Podcast na Typologie a projektování průmyslových staveb

Kapitoly

Úvod do světa továren

Generel: Plán všeho

Pásmování: Každá věc má své místo

Typy budov: Univerzální vs. na míru

Haly a patra

Prostředí pro lidi

Nový život starých továren

Úvod do sociálního zařízení

Šatny a umývárny

Toalety a speciální provozy

Přepis

Tomáš: Představte si, že stojíte před obrovskou, starou tovární halou. Cihlové zdi, vysoký komín, řady oken... A říkáte si, jak tohle všechno vůbec mohlo fungovat? Kdo rozhodl, kde bude jaký stroj, kudy povedou cesty, kde budou sklady?

Barbora: Přesně tuhle otázku si klade spousta lidí, Tomáši. A na první pohled to vypadá jako naprostý chaos. Ale za každou průmyslovou stavbou, od té staré cihelny až po supermoderní automobilku, se skrývá neuvěřitelně promyšlený systém. A ten si dneska rozebereme.

Tomáš: Skvěle. Posloucháte Studyfi Podcast a my se noříme do světa průmyslových staveb.

Barbora: Takže, průmyslové stavby jsou zjednodušeně všechny budovy, které slouží k výrobě, skladování, výzkumu nebo třeba technickým službám.

Tomáš: Dnes už to ale nejsou jen ty kouřící továrny, že? Průmysl se hodně změnil.

Barbora: Přesně tak. Těžký průmysl jako těžba uhlí nebo těžká chemie je na ústupu. Naopak se rozvíjí třeba výroba aut nebo spotřebičů. A tomu se přizpůsobují i budovy. Dnes se staví flexibilně, aby se v jedné hale mohlo vystřídat několik různých výrob, což prodlužuje jejich životnost.

Tomáš: Dobře, a kde to všechno plánování začíná? U toho obrovského areálu, o kterém jsem mluvil?

Barbora: Začíná to u dokumentu, který se jmenuje generel. Představ si ho jako takový rodný list a zároveň mapu celého závodu. Je to zastavovací plán, který rozhoduje o všem. O efektivitě, o dopravě, prostě o tom, aby celý ten kolos fungoval jako namazaný stroj.

Tomáš: Takže takový mozek celé operace. Co všechno se v něm musí zohlednit?

Barbora: Úplně všechno. Zaprvé, technologie. Musíš přesně vědět, jaký je výrobní postup, jak jdou jednotlivé kroky za sebou, a kolik místa na to potřebuješ.

Tomáš: Logicky. Dál? Co třeba doprava?

Barbora: Ano, dopravní nároky. Jak budeš převážet materiál uvnitř závodu? Budeš potřebovat jeřáby, vysokozdvižné vozíky, nebo snad malou železnici? A co doprava ven, pro kamiony?

Tomáš: A pak samozřejmě energie. To musí být obrovský žrout elektřiny a vody.

Barbora: Obrovský. Generel řeší všechno – silnoproud, slaboproud, plyn, vodu, kanalizaci... A do toho vstupují urbanistické vztahy – jak továrna zapadne do okolí. A samozřejmě, na konci dne to musí být i ekonomicky efektivní.

Tomáš: Zní to, jako bys plánoval celé město. Existuje v tom nějaký systém, jak ty budovy uspořádat? Jako že nemůžeš mít jídelnu hned vedle slévárny, že?

Barbora: To by asi nebylo ideální. A přesně proto existuje takzvané pásmování. Je to v podstatě seskupování budov s podobnou funkcí do zón, neboli pásem. Je to logické a přehledné.

Tomáš: Jaké jsou tedy ty hlavní zóny?

Barbora: Nejdůležitější je samozřejmě pásmo hlavní výroby. To je srdce továrny, kde se děje to kouzlo. Kolem něj je pásmo pomocné výroby – třeba údržbářské dílny a příprava.

Tomáš: Dává smysl. Co dál?

Barbora: Pak je tu obrovské pásmo skladů a expedice. Sklady surovin, hotových výrobků, ale i nebezpečných věcí jako jsou barvy nebo hořlaviny. A samozřejmě balírny.

