Podcast na Roztroušená skleróza a fyzioterapie

Kapitoly

Úvod do problému

Kdo je v ohrožení?

Typické první příznaky

Projevy na těle a spasticita

Mozeček a další příznaky

Ataka versus progrese

Progresivní formy RS

Jak se RS diagnostikuje?

Hodnocení a léčba

Role fyzioterapie

Cvičení na míru

Terapie a režim pacienta

Prognóza a závěr

Přepis

Martin: Existuje jedna věc, která u zkoušky z fyzioterapie poplete skoro každého studenta, když přijde na roztroušenou sklerózu. A tou je otázka cvičení. Většina si myslí, že klíčem je klid, aby se pacient nepřetížil. Ale to je velká chyba. Během následujících deseti minut pochopíte, proč je správně vedená fyzioterapie naprosto zásadní a jak se vyhnout téhle časté chybě. Posloucháte Studyfi Podcast.

Klára: Přesně tak, Martine. Roztroušená skleróza, zkráceně RS, je chronické autoimunitní onemocnění, které napadá centrální nervový systém. Tedy mozek, míchu a oční nervy.

Martin: Co přesně se v těle děje? Proč je to takový problém?

Klára: Hlavní problém je poškození myelinu. To je takový ochranný obal nervových vláken. Představte si to jako izolaci na elektrickém kabelu. Když je poškozená, přenos signálu se zpomalí nebo úplně zablokuje.

Martin: A koho se to nejčastěji týká? Je to nemoc stáří?

Klára: Právě že vůbec ne, a to je na tom to záludné. Typicky postihuje mladé dospělé, nejčastěji mezi dvacátým a třicátým rokem života. A statisticky jsou na tom hůře ženy. V Česku máme asi dvacet pět tisíc pacientů.

Martin: To je dost. Víme, co ji způsobuje?

Klára: Přesnou příčinu neznáme. Je to kombinace genetiky a vlivů prostředí. Rizikové faktory jsou třeba infekce EB virem, nedostatek vitamínu D, kouření, ale i stres nebo hormonální změny.

Martin: Dobře, pojďme k projevům. S čím pacient typicky přijde jako první?

Klára: Velmi často je prvním příznakem zánět očního nervu. Pacienti si stěžují na zamlžené vidění, bolest za okem při pohybu nebo poruchy barvocitu. Zajímavý je takzvaný Uhthoffův fenomén.

Martin: Uhthoffův... to zní složitě. Co to je?

Klára: Je to přechodné zhoršení příznaků při zvýšení tělesné teploty. Třeba při cvičení, v horké vaně, nebo i při horečce. Jakmile se tělo ochladí, příznaky zase ustoupí. A to nás vrací k tomu cvičení, o kterém jsi mluvil na začátku.

Martin: Chápu. Takže fyzioterapeut musí pacienta vést, ale ne přehřát. Jaké jsou další projevy?

Klára: Hodně časté jsou poruchy čití. Brnění, pálení, snížená citlivost. A pak je tu Lhermittův příznak – když pacient předkloní hlavu, projede mu páteří pocit elektrického výboje.

Martin: Uf, to nezní příjemně. A co hybnost?

Klára: Ta bývá postižená taky. Vznikají parézy, tedy částečná ochrnutí, slabost končetin, neobratnost. Objektivně pak vidíme zvýšené reflexy a hlavně spasticitu.

Martin: Spasticita. To je klíčový pojem pro fyzioterapeuty, že?

Klára: Přesně tak. Je to zvýšené svalové napětí, které se projevuje ztuhlostí, křečemi a bolestí. Výrazně omezuje pohyb a zhoršuje chůzi.

Martin: Co když nemoc zasáhne mozeček?

Klára: Pak nastupují mozečkové příznaky. Třes, porucha koordinace a rovnováhy, sakadovaná řeč nebo takzvaná opilecká chůze.

Martin: Opilecká chůze? Takže pacient vypadá, jako by se vracel z večírku, i když je střízlivý?

Klára: Dá se to tak říct. Dále se můžou objevit potíže s močením, únava, deprese nebo poruchy kognice jako zhoršená paměť a pozornost.

Martin: Ještě poslední věc. Jaký je rozdíl mezi atakou a progresí nemoci?

Klára: Dobrá otázka. Ataka je náhlé zhoršení nebo vznik nových příznaků, které trvá aspoň 24 hodin. Během ataky má pacient klidový režim a my ve fyzioterapii ho nepřetěžujeme.

Martin: A progrese?

Klára: Progrese je trvalé zhoršování stavu v průběhu několika měsíců. A právě tam je naše role klíčová. Ale o formách RS a konkrétních postupech si povíme příště.

Martin: Tak to "příště" je právě teď! Minule jsi nakousla ty různé formy roztroušené sklerózy. Jak se tedy dělí?

Klára: V zásadě máme několik progresivních forem. Sekundárně progresivní forma nastupuje po letech atak a remisí a stav se začne postupně zhoršovat.

Martin: Takže nejdřív vlny a pak stálý sešup?

Klára: Přesně tak. Pak je tu primárně progresivní forma, kde se stav zhoršuje od samého začátku, bez zjevných atak. Tou trpí asi 10 až 15 % pacientů.

Martin: A ta poslední?

Klára: To je relabující progresivní forma. Tam dochází k postupnému zhoršování, ale do toho se objevují i jasné ataky. Je to takový hybrid.

