Podcast na Středověká filozofie

Kapitoly

Úvod do středověku

Patristika a svatý Augustin

Scholastika a vznik univerzit

Velký spor o univerzálie

Vrcholná scholastika a Tomáš Akvinský

Dante a shrnutí na závěr

Přepis

Jakub: Představte si studenta. Jmenuje se Marek. Sedí v knihovně, obklopený těžkými, prachem vonícími knihami. Na stránkách vidí jména jako Augustin, Anselm, Akvinský... a jen si povzdechne. „Ach jo, další nudné náboženské řeči.“ Ale co kdyby to nebylo jen o modlení? Co kdyby se v těchto textech skrýval epický souboj mezi vírou a logikou, který formoval celou Evropu?

Natálie: Posloucháte Studyfi Podcast.

Jakub: A dneska se právě do tohoto souboje ponoříme. Natálie, když se řekne „středověká filosofie“, co je ta jedna věta, která to celé vystihuje?

Natálie: Jednoznačně: „Filosofie je služkou teologie.“ Zní to trochu drsně, ale v podstatě to znamená, že hlavním úkolem filosofů nebylo objevovat nové pravdy, ale spíš rozumově vysvětlit a obhájit to, čemu se už věřilo. Byla to taková intelektuální obrana víry.

Jakub: Takže nešlo o to ptát se „co když Bůh není?“, ale spíš „jak můžu logicky dokázat, že Bůh je?“.

Natálie: Přesně tak. A celé tohle dlouhé období, zhruba od pádu Říma v roce 476 až po objevení Ameriky 1492, dělíme na dvě hlavní etapy. První je patristika, období církevních otců. A druhá, ta slavnější, je scholastika, tedy školská filosofie.

Jakub: Dobře, začněme s patristikou. To zní jako slovo odvozené od „páter“, tedy otec. Je to tak?

Natálie: Ano, je to období církevních otců. A když mluvíme o církevních otcích, musíme zmínit největší hvězdu té doby – svatého Augustina. To nebyl žádný suchar, co by celý život seděl v klášteře.

Jakub: Počkej, hvězda? Jakože středověký rockstar?

Natálie: Přesně tak! Narodil se v dnešním Tunisku, měl pohanského otce a křesťanskou matku a v mládí si teda pořádně užíval. Měl za sebou dost bujaré období, než se obrátil na víru.

Jakub: To je pro studenty vždycky úleva slyšet. Co tedy hlásal, když se uklidnil?

Natálie: Jeho hlavní myšlenkou je vztah Boha a člověka. Bůh je absolutní střed všeho, stvořil svět z ničeho. A tady přichází jeho slavné dílo „O obci boží“, kde rozděluje svět na dvě části.

Jakub: Pozemský a nebeský?

Natálie: Přesně. Ten pozemský je svět hříchu, založený na sobectví. Ale církev je představitelkou té nebeské obce, která je dokonalá. S tím souvisí i koncept predestinace, tedy předurčení.

Jakub: To zní... fatalisticky. Znamená to, že je jedno, co dělám, a vše je už dáno?

Natálie: V podstatě ano. Augustin říká, že kvůli Adamovu hříchu se všichni rodíme nesvobodní a jen Bůh nás může svou milostí vykoupit. Pozemský život je jen taková dočasná, strastiplná zastávka. Jak sám napsal: „Člověk je dočasný poutník na Zemi, je jako lampa ve větru.“

Jakub: Dobře, od Augustina se posuneme dál, do druhé fáze. Scholastika. Už ten název zní jako „škola“.

Natálie: A je to správná stopa. Slovo „scholé“ původně znamenalo volný čas, který se věnoval vzdělávání. A právě v tomto období, zhruba od 9. století, se centrem kultury stala Francká říše a vznikaly první univerzity. Sorbonna v Paříži, Oxford, Bologna, a samozřejmě i naše Karlova univerzita v Praze.

Jakub: A co se tam učilo? Určitě to nebyly dnešní obory.

Natálie: Učilo se takzvané sedmero svobodných umění. Bylo rozdělené na trivium – to byly humanitní vědy jako gramatika, rétorika a logika. A pak kvadrivium, což byly přírodní vědy: geometrie, aritmetika, astronomie a muzika.

Jakub: Tak to kvadrivium bych asi nedal. A jak probíhala výuka? Seděli a poslouchali přednášky?

Natálie: Nejen. Hlavní metodou byla takzvaná disputace. To byla v podstatě řízená debata, kde se studenti učili argumentovat a obhajovat své názory na základě logiky a znalosti Písma.

Jakub: Když mluvíme o debatách, vím, že celou scholastiku provázel jeden obrovský filosofický spor. Spor o univerzálie. Zní to hrozně složitě. Můžeš nám to vysvětlit jednoduše?

Natálie: Jasně. Je to vlastně otázka, která trápila už Platóna a Aristotela. Jde o to, jestli obecné pojmy – třeba „člověk“, „stůl“ nebo „dobro“ – reálně existují, nebo jsou to jen slova, jména, která dáváme jednotlivým věcem.

Jakub: Takže, existuje nějaká dokonalá „člověčkost“ sama o sobě někde ve vesmíru, nebo existují jen jednotliví lidé jako já, ty, naši posluchači?

