Podcast na Totální endoprotéza kolene: Operace a rehabilitace

Kapitoly

Stavebnice pro dospělé

Trocha historie a materiálů

Kdy je operace nutná?

Jak probíhá operace?

První kroky k zotavení

Cílená fyzioterapie a první chůze

Cviky pro zotavení

Život po operaci a možné komplikace

Domácí rehabilitace

Bezpečný domov a návrat do života

Závěrečné shrnutí

Přepis

Tereza: ...počkej, takže celá ta věc je vlastně jako taková super pokročilá stavebnice? To je neuvěřitelné.

Ondřej: Přesně tak, Terezo! V podstatě skládáme nový kloub z jednotlivých dílků, které jsou navrženy tak, aby perfektně seděly konkrétnímu pacientovi.

Tereza: Páni. Dobře, tohle musím slyšet od začátku. Pro všechny, co se právě připojili, posloucháte Studyfi Podcast. Dnes se bavíme o totální endoprotéze kolenního kloubu.

Ondřej: Správně. Říká se jí také artroplastika nebo aloplastika. Je to operace, při které nahrazujeme poškozený kloub nebo jeho část umělým materiálem.

Tereza: A cíl je jasný – zbavit se bolesti, že?

Ondřej: To především. Ale nejen to. Cílem je také obnovit správnou osu nohy, zajistit stabilitu kloubu a celkově zlepšit funkci končetiny. Chceme, aby se lidé vrátili zpátky do aktivního života.

Tereza: Což musí být obrovská úleva pro někoho, kdo se sotva hýbe kvůli bolesti.

Ondřej: Přesně tak. Je to jedna z nejčastějších a nejefektivnějších operací, které u nás provádíme. Úleva je pro většinu pacientů opravdu výrazná.

Tereza: Jak dlouho už se vlastně takové operace dělají?

Ondřej: Celý koncept se začal rozvíjet v osmdesátých letech, hned po úspěchu s endoprotézami kyčelního kloubu. Ale cesta k dnešní podobě byla dlouhá.

Tereza: Byly tam nějaké… řekněme, nepovedené prototypy?

Ondřej: Dalo by se to tak říct. První verze byla takzvaná závěsová endoprotéza. Problém byl, že vůbec nerespektovala přirozený pohyb v koleni, takže se velmi brzy uvolňovala.

Tereza: To nezní moc ideálně. Co přišlo potom?

Ondřej: Pak se začaly vyvíjet endoprotézy, které nahrazovaly jen část kloubu. Třeba jen vnitřní nebo vnější stranu. Velký pokrok pak přišel z USA s takzvanými mobilními implantáty, které snižovaly zátěž na kost a tím prodlužovaly životnost.

Tereza: A jsme zpátky u té stavebnice, o které jsme mluvili na začátku.

Ondřej: Ano. Dnešní endoprotézy jsou založené na stavebnicovém systému. Máme kovové komponenty na stehenní kost, pak polyetylenovou vložku, která je zasazená do kovové části na holenní kosti. A někdy se používá i keramika, která snižuje opotřebení.

Tereza: Takže kombinace kovu a plastu. Jak dlouho takový nový kloub vydrží?

Ondřej: Je to individuální, ale většinou mluvíme o životnosti přesahující deset let. A neustále se hledají nové materiály, které by to ještě prodloužily.

Tereza: A dokonce máme i českou stopu!

Ondřej: Přesně! V České republice vyvinuli totální endoprotézu profesor Rybka a docent Vavřík. Poprvé byla implantována už v roce 1984.

Tereza: Dobře, takže pro koho je tahle operace vlastně určená? Kdy lékař řekne: „Tak, a jdeme na výměnu“?

Ondřej: Je to ve chvíli, kdy je funkce kloubu vážně porušená a kloub je zdrojem nezvladatelných bolestí. Nejčastěji se to stává u gonartrózy, revmatoidní artritidy nebo po různých úrazech.

Tereza: A je to vždy až poslední možnost?

Ondřej: Rozhodně. Lékař endoprotézu doporučí až po vyčerpání všech konzervativních metod. To znamená léky, rehabilitace, úprava životosprávy, fyzikální terapie… Zkouší se všechno, co jde, než se přistoupí k operaci.

Tereza: A existují případy, kdy operace prostě nejde provést?

Ondřej: Ano, to jsou takzvané kontraindikace. Třeba pokročilá ateroskleróza tepen, ischemická choroba dolních končetin nebo závažné srdeční a plicní onemocnění.

