Podcast na Středověké dějiny Evropy: Klíčové události

Kapitoly

Proč se pleteme v křížových výpravách

Lidová a rytířská výprava

Souboj Titánů: Richard a Saladin

Rytířské řády a vzestup měst

Anglie a Francie: Počátky rivality

Stoletá válka a Válka růží

Zrození moderní Francie

Král proti papeži

Johanka a konec války

Zrození Svaté říše římské

Boj o investituru

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Barbora: Víte, co poplete skoro každého studenta u zkoušky ze středověku? Nejsou to jména králů ani letopočty bitev. Je to jediná, klíčová myšlenka, která stojí za křížovými výpravami. A za chvíli pochopíte, proč to, co jste se o nich možná učili, není celá pravda.

Ondřej: Přesně tak. Není to jen o náboženství. To je ten největší mýtus. Posloucháte Studyfi Podcast.

Barbora: Dobře, Ondřeji, tak rovnou na to. Co je ta zásadní věc, kterou si musíme pamatovat o křížových výpravách?

Ondřej: Že to nebyly jen svaté války. Byly to obrovské vojenské, politické a... ano, i ekonomické podniky. Všechno to odstartovalo, když seldžučtí Turci v roce 1078 dobyli Jeruzalém.

Barbora: A to byl pro křesťany velký problém, že?

Ondřej: Obrovský. Poutě do Svaté země se staly nebezpečnými. A tak papež Urban II. v roce 1095 na koncilu v Clermontu řekl: „Dost.“ A vyhlásil první křížovou výpravu.

Barbora: Ale ta první výprava, to nebyli jen rytíři v lesklé zbroji, že? Slyšela jsem něco o „lidové“ výpravě.

Ondřej: Ano, to je důležité rozlišovat. Ještě než se rytíři vůbec stihli připravit, vyrazil dav chudiny vedený Petrem Poustevníkem. Bohužel, skončilo to katastrofou. Turci je prakticky zmasakrovali.

Barbora: To zní hrozně. A co ti rytíři?

Ondřej: Ti byli organizovanější. V letech 1096 až 1099 se jim podařilo dobýt Edessu, Antiochii a nakonec v roce 1099 i samotný Jeruzalém. Založili tam první křižácké státy.

Barbora: Takže první výprava byla vlastně úspěch. Proč jich pak bylo tolik dalších?

Ondřej: Protože udržet ta území bylo skoro nemožné. Jakmile Turci dobyli Edessu zpět v roce 1144, byla tu hned záminka pro druhou výpravu. Ta už ale tak úspěšná nebyla.

Barbora: A to je ta, které se účastnil i náš Vladislav II.?

Ondřej: Přesně tak. Ale celkově to byl spíš neúspěch. A to nás přivádí k té asi nejslavnější výpravě.

Ondřej: Třetí křížová výprava. To je ta z filmů. Na jedné straně Saladin, který v roce 1187 drtivě porazil křižáky u Hattínu a dobyl Jeruzalém...

Barbora: ...a na druhé straně Richard Lví Srdce! Spolu s francouzským králem Filipem Augustem a císařem Fridrichem Barbarossou.

Ondřej: Ano, elita Evropy. Jenže Barbarossa se utopil cestou, což nebyl zrovna dobrý start.

Barbora: To rozhodně ne. Jak to dopadlo?

Ondřej: Dobyli zpět pevnosti jako Akkon a Jaffu, ale Jeruzalém ne. Nakonec Richard se Saladinem uzavřel takovou... gentlemanskou dohodu. Mír a přístup k Božímu hrobu pro křesťanské poutníky.

Barbora: Takže vlastně remíza? A co ta čtvrtá výprava? Ta je prý dost kontroverzní.

Ondřej: To je slabé slovo. Původně měli táhnout na Egypt, ale Benátčané je tak trochu přesměrovali. V roce 1204 místo toho křižáci vyplenili křesťanský Konstantinopol. Tři dny vraždění a drancování.

Barbora: Počkat, takže se tak trochu... ztratili a cestou si vyloupili vlastní spojence?

Ondřej: V podstatě ano. Ne zrovna nejlepší ukázka týmové práce. A to byl začátek konce Byzantské říše a taky křižáckých ideálů. Další výpravy už byly spíš jen stínem těch prvních.

Barbora: S výpravami jsou spojené i rytířské řády. Co byli zač?

Ondřej: Vznikly na ochranu poutníků. Johanité, známí později jako maltézští rytíři, se soustředili hlavně na charitu a špitály. A pak tu byli Templáři.

Barbora: Ti tajemní a bohatí, že? První bankéři?

