Podcast na Semenné rostliny: Nahosemenné a Krytosemenné

Kapitoly

Mýtus o semenech

Sporofyt versus Gametofyt

Pravěcí pamětníci

Jinan, punker mezi stromy

Život v šišce

Jak poznat jehličnany v lese

Dvě hlavní třídy

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Adéla: Většina lidí si myslí, že semena rostlin jsou oproti výtrusům prostě jen... větší a složitější. Ale to není ani zdaleka celý příběh.

Adam: Přesně tak. Ve skutečnosti je vznik semene jedním z největších evolučních game-changerů! Je to jako přechod od stanu k plně vybavenému obytňáku pro rostlinné embryo.

Adéla: Páni, to je skvělé přirovnání! Posloucháte Studyfi Podcast. Takže v čem byl tenhle evoluční 'obytňák' tak revoluční?

Adam: Všechno to začalo u kapraďosemenných rostlin. Vypadaly jako stromové kapradiny, ale jako první měly útvary, které už připomínaly skutečná semena. Byli to průkopníci.

Adéla: Dobře, a co je tedy ten hlavní společný znak všech semenných rostlin, kromě semen samotných?

Adam: Na rozdíl od jednobuněčných výtrusů je semeno vícebuněčné. A co je klíčové – všechny semenné rostliny jsou různovýtrusé, tedy mají odlišné samčí a samičí spory.

Adéla: A co ten věčný souboj generací? Kdo v životním cyklu vyhrává? Sporofyt, nebo gametofyt?

Adam: Tady je to nejlepší! Jednoznačně sporofyt. Představ si obrovskou jabloň – celý ten strom, to je sporofyt. Gametofyt je jen ta miniaturní část v květu, která dá vzniknout jablku.

Adéla: Takže strom je hlavní hvězda a jablko je jen takový herec ve vedlejší roli?

Adam: Přesně tak! A to je ten zásadní rozdíl, který si musíte pamatovat pro úspěch u zkoušky.

Adéla: Skvělá metafora! Takže u jabloně je to jasné. Ale co ty rostliny, které žádná jablka nemají? Mám na mysli třeba všechny ty jehličnany v lese. Ty jsou co?

Adam: Výborná otázka, Adélo! Tím se dostáváme k další obrovské skupině. A to jsou nahosemenné rostliny.

Adéla: Nahosemenné… Zní to trochu… odhaleně.

Adam: Vlastně to přesně tak je! Klíčový rozdíl je v tom, že jejich semena nejsou schovaná v plodu, jako pecka v jablku. Vyvíjejí se volně, nahá, na povrchu semenné šupiny. Typicky v šiškách.

Adéla: Takže všechny jehličnany jsou nahosemenné? A patří sem ještě něco?

Adam: Přesně tak. Jsou to hlavně dřeviny – stromy a keře. A kromě jehličnanů sem patří i pár takových živoucích fosilií. Třeba cykasy.

Adéla: Cykasy? To jsou ty palmovité rostliny, co vídáme v botanických zahradách?

Adam: Přesně ty. Jsou to prastaré rostliny, které se opylují výhradně větrem. Jejich semena jsou velká a některá dokonce jedlá. Jsou to takoví pamětníci z doby dinosaurů.

Adéla: A co ten slavný jinan dvoulaločný? Ten taky nemá jehličí.

Adam: Správně! Jinan je naprostý unikát. Je to jediný přeživší druh z celé své skupiny. Představ si to, všichni jeho příbuzní už dávno vyhynuli.

Adéla: A čím je tak zvláštní, kromě toho, že je sám?

Adam: Má opadavé listy, což je u nahosemenných rarita. Mají typický tvar vějíře a rostou na takových zvláštních zkrácených větvičkách. Říkáme jim brachyblasty.

Adéla: Brachyblasty. To zní chytře. A co jeho plody? Vždycky slýchám, jak hrozně zapáchají.

Adam: Ano, to je pravda. Ale pozor, to nejsou plody! Jsou to jen vajíčka na stopkách, která po oplození dozrají v semeno obalené dužnatou vrstvou. A ta tedy opravdu nevoní.

