Podcast na Současné umění 20. a 21. století

Kapitoly

Co je vlastně umění?

Témata, která hýbou světem

Ztohoven: Umění jako provokace

Kde hledat umění

Konkrétní umělci a emoce

Umění jako proces

Umění, které promlouvá

Kde začít a shrnutí

Přepis

Martin: Většina lidí si myslí, že současné umění jsou jenom nějaké divné věci v galerii, kterým nikdo nerozumí. Ale co kdybych ti řekl, že umělecké dílo může být i falešná občanka, obří rudé trenky vlající nad Pražským hradem nebo dokonce falešný atomový výbuch v televizi?

Natálie: Přesně tak, Martine. Spoustu lidí to překvapí. U současného umění totiž často nejde o to, jak krásně něco vypadá, ale o tu myšlenku za tím. O ten koncept.

Martin: To zní... divoce. Tak pojďme na to. Posloucháte Studyfi Podcast a dnes se noříme do světa současného umění.

Natálie: Dnešní umělci řeší úplně všechno, co řešíme my v běžném životě. Duševní zdraví, politiku, ekologii, feminismus, identitu na sociálních sítích... Umění je vlastně takové zrcadlo naší doby. Pomáhá nám vyjádřit emoce a otevírat témata, o kterých je někdy těžké mluvit.

Martin: Zmínila jsi politiku a já si hned vzpomněl na ty rudé trenýrky. Za tím stála nějaká konkrétní skupina, že?

Natálie: Ano, legendární anonymní skupina Ztohoven. Jsou známí svými kontroverzními, často až nelegálními akcemi. Ty trenýrky byly satirou na tehdejšího prezidenta Zemana. Ale to není všechno.

Martin: Povídej!

Natálie: Měli například projekt „Občan K.“. Dvanáct členů skupiny smíchalo své obličeje do jednoho, vytvořili falešnou občanku a půl roku na ni normálně žili. Chtěli tím poukázat na to, jestli jsme pro stát víc než jen číslo v databázi.

Martin: Počkat, takže si na falešnou občanku třeba vzali půjčku nebo cestovali?

Natálie: Přesně tak! Dokonce si jeden z nich udělal zbrojní průkaz. Je to skvělý příklad konceptuálního umění, kde ta myšlenka a provedení jsou mnohem důležitější než finální objekt.

Martin: To je neuvěřitelné. A co ten výbuch?

Natálie: To byl projekt „Mediální realita“. Nabourali se do vysílání České televize a pustili záběry fiktivního atomového výbuchu. Chtěli tím zpochybnit, jestli můžeme věřit všemu, co vidíme v médiích.

Martin: Páni. Takže současné umění není jen malba nebo socha, ale i happening, performance nebo site-specific art, tedy umění vytvořené pro konkrétní místo.

Natálie: Přesně. A taky videoart, street art nebo instalace. Možností je nekonečně mnoho a často se prolínají. Klíčový je prostě ten nápad a sdělení.

Martin: Skvělé. Díky za objasnění. Teď už mi to dává mnohem větší smysl. Příště se podíváme na...

Natálie: Ještě než se posuneme, Martine, napadá mě... kde vlastně takové umění hledat? Protože to už dávno není jen o velkých galeriích.

Martin: To je skvělý postřeh. Já znám klasiky jako Veletržní palác nebo Rudolfinum.

Natálie: Přesně. Ale doporučuju sledovat i menší galerie jako DOX nebo Kunsthalle. A hlavně studentské výstavy, třeba klauzury na UMPRUM. Tam se rodí budoucnost.

Martin: A existuje něco jako umělecký Oscar? Nějaká cena, která nám napoví, co sledovat?

Natálie: Jasně! Nejprestižnější je Cena Jindřicha Chalupeckého pro umělce do 35 let. To je vždycky přehlídka toho nejodvážnějšího, co u nás zrovna vzniká.

Martin: Super, to si zapíšu. A máš ty osobně nějaké oblíbené současné umělce? Někoho, kdo tě v poslední době fakt zaujal?

Natálie: Určitě. Třeba teď mě hodně baví Liza Libenko. Studuje na AVU a pracuje s tématy jako rozklad a melancholie. Zní to možná depresivně, ale není.

