Podcast na Symbolismus

Kapitoly

Úvod do světa symbolů

Co je to symbolismus?

Jazyk plný hudby a tajemství

Prokletí básníci a Francie

Česká literární scéna

Evropští mistři slova a mystiky

Klub nositelů Nobelovy ceny

Avantgarda a moderní poezie

Ruští velikáni a jejich osudy

Další výrazné osobnosti

Závěrečné shrnutí

Přepis

Filip: Zkusili jste si někdy někomu popsat sen? Ten pocit, kdy slova prostě nestačí? Kdy se snažíte vysvětlit tu divnou atmosféru, ty nesmyslné obrazy, které ale ve snu dávaly dokonalý smysl?

Eliška: Přesně tenhle pocit je skvělý start pro dnešní téma. Protože co když vám řeknu, že celý jeden literární směr se snažil přesně o tohle – zachytit to, co je za slovy, co je skryté... ten sen.

Filip: A přesně o tom to dnes bude! Vítejte u Studyfi Podcastu, podcastu, kde vám pomáháme zvládnout učivo k maturitě. Já jsem Filip.

Eliška: A já Eliška. Dnes se ponoříme hluboko do literatury, konkrétně do symbolismu a představíme si přehlídku autorů, kteří navždy změnili způsob, jakým vnímáme poezii a prózu.

Filip: Takže, Eliško, začněme od základů. Co to ten symbolismus vlastně je? Zní to... no, symbolicky.

Eliška: Máš pravdu, název je docela výstižný. Symbolismus vznikl na konci 19. století ve Francii. A byla to v podstatě reakce na realismus a naturalismus.

Filip: Takže autoři už měli dost popisování špinavých ulic a toho, kdo co měl k večeři?

Eliška: Přesně tak! Chtěli jít hlouběji. Věřili, že tenhle náš viditelný svět je jen odrazem něčeho hlubšího, skrytého. Nějakého světa idejí, duchovna, snů.

Filip: A k tomu používali... hádám správně... symboly?

Eliška: Bingo! Místo přímého popisu pocitů nebo myšlenek používali symboly, metafory a náznaky. Chtěli spíš sugerovat náladu, než něco konkrétně popisovat. Jejich díla jsou proto často nejasná, tajemná a každý si v nich může najít něco trochu jiného.

Filip: Dobře, takže nejde o to, co se v básni děje, ale o to, jaký pocit ve mně vyvolá. Jak toho ale dosahovali? Jak vypadal jejich jazyk?

Eliška: Byl neuvěřitelně bohatý a obrazivý. Hodně dbali na muzikálnost verše. Zvuk slov byl stejně důležitý jako jejich význam. Představ si to jako malování slovy.

Filip: A jaká byla jejich oblíbená témata? Co je fascinovalo?

Eliška: Všechno, co bylo tajemné a neuchopitelné. Sny, smrt, erotika, spiritualita, melancholie. Chtěli prozkoumat lidskou duši a její nejtemnější zákoutí.

Filip: I původ slova "symbolismus" na to odkazuje, že? Z řeckého "symbolon".

Eliška: Přesně tak. Znamená to "znamení" nebo "symbol". Celý směr je postavený na myšlence, že umění má být znamením, které ukazuje k nevyřčeným pravdám.

Filip: Když se řekne symbolismus, většině lidí se asi vybaví Francie a takzvaní "prokletí básníci". Kdo to vlastně byl?

Eliška: To byla skupina autorů, kteří žili naprosto nespoutaným, bohémským životem plným alkoholu, drog a skandálů. Ale zároveň psali geniální poezii. Jejich životy byly stejně dramatické jako jejich verše.

Filip: Takže jejich životní motto bylo v podstatě 'Žij rychle, umři mladý a zanech za sebou pár nesrozumitelných básní'?

Eliška: Trochu zjednodušeně řečeno, ale v podstatě jo! A taky hodně absintu. Klíčovou postavou byl Charles Baudelaire. Jeho sbírka Květy zla je naprostý základ. On objevil krásu v ošklivosti, v temnotě velkoměsta.

Filip: To zní... provokativně. Dokonce byl za ni i souzen, že?

Eliška: Byl. A po něm přišli další. Paul Verlaine, který byl mistrem nálady a hudebnosti verše. A pak samozřejmě jeho milenec, mladý génius Arthur Rimbaud.

Filip: Ten, co napsal všechno podstatné do svých dvaceti let a pak s psaním prostě sekl a odjel do Afriky obchodovat se zbraněmi?

Eliška: Přesně ten! Jeho život je snad ještě zajímavější než jeho básně. A to už je co říct. Nesmíme zapomenout ani na Stéphana Mallarmého, který se snažil o naprosto čistou, až hermetickou poezii, nebo na Tristana Corbièra.

