Podcast na Sítotisk: Historie, principy a technologie

Kapitoly

Proč Adama bolela hlava

Co je to sítotisk?

Cesta do minulosti

Základní stavební kameny

Napětí jako před zkouškou

Jak vzniká šablona?

Kouzlo zvané těrka

Stroje v akci

Barvy, barvy, barvy

Kde všude se tiskne a shrnutí

Přepis

Anna: Představte si studenta, říkejme mu Adam. Adam hraje v kapele a chtějí si udělat vlastní trička na koncert. Má skvělý návrh, ale když ho zkusí nažehlit, obrázek je tuhý, popraská a po prvním vyprání vypadá hrozně.

Martin: Jo, to znám. Adam je frustrovaný, protože chce, aby to vypadalo profesionálně. Ale nemá tušení, jak se tisknou tisíce triček, plakátů nebo etiket, které vidí každý den a které vypadají dokonale.

Anna: Přesně. A právě Adamův problém nás dnes zavede k neuvěřitelně všestranné a staré technice. Posloucháte Studyfi Podcast.

Anna: Takže, Martine, co je to za kouzlo, které by Adamovi pomohlo?

Martin: To kouzlo se jmenuje sítotisk. A je to vlastně geniálně jednoduchý princip. Představ si to jako velmi, velmi sofistikovanou šablonu. Máš síto, což je jemná tkanina napnutá v rámu.

Anna: Jako síto na mouku?

Martin: V podstatě ano, jen mnohem preciznější. Na tomhle sítě vytvoříš šablonu – některá místa zacpeš, aby jimi neprošla barva, a jiná necháš volná. To jsou tvá tisková místa.

Anna: A pak už jen protlačíš barvu?

Martin: Přesně tak! Pomocí gumové stěrky, které se říká těrka, protlačíš barvu přes volná místa v sítě přímo na tričko, papír nebo cokoliv jiného. A voilà, máš potisk.

Anna: Zní to jednoduše. Ale říkal jsi, že je to stará technika. Jak moc stará?

Martin: Hodně stará. Myšlenka šablon sahá tisíce let zpět do staré Číny a Japonska. Tam používali šablony třeba k dekorování kimon. Dokonce používali lidské vlasy k držení jemných částí šablony pohromadě.

Anna: Vlasové šablony? To zní... detailně.

Martin: To ano. Ale ten skutečný sítotisk, jak ho známe, s napnutou tkaninou v rámu, se začal rozvíjet až mnohem později. Do Evropy se technika dostala v 19. století a velký boom zažila až po druhé světové válce.

Anna: Co se změnilo?

Martin: Materiály! Najednou jsme měli syntetická vlákna jako polyester a nylon pro síta, nové druhy barev... a to otevřelo dveře průmyslovému využití. Dnes se dělí na umělecký sítotisk, zvaný serigrafie, a pak na ten průmyslový – grafický, technický a textilní.

Anna: Dobře, pojďme se podívat na ty základy. Zmínil jsi rám a síto. Na rámu asi není nic složitého, nebo ano?

Martin: No, musí být hlavně pevný a stabilní. Nejčastěji se dělají z hliníku. Nesmí se prohnout ani zkroutit, jinak by byl celý tisk nepřesný. U náročných barevných tisků se dokonce rámy dělají lehce prohnuté dovnitř, takzvaně konkávní.

Anna: Proč prohnuté?

Martin: Protože když na něj napneš síto, tažná síla tkaniny by ho prohnula ven. Tímhle předehnutím docílíš toho, že po napnutí bude dokonale rovný. Je to takový malý trik pro absolutní přesnost.

Anna: Chytré. A co ta sítovina? Je to vždycky stejný materiál?

Martin: Vůbec ne. Nejčastěji se používá polyester, zkráceně PET, protože je pevný a rozměrově stálý. Ale pro tisk na zakřivené věci, jako jsou lahve nebo hrnky, je lepší polyamid, PA. Je pružnější a lépe se přizpůsobí tvaru.

Anna: A kovové sítě?

Martin: Ty jsou pro speciální případy. Třeba v elektrotechnice pro tisk plošných spojů nebo ve sklářském průmyslu, kde se pracuje s barvami, které by jiné síto zničily. Jsou extrémně odolné.

Anna: Takže mám rám a sítovinu. Jak ji na ten rám dostanu? Jen ji přilepím?

Martin: Kéž by to bylo tak jednoduché. Musí se dokonale napnout. Představ si strunu na kytaře. Když je volná, nezní dobře. Síto se musí napnout rovnoměrně a na přesně danou sílu. Dělá se to mechanicky nebo pneumaticky pomocí speciálních kleští.

Anna: A jak se měří, že je napnuté správně? Nějakým odhadem?

Martin: Žádný odhad! Na to existuje přístroj zvaný tenzometr. Přiložíš ho na síto a on ti přesně ukáže napětí v Newtonech na centimetr. Je to věda. Špatně napnuté síto znamená rozmazaný nebo zkreslený tisk.

Anna: Takže to napětí je skoro stejně důležité jako samotná šablona.

Martin: Přesně tak. Dokonce se někdy síto napíná pod úhlem, aby se předešlo takzvanému moaré efektu při tisku jemných rastrů více barvami. To je ta ošklivá nechtěná mřížka, co někdy vzniká.

Anna: Dobře, máme napnuté síto. Teď to nejdůležitější – jak na něj dostaneme ten Adamův motiv kapely?

Martin: Existují v zásadě dva hlavní způsoby: přímý a nepřímý. A oba mohou být buď ruční, nebo fotomechanické.

Anna: Páni, to zní složitě.

