Podcast na Postmodernismus

Kapitoly

Jediná pravda neexistuje?

Co je to postmodernismus?

Hravý chaos v literatuře

Proč ten název?

Proč znát životopisy?

Od rádia k sci-fi

Když se život stane dílem

Vliv rodiny a původu

České kořeny

Od profese k posedlosti

Bestsellery a továrny na příběhy

Válka, osud a stránky knih

Česká stopa v literatuře

Moderní hlasy a nečekané cesty

Knihy ke stažení

Závěrečné shrnutí

Přepis

Matěj: Co kdybych ti řekl, že neexistuje žádná jediná, objektivní pravda? Že všechno, co známe, je jenom příběh, který si vyprávíme?

Karolína: Přesně touhle myšlenkou nás postmodernismus provokuje. A je to pěkně divoká jízda.

Matěj: Tak vítejte u Studyfi Podcastu, podcastu, který vám pomůže s maturitou i bez nočního biflování. Já jsem Matěj...

Karolína: ...a já Karolína. Dnes se ponoříme do světa, kde nic není, jak se zdá. Do světa postmodernismu.

Matěj: Dobře, tak co to tedy je? Zní to jako něco, co by řekl filozof po třech kávách.

Karolína: To skoro sedí! Zjednodušeně řečeno, postmodernismus přišel po modernismu a řekl: „Moment, ty vaše velké příběhy o pokroku a jediné pravdě… tomu my nevěříme.“

Matěj: Takže je to o skepsi? O zpochybňování autorit a tradic?

Karolína: Přesně. Místo jedné pravdy nabízí pluralitu – spoustu různých pohledů, které jsou si rovnocenné. Nic není svaté.

Matěj: A jak to vypadá třeba v knížce? Jak to poznám?

Karolína: Postmoderní autoři si hrají. Používají ironii, parodii a často míchají žánry. Představ si historický román, který je zároveň detektivkou a sci-fi.

Matěj: Takže autor v podstatě dělá v knize takový umělecký remix?

Karolína: To je skvělé přirovnání! Ano! A taky používá intertextualitu. To znamená, že odkazuje na jiná díla, filmy nebo třeba i na popkulturu.

Matěj: Takže postava může číst Shakespeara a zároveň koukat na Simpsonovy?

Karolína: Přesně tak! Jazyk je hravý, fragmentovaný a boří všechny konvence. Je to takový organizovaný chaos.

Matěj: A proč zrovna název „postmodernismus“?

Karolína: Je to docela přímočaré. Latinské „post“ znamená „po“. Takže je to směr, který přišel „po modernismu“. Kritizuje ho, rozebírá ho a hledá úplně nové cesty.

Matěj: Takže shrnuto: postmodernismus je o skepsi, hravosti a mixování všeho se vším. Hlavně nebrat nic příliš vážně.

Karolína: Trefa do černého. A od tohohle myšlenkového remixu se teď přesuneme k...

Matěj: ...k autorům samotným. Víš, Karolíno, vždycky mě zajímalo, jak moc je vlastně důležité znát životopis spisovatele. Nestačí prostě číst tu knihu a neřešit, jestli autor chodil do správné školy nebo měl rád psy?

Karolína: To je skvělá otázka. A odpověď je... že to je naprosto zásadní. Představ si to takhle: kniha není jenom text na papíře. Je to otisk autorovy duše, jeho zkušeností, jeho doby. Když znáš kontext, odemykáš si úplně novou vrstvu příběhu.

Matěj: Takže říkáš, že životopis je takový dekodér k jejich dílu?

Karolína: Přesně tak! Vezmi si třeba Douglase Adamse, autora Stopařova průvodce Galaxií.

Matěj: Jasně, ručník s sebou, nepropadejte panice. Toho znám.