Filip: Francie byla tedy epicentrem, ale symbolismus se samozřejmě rozšířil i dál. Jak to vypadalo u nás v Čechách?

Eliška: U nás měl taky obrovský vliv! Hlavně na generaci autorů kolem Manifestu České moderny. Nejvýraznějším českým symbolistou byl Otokar Březina, vlastním jménem Václav Jebavý.

Filip: Ten psal hodně duchovní, mystickou poezii, že? Jeho sbírka Tajemné dálky je toho důkazem.

Eliška: Přesně. Jeho verše jsou plné kosmických vizí a filozofických úvah. Pak tu byl Antonín Sova, který je zase typickým představitelem impresionismu a symbolismu, jeho poezie je plná nálad a dojmů z přírody.

Filip: A nesmíme zapomenout na dekadenci, která se symbolismem úzce souvisí.

Eliška: Rozhodně ne. Hlavním představitelem české dekadence byl Karel Hlaváček. Básník, který zemřel velmi mladý, ale zanechal za sebou dílo plné melancholie, smutku a touhy. Jeho sbírka Pozdě k ránu je esencí dekadentního pocitu.

Filip: Do této generace patří i další velká jména jako Josef Svatopluk Machar nebo Viktor Dyk, politik a autor slavné novely Krysař.

Eliška: Ano, i když ti už byli více kritičtí a realističtí, ten vliv tam byl znát. A pak tu máme solitéry jako Julius Zeyer, který ve svých dílech kombinoval novoromantismus se symbolismem a čerpal z dávných mýtů a legend.

Filip: Pojďme se ještě podívat za hranice Čech a Francie. Kdo další byl významný v Evropě?

Eliška: Určitě musíme zmínit anglického básníka a vizionáře Williama Blakea. On je sice představitelem raného romantismu, ale jeho mystické vize a propojení poezie s grafikou ho dělají jakýmsi praotcem symbolismu.

Filip: Takže on byl takový symbolista, ještě než symbolismus vůbec existoval?

Eliška: Dá se to tak říct! Pak tu máme belgického dramatika Maurice Maeterlincka, jehož hry, jako třeba Modrý pták, jsou plné symbolů a pohádkové atmosféry.

Filip: A samozřejmě nesmíme zapomenout na německy píšící autory spojené s Prahou. To je kapitola sama pro sebe.

Eliška: Rozhodně. Gustav Meyrink, autor slavného Golema, byl fascinován pražským ghettem, mystikou a okultismem. A pak je tu samozřejmě... Franz Kafka.

Filip: Ten sice není přímo symbolista, ale jeho díla plná absurdity, odcizení a tajemna mají k symbolismu hodně blízko. Pocit bezmoci a nepochopitelného světa, to je čistě kafkovské a zároveň to rezonuje se symbolistickými náladami.

Eliška: Víš, co je fascinující, Filipe? Když se podíváme na seznam autorů z téhle éry, najdeme tam neuvěřitelné množství nositelů Nobelovy ceny za literaturu.

Filip: Počkat, tolik nositelů Nobelovky? To je skoro jako literární All-Star tým!

Eliška: Přesně! A každý z nich si tu cenu zasloužil za něco naprosto unikátního. Například Francouz André Gide, který zkoumal morální dilemata a lidskou svobodu.

Filip: Nebo první žena, která Nobelovu cenu získala, Švédka Selma Lagerlöfová. Její příběhy čerpající z folklóru a legend zná celý svět.

Eliška: Pak tu máme ruského Ivana Bunina, který byl prvním ruským autorem, co cenu dostal. Nebo Borise Pasternaka, autora slavného Doktora Živaga, který si cenu ale pod tlakem sovětského režimu nesměl převzít.

Filip: To je smutný příběh. Kdo tam patří dál?

Eliška: Je jich celá řada. Španěl Juan Ramón Jiménez, mistr modernistické poezie. Americko-britský básník T. S. Eliot, jehož Pustá země je jedním z pilířů modernismu. Řek Giorgos Seferis, Francouz Saint-John Perse...

Filip: Zní to, jako by na začátku 20. století komise pro Nobelovu cenu měla opravdu z čeho vybírat.

Eliška: To rozhodně měla. Patří sem i Švýcar Carl Spitteler, Dán Adolph Gjellerup nebo Švéd Erik Axel Karlfeldt. A samozřejmě Ind Rabíndranáth Thákur, první laureát z Asie.

Filip: Symbolismus tedy otevřel dveře k modernímu vnímání poezie. Kdo na něj navázal a posunul literaturu ještě dál?

Eliška: Skvělým příkladem je Guillaume Apollinaire. Francouzský básník polského původu, který byl jedním ze zakladatelů moderní poezie a velkým propagátorem avantgardy, hlavně kubismu.

Filip: To je ten, co experimentoval s formou básně a vytvářel takzvané kaligramy, tedy básně ve tvaru obrázku?

