Podcast na Schodiště, výtahy a eskalátory ve stavebnictví

Kapitoly

Úvod do schodišť

Z čeho se skládá schodiště?

Tvary a typy stupňů

Ideální stupeň a jeho kouzlo

Druhy schodišť

Bezpečnost především: Zábradlí a podesty

Jak navrhnout schodiště: Příklad z praxe

Kdy je výtah nutností

Anatomie výtahu

Jak to funguje

Nekonečné schody

Závěrečné shrnutí

Přepis

Tereza: Představte si studenta Adama. Má za úkol navrhnout rodinný dům a chce, aby byl super moderní. Tak navrhne schodiště, které je úzké, strmé, skoro jako žebřík. Vypadá to skvěle na papíře, ale…

Matěj: Ale v reálu by si na tom každý zlomil nohu. A zkuste po tom stěhovat třeba pračku. To je mise pro kaskadéra.

Tereza: Přesně tak. A právě proto, že schodiště není jen designový prvek, ale hlavně funkční a bezpečná konstrukce, se na něj dnes podíváme zblízka. Posloucháte Studyfi Podcast.

Matěj: Správně, Terezo. Schodiště je vlastně docela věda. Není to jen pár schodů na sobě. Je to celý soubor prvků, které musí fungovat dohromady.

Tereza: Dobře, tak jaké jsou ty hlavní části? Co tvoří schodiště?

Matěj: Tak základem je schodišťové rameno, což je ta šikmá část, po které jdeme. Skládá se ze stupňů. A celé to drží pohromadě buď schodnice, což jsou šikmé nosníky, nebo je to třeba celá deska.

Tereza: A co ty plošiny mezi patry? Ty mají nějaký speciální název?

Matěj: Jasně, to je podesta, nebo taky odpočívadlo. A ten volný prostor uprostřed, mezi rameny, tomu se říká zrcadlo. Někdy je tam výtah, někdy je to prostě volné.

Tereza: A slyšela jsem i o termínu „jalový stupeň“. To zní trochu… neužitečně.

Matěj: Trochu jo, ale je užitečný! Je to vlastně jen takový schod, který nepřekonává žádnou výšku. Leží v úrovni podlahy a slouží k tomu, aby se správně navázalo schodišťové rameno. Takový vyrovnávací prvek.

Tereza: Dobře, takže máme ramena, podesty… A co samotné stupně? Ty přece taky nejsou všechny stejné.

Matěj: Přesně tak. Dělíme je hlavně podle půdorysného tvaru. Nejčastější jsou rovné, kde jsou hrany rovnoběžné. Pak máme kosé, které se zužují – ty najdeš typicky u točitých schodišť.

Tereza: Aha, takže ty kosé stupně zajišťují to zatočení. A co když se na ně podíváme z boku, v řezu?

Matěj: I tam jsou rozdíly. Máme stupně plné, deskové, zalomené... Záleží na konstrukci a materiálu. Pro běžné použití v domě si ale většinou vystačíme s těmi plnými nebo deskovými.

Tereza: Teď se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu. Existuje nějaký vzoreček na ideální schod, aby se po něm dobře chodilo?

Matěj: Existuje! A je to vlastně docela jednoduché. Vychází z průměrné délky lidského kroku, což je asi 630 milimetrů. A vzoreček zní: dvakrát výška stupně plus šířka stupně se rovná 630 milimetrů.

Tereza: Páni. Takže 2h + b = 630. To je kouzelná formule stavitelů?

Matěj: Přesně tak. Zajišťuje to, že chůze po schodech je pohodlná a přirozená. Proto taky platí, že výška stupně by neměla být víc než 160 mm a šířka přímého stupně by měla být aspoň 210 mm.

Tereza: Dobře, když umíme navrhnout ideální stupeň, co celé schodiště? Jaké druhy vlastně máme?

Matěj: Těch dělení je spousta. Můžeme je dělit podle funkce na hlavní a vedlejší, podle umístění na vnitřní a vnější, to je jasné. Nebo podle smyslu výstupu na přímá, pravotočivá a levotočivá.

Tereza: A taky podle sklonu, ne? Někde jsou schody mírné a jinde zase hrozně strmé.

Matěj: Přesně. Máme rampová, mírná, běžná, strmá a pak už žebříková. Pro běžné budovy se pohybujeme ve sklonu od 25 do 35 stupňů. Cokoli nad 45 stupňů už je v podstatě žebřík.

Tereza: K dobrému schodišti neodmyslitelně patří zábradlí. Jaké jsou tam požadavky?

Matěj: Tam je to hlavně o bezpečné výšce. Platí jednoduché pravidlo: čím hlouběji můžeš spadnout, tím vyšší zábradlí musí být. U pádu do 3 metrů stačí výška 900 mm, ale nad 12 metrů už to musí být 1100 mm.

Tereza: A ty svislé tyčky v zábradlí? Tam jsou taky nějaké rozestupy?

Matěj: Ano, mezera mezi nimi nesmí být větší než 120 mm, aby tam neprostrčilo hlavu malé dítě. V provozech pro děti dokonce jen 80 mm. A důležité jsou i podesty – třeba dveře se nesmí otevírat tak, že někoho srazí ze schodů.

Tereza: To dává smysl. Nechceš otevřít dveře a rovnou letět dolů.

