Podcast na Psychopatologie lidských pudů

Kapitoly

Zrádná otázka u maturity

Pud versus Instinkt

Když se jídlo stane nepřítelem

Sebezáchova a péče o druhé

Přepis

Adéla: Víte, co u maturity z biologie zmate 80 % studentů, když přijde řeč na pudy? Je to rozdíl mezi pudem a instinktem. A my vám dnes ukážeme, jak v tom už nikdy neudělat chybu.

Martin: Přesně tak. Tohle je ta znalost, která oddělí jedničku od trojky.

Adéla: Posloucháte Studyfi Podcast.

Adéla: Martine, pojďme rovnou na to. Co je to tedy pud?

Martin: Pud je vrozená biologická tendence k uspokojování základních potřeb. Hlad, žízeň, bezpečí... Instinkt je pak ten konkrétní, stereotypní způsob, jak to udělat. Je to takový genetický program.

Adéla: Takže pud mi řekne „mám hlad“ a instinkt mi našeptá „najdi si něco k snědku“?

Martin: Zjednodušeně ano. Ale u lidí jsou pudy navíc modifikovány zkušeností a naší čelní kůrou. Nejsme jen roboti řízení instinkty.

Adéla: A co když se tyhle základní pudy pokazí? Začněme třeba pudem obživy.

Martin: Tam máme kvantitativní poruchy. Třeba bulimie, takzvaný „vlčí hlad“, kdy člověk sní vše, co vidí. Na druhé straně je anorexie, chorobný strach z tloušťky.

Adéla: A pak jsou tu i kvalitativní poruchy, že? Slyšela jsem o Pica syndromu.

Martin: Ano, to je pojídání nepoživatelných věcí. Třeba geofágie – pojídání hlíny.

Adéla: Počkat, jako vážně? To zní... křupavě.

Martin: Bohužel to není vtipné, často souvisí třeba s anémií.

Adéla: Další zásadní je pud sebezáchovy. I ten může selhat?

Martin: Může. Extrémním případem je sebevražda, tedy suicidum. Musíme ale rozlišovat i sebepoškozování, automutilaci, která je častá u emočně nestabilních dospívajících jako forma úlevy.

Adéla: A na závěr, co poruchy rodičovského pudu?

Martin: Tam to může jít do obou extrémů. Od snížené péče, týrání a opuštění dítěte, až po hyperprotektivitu, kdy rodič dítě dusí přehnanou úzkostlivou péčí.

Adéla: Takže klíčem je rovnováha. Děkujeme, Martine. A vám u dalšího dílu na slyšenou.