Martin: Dobře. A jak lékaři vlastně zjistí, že jde o RS? To asi není jen tak, že?

Klára: Vůbec ne. Klíčové je prokázat takzvanou diseminaci v čase a prostoru. To znamená, že zánětlivá ložiska se objevují na různých místech centrálního nervového systému a v různou dobu.

Martin: A jak se to prokazuje?

Klára: Hlavním nástrojem je magnetická rezonance mozku a míchy. Dále se dělá vyšetření mozkomíšního moku, což je... ano, lumbální punkce.

Martin: Ta slavná "lumbálka"? To zní dost nepříjemně.

Klára: Není to nejpříjemnější, ale je to klíčové pro diagnózu. Používají se i takzvané evokované potenciály, které měří rychlost vedení nervových vzruchů.

Martin: Rozumím. A když už je diagnóza na stole, jak se hodnotí závažnost?

Klára: K tomu slouží takzvaná Kurtzkeho škála, neboli EDSS. Hodnotí stupeň disability a pomáhá nám plánovat rehabilitaci a indikovat léčbu.

Martin: Takže k léčbě. Co se dá dělat?

Klára: Základní směry jsou tři. Léčba akutní ataky, kde se podávají kortikoidy. Pak je tu dlouhodobá, takzvaná DMD terapie, která má za cíl zpomalit progresi nemoci.

Martin: A ten třetí směr?

Klára: To je symptomatická léčba. Ta řeší konkrétní potíže jako je spasticita, únava, bolest nebo třeba močové obtíže.

Martin: A právě u té symptomatické léčby a zpomalování progrese nastupuješ ty a fyzioterapie, že?

Klára: Přesně tak! Naším hlavním cílem je udržet pacienta co nejdéle soběstačného a v co nejlepší kondici. Pracujeme na síle, rovnováze, koordinaci a hlavně bojujeme s únavou.

Martin: Jak se liší cvičení třeba hned po atace a v klidovém období?

Klára: Obrovsky. V akutní fázi je klidový režim. Zaměřujeme se na polohování, dechovou gymnastiku a jemné techniky. Hlavně nepřetěžovat!

Martin: Takže žádný maraton hned první den.

Klára: Ani náhodou. V chronické fázi už je to o pravidelném, ale chytrém tréninku. Cvičíme do prvních známek únavy, dáváme si pauzy a hlavně se vyhýbáme přehřátí.

Martin: A existují nějaké speciální metody pro konkrétní problémy? Třeba na tu spasticitu?

Klára: Určitě. Na spasticitu skvěle funguje Bobath koncept nebo jemné protahování. Na poruchy koordinace, takzvanou ataxii, zase používáme Frenkelova cvičení.

Martin: Co je nejdůležitější při cvičení chůze?

Klára: Tam se zaměřujeme na všechno – od délky kroku přes stabilitu až po prevenci zakopávání. A když je potřeba, neváháme použít pomůcky jako hole nebo ortézy. Klíčové je, aby byla chůze bezpečná a efektivní.

Martin: Takže to celé zní jako extrémně komplexní a individuální práce.

Klára: Přesně. Není to jen o lécích, je to o celém týmu a aktivním přístupu pacienta. Ale o tom, jak taková spolupráce vypadá v praxi, si můžeme povídat zase příště.

Martin: Kláro, mluvili jsme o vaší práci. Ale co může pacient dělat sám, aby si pomohl? Třeba nějaké konkrétní procedury?

Klára: Rozhodně. Klíčové je vyvarovat se přehřátí. Takže sauna nebo horké koupele jsou bohužel tabu. Mohou totiž vyvolat zhoršení příznaků.

Martin: Takže v létě radši do bazénu než na rozpálenou pláž.

Klára: Přesně tak. Naopak pomáhají chladové aplikace, třeba ledování spastických svalů nebo hydroterapie.

Martin: A co režim během dne? Jak na cvičení a únavu?

Klára: Cvičit v kratších intervalech a zařazovat pauzy. Důležité je nepřepálit start, poslouchat své tělo a sledovat únavu.

Martin: To dává smysl. A jaká je vlastně prognóza? Liší se to hodně?

Klára: Extrémně. Záleží na mnoha faktorech, třeba na příznacích při první atace. Ale to je opravdu velmi individuální a není třeba se tím stresovat.

Martin: Pojďme to tedy na závěr shrnout. Co je ten klíčový vzkaz pro pacienty i fyzioterapeuty?

Klára: Pro terapeuta je to hlavně nepřetížit pacienta, sledovat únavu a v období ataky naordinovat klid. Mimo ni je naopak pravidelný pohyb zásadní.

Martin: Takže roztroušená skleróza je sice komplexní, ale správná fyzioterapie dokáže výrazně zlepšit kvalitu života.

Klára: Přesně tak. Pomáhá udržet soběstačnost, stabilitu a hybnost. A to je cíl, za kterým jdeme společně.

Martin: Kláro, moc děkuji za vyčerpávající odpovědi. Věřím, že jsme posluchačům dodali spoustu užitečných informací.

Klára: Já děkuji za pozvání. A pamatujte, aktivní přístup je polovina úspěchu.

Martin: Skvělé zakončení. Mějte se krásně a u dalšího dílu Studyfi Podcastu na slyšenou.