Ondřej: Přesně! Vymysleli systém, kde jste si mohli uložit peníze v Evropě a vyzvednout si je ve Svaté zemi. Geniální. Bohužel pro ně, francouzský král Filip IV. jim jejich bohatství záviděl, obvinil je z kacířství a v roce 1312 řád zrušil.

Barbora: A mezitím v Evropě rostla města. Jak to souvisí?

Ondřej: Velmi úzce. Výpravy podpořily obchod, hlavně s Orientem. Města jako Benátky a Janov neskutečně zbohatla. A obecně v Evropě začala velká městská kolonizace. Města se stala centry peněz, moci a vzdělanosti.

Barbora: Takže vedle králů a šlechty se objevuje nová síla – měšťané.

Ondřej: Ano. A dostávali od panovníka různá práva, takzvaná privilegia. Třeba právo trhové, hradební, nebo várečné – tedy právo vařit pivo.

Barbora: To mi přijde jako jedno z nejdůležitějších práv!

Ondřej: Souhlasím. A uvnitř měst vznikaly cechy, které sdružovaly řemeslníky. Měly chránit kvalitu a bránit konkurenci, což se ale později stalo spíš brzdou rozvoje.

Barbora: Pojďme se přesunout na západ. Do Anglie a Francie. Tam se taky děly velké věci.

Ondřej: To ano. Klíčový moment pro Anglii je rok 1066. Bitva u Hastingsu. Vilém Dobyvatel, normanský vévoda z Francie, porazil Anglosasy a stal se anglickým králem.

Barbora: Takže Anglii začal vládnout Francouz. To muselo být zajímavé.

Ondřej: Bylo to komplikované. Vilém byl králem Anglie, ale zároveň byl jako normanský vévoda stále leníkem francouzského krále. Tady se rodí to budoucí velké soupeření.

Barbora: A to je ten Vilém, co nechal sepsat tu slavnou „Domesday Book“?

Ondřej: Přesně. Kniha posledního soudu. Byl to v podstatě obrovský soupis majetku, aby věděl, koho a jak zdanit. Velmi efektivní. Jeho nástupci, jako Jindřich II. Plantagenet, moc Anglie ještě posílili.

Barbora: Ale pak přišel Jan Bezzemek. To jméno nezní moc lichotivě.

Ondřej: Ani jeho vláda nebyla. Ztratil většinu držav ve Francii a doma ho šlechta donutila podepsat v roce 1215 Magna Charta Libertatum – Velkou listinu svobod.

Barbora: To je ten základ parlamentu, že?

Ondřej: Přesně tak. Poprvé bylo černé na bílém, že ani král si nemůže dělat úplně, co chce. Omezilo to jeho moc a dalo vzniknout stavovské monarchii.

Barbora: A to soupeření mezi Anglií a Francií nakonec vyvrcholilo, že?

Ondřej: Ano, ve Stoleté válce, která trvala od roku 1337 do 1453. Spouštěčem byl spor o francouzský trůn, ale ve skutečnosti šlo o vliv a bohaté Flandry.

Barbora: A kdo měl navrch?

Ondřej: Zpočátku jednoznačně Anglie. Díky svým lučištníkům drtivě zvítězili třeba v bitvě u Kresčaku v roce 1346. Ale nakonec, po více než sto letech, Francouzi Angličany ze svého území vyhnali.

Barbora: A aby toho nebylo málo, Anglie se hned potom ponořila do další války...

Ondřej: Přesně. Do Války růží. Byl to brutální občanský konflikt mezi dvěma rody – Yorky s bílou růží ve znaku a Lancastery s červenou.

Barbora: To zní skoro poeticky, ale asi to moc poetické nebylo.

Ondřej: Vůbec ne. Třicet let bojů, které skončily až v roce 1485 v bitvě u Bosworthu. Jindřich Tudor z rodu Lancasterů porazil Richarda III. z rodu Yorků, oženil se s dědičkou Yorků a spojil tak oba rody.

Barbora: A na trůn nastoupila nová dynastie – Tudorovci.

Ondřej: Ano. A to je pro Anglii začátek nové éry. Konec středověku a pomalý nástup renesance a novověku. Takže abychom to shrnuli: středověk nebyl jen temno, ale období obrovských změn – od křížových výprav, které změnily mapu i myšlení, přes vznik silných měst až po formování moderních národů Anglie a Francie v ohni válek.

Barbora: Takže Anglie má za sebou Válku růží a nastupují Tudorovci. Co se ale tou dobou dělo u jejich velkého rivala, ve Francii? Po Stoleté válce to tam muselo být taky pěkně divoké.

