Podcast na Raný vývoj dítěte

Kapitoly

Učení před narozením?

Tři klíčové fáze

Vlivy na vývoj plodu

Vývojový mezník jménem porod

Rizika a komplikace

Něžný porod a moderní trendy

Přizpůsobení na svět

První reflexy a komunikace

Nejrychlejší rok života

Tělesný a pohybový vývoj

Rozvoj smyslů a myšlení

Sociální vazby a emoce

Co je to batole?

Tělesný a pohybový rozvoj

Velký skok v řeči

Já, já, jenom já!

Svět plný barev a zvuků

Emoční horská dráha

Hra je práce dítěte

Co si z toho odnést?

Přepis

Klára: Většina lidí si myslí, že učení začíná až ve škole. Ale co kdybych vám řekla, že vaše první "lekce" proběhly dávno předtím, než jste se vůbec narodili?

Adam: Přesně tak. Schopnost učit se je něco, co máme doslova od samého začátku. A tím myslím úplný začátek.

Klára: Fascinující. Posloucháte Studyfi Podcast a dnes se podíváme na to, co se děje ještě před narozením – na prenatální vývoj.

Adam: Je to období od početí do porodu, trvá asi 40 týdnů a má tři hlavní fáze. První je zygota, to jsou jen první dva týdny.

Klára: A potom?

Adam: Pak přichází embryonální fáze, zhruba do 63. dne. Tady se tvoří základy všech orgánů. A je tu jedna zajímavost.

Klára: Povídej!

Adam: Říká se tomu zkrácená fylogeneze. Zárodek má na chvíli znaky nižších živočichů, třeba ocásek nebo žábry.

Klára: Takže takový malý vodní tvor v břiše? To je skvělé! A co je ta třetí fáze?

Adam: To je fetální období. Z embrya se stává fetus, tedy plod. Vyvíjí se typicky lidské orgány a hlavně nervová soustava.

Klára: Takže plod není jen pasivní pasažér. Je v kontaktu s okolím?

Adam: Rozhodně. Vše, co prožívá matka, se na něj přenáší. Výživa, emoce, ale bohužel i negativní vlivy.

Klára: Jako třeba stres, nemoci nebo špatná životospráva?

Adam: Přesně. Vše od kouření přes alkohol až po virové infekce jako zarděnky může vývoj plodu vážně ohrozit. Je to velmi citlivé období.

Klára: Ale naštěstí to funguje i obráceně, s těmi pozitivními vlivy.

Adam: Ano. Dítě reaguje na zvuky, dotyk, dokonce i na chuť. A co víc, už v děloze má schopnost se učit. Vnímá matčin hlas a uklidňuje se při něm.

Klára: Takže to, co jsme říkali na začátku, nebyla nadsázka. Učení opravdu začíná před narozením.

Adam: Přesně tak. Prenatální období pokládá základy pro celý zbytek života. A to nás přivádí k tomu, co se děje hned potom.

Klára: A to „hned potom“ je, předpokládám, samotný porod a období těsně kolem něj?

Adam: Přesně tak. Odborně tomu říkáme perinatální období. „Peri“ znamená „okolo“, takže je to čas od začátku porodu až po první samostatný nádech dítěte.

Klára: To zní jako docela krátký, ale super intenzivní úsek. Proč je tak zásadní?

Adam: Protože porod je obrovský vývojový mezník. To, jak proběhne, může ovlivnit celý další vývoj. A tady je klíčové, aby vše proběhlo co nejlépe.

Klára: Co se může pokazit? Jaká jsou ta největší rizika?

Adam: Tím největším strašákem je nedostatek kyslíku, odborně hypoxie.

Klára: A ta vzniká jak?

Adam: Obvykle při komplikacích. Třeba u velmi dlouhého porodu, kterému říkáme protrahovaný. Nebo když se miminku nešťastně omotá pupeční šňůra kolem krku.

Klára: A následky mohou být vážné, že?

Adam: Bohužel ano. V krajních případech to může vést třeba ke snížení rozumových schopností. Proto je tak důležité, aby byl porod co nejhladší.

Klára: Chápu. Takže dnešní porodnictví se asi hodně snaží, aby se tohle nedělo. Jaké jsou ty moderní přístupy?

Adam: Určitě. Velký důraz se klade na šetrnost. Aby ten přechod z dělohy na svět nebyl pro dítě šok. Už od sedmdesátých let se mluví o takzvaném „něžném porodu“.

Klára: Něžný porod? To zní hezky. Co si pod tím mám představit?

