Podcast na Schodiště, výtahy a eskalátory

Kapitoly

Největší chyták u zkoušky

Anatomie schodiště

Kouzelná formule ideálního schodu

Druhy schodišť a bezpečnost

Jdeme navrhovat!

Kdy a kam s výtahem

Hlavní součásti a shrnutí

Přepis

Vojtěch: Víte, co zmate skoro 80 % studentů u zkoušky z pozemního stavitelství? Návrh obyčejného schodiště. Ten výpočet, ty normy... zdá se to jako věda.

Kristýna: Ale není! Slibuju, že za pár minut vám ukážeme, jak na to, abyste to už nikdy nespletli. Je to vlastně docela jednoduchá logika.

Vojtěch: Takže slibuješ, že po tomhle to zvládneme i poslepu?

Kristýna: No, poslepu radši po schodech nechoďte, ale u zkoušky budete mít jasno. Garantuju.

Vojtěch: Perfektní. Tohle je Studyfi Podcast.

Vojtěch: Dobře, Kristýno, vezměme to od začátku. Co je to vlastně schodiště a z čeho se skládá? Zní to banálně, ale pojmy jsou základ.

Kristýna: Přesně tak. Schodiště je prostě konstrukce, která nám pomáhá pohodlně a bezpečně překonat výškový rozdíl. Skládá se z několika klíčových částí. Máme schodišťové rameno, což je ta šikmá část s nejméně třemi stupni.

Vojtěch: Jasně, to po čem jdeme nahoru nebo dolů.

Kristýna: Ano. Pak máme schodišťové stupně. Horní plocha, na kterou šlapeme, se jmenuje stupnice. Mezi rameny pak bývá podesta, takové to odpočívadlo.

Vojtěch: A ten volný prostor uprostřed schodiště, třeba v paneláku? Jak se tomu říká?

Kristýna: To je zrcadlo! A ještě jedna důležitá věc – schodnice. To je ten šikmý nosník, který celé rameno nebo jednotlivé stupně nese. Je to taková páteř toho ramene.

Vojtěch: Dobře, anatomii máme. Ale jak se určí, jak má být schod vysoký a široký? To přece nemůže být jen tak od oka.

Kristýna: Rozhodně ne. Všechno vychází z průměrné délky lidského kroku, což je asi 630 milimetrů. A od toho se odvíjí ten nejdůležitější vzoreček, který si musíte pamatovat.

Vojtěch: Sem s ním!

Kristýna: Je to jednoduché: dvakrát výška stupně plus šířka stupně se má rovnat 630 milimetrů. Tedy 2h + b = 630.

Vojtěch: Aha! Takže když je schod vyšší, musí být užší, aby krok stále vycházel přirozeně?

Kristýna: Přesně tak! Tenhle vztah zajistí pohodlnou a bezpečnou chůzi. Norma taky říká, že výška stupně by neměla přesáhnout 160 milimetrů pro běžné schodiště a šířka by neměla být menší než 210 milimetrů.

Vojtěch: Existuje spousta druhů schodišť. Jak se v tom zorientovat? Podle čeho se dělí?

Kristýna: Dělíme je podle několika kritérií. Podle funkce na hlavní, vedlejší a vyrovnávací. Podle umístění na vnitřní a vnější. A pak samozřejmě podle materiálu – betonové, ocelové, dřevěné...

Vojtěch: A co tvar? Točité, rovné...

Kristýna: Ano, to je dělení podle půdorysného tvaru. Na schodiště s rameny přímými, zakřivenými nebo smíšenými. A ještě jestli jsou pravotočivá nebo levotočivá.

Vojtěch: Chápu. A co bezpečnost? Mám na mysli hlavně zábradlí.

Kristýna: To je klíčové. Výška zábradlí se odvíjí od hloubky volného prostoru vedle schodiště. Jednoduše řečeno, čím hlouběji můžete spadnout, tím vyšší zábradlí musí být. Začíná na 900 milimetrech a roste až na 1200 milimetrů pro opravdu velké hloubky.