Tomáš: A co energie a doprava? Mají vlastní zóny?

Barbora: Ano. Pásmo energetické, kde najdeš třeba závodní teplárnu. A u velkých závodů i pásmo dopravních staveb s garážemi pro speciální vozidla. A nakonec je tu vstupní pásmo – tam jsou kanceláře, vedení, laboratoře, a taky zázemí pro zaměstnance.

Tomáš: Dobře, teď už vím, jak se areál plánuje. Ale jak vypadají samotné budovy? Jsou to všechno jen velké krabice?

Barbora: Vlastně... z velké části ano. Převažujícím typem jsou dnes víceúčelové objekty. Jsou postavené tak, aby se v nich mohla technologie výroby několikrát změnit, aniž bys musel bourat zdi.

Tomáš: Takže taková univerzální hala?

Barbora: Přesně. Většinou mají čtvercový nebo obdélníkový půdorys, nosná konstrukce má velké rozpony, aby uvnitř bylo co nejméně sloupů, a podlahy i stropy jsou rovné. Je to vlastně takové čisté plátno pro jakoukoliv výrobu.

Tomáš: A co ten opak? Budovy postavené jen pro jednu jedinou věc?

Barbora: To jsou jednoúčelové objekty. Ty jsou řešeny jako unikáty, na míru jedné konkrétní technologii. Sem patří třeba elektrárny, chladicí věže nebo cementárny. A pak existuje ještě kategorie, které říkáme volné aparatury. To jsou zařízení, která stojí prostě venku – jako vysoké pece nebo destilační kolony v chemičkách.

Tomáš: Pojďme se podívat na ty nejběžnější, tedy haly. Většinou si představím jednopodlažní, je to tak?

Barbora: Ano, jednopodlažní haly jsou klasika. Dělí se třeba podle toho, jak těžké věci se v nich zvedají. Od lehkých hal bez jeřábů až po zvláště těžké, kde mostové jeřáby uzvednou i sto tun.

Tomáš: Sto tun! To je neuvěřitelné. A konstrukce? Předpokládám ocel a železobeton.

Barbora: Převážně ano, ale používá se i dřevo, hlavně moderní lepené profily. Nosné jsou sloupy a na nich leží vodorovné konstrukce, které tvoří střechu. Ta může být z různých panelů, od rovných až po zajímavě tvarované skořepiny.

Tomáš: A co vícepodlažní budovy? Tam se taky vyrábí?

Barbora: Jistě. Prototypem je třeba takzvaný zlínský typ. Často mají tři trakty, kdy ty dva krajní jsou osvětlené denním světlem a ten prostřední slouží pro sklady a komunikace. Šikovným kompromisem jsou pak dvoupodlažní haly.

Tomáš: Jak to funguje?

Barbora: Spodní podlaží, kde je hustší síť sloupů a umělé osvětlení, se využije pro sklady a pomocné provozy. A horní podlaží má pak volnější půdorys a může být osvětlené shora světlíky. Zmenšíš tak zastavěnou plochu na polovinu, což je super.

Tomáš: Máme tedy naplánovaný areál, postavenou halu... ale co lidé, kteří v ní pracují? Jaké podmínky musí splňovat pracovní prostředí?

Barbora: To je naprosto klíčové. Začíná to u prostoru. Na jednoho zaměstnance musí připadnout minimálně 12 metrů krychlových vzduchu při práci vsedě a 15 metrů krychlových vestoje.

Tomáš: Dále je určitě důležité světlo. Co když hala nemá okna?

Barbora: Bezokenní haly se navrhují tam, kde je potřeba udržet stálou teplotu a vlhkost. Z hygienického hlediska to není ideální, protože slunce má pozitivní vliv na člověka. Proto se často používá sdružené osvětlení, kde to umělé doplňuje denní světlo ze světlíků. A když už je jen umělé, mělo by se co nejvíce podobat tomu slunečnímu.

Tomáš: A co hluk? V továrnách musí být strašný rámus.

Barbora: To ano. Hladina nad 65 decibelů je při trvalém působení nebezpečná. Hluk se omezuje automatizací, zakrytováním strojů, speciálními kabinami nebo prostě ochrannými pomůckami.

