesně tak. Jedinou velkou výjimkou byla socha Dobrého pastýře, symbol Krista, který se stará o své ovečky. Ale volně stojící sochy téměř neexistovaly.

Martin: Dobře, takže umění máme. Ale kde se všichni ti noví věřící scházeli?

Karolína: K tomu sloužil nový typ stavby – bazilika. Představ si ji jako takový vícekrokový vstup do svatyně. Nejdřív projdeš nádvořím, atriem. Pak předsíní, nartexem, a až pak jsi ve vlastním kostele.

Martin: A ten je obrovský, ne?

Karolína: Ano, je to podélná stavba s hlavní lodí uprostřed a vedlejšími po stranách. Vzadu je pak půlkruhová apsida, tedy kněžiště. Cílem bylo pojmout co nejvíce lidí.

Martin: Kde bychom našli ty nejznámější?

Karolína: Původní velká bazilika svatého Petra v Římě byla tou hlavní, i když dnes na jejím místě stojí renesanční chrám. Ale naprostým klenotem je Ravenna v Itálii.

Martin: Čím je tak výjimečná?

Karolína: Po rozdělení Římské říše se Ravenna stala sídlem císařů a byla pod silným vlivem Byzance. A to znamená jediné – mozaiky! Ale ne ledajaké. Byly ze skla, často pozlacené. Když na ně zasvítilo světlo… to musela být naprostá nádhera.

Martin: Dokážu si to představit! Zlaté, třpytivé… muselo to být magické. Ale co vlastně odstartovalo tak masivní stavění kostelů a tvorbu takové nádhery?

Karolína: Klíčový byl rok 313 a Edikt milánský. Ten konečně zrovnoprávnil křesťanství s ostatními kulty. Najednou se křesťané nemuseli schovávat v katakombách.

Martin: A to byl ten impuls pro stavbu velkých chrámů. A pak přišel přesun moci na východ, že?

Karolína: Přesně tak. Císař Konstantin zakládá v roce 330 Konstantinopol, dnešní Istanbul, jako nové, čistě křesťanské hlavní město říše.

Martin: A kdy ta říše zažila svůj úplný vrchol?

Karolína: To bylo za císaře Justiniána I. v 6. století. Říše měla obrovský rozmach, dobyl zpátky Itálii i část Španělska. A celé to impérium chtěl sjednotit právě křesťanstvím.

Martin: A jak lépe to udělat, než stavbou dechberoucích kostelů. Předpokládám, že tady přichází na řadu Hagia Sofia.

Karolína: Přesně. Chrám Boží moudrosti v Konstantinopoli. Obrovská stavba s gigantickou kupolí, inspirovaná římským Pantheonem. Vysvěcena byla už v roce 537.

Martin: A její osud byl dost pohnutý, že?

Karolína: To ano. Po dobytí Turky se z ní stala mešita, pak muzeum a od roku 2020 je bohužel opět mešitou. Ale ta architektura je dodnes fascinující.

Martin: A co ty slavné byzantské obrazy? Mám na mysli ikony.

Karolína: Ikona je kapitola sama pro sebe. Je to náboženský obraz, typicky malovaný na dřevěné desce. Často se zlatým pozadím, které symbolizovalo nebe, a bez rámu... jako okno do jiného světa.

Martin: Takže žádná velká umělecká svoboda?

Karolína: Vůbec ne! Existovala přísná pravidla, jak zobrazovat Krista nebo světce. Autor se neměl projevovat, byl jen prostředníkem.

Martin: A ne všem se to líbilo, že? Slyšel jsem o obrazoborectví.

Karolína: Přesně, ikonoklasmus. Bylo to celé hnutí, které chtělo náboženské obrazy zničit, protože tvrdili, že je to modloslužba. Císař Lev III. je dokonce zakázal.

Martin: To je drsné. Takže spousta umění byla nenávratně zničena… Což nás přivádí k tomu, jak umění ovlivňovalo tehdejší společnost, a to si probereme hned vzápětí.

Karolína: A když mluvíme o umění a společnosti, islámský svět je fascinující protiklad. Tam se totiž vydali úplně jinou cestou, která ovlivnila vše od architektury po každodenní život.

Martin: Jinou jak? Žádné obrazy svatých a císařů, o kterých jsme mluvili v Byzanci?

Karolína: Přesně! V islámu panuje silné přesvědčení, že jen Bůh, tedy Alláh, smí tvořit podobu živých bytostí. Lidé by se tím vlastně stavěli na jeho úroveň, což je nepřípustné.

Martin: Aha, takže umělci měli v podstatě zakázáno malovat lidi. Co tedy tvořili na stěny mešit?