Adéla: Dobře, zpátky k těm našim jehličnanům. Jak to u nich funguje? Říkal jsi, že mají semena v šiškách.

Adam: Přesně tak. Dospělý strom, třeba borovice, je ten hlavní sporofyt, jak už víme. Na jaře na něm vyrostou malé, nenápadné samčí šištice. Ty produkují obrovské množství pylu.

Adéla: To znám, to je to žluté, co máme na jaře všude na autech.

Adam: To je ono. Vítr ten pyl roznese a některá zrnka se šťastnou náhodou zachytí na samičí šišce. Ta je větší a dřevnatá, tu všichni známe.

Adéla: A co se děje dál? Musí se ten pyl nějak dostat k vajíčku, ne?

Adam: Ano. Ale je tu jeden háček. Aby se pyl dostal k vajíčkům, která jsou schovaná uvnitř, musí být šiška otevřená. A impulzem k otevření je sucho. Takže jehličnany se doslova těší na hezké počasí.

Adéla: To je chytré! Takže žádný déšť, aby se pyl neslepil a šiška byla připravená.

Adam: Přesně tak. Po opylení pylové zrno vyklíčí, proroste k vajíčku a dojde k oplození. Vznikne zygota a z té se vyvine zárodek uvnitř semene. Celé to trvá i několik let.

Adéla: Super. A teď prakticky. Jak od sebe v lese rozeznám třeba smrk, jedli a borovici?

Adam: Existuje pár jednoduchých triků. U smrku šišky visí dolů a jeho jehličí je krátké a pichlavé. Roste jednotlivě.

Adéla: Dobře, smrk visí.

Adam: Jedle má šišky, které stojí vzpřímeně jako svíčky na vánočním stromečku. A její jehlice jsou na rubu jakoby postříbřené dvěma bílými proužky. Navíc nepíchají.

Adéla: Jedle stojí jako svíčka. To si budu pamatovat. A co borovice?

Adam: Borovice je nejjednodušší. Její jehlice rostou vždy ve svazečcích na těch brachyblastech, o kterých jsme mluvili. Borovice lesní má jehlice po dvou, borovice vejmutovka zase po pěti.

Adéla: Počítání jehlic! To zní jako zábava na dlouhé odpoledne. A co takový tis? Ten je prý jedovatý.

Adam: Je, a to velmi. Celá rostlina kromě jedné jediné části. Toho červeného dužnatého míšku, který obaluje semeno. Ale pozor, semeno uvnitř je taky prudce jedovaté! Takže raději neochutnávat.

Adéla: Tak na to si dám velký pozor. Nahosemenné tedy máme za sebou. Jsou fascinující, ale pořád se musím vrátit k té naší jabloni. Rostliny, které mají květy a plody… to je ještě úplně jiná kapitola, že?

Adam: Přesně tak, Adélo. To je obrovská a neuvěřitelně rozmanitá skupina, které říkáme krytosemenné rostliny. A dělí se na dvě hlavní, ale velmi odlišné třídy.

Adéla: Dvě třídy? Zní to jako nějaké soupeřící rody z fantasy ságy.

Adam: To skoro jsou! Jsou to jednoděložné a dvouděložné. Rozdíl je už v názvu – v počtu děloh, tedy zárodečných listů. Jedna, nebo dvě.

Adéla: Tak jednoduché? Vážně?

Adam: V základu ano! Ale liší se i kořeny nebo žilnatinou na listech. Jednoděložné jsou třeba všechny trávy jako pšenice a kukuřice, ale i orchideje.

Adéla: A dvouděložné... to bude ta naše jabloň!

Adam: Bingo! A s ní třeba i pampelišky, růže, duby nebo čočka. Jsou prostě všude kolem nás a tvoří většinu rostlin, které známe.

Adéla: Páni. Takže abychom to shrnuli, svět rostlin je jako obrovská skládačka. Děkujeme, Adame, že jsi nám pomohl složit pár dílků.

Adam: Bylo mi potěšením. A vám, milí posluchači, děkujeme za pozornost u dnešního Studyfi Podcastu.

Adéla: Mějte se krásně a příště zase na slyšenou!