Adam: Zavedl to francouzský lékař Leboyer. Je to vlastně soubor praktik, které ten zážitek zpříjemňují – přítmí na sále, klid, pupeční šňůra se nechá dotepat... Prostě maximální pohoda pro miminko.

Klára: A co role tatínků nebo systém rooming-in?

Adam: To k tomu naprosto patří. Přítomnost otce je skvělá psychická podpora a hned se tvoří vazba. A rooming-in, tedy že maminka s miminkem jsou spolu na pokoji, je dnes už naštěstí standard.

Klára: Takže cílem je, aby ten start do života byl co nejpříjemnější a nejbezpečnější.

Adam: Přesně tak. A jakmile je tenhle první, kritický krok za námi, začíná další fascinující etapa... období novorozence.

Klára: Fascinující etapa... to zní skvěle. Takže Adame, co přesně to novorozenecké období obnáší? Jak dlouho vlastně trvá?

Adam: Je to vlastně docela krátké, ale neuvěřitelně intenzivní období. Trvá od prvního nádechu zhruba do jednoho až dvou měsíců. A jeho hlavní cíl? Přizpůsobit se úplně novému světu.

Klára: To dává smysl. Najednou musí samo dýchat, jíst... a co třeba teplota? To musí být šok, jít z 36 stupňů v bříšku do nějakých 22 v místnosti.

Adam: Přesně tak. Donošený novorozenec, který se narodí mezi 38. a 42. týdnem, na to naštěstí má výbavu. Ale i tak je to obrovská změna. A proto většinu času prospí, klidně i 20 hodin denně.

Klára: Dvacet hodin? Tak to by si někteří naši posluchači u maturity určitě přáli taky.

Adam: To naprosto chápu. Ale ten spánek není jen o odpočinku. Mozek zpracovává obrovské množství nových vjemů. A když zrovna nespí, jeho chování je... no, poměrně reaktivní.

Klára: Co znamená reaktivní? Že na všechno reaguje pláčem?

Adam: V podstatě ano. Říkáme tomu „negativní pasivita“. Zní to složitě, ale znamená to jen, že se o svět ještě aktivně nezajímá. Když ho něco vyruší, reaguje negativně, protože jinak to neumí. Pláč je jeho jediný komunikační nástroj.

Klára: A kdy se to zlomí? Kdy začne komunikovat i jinak?

Adam: Ten velký zlom přichází kolem druhého měsíce. A je to ten nejlepší moment pro rodiče... první úsměv. Tím ta negativní pasivita končí a dítě dává najevo, že je mu dobře.

Klára: To musí být úžasné. A co ty slavné reflexy, jako když chytne prst?

Adam: To je přesně ono! Jsou to vrozené, nepodmíněné reflexy. Třeba úchopový reflex je tak silný, že by se miminko udrželo. A zajímavé je, že prst dospělého drží mnohem pevněji než třeba nějakou hůlku.

Klára: Takže už od narození podvědomě ví, co je člověk a co ne?

Adam: Přesně tak! Říká se tomu protosociální chování. Dítě živěji reaguje na lidský hlas než na jiné zvuky a s fascinací sleduje lidský obličej. Je prostě naprogramované pro sociální kontakt. A právě tenhle úžasný start je základem pro všechno, co přijde dál.

Klára: To je fascinující. Takže po tomhle období reflexů, kdy je miminko v podstatě pasivní, přichází co? Kdy se začne aktivně zajímat o svět?

Adam: Přesně tak. Po novorozeneckém období, tedy zhruba od čtvrtého týdne, nastupuje období kojenecké. A to trvá zhruba do jednoho roku.

Klára: Takže to je ten slavný kojenecký věk! Co je pro něj typické?

Adam: Je to období nejrychlejšího vývoje v celém životě člověka. Na začátku máme malý uzlíček a na konci... na konci máme malého človíčka, který dělá první krůčky a říká první slova.

Klára: To je neuvěřitelný skok. Za jediný rok.

Adam: Přesně. A co víc, v tomto období se formuje absolutní základ osobnosti. Vytváří se buď základní důvěra, nebo naopak nedůvěra k okolnímu světu. A klíčová je samozřejmě interakce s mámou nebo jinou pečující osobou.

Klára: A co ten fyzický růst? To musí být taky pořádný fofr.

Adam: Obrovský. Představ si, že průměrné miminko za ten rok ztrojnásobí svoji porodní váhu. Z nějakých tří kil jich má najednou deset.

Klára: Třikrát víc? Páni, to kdyby se stalo dospělému, tak se nevejde do dveří.