Vojtěch: Takže v rodinném domě bude nižší než ve třicetimetrové hale.

Kristýna: Přesně. A mezery v zábradlí nesmí být větší než 120 milimetrů, v budovách pro děti dokonce jen 80 milimetrů, aby nepropadla dětská hlavička.

Vojtěch: Fajn, teorii máme. Pojďme si teď splnit ten slib ze začátku. Jak tedy navrhnout to dvouramenné schodiště v praxi? Dejme tomu, že potřebujeme překonat výšku 2800 milimetrů.

Kristýna: Skvělý příklad. Takže, nejdřív si stanovíme optimální výšku stupně. Pro obytné budovy je to kolem 170 mm. Takže vydělíme celkovou výšku tou naší optimální: 2800 děleno 170.

Vojtěch: To je 16,47.

Kristýna: Správně. Počet stupňů musí být celé číslo, takže to zaokrouhlíme. A protože chceme dvouramenné schodiště se stejně dlouhými rameny, potřebujeme sudý počet. Takže zvolíme 16 stupňů.

Vojtěch: Takže v každém rameni bude 8 stupňů. Logické.

Kristýna: Přesně. Teď si vypočítáme skutečnou výšku jednoho stupně. Vezmeme celkovou výšku 2800 a vydělíme ji počtem stupňů, tedy šestnácti. Vyjde nám 175 milimetrů.

Vojtěch: To je naše 'h'. A teď použijeme ten kouzelný vzoreček, že?

Kristýna: Jsi skvělý žák! Přesně tak. Dosadíme do vzorce 2h + b = 630. Takže šířka 'b' se rovná 630 mínus dvakrát 175.

Vojtěch: To je 630 mínus 350... takže šířka stupně je 280 milimetrů! A je to.

Kristýna: A je to! Vidíš? Žádná věda. Jen jednoduché počty a správný postup. Teď už víš přesně, jak na to. A přesně tohle je ten postup, který vám u zkoušky získá body.

Vojtěch: Tak po všech těch schodech se konečně svezeme. Co výtahy? To je naše poslední téma, že?

Kristýna: Přesně tak, zasloužený odpočinek. Výtahy slouží k přepravě osob nebo nákladů svisle. Dělíme je na osobní, nákladní a pak speciální, třeba ty lůžkové v nemocnicích.

Vojtěch: A je povinnost je mít v každé budově?

Kristýna: Není. Ale budovy se čtyřmi až osmi podlažími musí mít aspoň jeden. A ty s devíti a více podlažími už musí mít minimálně dva. A pozor, jeden z nich musí být dost velký na přepravu nábytku.

Vojtěch: Aby se lidi při stěhování nenadřeli do schodů. Logické.

Kristýna: Přesně! Nejčastěji se umisťují kousek od schodiště. Třeba do zrcadla tříramenného schodiště, tam skvěle pasují.

Vojtěch: A co ty nejdůležitější části? Co si musíme pamatovat ke zkoušce?

Kristýna: Zapamatuj si výtahovou šachtu, kde jezdí kabina. Pak strojovnu, což je mozek výtahu, většinou nad šachtou. A ze strojních částí je klíčová kabina, lana a hlavně vyvažovací závaží.

Vojtěch: To je to závaží, co vyvažuje kabinu a část nákladu, že?

Kristýna: Ano! Díky němu je provoz mnohem úspornější. A to je pro dnešek vše. Schody i výtahy máte v kapse.

Vojtěch: Super. Takže to máme dva klíčové prvky vertikální komunikace. Díky moc, Kristýno, bylo to super užitečné.

Kristýna: Já děkuji. Věřím, že teď už u zkoušky zazáříte. Držím palce!

Vojtěch: Děkujeme za poslech Studyfi Podcastu. Mějte se fajn a u maturity hodně štěstí!