Podcast na Sociální skupiny a rodina v sociologii

Kapitoly

Úvod do sociálních skupin

Dělení skupin podle velikosti a vztahů

Formální a neformální pravidla

Skupiny, kde jsme a kde chceme být

Dav není skupina

Dobrý vliv, špatný vliv

Co je to rodina?

K čemu rodina slouží?

Moderní rodina v krizi?

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Ondřej: Představ si Martina. První den na střední. Vejde do třídy a hned to vidí. Parta sportovců u okna, skupinka ajťáků vzadu, holky u dveří, co evidentně řeší módu. A on… stojí mezi dveřmi. Kam si má sednout? Koho se má na něco zeptat? Ten pocit, kdy se snažíš někam zapadnout, zná asi každý.

Barbora: Přesně tak. A právě proto jsme od narození součástí nějakých skupin. Je to pro nás naprosto přirozené. A o tom, jak tyhle skupiny fungují, si dneska budeme povídat.

Ondřej: Skvěle. Takže, co to vlastně je ta sociální skupina? Posloucháte Studyfi Podcast.

Barbora: Úplně jednoduše, sociální skupina jsou dva nebo více lidí, kteří na sebe nějak vzájemně působí. Není to jen náhodný shluk lidí na zastávce. Členy skupiny něco spojuje — třeba společná činnost, komunikace, nějaká pravidla nebo to, co jeden od druhého očekávají.

Ondřej: Dobře, takže moje rodina je skupina, a kluci, se kterými hraju fotbal, jsou taky skupina. Ale jsou to dost odlišné skupiny. Jak je sociologie dělí?

Barbora: Přesně tak. Dělení je několik. To nejzákladnější je podle velikosti. Máme skupiny malé, kde se všichni znají osobně, tváří v tvář. To je třeba právě rodina nebo parta kamarádů. Počítá se to tak do 40 členů.

Ondřej: A ty velké?

Barbora: To jsou skupiny, kde se členové navzájem neznají všichni. Třeba politická strana nebo všichni studenti jedné střední školy. Spojuje je společný cíl, symboly jako vlajky nebo třeba i jen to, že jsou pacienti v jedné nemocnici.

Ondřej: Chápu. A co ty vztahy? Moje rodina je mi asi bližší než moje politická strana.

Barbora: Doufejme! A to je další dělení. Na skupiny primární, kde máme silné citové vazby. Tam patří rodina a nejbližší přátelé. Formují naši osobnost. Pak jsou sekundární skupiny, které vznikají za nějakým účelem — třeba pracovní kolektiv. Cílem je splnit úkol, ne se hluboce přátelit, i když i to se může stát.

Ondřej: Takže pracovní kolektiv je sekundární skupina. Co když je tam ale jasně daný šéf, jeho zástupce a tak dál? To už je další kategorie?

Barbora: Ano, to je dělení na formální a neformální skupiny. Formální mají jasně danou strukturu, hierarchii, pravidla. Vztahy jsou často neosobní a jejich porušení se trestá. Typicky armáda, firma, ale i školní třída.

Ondřej: A v té formální školní třídě pak vznikají ty neformální partičky, že?

Barbora: Přesně! Neformální skupiny vznikají spontánně, na základě přátelství a emocí. Pravidla si tvoří samy a nejsou nikde napsaná. V jedné formální skupině může být spousta menších neformálních.

Ondřej: To dává smysl. Sociologie má zjevně ráda škatulky. Ještě nějaké další dělení, které bychom měli znát k maturitě?

Barbora: Určitě! Ještě je důležité rozlišovat skupiny členské a referenční. Členská je každá, jejíž jsi členem. Ať chceš, nebo ne. Třída, rodina, kroužek…

Ondřej: A ta referenční? To zní zajímavě.

Barbora: Referenční skupina je taková, kam nejsi členem, ale chtěl bys být. Je to tvůj vzor. Chceš se oblékat jako oni, mluvit jako oni. Čím je pro tebe přitažlivější, tím víc ovlivňuje tvoje chování.

Ondřej: Aha, takže když chci být úspěšný youtuber, tak sleduju ty nejlepší a snažím se od nich učit. Oni jsou moje referenční skupina.

Barbora: Přesně tak. A s tím souvisí i poslední dělení na „in-group“ a „out-group“. In-group je skupina, se kterou se ztotožňuješ a říkáš o ní „my“. Out-group jsou „oni“ — ti druzí, od kterých se distancuješ.

Ondřej: Dobře, to máme probrané. Ale co takový dav? Třeba na koncertě nebo na demonstraci. To je taky sociální skupina?

Barbora: To je skvělá otázka! Není. Dav je specifický útvar. Je to sice shromáždění lidí se společným cílem, ale chování jedince v davu se radikálně mění. Člověk ztrácí individualitu a stává se anonymním.