Adam: To naštěstí funguje jen u nich. A vyroste asi o 25 centimetrů. Mění se i proporce těla, hlava je zpočátku obrovská, tvoří čtvrtinu těla, a končetiny jsou krátké. To se postupně srovnává.

Klára: A s tím souvisí i pohyb, že? Ta slavná motorika.

Adam: Jasně. Dělíme ji na hrubou a jemnou. Hrubá motorika, to jsou ty velké pohyby. Nejdřív se naučí držet hlavu, to je tak ve třech, čtyřech měsících. Pak si samo sedne, to je kolem sedmého měsíce. No a pak už se snaží stoupat a okolo prvního roku přichází první krůčky.

Klára: A ta jemná motorika? To jsou ruce?

Adam: Přesně. Nejdřív dítě sahá po hračkách oběma rukama, tak nějak neohrabaně je plácá. Ale klíčový moment přichází kolem devátého měsíce. Říká se tomu nůžkový nebo klešťový úchop. Dítě začne používat palec proti ostatním prstům. A to je obrovský krok vpřed pro manipulaci s předměty.

Klára: A co vnímání světa? Třeba zrak. Vidí novorozenec stejně jako my?

Adam: Vůbec ne. Teprve kolem třetího měsíce se dokončuje oční fixace, tedy schopnost udržet pohled na jednom předmětu. A barevně začíná vidět až kolem čtvrtého měsíce.

Klára: A co sluch? Ten je prý důležitý pro řeč.

Adam: Naprosto klíčový. Kolem čtvrtého měsíce už miminko rozezná známý hlas a otáčí za ním hlavu. Začíná se taky rozvíjet smysl pro rytmus a melodii.

Klára: To souvisí s tím, jak si děti začínají broukat, že?

Adam: Přesně. Říkáme tomu předřečové období. Nejdřív, kolem třetího měsíce, je to broukání. To je vrozené, dělají to i neslyšící děti. Vydávají různé zvuky.

Klára: A potom?

Adam: Kolem pátého měsíce přichází žvatlání. A to už je napodobování slabik, které slyší. Třeba „ma-ma“, „ba-ba“. A tady je ten rozdíl – neslyšící dítě žvatlat nezačne, protože nemá ten sluchový vzor. No a na tohle pak kolem jednoho roku navazuje první skutečné slovo.

Klára: Mluvili jsme o důvěře. Jak se vyvíjí vztah dítěte k lidem?

Adam: Prochází třemi fázemi. Nejdřív, do tří měsíců, se chová ke všem stejně. Je mu jedno, jestli vidí obličej mámy nebo cizí tety.

Klára: Takové společenské miminko.

Adam: Ano. Pak, do takového sedmého měsíce, se začíná usmívat na každý obličej. Ale pořád je to takové všeobecné. Až potom přijde zlom. Dítě začne rozlišovat známé a neznámé tváře. A z těch neznámých má strach.

Klára: To je ta slavná separační úzkost?

Adam: Přesně tak. Vzniká strach z odloučení od mámy. Proto se tak často stává, že roční dítě, které bylo doteď v pohodě s každým, najednou u babičky pláče, dokud se nevrátí máma. Je to naprosto normální a důležitý vývojový krok.

Klára: Páni, takže ten první rok je opravdu nabitý změnami od A do Z. Od fyzického růstu přes první slůvka až po navázání těch nejdůležitějších vztahů. Co přijde potom, když už máme doma malého chodce?

Adam: Potom přichází další fascinující etapa, a tou je období batolete. Ale o tom si povíme zase příště.

Klára: Tak na to jsem zvědavá! Co přesně tedy definuje období batolete? Kdy začíná a končí?

Adam: Batolecí období je zhruba od jednoho do tří let. Začíná to velkými milníky – prvními krůčky a prvními slovy. A končí to dalším velkým tématem, a tím je uvědomění si sama sebe, takzvané „období jáství“. Je to čas obrovské proměny.

Klára: Takže máme doma malého chodce. Co se děje s jeho tělem a dovednostmi? Předpokládám, že se nezastaví.

Adam: To rozhodně ne. Chůze se rychle zdokonaluje, z batolení se stává běh. Kolem třetího roku už dítě zvládne schody i jízdu na tříkolce. A co je fascinující, je rozvoj jemné motoriky. Z věže ze dvou kostek se v jednom roce stane vlak s komínem ve dvou a půl letech.

Klára: A co kreslení? Kdy přichází první umělecká díla?

Adam: První čáry a kolečka se objevují kolem druhého roku. A zlatý hřeb je takzvaný „hlavonožec“ – první pokus o lidskou postavu. Je to vlastně jen kruh s nohama. Ale je to obrovský mentální skok.