Martin: Ale není. Nepřímá šablona znamená, že ji vytvoříš mimo síto a pak ji na něj přeneseš. Třeba vyřízneš motiv do speciální fólie a tu pak „vžehlíš“ do síta. To je ruční nepřímý způsob.

Anna: A ten fotomechanický?

Martin: Ten je nejčastější. Síto se potře speciální světlocitlivou vrstvou. Pak na něj položíš film s tvým motivem – ten motiv musí být úplně černý, neprůhledný. Celé to osvítíš UV světlem.

Anna: A co se stane?

Martin: Místa, kam světlo svítilo, ztvrdnou. Ale místa, která byla zakrytá černým motivem na filmu, zůstanou měkká. Ta pak jednoduše vymyješ vodou. A máš perfektní šablonu přímo na sítě.

Anna: To je geniální! A existuje i digitální cesta?

Martin: Jasně, jmenuje se to CTS – Computer to Screen. Tam počítač buď přímo na síto natiskne masku inkoustem, nebo laserem vytvrdí citlivou vrstvu. Je to drahé, ale super rychlé a přesné.

Anna: Takže šablonu máme. Teď přichází na řadu ta... těrka, je to tak?

Martin: Ano, těrka. To je ten nástroj, který dělá samotný tisk. Je to v podstatě gumový nebo plastový list v držáku. Ale není těrka jako těrka!

Anna: V čem je rozdíl? Guma jako guma, ne?

Martin: Ale kdepak. Těrky mají různou tvrdost. Tvrdá těrka protlačí tenkou vrstvu barvy a je skvělá pro jemné detaily a rastry. Měkká těrka naopak nanese silnou, krycí vrstvu barvy, což je ideální třeba na tmavý textil.

Anna: Takže i výběr těrky ovlivní výsledek.

Martin: Naprosto zásadně. A nejen její tvrdost, ale i úhel, pod kterým ji držíš, a tlak, jakým tlačíš. A ještě jedna klíčová věc – odtrh.

Anna: Odtrh? To zní jako nějaká nehoda.

Martin: To ne. Odtrh je malá mezera, jen pár milimetrů, mezi sítem a potiskovaným materiálem. Když těrka přejede, síto se dotkne trička jen v tom jednom bodě a hned se zase odlepí. To zajistí ostrý tisk a zabrání rozmazání barvy.

Anna: Dobře, už si to dokážu představit ručně. Ale jak se to dělá ve velkém?

Martin: Na to máme sítotiskové stroje. Dělí se podle stupně automatizace: od ručních stolů, kde si Adam může tisknout trička sám, přes poloautomaty až po plně automatické linky, které chrlí tisíce kusů za hodinu.

Anna: A podle konstrukce?

Martin: Jsou ploché stroje, kde se tiskne na archy papíru. Pak cylindrové, kde arch papíru jede na válci proti plochému sítu. A nakonec rotační, kde je i síto ve tvaru válce, což je extrémně rychlé.

Anna: A co ty stroje na trička?

Martin: To jsou většinou takzvané karuselové stroje. Vypadá to jako kolotoč, kde na každém rameni je deska, na kterou navlékneš tričko. Ramena se otáčejí a na každé stanici se tiskne jedna barva. Mezi tisky se barva lehce zasuší.

Anna: Když už mluvíme o sušení... Jaké barvy se vlastně používají? Asi to nebude obyčejný Balakryl.

Martin: To rozhodně ne. Sítotiskové barvy jsou celá věda. Základní jsou ředidlové barvy, které schnou odpařením ředidla. Ty jsou nejběžnější na papír, plasty, kov...

Anna: A na textil?

Martin: Na textil jsou skvělé plastizolové barvy. Jejich výhoda je, že v sítě vůbec nezasychají, takže můžeš tisknout celý den. Ale musí se tepelně zafixovat ve speciálním tunelu, jinak by se vypraly. Jen pozor, nesmí se přes ně žehlit!

Anna: Dobrá rada! A slyšela jsem o UV barvách. Jak ty fungují?

Martin: UV barvy jsou supermoderní. Jsou tekuté, dokud na ně neposvítíš UV lampou. Pak se okamžitě vytvrdí. Během zlomku vteřiny. To umožňuje tisknout neuvěřitelně rychle na skoro cokoliv, třeba i na sklo nebo CD.

Anna: A co ekologie? Existují nějaké vodou ředitelné barvy?

Martin: Ano, a jsou stále populárnější, hlavně v textilu. Nepáchnou, nepotřebuješ agresivní ředidla. Jen jsou trochu náchylnější na zasychání v sítě během tisku, takže musíš pracovat rychleji.

Anna: Takže když to shrneme, sítotisk je všude kolem nás.

Martin: Přesně tak. Od trička tvé oblíbené kapely, přes plakáty, samolepky, obaly od jogurtů, potisk na skleničkách, až po palubní desky v autě nebo tištěné obvody v tvém mobilu. Je to neuvěřitelně univerzální technologie.

Anna: Takže klíčové pro studenty k zapamatování je co? Že jde o techniku průtisku přes šablonu na sítě?

Martin: Ano. Zapamatujte si princip: rám, napnutá sítovina, na ní fotocitlivá vrstva pro vytvoření šablony, a pak protlačení barvy těrkou. A taky, že různé materiály sítoviny, tvrdost těrky a typ barvy ovlivňují výsledek pro různé aplikace.

Anna: Takže Adam už ví, jak na to. A doufáme, že vy teď taky. Dnešní téma sítotisku pro vás rozebrali Anna...

Martin: ...a Martin. Učte se dobře a těšíme se na vás u dalšího dílu Studyfi Podcastu.