Tomáš: A poslední věc – mikroklima. Tedy teplo, vzduch...

Barbora: Přesně. Tepelná pohoda závisí na teplotě, vlhkosti, proudění a čistotě vzduchu. Proto je v průmyslových stavbách klíčové větrání, vytápění a často i klimatizace.

Tomáš: Co se ale stane s těmi obrovskými areály, když se v nich přestane vyrábět? Zůstanou jen opuštěné ruiny?

Barbora: Naštěstí čím dál častěji ne! Těmto územím říkáme brownfieldy. A jejich nové využití je velký trend. Místo toho, aby se stará továrna zbourala, přestaví se třeba na byty, kanceláře nebo kulturní centra.

Tomáš: To zní skvěle. Jaké to má výhody?

Barbora: Obrovské. Tyto budovy často stojí na velmi výhodných místech ve městech. Navíc už k nim vedou všechny inženýrské sítě – voda, elektřina, kanalizace, což ušetří spoustu peněz a práce.

Tomáš: A taky to zachová kus historie, že?

Barbora: Přesně tak! Dodržíš tak kulturní charakter dané části města. Je přece mnohem lepší vdechnout nový život krásné staré budově s příběhem, než ji srovnat se zemí a postavit na jejím místě další moderní skleněnou krabici.

Tomáš: To rozhodně. Takže od generelu, přes pásmování až po přeměnu na moderní bydlení. Svět průmyslových staveb je opravdu fascinující. Děkujeme, Barboro.

Barbora: Rádo se stalo.

Tomáš: A od betonu a oceli se teď přesuneme k něčemu úplně jinému.

Barbora: Přesně tak. A i když se to možná nezdá, tak právě to zázemí pro zaměstnance... tedy sociální zařízení, má taky svá přísná pravidla.

Tomáš: Myslíš toalety, sprchy a šatny? Člověk by si řekl, že na tom není co řešit.

Barbora: Omyl. Patří sem všechno od ohříváren po odpočinkové místnosti. A klíčové je dimenzování. Vše se počítá podle největšího počtu pracovníků v jedné směně.

Tomáš: Aha, takže i vzdálenosti jsou nějak dané? Že nemůžu mít záchod kilometr daleko?

Barbora: Přesně tak. Například pitná voda musí být do 50 metrů. Toalety tak do 120 metrů, ale umývárny a šatny klidně až 300 metrů daleko.

Tomáš: Dobře, to dává smysl. A co třeba šatny? Stačí tam dát pár skříněk?

Barbora: Kéž by to bylo tak jednoduché. Musí mít minimální výšku, omyvatelné stěny a podlahu se spádem k vpusti. Známe třeba klasické skříňkové, nebo věšákové. A v hornictví se používají speciální řetízkové, kde se oděvy vytahují ke stropu.

Tomáš: Řetízkové? To zní trochu jako mučírna.

Barbora: Šetří to místo! Podobné je to i u umýváren a sprch. Opět omyvatelné stěny, protiskluzová podlaha a přesné počty. Jedna sprcha je zhruba pro 8 až 25 pracovníků.

Tomáš: A u toalet to bude asi podobné, že?

Barbora: Jistě. Musí být na každém podlaží. A taky tu máme speciální kabiny pro osobní hygienu žen, pokud je v podniku víc než 50 zaměstnankyň. Ty mají přísnější vybavení, třeba bidet nebo speciální nádoby.

Tomáš: Wow. To je celá věda. Od průmyslové haly jsme se dostali až k vybavení toalet.

Barbora: Přesně tak. Všechno souvisí se vším.

Tomáš: Takže od generelu, přes konstrukční systémy až po sociální zázemí. Dnes jsme probrali průmyslové stavby od A do Z. Moc ti děkuji, Barboro, za skvělé informace.

Barbora: Rádo se stalo, Tomáši.

Tomáš: A vám, milí posluchači, děkujeme za pozornost u dalšího dílu Studyfi Podcastu. Mějte se hezky a zase příště na slyšenou!