Podcast na Světová literatura po roce 1945

Kapitoly

Rozdělený svět

Východní blok

Západní svět

Hlavní tváře literatury

Alegorická bajka

Kdo je kdo na farmě

Postup versus útvar

Závěr a rozloučení

Přepis

Klára: Většina lidí si myslí, že po druhé světové válce zavládl okamžitý mír a všichni si oddechli. Ale ve skutečnosti to bylo úplně jinak.

Vojtěch: Přesně tak. Místo úlevy přišlo obrovské napětí. Svět se prakticky přes noc rozdělil na dva nesmiřitelné tábory.

Klára: A právě na to, jak se tohle všechno promítlo do literatury, se dnes podíváme. Tohle je Studyfi Podcast.

Vojtěch: Hlavními hráči se po porážce Německa staly USA a Sovětský svaz. A právě v zemích pod sovětským vlivem, v takzvaném Východním bloku, se k moci dostali komunisté.

Klára: Takže vznikly dva vojenské pakty, které stály proti sobě?

Vojtěch: Přesně. Na západě NATO, na východě Varšavská smlouva. A nejznámějším symbolem téhle rozdělené Evropy se stala Berlínská zeď.

Klára: Páni, to zní jako hodně napjatá atmosféra pro psaní knih. Skoro jako psát úkol, když vám za zády stojí učitel.

Vojtěch: To je dobré přirovnání! A ta zeď padla až v roce 1989, takže to napětí trvalo desítky let.

Klára: Desítky let… To si ani neumím představit. Jak se v takové atmosféře vůbec žilo? Třeba v tom Sovětském svazu?

Vojtěch: Hlavním cílem bylo budování socialismu, což se samozřejmě promítlo úplně do všeho. V umění třeba dominoval takzvaný socialistický realismus, který realitu zobrazoval přes komunistické ideály.

Klára: To zní… hodně oficiálně. Skoro jako by umělci dostávali zadání od vlády, co přesně mají malovat.

Vojtěch: V podstatě ano. Ale v politice to nebylo pořád tak strnulé. Po Stalinově smrti přišlo za Nikity Chruščova jisté uvolnění, takzvaná destalinizace.

Klára: Takže naděje na změnu?

Vojtěch: Přesně tak. Bohužel ji pak utnul Leonid Břežněv, který blok zase upevnil. To vedlo i k potlačení Pražského jara v šedesátém osmém.

Klára: Dobře, a co na druhé straně barikády? Jak to vypadalo ve Spojených státech?

Vojtěch: Tam to byl úplně jiný svět. USA se staly nejsilnější velmocí. Proti šíření komunismu bojovaly Trumanovou doktrínou a na domácí půdě zase mccarthismem.

Klára: To byl ten hon na komunisty, že?

Vojtěch: Přesně. Velkým tématem byla i rasová segregace a hnutí za občanská práva, jehož tváří byl Martin Luther King.

Klára: A umění? Tam asi nevznikaly obrazy traktoristů.

Vojtěch: To rozhodně ne. Tam frčel pop-art Andyho Warhola nebo beatnická literatura, která odmítala jakékoliv konvence. Úplný opak Východu.

Klára: Beatnická literatura... to je skvělý oslí můstek k samotným autorům. Kdo tedy v téhle době udával tón?

Vojtěch: Určitě musíme zmínit Američana Josepha Hellera. Jeho *Hlava XXII* je absolutní klasika. Byl to velký kritik amerického snu a proslul černým humorem.

Klára: A taky si tu absurditu prožil na vlastní kůži, že? Za války sloužil u bombardovacího letectva.

Vojtěch: Přesně tak. Na druhé straně Evropy pak stál Francouz Albert Camus. Ten je zase spojený s filozofií absurdna. Znáš jeho díla jako *Cizinec* nebo *Mor*.

Klára: Filozofie absurdna... Takže život nemá žádný vyšší smysl, a přesto ho máme žít naplno? To zní trochu jako paradox.

