Podcast na Robert Louis Stevenson: Dr. Jekyll a pan Hyde

Kapitoly

Mýtus o Jekyllu a Hydovi

Autor na pomezí světů

Realismus versus fantazie

Dvě tváře jedné mince

Jak se skládá příběh

Struktura jako thriller

Dvě tváře jedné postavy

Symboly a přesah

Záhada začíná

Vražda a podivné chování

Šokující odhalení

Závěrečné shrnutí

Přepis

Filip: Většina lidí si myslí, že Jekyll a Hyde je jenom takový starý horor o chlapíkovi s rozdvojenou osobností. Ale co když je to ve skutečnosti drsná kritika celé společnosti?

Adéla: Přesně tak, Filipe! Tenhle příběh je mnohem víc než jen strašidelná pohádka na dobrou noc. Jde o něco, co se týká každého z nás.

Filip: Páni, tak to mě zajímá. Tohle je Studyfi Podcast a my se dnes podíváme na literární rozbor Podivuhodného případu dr. Jekylla a pana Hyda.

Filip: Adélo, začněme u autora. Robert Louis Stevenson... Kdo to vlastně byl?

Adéla: Byl to skotský prozaik, velký dobrodruh a představitel novoromantismu. Hodně cestoval, což se promítalo do jeho děl plných exotiky a napětí. Zajímavé je, že měl celý život slabé plíce, takže velkou část života strávil hledáním zdravějšího podnebí.

Filip: Takže psal o dobrodružstvích, která sám nemohl naplno prožívat? To je docela ironie.

Adéla: Přesně. A právě tenhle vnitřní rozpor – touha po svobodě a fyzické omezení – se možná promítl i do jeho nejslavnějšího díla o rozpolcenosti člověka.

Filip: Dobře, a kam dílo zařadit? V maturitních otázkách se často mluví o různých směrech.

Adéla: To je skvělá otázka, protože tahle kniha stojí na pomezí. Na jedné straně máme realismus. Stevenson popisuje Londýn devatenáctého století tak věrně, až skoro cítíš tu mlhu a chlad. To je typické pro realismus.

Filip: A ta druhá strana?

Adéla: To je novoromantismus. Tajemství, fantazie, ten nadpřirozený motiv proměny... To je čistý novoromantismus. Stevenson geniálně spojil reálný svět s psychologickým hororem.

Filip: Takže co je hlavní myšlenkou? Že v každém z nás je dobro i zlo?

Adéla: Ano, to je jádro. Ale nejen to. Novela útočí na přísnou viktoriánskou morálku, která nutila lidi potlačovat své přirozené touhy a emoce. Jekyll se nesnažil stát se čistě zlým... chtěl jen oddělit své dvě stránky.

Filip: Aby si mohl užívat bez následků a výčitek. Trochu jako když se snažíš schovat špatnou známku před rodiči a tvářit se jako andílek.

Adéla: Něco na ten způsob! Ale jak vidíme, potlačování temné stránky, toho pana Hyda v nás, může vést k naprosté katastrofě. Dílo se vlastně ptá, jestli je vůbec možné být jen dobrý, nebo jen zlý.

Filip: Ještě mě zajímá, jak je to celé vyprávěné. My přece od začátku nevíme, že Jekyll a Hyde jsou jedna osoba.

Adéla: Přesně. Příběh je vyprávěn hlavně z pohledu právníka Uttersona, který jako detektiv skládá střípky dohromady. To geniálně buduje napětí. Čtenář je zmatený stejně jako on.

Filip: A rozuzlení přijde až na konci, že?

Adéla: Ano, celé vysvětlení dostaneme až v posledních kapitolách formou Jekyllovy zpovědi. Je to vlastně takový „aha moment“. Takže, když se na to podíváme, není to jen horor, ale spíš psychologický thriller s přesahem.

Filip: Aha moment... to mě přivádí k otázce na kompozici. Jak je ten příběh vlastně vystavěný, že to takhle funguje?

Adéla: Je to klasická pětidílná struktura, ale použitá spíš jako v detektivce. Expozice je, když právník Utterson slyší od svého příbuzného Enfielda o brutálním chlapíkovi jménem Hyde.

Filip: A kolize nastává, když Utterson zjistí, že jeho přítel, doktor Jekyll, odkázal v závěti veškerý majetek právě tomuhle Hydovi. To je hodně podezřelé.

Adéla: Přesně. Utterson si myslí, že Hyde Jekylla vydírá. Krize pak přijde, když Hyde spáchá brutální vraždu a Jekyll se úplně uzavře do sebe. Napětí graduje.

Filip: A peripetie se smrtí doktora Lanyona a totální Jekyllovou izolací vede ke katastrofě... odhalení pravdy a Jekyllově konci.

Adéla: Ano. A všimni si, jak je to vyprávěno. Většinou v er-formě z pohledu Uttersona, ale na konci dostaneme dva texty v ich-formě – Lanyonův dopis a Jekyllovu zpověď.

Filip: To je skvělý přechod k postavám. Řekni nám něco víc o tom rozpolceném doktoru Jekyllovi.

