Podcast na Sociální role ve zdravotnictví

Kapitoly

Když se role hroutí

Co je to sociální role?

Role pacienta podle Parsonse

Kritika a moderní pohled

A co role lékaře?

Od boha k průvodci

Proměna role sestry

Kdo je tady expert?

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Kristýna: „Ať vám to platí starej, když vám neumí udělat haranta.“ Ondřeji, tohle je skutečný výrok, který pronesla česká lékařka na adresu své pacientky.

Ondřej: Páni, to je síla. To je přesně ten moment, kdy někdo naprosto selže ve své profesní roli. A bohužel to není jediný případ.

Kristýna: Přesně tak. A právě o tom, co od lidí v rolích lékařů a pacientů vlastně očekáváme, si dnes budeme povídat. Posloucháte Studyfi Podcast.

Ondřej: Tak pojďme na začátek. Co to vlastně je ta „sociální role“? Zní to trochu jako z divadla.

Kristýna: To přirovnání sedí! Je to v podstatě soubor očekávání, které má společnost vůči chování člověka v určité pozici. Jako herec máš scénář, co se od tebe čeká.

Ondřej: Chápu. Takže když jdu k lékaři, automaticky na sebe beru roli pacienta. A lékař hraje roli lékaře. A oba bychom měli vědět, jak se chovat.

Kristýna: Přesně tak. Tyto role se učíme celý život pozorováním. A málokde jsou tak jasně dané jako právě ve zdravotnictví.

Ondřej: Dobře, začněme u nás, u pacientů. Co se ode mě jako od pacienta čeká, kromě toho, že řeknu, kde mě bolí?

Kristýna: Sociolog Talcott Parsons to už v polovině 20. století shrnul do čtyř bodů. Zaprvé, společnost tě neviní z toho, že jsi nemocný. Není to tvoje chyba.

Ondřej: To dává smysl. A dál?

Kristýna: Zadruhé, jsi dočasně osvobozen od běžných povinností. Nemusíš do školy, do práce... taková oficiální „ulejvárna“.

Ondřej: To se studentům může líbit. A ty další dva body?

Kristýna: Zatřetí, musíš dávat najevo, že ti ten stav vadí a chceš se uzdravit. A začtvrté, jsi povinen vyhledat odbornou pomoc a spolupracovat na léčbě.

Ondřej: To zní logicky, ale není ten model trochu zastaralý? Co třeba lidé s chronickou nemocí, která nikdy úplně nezmizí? Nebo psychické nemoci?

Kristýna: Skvělá poznámka! Přesně to je hlavní kritika Parsonsova modelu. Nerespektuje variabilitu nemocí. Dnes se taky mnohem víc mluví o „nemocné rodině“, protože nemoc jednoho člena ovlivní všechny.

Ondřej: A co nemoci, za které společnost pacienta tak trochu viní? Třeba HIV/AIDS nebo problémy spojené s obezitou.

Kristýna: Tam je to ještě složitější. Ta první podmínka – že za to nemůžeš – přestává platit. Role pacienta se tak neustále vyvíjí a není zdaleka tak rigidní, jak se dříve myslelo.

Ondřej: Dobře, a co ta druhá strana mince? Jak Parsons definoval roli lékaře?

Kristýna: Také ve čtyřech bodech. První je funkční specifita – lékař má řešit jen tvůj zdravotní problém, ne ti radit s financemi.

Ondřej: Jasně, držet se své specializace. Co dál?

Kristýna: Emocionální neutralita. Měl by zůstat profesionální a nenechat se strhnout emocemi. Dále universalismus, tedy přistupovat ke všem pacientům stejně, bez ohledu na to, kdo jsou.

Ondřej: A poslední?

Kristýna: Kolektivní orientace. To znamená, že zájmy pacienta a společnosti jsou nadřazeny osobnímu zisku lékaře. Aspoň teoreticky.

Ondřej: Jenže i tady se to dost mění, že? Prestiž lékařů už možná není taková jako dřív. Vzpomínám si na výrok profesora Pafka, který si stěžoval, že na medicíně je moc žen a obor kvůli tomu ztrácí prestiž.

Kristýna: Ano, to je další kontroverzní téma. Ale obecně platí trend, kterému se říká „from god to guide“ – od boha k průvodci. Vztah lékaře a pacienta se narovnává, stává se partnerským.

Ondřej: Pacient už není jen pasivní příjemce péče, ale aktivní účastník. Má víc informací, víc se ptá. A to může vést i ke konfliktům.

Kristýna: Přesně. A to nás vrací k našemu úvodnímu příkladu. Tyto role jsou nesmírně důležité, ale jsou živé a neustále se proměňují pod tlakem celé společnosti.

Ondřej: A ta proměna se netýká jen vztahu lékař-pacient. Obrovským vývojem prošla i profese sestry. Dnes je ošetřovatelství samostatný vědní obor na vysokých školách.

Kristýna: Přesně tak. Už to dávno není jen „pomocnice“ lékaře. Geneze téhle profese je úzce spjatá s emancipačním hnutím. Ale přináší to i specifické problémy, třeba dvojí subordinaci – sestra je podřízená lékaři i své vrchní sestře.

Ondřej: Což může být občas zdroj napětí. A ten tým se navíc neustále rozrůstá. Dnes péči poskytují i ergoterapeuti, kliničtí psychologové, adiktologové a další.

Kristýna: A tady narážíme na klíčovou otázku. Kdo je vlastně ten expert? Tradičně to byl jen lékař. Dnes ale expertní roli přebírají i sestry, fyzioterapeuti… a dokonce i pacienti.

Ondřej: To je velký trend. Zvlášť rodiče chronicky nemocných dětí se často stávají experty na konkrétní diagnózu. Někdy bohužel i na informace z pochybných zdrojů.

Kristýna: Přesně. Řešením tedy není bojovat o to, kdo ví víc, ale tu expertní roli chytře rozdělit mezi všechny zúčastněné. Od lékaře přes sestru až po pacienta.

Ondřej: Takže klíčový poznatek z dnešního dílu… role ve zdravotnictví nejsou statické. Jsou živé, neustále se vyvíjejí a přizpůsobují tlaku moderní doby a technologií.

Kristýna: Přesně tak. Děkujeme, že jste s námi byli až do konce. Doufáme, že se vám dnešní téma líbilo. Mějte se hezky!

Ondřej: A u dalšího dílu Studyfi Podcastu zase na slyšenou.