Podcast na Raný středověk v Evropě

Kapitoly

Začátek nové éry

Stěhování národů

Kdo přišel po Římanech?

Zrození Feudalismu

Kdo je kdo ve středověku

Východní císařství

Zlatý věk Justiniána

Kultura, úpadek a konec

Odkaz Východu

Nová síla z pouště

Prorok a jeho učení

Blesková expanze

Zlatý věk a odkaz

Vzestup Franků

Nástup Karlovců

Karel Veliký a zlatý věk

Rozpad a odkaz

Přepis

Matěj: Počkat, takže pád Říma vlastně nebyl konec všeho, ale spíš takový... velký třesk pro vznik moderní Evropy? To je neuvěřitelné!

Anna: Přesně tak! Vítejte u Studyfi Podcast. Dnes se podíváme na raný středověk, období, které položilo základy dnešního světa.

Matěj: Dobře, tak jak si to máme časově zařadit? Od kdy do kdy?

Anna: Raný středověk datujeme zhruba od 5. do 11. století. Celý středověk pak začíná pádem Západořímské říše roku 476.

Matěj: A ten pád... to nebylo jen tak, že? Tam se dělo něco velkého.

Anna: Přesně. Všechno odstartovalo Stěhování národů. Představ si to jako obrovský domino efekt, který spustil vpád Hunů do Evropy v roce 375.

Matěj: Hunové v čele s Attilou, že? Ten byl docela postrach.

Anna: To rozhodně. Jejich tlak donutil germánské kmeny k pohybu, což vedlo k rozpadu říše a nakonec k sesazení posledního císaře Romula Augusta roku 476.

Matěj: Takže Řím padl a na jeho troskách... co? Kdo převzal otěže?

Anna: Germánské kmeny. Vznikla spousta nových států. Ostrogóti v Itálii, Vizigóti ve Španělsku, Vandalové v Africe...

Matěj: A Frankové v Galii, dnešní Francii, ti v podstatě vyhráli tuhle divokou hru o trůny?

Anna: Dá se to tak říct! Byli nejúspěšnější a jako bonus od Římanů převzali latinu, ze které se vyvinuly dnešní románské jazyky.

Matěj: Takže francká říše se stabilizovala a co dál? Jak se to celé uspořádalo?

Anna: Vznikl úplně nový systém, kterému říkáme feudalismus. Jeho srdcem byl lenní systém.

Matěj: Léno… to zní jako z nějaké fantasy hry. Co to přesně bylo?

Anna: Vlastně nejsi daleko od pravdy. Panovník propůjčoval půdu, tedy to léno, svým válečníkům, šlechtě. A oni mu za to slíbili vojenskou pomoc a věrnost.

Matěj: Chápu. Taková dohoda: „Já tobě pozemky, ty mně armádu.“

Anna: Přesně tak. A aby v tom byl pořádek, celá společnost se rozdělila na takzvaný trojí lid.

Matěj: Trojí lid? To zní dost jednoduše.

Anna: V principu ano. Byli to Oratores, ti, co se modlí, tedy církev. Pak Bellatores, ti, co válčí, což byla právě šlechta. A nakonec Laboratores…

Matěj: ...ti, co pracují. Předpokládám, že těch byla většina.

Anna: Naprostá většina, asi 90 procent. Byli to poddaní, kteří pracovali na půdě. Ta se dělila na panskou, dominikál, a jejich, rustikál.

Matěj: A za to, že tam mohli žít a pracovat, museli platit?

Anna: Ano, platili rentu. Buď robotou, tedy prací zdarma, nebo v naturáliích, což byla část úrody. Později se přidala i peněžní renta.

Matěj: Takže šlechta a církev byly ty privilegované vrstvy. A co přesně dělala církev, kromě modlení? Měla taky takovou moc a půdu?

Anna: Ano, církev měla obrovskou moc, to rozhodně. Ale v západní Evropě to fungovalo úplně jinak než na východě. Právě tam se totiž udržela Východořímská říše, které dnes říkáme Byzantská. A tam to bylo naopak – císař si podrobil církev.