Ondřej: Takže dělá věci, které by sám nikdy neudělal?

Barbora: Přesně. Klesá schopnost racálně uvažovat a snižuje se sociální kontrola. Psycholog Gustave Le Bon zjistil, že v davu podléháme iracionální potřebě nápodoby. Anonymita nám dává falešný pocit beztrestnosti. Proto davy můžou být i nebezpečné, třeba útočné nebo rabující.

Ondřej: Rozumím. Takže skupiny nás formují od malička. Jaký vliv na nás tedy mají? Je to vždycky dobře?

Barbora: Většinou ano. Skupina má obrovský příznivý vliv. Učíme se v ní nové dovednosti, poznáváme pravidla chování, normy. Skupina nám dává zpětnou vazbu, co je vhodné a co ne, pomocí odměn a trestů.

Ondřej: A ten nepříznivý vliv?

Barbora: Ten nastává, když jedinec podlehne tlaku skupiny. Vzdá se vlastního názoru, nekriticky přejímá názory ostatních jen proto, aby zapadl. Může se pak účastnit i akcí, se kterými vnitřně nesouhlasí. Extrémním příkladem jsou třeba náboženské sekty.

Ondřej: Takže klíčové je najít si takové skupiny, které nás podporují v tom dobrém, ale zároveň si udržet vlastní hlavu.

Barbora: Přesně tak. Být součástí skupiny je lidské a prospěšné, ale nikdy bychom neměli zapomenout, kdo jsme my sami jako jednotlivci.

Ondřej: Tak od obecných skupin pojďme k té úplně nejzákladnější. K rodině. To je přece naše úplně první sociální skupina, že?

Barbora: Přesně tak. Ta úplně nejzásadnější. Je to skupina lidí spojených příbuzenskými vazbami, ať už sňatkem, pokrevně, nebo i adopcí. Pokrevní spřízněnost tedy není podmínkou.

Ondřej: Takže si ji nevybíráme. Prostě se do ní narodíme. Občas bohužel.

Barbora: Většinou ano. Je to naše primární, malá a neformální skupina. Považuje se za základ společnosti, kde se učíme ty první sociální role, třeba mužské a ženské.

Ondřej: Dobře, a jaký je tedy "popis práce" rodiny? Jaké má funkce?

Barbora: Má hned několik klíčových úkolů. Zaprvé reprodukční – tedy mít děti a předávat jim hodnoty. Pak je tu ekonomická funkce, což je materiální zabezpečení členů.

Ondřej: To dává smysl. Jídlo, střecha nad hlavou... tyhle věci.

Barbora: Správně. Dále výchovná a socializační – učíme se jazyk, zvyky, slušné chování. A nesmírně důležitá je emocionální funkce – poskytování lásky, bezpečí a důvěry.

Ondřej: A co se stane, když rodina v těhle úkolech selhává?

Barbora: Pak mluvíme o takzvané dysfunkční rodině. Třeba když děti materiálně strádají, jsou izolovány nebo jsou vtaženy do konfliktů rodičů při rozvodu.

Ondřej: Zdá se mi, že se představa té "klasické" rodiny hodně mění. Prochází dnes rodina nějakou krizí?

Barbora: To je velká otázka. S nástupem postmoderní společnosti se fungování rodiny určitě změnilo. Vidíme klesající počet sňatků a lidé do nich vstupují v pozdějším věku.

Ondřej: A taky mnohem víc rozvodů, že?

Barbora: Přesně tak. Míra rozvodovosti stoupá a společnost to vnímá jako běžnou věc. K tomu přidejme klesající porodnost, často kvůli financím nebo soustředění na kariéru.

Ondřej: Takže co nahrazuje ten tradiční model? Objevují se nějaké nové formy soužití?

Barbora: Ano, a je jich víc. Běžné je nesezdané soužití, takzvaná kohabitace. Pak fenomén "singles" – mladí lidé, kteří žijí sami a budují kariéru. A samozřejmě registrovaná partnerství pro páry stejného pohlaví, která u nás platí od roku 2006.

Ondřej: Takže abychom to celé shrnuli... Rodina nemizí, jen se... proměňuje?

Barbora: To je to klíčové. Forma se může měnit, ale její základní funkce – poskytovat podporu, lásku a naše první sociální lekce – zůstávají naprosto zásadní.

Ondřej: Výborné shrnutí. Barboro, moc ti děkuju, že jsi nám to dneska všechno tak srozumitelně vysvětlila. Bylo to skvělé.

Barbora: Já taky děkuju za pozvání, Ondřeji. Mějte se hezky.

Ondřej: I vy, naši posluchači. Doufám, že jste si z dnešního dílu o sociálních skupinách odnesli spoustu nových poznatků. Uslyšíme se zase příště u dalšího dílu Studyfi Podcastu. Ahoj!