Ondřej: To si piš. Francie, původně Západofranská říše, měla slabé Karlovce. V roce 987 ale přichází Hugo Kapet. Založil dynastii Kapetovců a hlavně prosadil dědičnost trůnu pro nejstaršího syna. To byl klíčový krok, který zemi udržel pohromadě.

Barbora: A byl před tou válkou nějaký král, který opravdu, jak se říká, „zamíchal kartami“?

Ondřej: Rozhodně Filip IV. Sličný. Ten se nebál jít ani proti papeži! Představ si, že kvůli zdanění církve ho papež dal do klatby. Filip ho nechal zajmout a pak si dosadil vlastního papeže do Avignonu. Tomu se říká avignonské zajetí.

Barbora: Páni. A to mu nestačilo?

Ondřej: Ani náhodou. Ještě zrušil řád templářů a jednoduše si přivlastnil jejich obrovský majetek.

Barbora: Dobře, takže Francie měla sebevědomé vládce. Jak je tedy možné, že ve Stoleté válce málem prohrála?

Ondřej: Vnitřní spory a duševně chorý král Karel VI. Po drtivé porážce u Azincourtu v roce 1415 to vypadalo zle. Pak se ale objevila Johanka z Arku. Šestnáctiletá dívka, která vedla armádu!

Barbora: To je jeden z mých nejoblíbenějších příběhů! Osvobodila Orléans, že?

Ondřej: Přesně. A dovedla Karla VII. ke korunovaci v Remeši. I když ji pak Angličané upálili jako čarodějnici, její odkaz Francii sjednotil a dovedl k vítězství v bitvě u Castillonu v roce 1453. Tím válka konečně skončila.

Barbora: Takže Francie se nakonec sjednotila. Ale co ten velký soused na východě, Svatá říše římská? To zní... velkolepě.

Ondřej: Velkolepě a hlavně složitě. Za jejího zakladatele se považuje Ota I. Veliký. Ten v roce 955 porazil Maďary na řece Lechu, mimochodem s pomocí Boleslava I.

Barbora: Takže tam byla i česká stopa! A co z něj udělalo císaře?

Ondřej: Jeho tažení do Itálie. V roce 962 ho papež v Římě korunoval a tím se obnovila tradice římského impéria. Ale tady je ten vtip... Svatá říše římská nebyla ani svatá, ani římská, ani říše.

Barbora: Počkej, jak to myslíš? To je přesně ta věc, která studenty mate!

Ondřej: Byl to spíš takový nadnárodní spolek. Zahrnoval Německo, Itálii, české země a spoustu dalších. A císař? Jeho moc byla často jen formální. Nebyl to absolutní vládce.

Barbora: Takže kdo měl skutečnou moc? Jestli nebyl císař ten hlavní, musel se o moc s někým dělit.

Ondřej: Přesně tak. Dělil se o ni s kurfiřty, kteří ho volili. A hlavně s církví. To nás přivádí k obrovskému konfliktu — boji o investituru. Šlo o to, kdo bude jmenovat biskupy.

Barbora: Císař, nebo papež? To zní jako recept na pořádnou hádku.

Ondřej: A taky že byl! Hlavní aktéři byli papež Řehoř VII. a císař Jindřich IV. Papež vydal dokument, kde si nárokoval právo odvolávat i světské panovníky. Jindřich to odmítl, tak ho papež dal do klatby. A to byl velký problém.

Barbora: Co udělal? Musel se nějak bránit.

Ondřej: Musel se pokořit. V roce 1077 šel pěšky přes Alpy do Canossy a tři dny stál bosý ve sněhu před hradem, než mu papež odpustil. I když později se mu pomstil a dobyl Řím. Bylo to divoké.

Barbora: A jak to celé dopadlo? Museli se nějak dohodnout.

Ondřej: Nakonec ano. V roce 1122 uzavřeli takzvaný Wormský konkordát. Zjednodušeně řečeno, rozdělili si to. Císař předával biskupům světskou moc, symbolizovanou žezlem, a papež tu duchovní, tedy prsten a berlu.

Barbora: Takže došlo k oddělení církevní a světské moci. To je klíčový moment! A myslím, že i skvělý závěr naší dnešní epizody. Probrali jsme toho opravdu hodně.

Ondřej: To ano. Od Stoleté války až po boje uvnitř Svaté říše římské. Klíčové je pochopit tyhle mocenské vztahy. Když víte, kdo s kým bojoval a proč, všechno do sebe zapadne.

Barbora: Přesně tak. Moc ti děkuji, Ondřeji, za skvělé vysvětlení. A vám, milí studenti, děkujeme za poslech. U slyšenou u dalšího dílu Studyfi Podcastu!

Ondřej: Mějte se hezky a držíme palce u učení!