Matěj: Přesně. Musí tam být dostatek místa.

Tereza: Tak pojďme našemu fiktivnímu studentovi Adamovi poradit. Jak má tedy spočítat to své schodiště, když potřebuje překonat výšku třeba 2800 milimetrů?

Matěj: Tak jo, Adame, poslouchej. Vezmeme tu výšku 2800 mm a vydělíme ji nějakou ideální výškou stupně, řekněme 170 mm. To nám vyjde 16,47. To nejde, potřebujeme celé číslo.

Tereza: Takže to zaokrouhlíme?

Matěj: Přesně. Zvolíme 16 stupňů. To je hezké sudé číslo, takže pro dvouramenné schodiště budeme mít 8 stupňů v každém rameni. Teď spočítáme přesnou výšku: 2800 děleno 16 je 175 mm.

Tereza: A teď použijeme ten kouzelný vzoreček…

Matěj: Přesně tak! 2 krát 175 plus šířka se musí rovnat 630. Z toho nám vyjde, že ideální šířka stupně je 280 milimetrů. A je to! Máme navržené pohodlné a bezpečné schodiště.

Tereza: Perfektní! Takže to není žádná černá magie. A co když se nám po schodech vůbec nechce? Dnes naštěstí existují i pohodlnější způsoby, jak se dostat o patro výš.

Matěj: Přesně tak. Řeč je samozřejmě o výtazích. Ty slouží k přepravě osob nebo nákladů mezi patry. A není to jen tak pro pohodlí, existují na to jasná pravidla.

Tereza: Jaká pravidla? Jakože od určitého počtu pater je výtah povinný?

Matěj: Přesně. Budovy se čtyřmi až osmi nadzemními podlažími musí mít aspoň jeden výtah. A u devíti a více pater už musí být výtahy minimálně dva.

Tereza: A proč dva? To aby se lidi nemačkali ve frontě?

Matěj: To taky, ale hlavně jeden z nich musí být dost velký na přepravu nábytku. Stěhovat piáno do desátého patra po schodech by asi nikdo nechtěl.

Tereza: To teda ne!

Matěj: Každý výtah má své klíčové části. Základem je výtahová šachta, což je vlastně dráha pro kabinu a protizávaží. A nad ní je mozek celé operace – strojovna.

Tereza: Strojovna? To zní důležitě. Co se tam děje?

Matěj: Je to uzavřená místnost, kde je celý výtahový stroj. Tedy motor, brzda a hnací kotouč, který hýbe s lany. A zajímavost – dveře strojovny se musí vždy otevírat ven a být protipožární.

Tereza: Aha! Takže to není jen nějaký kumbál na košťata. A co ty dveře, kterými nastupujeme?

Matěj: Dnes už jsou standardem automatické posuvné dveře. Dříve ale bývaly klasické otočné, což nebylo tak bezpečné ani praktické.

Tereza: Dobře, takže máme šachtu a strojovnu. Ale co tu kabinu vlastně drží a hýbe s ní?

Matěj: Drží ji ocelová lana a pohybuje s ní výtahový stroj. Klíčovou roli hraje ale vyvažovací závaží. To vyvažuje hmotnost kabiny plus asi polovinu nákladu.

Tereza: Takže ten motor vlastně nezvedá celou váhu? Chytré!

Matěj: Přesně tak, šetří to spoustu energie. A pro bezpečnost jsou úplně dole nárazníky, které by ztlumily případný pád. Takže teď už víme, jak se dostat pohodlně nahoru. Ale co ty úplně základní nosné prvky celé budovy?

Tereza: Dobře, ale kromě výtahů existuje ještě jeden způsob, jak se v budovách přesouvat. Třeba v obrovských obchodních domech... Mluvím o pohyblivých schodech!

Matěj: Přesně tak! Eskalátory jsou ideální tam, kde je velký proud lidí. Představ si je jako takový nekonečný řetěz schodů na šikmé konstrukci.

Tereza: Nekonečný řetěz? To zní trochu jako nějaký posilovací stroj.

Matěj: No, skoro! Na té konstrukci jsou kolejnice, po kterých jezdí jednotlivé ocelové stupně. A ty táhne právě ten řetěz.

Tereza: A to madlo, kterého se držíme? To se taky hýbe?

Matěj: Jasně, pohybuje se naprosto synchronizovaně se schody, aby to bylo bezpečné a pohodlné. Všechno jede stejnou rychlostí.

Tereza: Fascinující. A jak moc strmé vlastně jsou?

Matěj: Sklon se dělá nejčastěji mezi 30 a 35 stupni. A určitě sis všimla, že bývají vedle sebe pro oba směry, nebo nad sebou, takže na konci musíš přestoupit.

Tereza: Takže to máme za sebou! Výtahy a eskalátory... vlastně takoví neviditelní hrdinové, bez kterých by moderní budovy nefungovaly.

Matěj: Přesně tak. Drží to všechno pohromadě a hlavně v pohybu. Jsem rád, že jsme to mohli probrat.

Tereza: Já taky! Matěji, moc ti děkuji za skvělé vysvětlení. A vám, milí posluchači, děkujeme, že jste byli s námi. Slyšíme se zase příště u dalšího dílu Studyfi Podcastu!