Tereza: A co infekce? Zmínil jsi to jako velký problém.

Ondřej: Infekce je asi největší strašák. Jakákoli aktivní infekce v těle je absolutní kontraindikací. Pokud by se dostala k implantátu, vedlo by to k jeho uvolnění od kosti a selhání celé operace.

Tereza: Dobře, pojďme do toho. Jak taková operace vlastně vypadá? Jsem trochu nervózní i za ty pacienty.

Ondřej: Není se čeho bát, vše je naprosto profesionální. Pacienta přivezou na sál, dostane anestezii. Může si vybrat mezi celkovou, kdy spí, nebo takzvanou svodnou, epidurální či spinální, která znecitliví jen dolní končetiny.

Tereza: Takže si u toho můžu třeba číst?

Ondřej: Teoreticky ano, ale většinou dostanete i léky na uklidnění, takže pravděpodobně budete spát i tak. Celou dobu jsou samozřejmě monitorovány životní funkce – srdce, tlak, dýchání.

Tereza: A co se děje s tím kolenem? Jak dlouho to trvá?

Ondřej: Standardně kolem dvou hodin, ale je to individuální. Chirurg odstraní poškozenou část stehenní a holenní kosti. Potom pomocí speciálních šablon a zaměřovacích zařízení připraví lůžko pro implantát.

Tereza: To zní jako práce pro hodináře.

Ondřej: Je to velmi precizní. Nejdřív se nasadí zkušební komponenty, opracuje se čéška, vyzkouší se rozsah pohybu a stabilita. Když všechno perfektně sedí, implantují se originální komponenty a zafixují se speciálním kostním cementem.

Tereza: Operace skončila úspěšně. Co dál? Pacient se probudí a začíná ta těžší část – rehabilitace?

Ondřej: Začíná hned. A to doslova. Ještě před operací by měl pacient projít přípravou – naučit se cviky, chůzi o berlích. I když z organizačních důvodů se to ne vždy děje.

Tereza: A hned po operaci?

Ondřej: Hned po operaci. Tyhle operace mají vysoké riziko tromboembolických nemocí, takže se okamžitě začíná s mobilizací, polohováním končetiny do ohnutí a natažení, s dechovou gymnastikou a cvičením zdravých končetin.

Tereza: To musí strašně bolet, ne?

Ondřej: Bolest přetrvává několik dní, to je pravda. Pacient dostává velmi silné léky proti bolesti. Je to náročné, ale naprosto klíčové pro prevenci komplikací, jako je omezení hybnosti.

Tereza: Takže cílem je co nejdřív to koleno rozhýbat.

Ondřej: Přesně. Cílená fyzioterapie se zaměřuje na zvyšování rozsahu pohybu. Střídá se aktivní cvičení s pasivním pohybem na takzvané motodlaze.

Tereza: Jaké jsou konkrétní cíle?

Ondřej: Cílem je dosáhnout maximální extenze – tedy plného propnutí – a minimálně 90 stupňů flexe, tedy ohnutí. To je takový základ, aby koleno dobře fungovalo.

Tereza: Co ještě je důležité?

Ondřej: Obrovský důraz se klade na posilování čtyřhlavého svalu stehenního, hlavně jeho vnitřní části, která po operaci bývá velmi oslabená. Typicky se cvičí izometricky, tedy zatínáním svalu bez pohybu v kloubu.

Tereza: A kdy se pacient postaví na nohy?

Ondřej: Většinou už druhý den po operaci. S pomocí fyzioterapeuta se postupně nacvičuje stoj a chůze o berlích. Mezi pátým a desátým dnem se přidává chůze do schodů a po nerovném terénu.

Tereza: A zhruba za čtrnáct dní, když se vyndají stehy…

Ondřej: …by měl být pacient schopný plně propnout koleno, ohnout ho do 90 stupňů a samostatně chodit. Pak je propuštěn domů, kde rehabilitace pokračuje.

Tereza: Takže pacient je doma, ale práce nekončí, že?

Ondřej: Kdepak. Teď začíná ta opravdová dřina. Ale jsou to jednoduché, cílené cviky, které zvládne každý.

Tereza: Můžeš nám dát pár příkladů?

Ondřej: Jasně. Například vleže na zádech. Můžete jen střídavě přitahovat a propínat špičky. To pomáhá krevnímu oběhu a snižuje riziko trombózy. Nebo můžete zatínat stehenní sval a tlačit podkolenní jamku do podložky.