Karolína: Našli si jinou cestu k dokonalosti. Zaměřili se na dvě věci: kaligrafii, což je umění krasopisu, a na neuvěřitelně složité abstraktní vzory zvané arabesky. Je to vlastně umění z písma a geometrie!

Martin: To zní... matematicky. Skoro jako umění pro ajťáky. A co ta víra samotná? Jaké jsou její základy?

Karolína: Stojí na Pěti pilířích. Je to takový základní návod pro život muslima. První je víra v jednoho Boha a jeho proroka Mohameda. Pak je to modlitba, pětkrát denně.

Martin: Pětkrát denně? To je docela zápřah. Člověk musí být dost disciplinovaný.

Karolína: Určitě. Je to pevný rytmus dne. Dále je to povinnost dávat almužnu chudým, pak roční půst během ramadánu a nakonec, pokud to finance dovolí, aspoň jednou za život vykonat pouť do Mekky.

Martin: Zmínila jsi Mekku. Předpokládám, že všechny ty modlitby a mešity s ní nějak souvisí, že?

Karolína: Naprosto. V každé mešitě na světě najdeš takový speciální výklenek ve zdi. Jmenuje se mihráb. A ten vždycky, bez výjimky, ukazuje směr k posvátné Kaabě v Mekce.

Martin: Jako takový vestavěný náboženský kompas. To je chytré. A co ty typické vysoké věže u mešit?

Karolína: To jsou minarety. Z nich muezzin svolával věřící k modlitbě. Dřív musel chudák pětkrát denně šlapat všechny ty schody nahoru.

Martin: Dneska už má asi pořádný reproduktor a zesilovač, co?

Karolína: Přesně tak, technologie pomáhá. A uvnitř mešity je ještě minbar, což je takové vyvýšené schodiště, odkud imám vede kázání. Trochu jako kazatelna v kostele.

Martin: Vraťme se k tomu umění. Ty arabesky. Jak si je mám představit, když to není jen nějaký vzor na tapetě?

Karolína: Představ si nekonečné, rytmicky se opakující vzory, které nemají začátek ani konec. Buď z rostlinných motivů, nebo čistě geometrické. Pokrývají stěny, okna, sloupy… je to nádhera, která tě má pohltit a přivést k myšlenkám na nekonečnost Boha.

Martin: A kaligrafie je tedy umělecky napsaný Korán?

Karolína: Ano, verše z Koránu se stávají ústředním prvkem výzdoby. Je to hluboké spojení víry a estetiky. A celé to doplňuje systém pravidel pro život, známý jako Šaría, který vychází přímo z Koránu a dalších textů.

Martin: Takže to zasahuje do všeho. Od umění bez lidí až po každodenní rituály jako je třeba rituální omývání před modlitbou.

Karolína: Přesně tak. Je to komplexní svět s vlastními pravidly a estetikou. A právě o tom, jak se tyhle dva světy – křesťanský a islámský – začaly potkávat, obchodovat, ale i střetávat, si povíme příště, když se podíváme na éru křížových výprav.

Martin: A zatímco se tyhle velké světy střetávaly, tak tady u nás, ve střední Evropě, se začalo dít něco úplně nového. Něco našeho.

Karolína: Přesně tak. Vzniká Velká Morava! První velký státní útvar na našem území a zároveň první slovanský stát s křesťanskou kulturou.

Martin: To zní jako velká věc. Co si pod tím máme představit? Zůstaly po nich nějaké stavby?

Karolína: Určitě! Hlavně církevní stavby – kostelíky, baziliky a typické rotundy. Skvělé pozůstatky najdeme třeba v Mikulčicích nebo ve Starém Městě u Uherského Hradiště.

Martin: A kromě kostelů, co třeba nějaké menší, osobnější umění? Takový ten pravěký „bling“?

Karolína: Ten měli naprosto dokonalý! Hlavně šperky. Používali neuvěřitelně jemné techniky jako filigrán, což je zdobení tenkým drátkem, nebo granulaci, tedy připájení malých kuliček.

Martin: A co konkrétně takhle zdobili?

Karolína: Všechno možné. Třeba slavné gombíky, což byly vlastně luxusní knoflíky. Ale i nákončí pásů, schránky na ostatky svatých zvané kaptorgy nebo malé křížky.

Martin: Páni. Takže od Egypta, přes Řecko a Řím, až po Velkou Moravu. To byla jízda. Díky moc, Karolíno, že jsi nás tím vším provedla.

Karolína: Já děkuju za skvělé otázky. Doufám, že se vám náš umělecký exkurz líbil a že se uslyšíme u dalších dílů Studyfi Podcastu.

Martin: Mějte se hezky!