Test na Toxicokinetika: Osud xenobiotik v organismu

Otázka 1: Glomerulární filtrace ledvinami umožňuje exkreci xenobiotik vázaných na plazmatické bílkoviny, jako je albumin.

A. Ano

B. Ne

Vysvětlení: Glomerulární filtrace exkretuje volné molekuly xenobiotika a metabolitů, které nejsou vázané na plazmatické bílkoviny (např. albumin).

Otázka 2: Osud xenobiotika v živém organismu zahrnuje fáze absorpce, distribuce, metabolismu a exkrece.

A. Ano

B. Ne

Vysvětlení: Toxikokinetika popisuje osud xenobiotika v živém organismu, který zahrnuje fáze ADME(T), tedy absorpci, distribuci, metabolismus (biotransformaci) a exkreci.

Otázka 3: Jak vliv pH prostředí ovlivňuje absorpci slabých kyselin a slabých zásad v zažívacím traktu?

A. Slabé kyseliny se snadněji vstřebávají v kyselém prostředí žaludku, jelikož jsou zde převážně nedisociované, zatímco slabé zásady se nejlépe vstřebávají v alkalickém prostředí tenkého střeva, kde jsou také převážně nedisociované.

B. Slabé kyseliny i slabé zásady se nejlépe vstřebávají v prostředí s neutrálním pH, protože v obou případech se zde nacházejí v nejvyšší míře disociované formy.

C. Stupeň disociace xenobiotika nemá na absorpci významný vliv, protože biologické membrány propouštějí ionizované i neionizované látky stejně efektivně.

D. Slabé kyseliny jsou v kyselém prostředí vysoce disociované, což umožňuje jejich lepší absorpci, zatímco slabé zásady jsou v alkalickém prostředí nedisociované a jsou absorbovány hůře.

Vysvětlení: Absorpce xenobiotik prostřednictvím pasivní difuze přes biologické membrány, které jsou lipofilním prostředím, je efektivní pouze pro nenabité (nedisociované/neprotonizované) látky. Slabé kyseliny, jako je benzoová kyselina (pKa=4), jsou v kyselém prostředí (např. žaludek s pH ≈ 1-2) převážně v nedisociované formě (až 99,9 %), což umožňuje jejich snadnou absorpci. Naopak slabé zásady, jako je anilin (s pKa konjugované kyseliny 4,63), jsou v alkalickém prostředí (např. tenké střevo s pH ≈ 5-6) převážně nedisociované (až 99 %), což zde zajišťuje jejich optimální vstřebávání.

Otázka 4: Které tvrzení nejlépe popisuje rozdělovací koeficient xenobiotika (log P) a jeho význam pro absorpci?

A. Log P vyjadřuje schopnost látky rozpouštět se primárně ve vodě, což usnadňuje její filtraci póry v buněčné stěně.

B. Log P indikuje schopnost látky rozpouštět se v lipidovém prostředí a vyšší hodnota log P obvykle vede k lepší absorpci pasivní difuzí přes biologické membrány.

C. Log P určuje, zda bude xenobiotikum přednostně přenášeno aktivním transportem, nezávisle na jeho rozpustnosti v tucích.

D. Log P je měřítkem ionizace xenobiotika a čím je nižší, tím více nedisociované formy xenobiotika bude přítomno.

Vysvětlení: Rozdělovací koeficient xenobiotika (log P) popisuje schopnost látky rozpouštět se v tucích (lipidovém prostředí). Prostup xenobiotika biologickou membránou pasivní difuzí se týká přenosu látek lipofilní povahy, přičemž biologické membrány jsou lipofilní prostředí. Existuje korelace účinku s log P, což znamená, že vyšší log P obvykle vede k lepšímu prostupu pasivní difuzí. Ostatní možnosti jsou nesprávné, protože log P nesouvisí primárně s rozpustností ve vodě, aktivním transportem (který je složitější proces) ani s ionizací (tu popisuje pK_a).

Otázka 5: Účelem II. fáze biotransformace xenobiotik je další zvýšení hydrofility molekuly.

A. Ano

B. Ne

Vysvětlení: Metabolity I. fáze podléhají reakcím s endogenními sloučeninami, tedy konjugaci, jejímž účelem je další zvýšení hydrofility molekuly, což vede k jejich snazšímu vylučování.