Tereza: To zní proveditelně. A co ohýbání?

Ondřej: Skvělý cvik je ohýbání kolene sunutím paty po podložce. Lehnete si na záda a pomalu posouváte patu směrem k hýždím, čímž ohýbáte koleno. To zlepšuje rozsah pohybu.

Tereza: A dá se cvičit i v sedě?

Ondřej: Určitě. Sednete si na židli a jednoduše ohýbáte operovanou nohu pod sebe, co to jde. Chvíli vydržíte a povolíte. Postupně se snažíte ten rozsah zvětšovat. Je to zásadní třeba pro řízení auta.

Tereza: Dobře, rehabilitace probíhá, pacient poctivě cvičí. Kdy se dá říct, že je člověk „v pohodě“?

Ondřej: Optimální stav nastává většinou za tři až šest měsíců po operaci. Cílem je dosáhnout plné funkce a hlavně prevence pozdějších komplikací.

Tereza: Můžu se pak vrátit ke sportu? Třeba hrát fotbal?

Ondřej: Fotbal asi ne. Pacienti by se měli vyvarovat poskoků, dřepů a kleku. Ale doporučují se jiné skvělé aktivity: lehká turistika s holemi, cyklistika nebo plavání – kromě stylu prsa, ten kolenům nesvědčí.

Tereza: A teď ta méně příjemná část. Jaké jsou nejčastější komplikace?

Ondřej: Dělíme je na celkové a místní. Mezi celkové patří už zmíněná tromboembolická nemoc, což je opravdu velké riziko. Statistiky uvádějí výskyt po operaci kolene až u 85 % pacientů, pokud se nedělá prevence.

Tereza: To je obrovské číslo! Co ty místní komplikace?

Ondřej: Tam patří infekce, zlomeniny v okolí implantátu, nestabilita kolena nebo poranění cév a nervů. Je toho víc, ale naštěstí to nejsou časté jevy.

Tereza: A co rizikové faktory? Může pacient něco ovlivnit sám?

Ondřej: Určitě. Obrovským problémem je kouření. Zhoršuje prokrvení, a tím i hojení rány. Infekce pak může vzniknout snadněji a snižuje se i účinnost antibiotik. Stejně tak obezita zvyšuje zátěž na nový kloub.

Tereza: Takže úspěch operace závisí nejen na chirurgovi, ale hodně i na samotném pacientovi a jeho životosprávě před i po operaci.

Ondřej: Naprosto. Je to týmová práce. Chirurg odvede tu svou na sále, ale zbytek je na pacientovi. Ale výsledek – život bez bolesti a s obnoveným pohybem – za to úsilí rozhodně stojí.

Tereza: Takže to úsilí pacienta pokračuje i po propuštění z nemocnice. Co je kromě cvičení klíčové v té domácí fázi?

Ondřej: Jsou to hlavně správné návyky a polohování. Třeba vleže na zádech musí být koleno plně natažené. Na boku zase nesmí operovaná noha přepadávat přes tu zdravou.

Tereza: A co běžné denní činnosti jako sezení nebo stání?

Ondřej: Dobrá poznámka. Vsedě musí být chodidla rovnoběžně, žádné vytáčení. A hlavně – žádné nízké sedačky, dřepy nebo klečení. Ve stoji pak váhu rozložit na obě nohy.

Tereza: To zní, jako by si člověk musel přebudovat celý byt, aby se vyhnul nebezpečí.

Ondřej: S tím pomůže ergoterapeut. Doporučí odstranit koberce a prahy... prostě vše, o co by se dalo zakopnout. A taky poradí s úpravou koupelny – madla, protiskluzové podložky, sedačka do sprchy.

Tereza: A co návrat do práce? To může být taky komplikace.

Ondřej: Určitě. Někdy je nutné změnit i pracovní pozici, pokud ta původní kloub přetěžuje. Cílem je plná pracovní i sociální rehabilitace.

Tereza: Skvělé. Takže abychom to shrnuli: úspěch závisí na přípravě, samotné operaci a hlavně na aktivním přístupu pacienta při rehabilitaci. Díky moc, Ondřeji.

Ondřej: Rádo se stalo. Je to investice do života bez bolesti. Mějte se fajn a na slyšenou příště!

Tereza: Přesně tak. Mějte se hezky!