Matěj: Počkat, to mi hlava nebere. Takže tam nebyl papež ten nejvyšší? Císař byl i hlava církve?

Anna: Přesně tak! Téhle koncepci se říká caesaropapismus. Císař byl světský vládce a zároveň i "otec" církve. Sám jmenoval nejvyššího církevního představitele, takzvaného patriarchu.

Matěj: To je obrovský rozdíl oproti západu! Kdo byl nějaký nejznámější byzantský císař?

Anna: Jednoznačně Justinián I. v 6. století. Jeho velkým snem bylo obnovit slávu a rozsah původního Římského impéria. A na chvíli se mu to i povedlo! Znovu dobyl kus Itálie, severní Afriku, Bulharsko...

Matěj: Takže takový válečník. Ale vládl jen mečem, nebo se proslavil i něčím... řekněme konstruktivnějším?

Anna: Skvělá otázka! Proslavil se hlavně svým zákoníkem, *Codex Justinianus*. Byla to obrovská sbírka všech platných římských zákonů. Představ si to jako generální úklid v právu, který ovlivnil celou Evropu na staletí dopředu.

Matěj: Úklid v zákonech? To zní jako něco, co bychom občas potřebovali i dnes.

Anna: To asi ano. A aby toho nebylo málo, Justinián nechal v Konstantinopoli postavit i naprosto úchvatný chrám Hagia Sofia, tedy Chrám Boží Moudrosti.

Matěj: Konstantinopol... to je ten Cařihrad, dnešní Istanbul, že? Muselo to být neuvěřitelné město.

Anna: Bylo to centrum tehdejšího světa. Byzanc byla po stovky let nejbohatší a kulturně nejvyspělejší zemí v Evropě. Uchovala si antickou vzdělanost, matematiku, literaturu. Města jako Alexandrie nebo Soluň byla pulzujícími centry.

Matěj: A co se tedy pokazilo? Když byli tak napřed, proč dnes Byzantská říše neexistuje?

Anna: To je bohužel věčný příběh... neustálé útoky zvenčí. Od 7. století na ně tlačili Arabové, Slované a Peršané. A ten rozhodující úder přišel od 11. století od Turků. Postupně jim ukrajovali území.

Matěj: A ten definitivní konec přišel kdy?

Anna: V roce 1453. Tehdy osmanští Turci dobyli a vyplenili Cařihrad. To byl definitivní konec tisícileté říše. Z Cařihradu se stal Istanbul.

Matěj: Páni, to je síla. Takže zatímco na východě ještě dlouho kvetla tahle supervelmoc, co se vlastně dělo na tom "divokém" západě, v té rozpadlé části říše?

Anna: Výborná otázka! Právě tam se z trosek začaly formovat úplně nové státy a království. A o té nejdůležitější z nich, Franské říši, si povíme příště.

Matěj: Takže zatímco se Evropa pomalu skládala dohromady, na jihu se objevila úplně nová, obrovská síla. Mluvím o Arabech a islámu.

Anna: Přesně tak. Na Arabském poloostrově žily kočovné kmeny, beduíni. A neustále mezi sebou bojovali. O vodu, o pastviny... o všechno.

Matěj: Klasika. A co je sjednotilo?

Anna: Jeden muž. A jedno náboženství. Tím mužem byl Mohamed a náboženstvím islám.

Matěj: Mohamed z Mekky. To je to město s tou velkou černou kostkou, že?

Anna: Ano, s posvátným kamenem Kaaba. Mohamed tvrdil, že je prorokem boha Alláha. A jeho učení, islám, znamená 'odevzdanost do vůle boží'.

Matěj: To zní docela mírumilovně.

Anna: V jádru ano. Ale je tam i koncept džihádu, svaté války proti nevěřícím. A to byl silný motor pro expanzi.

Matěj: Aha! Takže kdo padne v boji, jde rovnou do ráje. To je docela... efektivní motivace.

Anna: Přesně. A k tomu pět základních povinností muslima. Modlitba, vyznání víry, půst, almužna a pouť do Mekky.

