Podcast na Poválečná světová próza a drama

Kapitoly

Svět po válce

Železná opona

Američtí rebelové

Evropská filozofie absurdity

Farma zvířat jako alegorie

Postavy a jejich předobrazy

Závěr a poselství

Postup vs. útvar

Hlavní slohové postupy

Závěr a rozloučení

Přepis

Barbora: Viděl jsi Oppenheimera? Ten konec, jak tam stojí a uvědomuje si, že právě odstartoval úplně novou, děsivou éru... tak přesně do tohoto světa se teď společně ponoříme.

Lukáš: Přesně tak. Konec druhé světové války totiž nebyl jen úlevným koncem bojů. Byl to začátek studené války, která na desítky let ovlivnila naprosto všechno, včetně literatury a umění.

Barbora: Posloucháte Studyfi Podcast. Takže, jak tenhle nový svět vlastně vypadal? Bylo to opravdu tak černobílé?

Lukáš: V podstatě ano. Německo, jako poražený agresor, bylo rozděleno. A najednou tu máme dva nové světové šéfy: Sovětský svaz a USA. Každý si chtěl urvat co nejvíc vlivu a moci.

Barbora: A Evropa se ocitla přímo uprostřed, že? Skoro jako při přetahování lanem na školním hřišti.

Lukáš: To je skvělé přirovnání! Vznikl takzvaný Východní blok, kde se mezi lety 1946 a 48 dostaly k moci komunistické režimy. Svět se tak jasně rozdělil na dva tábory: Západ s aliancí NATO a Východ s Varšavskou smlouvou.

Barbora: A nejznámějším symbolem toho všeho se stala...?

Lukáš: Jednoznačně Berlínská zeď. Byla to doslova betonová jizva napříč Evropou, která rozdělovala rodiny a přátele. A padla až při slavných událostech v roce 1989.

Barbora: Pád zdi byl obrovský symbol. Ale celá ta poválečná doba musela být plná silných příběhů. Kdo je v literatuře zaznamenal?

Lukáš: Přesně tak. V Americe se objevili autoři, kteří kritizovali společnost. Třeba Joseph Heller, jehož rodiče byli přistěhovalci z Ruska.

Barbora: To je ten s Hlavou XXII, že? Prý je to hodně chaotické.

Lukáš: To je slabé slovo! Používal černý humor a groteskní nadsázku. Sám za války sloužil u letectva, takže přesně věděl, o čem píše.

Barbora: A další americký rebel?

Lukáš: Jack Kerouac. Jeho román Na cestě je bible beatníků. Zajímavostí je, že ho celý napsal na jeden dlouhý arch papíru. Jako na obří účtenku.

Barbora: To muselo být něco! A co Evropa? Ta se přece taky vyrovnávala s válkou.

Lukáš: Ano, ve Francii to byl Albert Camus. Představitel takzvané filozofie absurdna. Věřil, že život sice nemá vyšší smysl, ale přesto má smysl ho žít.

Barbora: To zní dost hluboce. Získal za to i Nobelovu cenu, ne?

Lukáš: Přesně tak, v roce 1957. Ačkoliv je řazen k existencialistům, sám to odmítal. Hledal odpověď, jak by se měl chovat člověk, který nevěří v Boha.

Barbora: Takže tu máme kritiku války, hledání svobody a filozofii o smyslu života. To všechno zní jako... no, dost těžké čtení.

Lukáš: Může být, ale je nesmírně obohacující. A od těchto autorů se přesuneme k dalšímu velkému tématu, které rezonovalo v tehdejší společnosti...

Barbora: A to velké téma je co? Doufám, že něco trochu méně... existenciálního.

Lukáš: To ti můžu slíbit. Je to téma moci a manipulace. A probereme si ho na jednom slavném díle, které je povinnou četbou – Farma zvířat od George Orwella.

Barbora: Ach ano, příběh o vzbouřených zvířatech. Je to vlastně antiutopický román, ale napsaný jako bajka, že?

Lukáš: Přesně tak. Je to alegorie, která skvěle ukazuje, jak se původně dobrá myšlenka rovnosti může zvrhnout v totalitní tyranii. To je ta hlavní myšlenka.

Barbora: Připomeňme si ty hlavní hybatele děje. V čele stojí prasata, což asi není zrovna lichotka.

Lukáš: Vůbec ne. Máme tu krutého diktátora Napoleona, což je jasná alegorie na Stalina. Proti němu stojí Kuliš, který představuje Trockého. A pak je tu tragická postava koně Boxera.

Barbora: Ten symbolizuje tu oddanou, pracující třídu, která je nakonec zrazena a zneužita, že?

Lukáš: Přesně. Dře až do úmoru a věří všemu, co propaganda řekne. A ta propaganda, to je zase úkol pro prase Pištíka.

Barbora: Děj pak směřuje k nevyhnutelnému konci, kdy si prasata přivlastní všechna privilegia a začnou se chovat jako lidé.

Lukáš: Ano, a všechno zpečetí tím slavným heslem: „Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější.“ Pointa je mrazivá.

Barbora: To rozhodně. A od kritiky totalitních režimů se můžeme přesunout k dalšímu literárnímu proudu, který se s touto dobou vyrovnával po svém...

Lukáš: Přesně tak. A právě ty různé způsoby, jak se autoři s tématy vyrovnávají, nás vedou k poslední dnešní kapitole: slohovým prostředkům.

Barbora: Super! Často se plete slohový postup a slohový útvar. Jak to tedy je?

Lukáš: Dobrá otázka. Zjednodušeně řečeno, slohový postup je základní *způsob*, jakým pracuješ s textem. Třeba popisuješ, vyprávíš, nebo vysvětluješ.

Barbora: A slohový útvar je ten finální produkt? Třeba životopis nebo recept?

Lukáš: Přesně! Recept je můj nejoblíbenější slohový útvar. Je to konkrétní výsledek, v tomto případě popisného postupu.

Barbora: Pojďme si tedy ty postupy rychle projít. Popisný tedy zachycuje detaily…

Lukáš: Ano, třeba: „Vesmírná loď byla zelená a měla kulatá okna.“ Hned vedle něj stojí vyprávěcí postup, který má děj. Zápletku, vyvrcholení a konec.

Barbora: Takže něco jako: „Hajný Matějka uviděl zelenou záři a pak se to stalo…“?

Lukáš: Perfektní příklad. Pak je tu postup výkladový, který vše logicky objasní. Třeba že ta loď byl ve skutečnosti jen reklamní balón.

Barbora: To je trochu zklamání. A zbývá nám informační pro strohá fakta a úvahový pro osobní názory.

Lukáš: Přesně tak. Tím jsme pokryli to nejdůležitější z české literatury a mluvnice k maturitě. Díky moc za skvělou diskuzi, Barboro.

Barbora: Já taky děkuju, Lukáši. Vám všem přejeme hodně štěstí u zkoušek a těšíme se zase příště. Na slyšenou!