Vojtěch: Přesně to je ono. Hledal odpověď na to, jak by měl žít člověk, který nevěří v Boha. A za svou práci dostal i Nobelovu cenu.

Klára: A teď zpátky k beatnikům. Tím nejznámějším byl asi Jack Kerouac, autor románu *Na cestě*.

Vojtěch: Ten byl případ sám pro sebe. Zajímal se o buddhismus, ale zároveň byl extrémně fixovaný na svou matku.

Klára: A je pravda, že to celé sepsal na jednu dlouhou roli papíru?

Vojtěch: Ano! Aby prý nemusel měnit listy v psacím stroji a neztratil tvůrčí tempo. Ale o těch různých stylech psaní si povíme hned vzápětí.

Klára: Tak od Kerouacovy dlouhé role papíru se pojďme podívat na dílo, které je sice kratší, ale o to údernější. Farma zvířat od George Orwella.

Vojtěch: Přesně tak. To je skvělý příklad alegorie. Na první pohled je to jen pohádka o zvířátkách na farmě, která se vzbouří.

Klára: Ale pod povrchem je to ostrá kritika totalitních režimů, že?

Vojtěch: Přesně. Orwell tím cílil hlavně na Sovětský svaz. Ukazuje, jak se skvělá myšlenka o rovnosti a svobodě... může úplně zvrhnout v pravý opak.

Klára: To je to slavné heslo: „Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější“. To je geniální.

Vojtěch: Je. A každá postava někoho představuje. Diktátorské prase Napoleon je Stalin. Jeho rival Kuliš zase Trockij.

Klára: A co ten kůň Boxer? Ten mi vždycky přišel takový smutný.

Vojtěch: Ten symbolizuje oddanou dělnickou třídu. Dře do úmoru, věří heslům a nakonec je zrazen a poslán na jatka. Je to vlastně... nejtragičtější postava.

Klára: To je hrozné. A celé to končí tím, že prasata začnou chodit po dvou a pít alkohol s lidmi...

Vojtěch: Ano. Ostatní zvířata je pozorují a už nerozeznají, kdo je prase a kdo člověk. Je to mrazivá ukázka toho, jak moc korumpuje. A právě jazyk a propaganda, které prasata používala, hrály klíčovou roli, což nás přivádí k dalšímu bodu.

Klára: Přesně tak, jazyk jako nástroj. A to nás krásně přivádí k poslednímu tématu pro dnešek – ke slohu. Vojtěchu, mohl bys nám jednou provždy objasnit ten rozdíl mezi slohovým postupem a útvarem? Vždycky se mi to pletlo.

Vojtěch: Jasně! Je to častý chyták. Think of it this way... Slohový postup je ten základní recept. Říká ti, *jak* máš informace řadit. A slohový útvar je pak ten finální, konkrétní text. Třeba životopis nebo pohádka.

Klára: Takže postup je ta metoda a útvar je hotový produkt. Chápu! A kolik těch základních „receptů“ vlastně máme?

Vojtěch: Pět hlavních. Popisný ti maluje slovy, jak něco vypadá. Vyprávěcí má děj, zápletku a rozuzlení. Výkladový zase objasňuje nějaký jev... jako třeba my teď v podcastu.

Klára: Jsme tedy výkladový útvar! A zbývají informační a úvahový, je to tak?

Vojtěch: Přesně tak. Informační jen suše sděluje fakta – kdo, kde, kdy. A úvahový je o tvém zamyšlení, o tvém pohledu na věc. To je třeba esej nebo komentář.

Klára: Super, teď už je to jasné. Tím jsme vlastně na konci naší dnešní epizody. Moc ti děkuju, Vojtěchu, za všechny tyhle vhledy.

Vojtěch: Já taky děkuju, Kláro. A vám, milí posluchači, držíme palce u maturity i mimo ni. Nezapomeňte, že jazyk je nástroj, tak se ho nebojte používat!

Klára: Přesně tak. Mějte se krásně a slyšíme se příště u Studyfi Podcastu! Ahoj!