Natálie: Přesně! A tady se filosofové rozdělili na dva tábory. První byli realisté, kteří navazovali na Platóna. Ti věřili, že ty obecné pojmy, univerzálie, existují skutečně v Boží mysli jako jakési formy nebo vzory. Podle ideje „stolu“ pak Bůh tvoří všechny jednotlivé stoly.

Jakub: A ten druhý tábor?

Natálie: To byli nominalisté, následovníci Aristotela. Slovo „nomen“ znamená jméno. Tvrdili, že reálné jsou pouze jednotlivé věci, které vidíme. Pojem „stůl“ je jen zvuk, nálepka, kterou jsme si vymysleli, abychom mohli mluvit o všech těch konkrétních kusech nábytku. Pro ně bylo jednotlivé nadřazené obecnému.

Jakub: A kdo vyhrával? Nebo spíš... koho měla radši církev?

Natálie: Církev zpočátku nominalisty moc nemusela, dokonce je označovala za kacíře. Myšlenka, že obecné pojmy jsou jen jména, totiž trochu podkopávala koncept Svaté Trojice. Tři osoby, jeden Bůh... to se s nominalismem těžko vysvětlovalo.

Jakub: A pak přišlo 13. století, zlatý věk scholastiky. A s ním i muž, který se pokusil tenhle chaos uspořádat. Tomáš Akvinský.

Natálie: Přesně tak. Říkalo se mu „Andělský učitel“. Pocházel ze šlechtické rodiny a jeho učitelem byl Albert Veliký, který ho seznámil s dílem Aristotela, jež se do Evropy vrátilo přes arabské a židovské překlady. A Tomáš udělal něco geniálního: smířil Aristotelův rozum s křesťanskou vírou.

Jakub: Takže konec války mezi vírou a rozumem? Uzavřeli příměří?

Natálie: Dá se to tak říct. Tomáš řekl, že pravda je jen jedna a pochází od Boha. Rozum a víra si tedy nemohou odporovat, jen se dívají na tutéž pravdu z různých úhlů. Rozumem poznáváme přírodu, ale některé věci, jako je Svatá Trojice, jsou nad naším chápáním a musíme je přijmout vírou.

Jakub: To dává smysl. A proslul také svými důkazy Boží existence, že?

Natálie: Ano, představil jich pět. A jsou založené na čisté logice a pozorování světa. Například první důkaz je z pohybu. Vše, co se hýbe, muselo být něčím rozpohybováno. Nemůžeme jít do nekonečna zpět, takže musí existovat první nehybný hybatel. A to je Bůh.

Jakub: Jako když cvrnkneš do první kostky domina.

Natálie: Perfektní přirovnání! Nebo důkaz z účelnosti. Příroda funguje podle nějakého řádu, směřuje k cíli. Šíp neletí na cíl sám od sebe, musí ho vystřelit lučištník. A tím inteligentním lučištníkem pro celý vesmír je Bůh.

Jakub: A jak vyřešil ten spor o univerzálie?

Natálie: Udělal elegantní kompromis. Řekl, že pravdu mají vlastně všichni. Univerzálie existují: 1. před věcmi – v Boží mysli jako vzory, 2. ve věcech – jako jejich podstata, a 3. po věcech – v našem rozumu jako pojmy, které si vytvoříme abstrakcí.

Jakub: Takže Tomáš Akvinský to všechno hezky systematizoval. A jeho učení, tomismus, je dodnes oficiální filozofií katolické církve. Ale nebyl jediný, kdo se těmito myšlenkami zabýval.

Natálie: Určitě ne. Musíme zmínit i Danteho Alighieriho. Toho známe hlavně jako básníka, ale jeho „Božská komedie“ je v podstatě uměleckým zpracováním vrcholné scholastiky.

Jakub: Cesta peklem, očistcem a rájem... Koho tam měl za průvodce?

Natálie: Peklem a očistcem ho provázel antický básník Vergilius, symbol rozumu. Ale do ráje už rozum nestačil. Tam ho musela vést jeho láska Beatrice, která symbolizovala víru a nadpřirozenou lásku.

Jakub: Krásná symbolika. Rozum tě dovede daleko, ale ne až na konec. Tak pojďme si to na závěr shrnout.

Natálie: Středověká filosofie byla podřízená teologii. Dělíme ji na patristiku, kde svatý Augustin položil základy dogmat, a scholastiku, která se snažila víru systematizovat pomocí rozumu.

Jakub: Hlavním tématem scholastiky byl spor o univerzálie – jestli jsou obecné pojmy reálné (realisté), nebo jen jména (nominalisté).

Natálie: A vrcholem byl Tomáš Akvinský, který smířil víru a rozum, Aristotela a křesťanství, a vytvořil pět logických důkazů Boží existence. Jeho učení, tomismus, formovalo myšlení na staletí dopředu.

Jakub: Skvělé. Myslím, že student Marek v naší knihovně už by se na ty staré knihy díval trochu jinak.

Natálie: Doufejme. Rozhodně to není nuda, ale spíš napínavé intelektuální dobrodružství.

Jakub: Díky moc, Natálie. A vám, milí posluchači, děkujeme za pozornost u dnešního dílu Studyfi Podcastu. Uslyšíme se zase příště.