Adéla: Doktor Jekyll je navenek dokonalý gentleman. Vážený, inteligentní, společenský. Ale uvnitř ho sžírají temné touhy, kterých se nechce vzdát.

Filip: Takže místo aby s nimi bojoval, rozhodne se je… outsourcovat?

Adéla: To je vlastně geniální přirovnání! Vytvoří si alter ego, Edwarda Hyda, na kterého přenese veškeré své zlo. Hyde je ztělesněná krutost, pudovost, bez výčitek.

Filip: Zajímavé je, že není moc popisovaný, spíš jen jako odpudivý. Proč?

Adéla: Protože symbolizuje zlo, které v sobě nosíme všichni. Je to něco, co cítíme, ale neumíme to přesně pojmenovat. A proti nim stojí Utterson – symbol racionality a řádu, který se snaží téhle záhadě přijít na kloub.

Filip: Mluvíš o symbolech... Jsou v knize ještě nějaké další klíčové symboly?

Adéla: Určitě. Třeba Jekyllův dům. Zepředu je to krásné, reprezentativní sídlo, ale zadní trakt s laboratoří je temný a zanedbaný. Stejně jako jeho duše.

Filip: To je výborná metafora. A co ten jeho lektvar?

Adéla: Ten je symbolem nebezpečného vědeckého pokusu. Víry člověka, že může ovládnout přírodu a morálku, což se mu samozřejmě vymstí. Je to vlastně varování, které je dneska možná aktuálnější než kdy dřív.

Filip: To rozhodně. Dvojí životy, rozdíl mezi veřejným obrazem a soukromým já… to je téma sociálních sítí jako vyšité.

Adéla: Naprosto. Ale pojďme se teď podívat na jazyk, kterým je to celé napsané. Ten totiž tu atmosféru skvěle dotváří.

Filip: Jasně, jazyk je klíčový. Ale pojďme teď rozebrat ten příběh samotný. Jak se to celé vlastně zamotá?

Adéla: Všechno začíná u právníka Uttersona. Ten zjistí, že jeho dobrý přítel, doktor Jekyll, v závěti odkazuje veškerý svůj majetek naprosto neznámému a podezřelému muži jménem Edward Hyde. A to je samozřejmě divné.

Filip: To bych řekl. Člověk by čekal rodinu, a ne někoho, kdo zní jako padouch z komiksu.

Adéla: Přesně. Utterson se rozhodne tohohle Hyda najít. A když ho potká, je v šoku. Hyde je malý, odpudivý, a prostě z něj sálá zlo. Utterson má okamžitě špatný pocit.

Filip: A jeho pocit byl správný, že?

Adéla: Naprosto. Po nějaké době totiž Hyde brutálně zavraždí významného muže, sira Danverse Carewa. Prostě ho umlátí holí. Policie ho hledá, ale Hyde zmizí. Jekyll se přitom chová strašně divně – tvrdí, že má vše pod kontrolou a že se Hyda může kdykoliv zbavit.

Filip: Což Uttersona asi moc neuklidnilo.

Adéla: Vůbec ne. Situace se dál zhoršuje. Jekyll se úplně izoluje ve své laboratoři. Jeho sluha slyší divný hlas a má podezření, že Jekylla někdo zabil a teď se za něj vydává.

Filip: Takže se rozhodnou pro... velkou policejní razii?

Adéla: Přesně tak! Utterson a sluha Poole vylomí dveře do laboratoře. Uvnitř ale najdou jen mrtvé tělo Hyda, který spáchal sebevraždu. Po Jekyllovi ani stopy.

Filip: A tady přichází na řadu ty dopisy, že?

Adéla: Ano. První je od Jekyllova přítele, doktora Lanyona, který mezitím zemřel šokem. V dopise popisuje, jak se před jeho očima Hyde po vypití lektvaru proměnil v Jekylla.

Filip: Páni. To by jednoho zabilo.

Adéla: A taky že zabilo. Druhý dopis je Jekyllova vlastní zpověď. Vysvětluje v něm svůj experiment – chtěl oddělit svou dobrou a zlou stránku. Vytvořil lektvar a stal se Hydem, svým zlým já. Zpočátku to ovládal, ale Hyde postupně sílil a proměny se děly samovolně.

Filip: A nakonec už se nedokázal proměnit zpátky. Takže sebevražda Hyda byla vlastně i sebevraždou Jekylla. Neuvěřitelné.

Adéla: Přesně tak. Klíčový poznatek je, že tyhle dvě stránky osobnosti prostě nejde oddělit. Experiment skončil naprostou katastrofou a smrtí.

Filip: Takže varování, které Stevenson napsal před více než sto lety, je dnes možná ještě důležitější. Adélo, moc ti děkuji, že jsi nám tenhle fascinující příběh přiblížila.

Adéla: Já děkuji za pozvání. Bylo to skvělé.

Filip: A vám, milí posluchači, děkujeme za pozornost. Doufáme, že se vám dnešní díl líbil, a těšíme se na vás zase příště. Mějte se hezky!

Adéla: Na slyšenou!