Podcast na Sociální učení a jeho formy
Sociální Učení a Jeho Formy: Kompletní Průvodce pro Studenty
Podcast
Sociální učení: Proč se nejvíc učíme, když se neučíme0:00 / 3:23
0:001:00 zbývá
EliškaVětšina studentů si myslí, že učení je jen o sezení nad knihami a biflování... ale co kdybych vám řekla, že to nejdůležitější se učíte, když si myslíte, že se vůbec neučíte? Třeba když jen scrollujete na sociálních sítích.
TomášPřesně tak, Eliško! Je to docela paradox, že? To, jak se chováme ve společnosti, naše názory, postoje... to všechno není z učebnic.
Sociální učení: Proč se nejvíc učíme, když se neučíme
Délka: 3 minut
Kapitoly
Ten největší mýtus o učení
Cukr, nebo bič?
Opice se opičí
Chci být jako ty!
Přepis
Eliška: Většina studentů si myslí, že učení je jen o sezení nad knihami a biflování... ale co kdybych vám řekla, že to nejdůležitější se učíte, když si myslíte, že se vůbec neučíte? Třeba když jen scrollujete na sociálních sítích.
Tomáš: Přesně tak, Eliško! Je to docela paradox, že? To, jak se chováme ve společnosti, naše názory, postoje... to všechno není z učebnic.
Eliška: Tak odkud tedy? Posloucháte Studyfi Podcast a dneska se podíváme na sociální učení. Tomáši, co to vlastně je?
Tomáš: Ve zkratce, je to psychologický mechanismus, kterým se socializujeme. Učíme se komplexnímu chování, které je vhodné pro danou situaci. V podstatě se učíme, jak zapadnout.
Eliška: Dobře, takže se učíme od ostatních. Ale jak přesně to funguje?
Tomáš: Jeden ze základních způsobů je sociální posilování. Zní to složitě, ale je to jednoduché. Když uděláš něco, za co tě ostatní pochválí nebo akceptují, je pravděpodobnější, že to uděláš znovu.
Eliška: Takže lajky na Instagramu jsou vlastně sociální posilování?
Tomáš: V podstatě ano! Je to digitální odměna. A naopak, pokud je nějaké chování ignorováno nebo potrestáno, postupně zmizí. To testovali už Thorndike a Skinner na kočkách zavřených v kleci.
Eliška: Na kočkách? To zní trochu drsně.
Tomáš: Ale fungovalo to! Kočka musela najít páčku, aby se dostala k jídlu. Když na to přišla, příště už šla najisto. Odměna v podobě jídla posílila její chování.
Eliška: Rozumím. Takže se chováme tak, abychom dostali odměnu. Co je další forma?
Tomáš: Nápodoba, neboli imitace. To je přesně to, co známe z rčení „opice se opičí“. Vidíme, že někomu agresivní chování přináší výsledky, a tak ho začneme taky používat. Často si to ani neuvědomujeme.
Eliška: A není to to samé jako observační učení, o kterém mluvil Albert Bandura?
Tomáš: Skvělá otázka! Je v tom drobný, ale důležitý rozdíl. Při observaci nejen sleduješ chování, ale i jeho důsledky. Bandura to dokázal ve slavném Bobo experimentu.
Eliška: To je ten s tou panenkou, že?
Tomáš: Přesně! Děti viděly dospělého, jak je agresivní na panenku Bobo. A co udělaly potom? Byly na panenku taky agresivní. Napodobily model, který měl v tu chvíli moc.
Eliška: Takže kopírujeme chování, které vidíme. A co když nechceme jen zkopírovat jednu věc, ale chceme být jako někdo celý?
Tomáš: A to je třetí klíčová forma – identifikace. Tady už nejde jen o chování, ale o citový vztah, o obdiv. Nechceš jen udělat to, co tvůj idol, ty chceš *být* jako on.
Eliška: To mi připomíná dětství, kdy jsem chtěla být jako moje mamka. Nebo pubertu, kdy to byl zpěvák z oblíbené kapely.
Tomáš: To známe asi všichni. Identifikujeme se s rodiči, později s idoly. Ztotožníme se s nimi a přebíráme jejich postoje a hodnoty jako celek. Je to silnější než pouhá nápodoba.
Eliška: Takže abychom to shrnuli, sociální učení je všude kolem nás. Učíme se tím, co je odměňováno, co vidíme u ostatních a s kým se ztotožňujeme.
Tomáš: Přesně tak. Není to jen o knihách, je to o lidech. A to je pro život možná ještě důležitější. Děkujeme za poslech.
Eliška: A slyšíme se zase příště!