Klára: To zní úžasně. Vedle pohybu je tu ale i řeč. Jak probíhá tenhle vývoj od prvních slov?

Adam: Je to exploze. Na začátku máme jednoslovné věty. Třeba „haf“ znamená „Vidím psa“. Ve dvou letech už dítě skládá jednoduché věty a má slovní zásobu asi 300 slov. Ve třech letech? Už je to kolem tisíce slov!

Klára: Páni! A co když dítě špatně vyslovuje? Je to problém?

Adam: Vůbec ne. Takzvaná dyslálie, tedy patlavost, je v tomto věku naprosto normální. Důležitý je kvalitní řečový vzor – tedy nešišlat na dítě – a dostatek komunikace. Ale o tom, jak se formuje osobnost a co dělat, když přijde slavné období vzdoru, si povíme příště.

Klára: Adame, minule jsi nakousl to slavné období vzdoru. To je téma, které asi děsí spoustu rodičů. Co se v tom malém človíčkovi vlastně děje?

Adam: Je to naprosto klíčová fáze! Kolem třetího roku si dítě naplno uvědomí samo sebe. Objeví kouzelné slůvko „já“. A s tím přichází potřeba všechno dělat samo. „Já sám,“ slyšíte stokrát denně.

Klára: A když mu v tom bráníme, přichází ten vzdor, že?

Adam: Přesně tak. Je to vlastně první velký projev vlastní vůle. Není to snaha nás naštvat, i když to tak někdy vypadá. Je to prostě testování hranic a budování vlastní identity.

Klára: A jak se v tomto období vyvíjí jeho vnímání světa? Vidí a slyší už jako my?

Adam: Zlepšuje se to neuvěřitelnou rychlostí. Zrakově se učí rozlišovat základní barvy – červenou, žlutou, zelenou, modrou. A začíná skvěle vnímat figuru na pozadí, což je základ pro budoucí čtení.

Klára: A co sluch?

Adam: Tam je obrovský posun. Dítě rozlišuje sílu, výšku i barvu zvuku. Proto tak miluje říkanky a písničky. Rozvíjí se smysl pro rytmus. A myšlení? To je zatím hlavně konkrétní a manipulační. Ví, že čepice patří na hlavu, ale abstraktní pojmy ještě nechápe.

Klára: To zní… docela uspořádaně. Ale co ty emoce? Ty mi u batolat přijdou spíš jako totální chaos.

Adam: To je naprosto přesné pojmenování! Emoce jsou v tomto věku dominantní, ale taky velmi přechodné. Vznikají rychle a rychle zanikají. Jsou silné, nekontrolované a dítě reaguje impulzivně.

Klára: Takže v jednu chvíli smích a ve druhé pláč?

Adam: Jistě. Základem je radost, třeba z úspěchu, ale i strach z neznámého nebo z hlasitých zvuků. A samozřejmě žárlivost, když má pocit, že ztrácí pozornost. Dítě je přirozeně egocentrické, svět se točí kolem něj. Vztahy s vrstevníky jsou proto často… konfliktní.

Klára: Rozumím. A jakou roli v tom všem hraje ta neustálá potřeba si hrát?

Adam: Obrovskou! Hra je pro dítě v tomto věku práce na plný úvazek. Je to přirozená potřeba, skrze kterou objevuje svět a samo sebe. Máme tu hry pohybové – běhání, skákání...

Klára: ...a pak ty manipulační, kdy najdete klíče v záchodě?

Adam: Přesně ty! Experimentování, otevírání šuplíků, zkoumání, co kam pasuje. A do třetice jsou to hry napodobivé. Dítě vaří jako maminka nebo zatlouká hřebíky jako tatínek. Tím vším si ověřuje, co dokáže.

Klára: Páni, to byl zase nášup informací. Kdybys měl, Adame, shrnout to nejdůležitější z raného dětství do pár vět, co by to bylo?

Adam: Určitě to, že období vzdoru je zdravý a důležitý krok k samostatnosti. Že jejich emoční svět je jako horská dráha a potřebují náš klidný přístav. A hlavně – že hra není jen zábava, ale naprosto klíčový nástroj pro učení a vývoj osobnosti.

Klára: Skvělé shrnutí. Děkujeme, Adame, za tvůj čas a postřehy. A vám, milí posluchači, děkujeme, že jste byli s námi. Slyšíme se zase u dalšího dílu Studyfi Podcastu.

Adam: Mějte se krásně. Na shledanou.