Martin: Počkej, umění o rozkladu? To si moc neumím představit jako něco, co bych si pověsil do obýváku.

Natálie: To asi ne. Její instalace ze suchých nebo shnilých květin jsou... nádherně temné. Ukazují krásu v pomíjivosti. Nemusí to být jen hezké, má to v tobě vyvolat emoce.

Martin: I ty nepříjemné, jako je úzkost nebo smutek?

Natálie: Přesně tak. Je to jako vizuální poezie. Zastavíš se a přemýšlíš.

Martin: Fascinující. A někdo další? Možná s trochu optimističtějším tématem?

Natálie: Dobře, tak z úplně jiného soudku – Kateřina Šedá. Ta se snaží propojovat lidi. Její umění není objekt, ale proces, sociální happening.

Martin: Myslíš ten její slavný projekt v Českém Krumlově?

Natálie: Ano, Unes-co! Zaplatila rodině, aby tam žila naprosto normální život a připomněla místním, jaké to bylo bez davů turistů. Lidé byli nejdřív naštvaní, ale donutila je se zamyslet.

Martin: To je neuvěřitelné. A co ta světově známá umělkyně, která pracuje s vlastním tělem... Marina Abramović?

Natálie: Královna performance artu. Její práce je o zkoumání limitů těla a mysli. Je to často extrémní a nepříjemné na sledování, ale o to silnější.

Martin: Jako ten experiment, kde se na šest hodin nechala na pospas divákům s různými předměty, včetně nabité zbraně?

Natálie: Přesně, Rhythm 0. Ukázalo to, čeho jsou lidé schopni, když mají absolutní moc. Je to drsné, ale je to jedna z nejsilnějších výpovědí o lidské povaze vůbec.

Martin: Páni. Takže současné umění může být krásné, děsivé, společenské... a někdy i život ohrožující. To je neuvěřitelný rozsah.

Natálie: Přesně tak. Klíčové je, že otevírá otázky a nutí nás dívat se na svět jinak. Není to jen dekorace na zeď.

Martin: Díky moc, Natálie. Tohle bylo... opravdu intenzivní. Příště se podíváme na to, jak...

Natálie: Přesně. A ta intenzita má mnoho podob. Vezmi si třeba Jakuba Nepraše. Ten fascinujícím způsobem kombinuje video, sochy a přírodu. Vytváří takové... živé organismy z technologií.

Martin: Živé organismy z technologií? To zní jako sci-fi.

Natálie: A taky to tak trochu vypadá! Třeba jeho instalace „Moth“ visela pod mostem a představovala město jako můru, která se maskuje, zatímco pod povrchem bují třeba drogy a prostituce.

Martin: Páni, to je silný koncept. Takže umění jako společenský komentář.

Natálie: Přesně. Nebo naopak může být neuvěřitelně lidské. Kateřina Šedá v jednom projektu v Rakousku vyráběla pro seniory ptačí budky, které byly přesnými kopiemi jejich domovů z dětství.

Martin: Počkat, to je nádherné. To už není jen o šoku, ale o emocích a vzpomínkách.

Natálie: Přesně tak. To je ten obrovský rozsah. Od kritiky společnosti po pohlazení po duši.

Martin: Dobře, přesvědčilas mě. Kde bych měl jako laik začít, když chci něco takového vidět na vlastní oči?

Natálie: Zkus třeba pražské Rudolfinum nebo Kunsthalle. Často tam mají výstavy, které tě vtáhnou. Třeba Chiharu Shiota se svými instalacemi z červených nití, které symbolizují úzkost a mezilidské vztahy.

Martin: Takže klíčové je prostě jít a dívat se s otevřenou myslí.

Natálie: Ano! Nečekej, že všemu hned porozumíš. Nech to na sebe působit. Současné umění není test, je to zážitek a dialog.

Martin: Skvělé shrnutí. Takže od definic přes kontroverze až po konkrétní umělce, kteří nás nutí přemýšlet. Díky moc, Natálie, za skvělý vhled do tohoto světa.

Natálie: Já děkuju za pozvání, Martine. Bylo to fajn.

Martin: Pro dnešek je to od nás vše. Mějte se krásně a u dalšího dílu Studyfi Podcastu na slyšenou!

Natálie: Na slyšenou.