Eliška: Přesně on! Zrušil interpunkci a nechal slova volně plynout. Jeho sbírka Alkoholy je absolutní klasikou. Ukázal, že báseň může být i vizuální umění.

Filip: A u nás v Čechách? Kdo byl takovým inovátorem?

Eliška: U nás to byl například Konstantin Biebl, který patřil k poetismu. Jeho poezie je hravá, plná exotiky a asociací. Cestoval po světě a ty zážitky se promítly do jeho veršů.

Filip: A nemůžeme zapomenout ani na Františka Gellnera. To byl takový bohém, básník, karikaturista... Jeho verše jsou plné skepse, ironie a takové té hospodské melancholie.

Eliška: Gellner byl úžasný. Jeho poezie je neuvěřitelně čtivá a přitom hluboká. Bohužel zmizel na frontě první světové války. Jeho osud je stejně tragický jako u mnoha dalších z této generace.

Filip: Zmínili jsme už Bunina a Pasternaka, ale ruská literatura té doby byla plná dalších gigantů. Často s velmi pohnutým osudem.

Eliška: To bezesporu. Jedním z nejvýraznějších byl Michail Bulgakov. Lékař, který se stal spisovatelem. Jeho román Mistr a Markétka je jedním z nejlepších děl 20. století.

Filip: To je ta kniha, kde se v Moskvě objeví ďábel a způsobí naprostý chaos, že? Je to fantastická satira na sovětskou byrokracii a společnost.

Eliška: Přesně. A pak tu máme Vladimira Nabokova. Pocházel ze šlechtické rodiny, která musela po revoluci emigrovat. Stal se z něj mistr jazyka, a to jak v ruštině, tak později v angličtině.

Filip: Jeho nejslavnější román je asi Lolita, ale jeho dílo je mnohem širší. Byl to génius, který si hrál se slovy jako nikdo jiný.

Eliška: A nesmíme zapomenout na Vladimíra Holana. Toho sice řadíme hlavně k české poezii, ale jeho tvorba je tak hluboká a meditativní, že přesahuje hranice. Byl to básník ticha a samoty, který se na desítky let uzavřel ve svém domě na Kampě a věnoval se jen poezii.

Filip: Ten seznam je opravdu dlouhý. Zbyl nám ještě někdo, koho bychom měli určitě zmínit?

Eliška: Rozhodně. Třeba Jakuba Arbesa. Toho jsme ještě nezmínili. Byl to český novinář a spisovatel, který vlastně vytvořil nový žánr – romaneto. Takový předchůdce sci-fi a detektivky.

Filip: Zní to zajímavě! A co třeba Petr Bezruč, vlastním jménem Vladimír Vašek?

Eliška: Autor Slezských písní. To je naprostý unikát v české literatuře. Jeho poezie je sociálně angažovaná, plná hněvu, vzdoru a soucitu s chudými slezskými horníky a obyvateli.

Filip: A co třeba Jaroslav Vrchlický? To byl literární gigant.

Eliška: Absolutně. Emil Frída, jak znělo jeho pravé jméno, byl neuvěřitelně plodný. Básník, dramatik, překladatel... Jeho dílo je obrovské a ovlivnil celou jednu generaci, i když ti mladší se proti němu později vymezovali.

Filip: A poslední jméno, které dnes zmíníme – irský básník William Butler Yeats.

Eliška: Další z nositelů Nobelovy ceny. Jeho tvorba je hluboce zakořeněná v irské mytologii a folkloru, ale zároveň je nesmírně moderní. Byl jedním z těch, kteří dokázali spojit staré mýty s novým světem.

Filip: Páni, Eliško. To byla jízda. Od francouzských bohémů přes české dekadenty až po nositele Nobelových cen z celého světa. Jak bychom to celé mohli shrnout pro naše posluchače?

Eliška: Klíčový poznatek je, že přelom 19. a 20. století byl v literatuře dobou obrovských změn. Autoři se odvrátili od pouhého popisování reality a začali zkoumat vnitřní svět člověka, jeho sny, úzkosti a touhy.

Filip: Symbolismus v tom hrál klíčovou roli. Naučil nás číst mezi řádky, vnímat hudbu slov a hledat skryté významy. Otevřel dveře pro všechny moderní směry, které přišly po něm.

Eliška: Přesně tak. A i když se díla symbolistů mohou zdát na první pohled složitá, zkuste se do nich ponořit bez předsudků. Nechte na sebe působit tu atmosféru a obrazy. Možná budete překvapeni, co v nich najdete.

Filip: Takže, klíčový takeaway: nebojte se básní, kterým hned nerozumíte. Někdy je nejdůležitější ten pocit, který ve vás zanechají. To je pro dnešek od nás vše. Děkujeme, že jste poslouchali Studyfi Podcast.

Eliška: Mějte se krásně a u dalšího dílu na slyšenou!