Matěj: A to sjednocení fungovalo skvěle, co?

Anna: Neuvěřitelně. Po Mohamedově smrti v roce 632 se jeho nástupci, kalífové, rozjeli do světa. Během sto let dobyli celý Přední Východ, severní Afriku a dostali se až do Španělska.

Matěj: Počkat, až do Španělska? V roce 711 tam smetli říši Vizigótů?

Anna: Přesně. A jejich postup zastavili až Frankové v bitvě u Poitiers v roce 732.

Matěj: Takže Arabská říše byla obrovská. A co jejich přínos? Nebyli to jen válečníci, že?

Anna: Vůbec ne! Byli to skvělí obchodníci, matematici, astronomové a lékaři. Evropa jim vděčí za uchování Aristotelových spisů nebo za číslice, které používáme dodnes. I když ty vlastně převzali z Indie.

Matěj: Takže takoví kulturní zprostředkovatelé! Skvělé. Ale říkalas, že je zastavili Frankové. Takže se na tuhle velkou bitvu a jejich říši podíváme příště?

Anna: Přesně tak! A právě Frankové jsou tím klíčovým hráčem. Jejich říše jako jediná z těch barbarských států přežila a položila základy středověké Evropy.

Matěj: Takže kdo to všechno začal? Musel tam být nějaký silný vůdce.

Anna: Určitě. Byl to Chlodvík I. z rodu Meroveovců. Sjednotil Franky a v roce 496 přijal křesťanství, což mu zajistilo obrovskou podporu církve. Chytrý tah, že?

Matěj: To rozhodně! Ale po jeho smrti se to prý začalo drolit.

Anna: Klasický problém. Říši si rozdělili jeho čtyři synové a začaly desítky let bojů o moc.

Matěj: A jak se z toho dostali? Kdo udělal pořádek?

Anna: Muž jménem Karel Martel, příznačně zvaný Kladivo. V roce 732 v bitvě u Poitiers zastavil arabský postup do Evropy a upevnil říši.

Matěj: Ten, o kterém jsme mluvili! Takže to je ten hrdina!

Anna: Přesně tak. A jeho syn, Pipin III. Krátký, se už s pomocí papeže stal králem. Dokonce porazil Langobardy a daroval papeži území, čímž vznikl Papežský stát.

Matěj: Pipin Krátký… jméno možná malé, ale činy velké!

Anna: To sedí!

Matěj: A po něm přišel ten nejslavnější, že? Karel Veliký.

Anna: Ano! Za něj říše dosáhla největšího rozmachu. Bojoval v Itálii, proti Sasům, Avarům… a zavedl i skvělou reformu správy. Zřídil hrabství a na hranicích obranné marky.

Matěj: A taky ta slavná renesance, že?

Anna: Přesně, karolinská renesance! Zakládaly se školy, opisovaly se antické spisy a vzniklo nové, čitelnější písmo – karolinská minuskule. To je v podstatě předchůdce naší latinky.

Matěj: Wow! A v roce 800 ho papež korunoval císařem. Co to znamenalo?

Anna: To byl obrovský zlom! Tím se stal ochráncem všeho křesťanstva a v podstatě položil základy Svaté říše římské.

Matěj: Ale ani taková říše nevydržela věčně, že?

Anna: Bohužel ne. Jeho syn Ludvík Pobožný už říši neudržel. Po jeho smrti si ji Verdunskou smlouvou v roce 843 rozdělili jeho tři synové.

Matěj: A co z toho vzniklo?

Anna: Vznikly tři části. Z východofranské říše se později stalo Německo a ze západofranské Francie. Střední část se rozpadla.

Matěj: Takže zánik jedné říše byl vlastně zrodem moderních států.

Anna: Přesně tak. Od sjednocení k obrovské říši a nakonec k rozdělení, které dalo vzniknout dnešní Evropě.

Matěj: Úžasné. Anno, moc děkuju, bylo to skvělé. A díky i vám, že posloucháte Studyfi Podcast. U dalšího dílu na slyšenou!