Karolína: Přesně toho. On nebyl jen spisovatel. Byl taky dramatik humoristických rozhlasových pořadů. A když si pak čteš Stopaře, ten styl – ty krátké, vtipné dialogy, absurdní situace – to je čisté rádio! Jeho předchozí práce naprosto definovala styl jeho nejslavnější knihy.

Matěj: Aha, to dává smysl. Takže jeho kariéra v rádiu mu vlastně posloužila jako trénink. A co někdo z úplně jiného soudku? Třeba někdo, kdo nepsal zrovna o cestování vesmírem...

Karolína: Dobře, tak vezměme Charlese Bukowského. U něj je to ještě mnohem propojenější. Jeho život a dílo jsou v podstatě jedna a tatáž věc.

Matěj: To byl ten drsňák, ne? Ten, co psal o alkoholu, dostizích a poště.

Karolína: Přesně. On strávil desítky let v podřadných zaměstnáních, pil, sázel, žil na hraně společnosti. A pak o tom psal. Bez obalu, surově a upřímně. Kdybys neznal jeho život, mohl bys jeho knihy vnímat jen jako nějakou stylizovanou fikci.

Matěj: Ale protože víme, že to prožil... tak to má úplně jinou váhu. Rozumím. Jeho biografie je vlastně klíčem k autentičnosti jeho textů.

Karolína: Trefa do černého. Není to jen příběh, je to svědectví. A podobně to funguje i u jiných autorů, i když třeba ne takhle extrémně. Vliv rodiny, vzdělání nebo třeba i víry je obrovský.

Matěj: Jako třeba u koho?

Karolína: Tak třeba Dan Brown, autor Šifry mistra Leonarda. Jeho otec byl profesor matematiky a matka profesionální hudebnice. A co jsou jeho knihy? Dokonalý mix logiky, kódů, symbolů – tedy matematiky – a historie, umění a náboženství. To není náhoda, to je otisk jeho dětství.

Matěj: Takže v podstatě zkombinoval svoje rodiče do jednoho bestselleru. To je geniální. A co třeba autoři, kteří píšou o úplně smyšlených světech? Fantasy nebo sci-fi.

Karolína: I tam to platí. Orson Scott Card, autor Enderovy hry, pochází ze staré mormonské rodiny. Jeho knihy jsou plné témat o komunitě, víře, vyvolených jedincích a střetu s cizími kulturami. To všechno hluboce souvisí s jeho mormonským zázemím.

Matěj: Páni. Takže i v galaktických válkách se dá najít ozvěna nedělní školy. To mě nikdy nenapadlo. A co naši, čeští autoři?

Karolína: Samozřejmě, platí to úplně stejně. Vezmi si klasika jako je Václav Čtvrtek.

Matěj: Rumcajs! Z Jičína, města pohádky.

Karolína: Přesně! A proč zrovna z Jičína? Protože tam Čtvrtek za první světové války žil u dědečka. To město si zamiloval a promítl ho do svého největšího díla. Jeho osobní prožitek z dětství dal vzniknout legendě, kterou zná každý.

Matěj: Takže shrnuto: biografie není jen nudný seznam dat. Je to mapa, která nám pomáhá lépe se orientovat v díle samotném. Odhaluje motivace, inspirace a skryté významy.

Karolína: Lepší shrnutí bych nevymyslela. Je to klíč, který odemyká hlubší pochopení. A od těchhle osobních příběhů autorů se teď můžeme podívat na to, jak přesně se jejich myšlenky promítaly do konkrétních děl a žánrů.

Matěj: Přesně tak. Tak se na to pojďme podívat. Vezměme si pár autorů a prozkoumejme, jak jejich životní cesty – někdy fakt neuvěřitelné – formovaly jejich dílo. Kde začneme? Možná u autorů, kteří jsou tak trochu světoobčané?

Karolína: To je skvělý nápad! Ukazuje to, že literatura nezná hranice. A hned mě napadá Michael Ondaatje. Ten se narodil v roce 1943 na Srí Lance, dospíval v Anglii a nakonec se usadil v Kanadě. Jeho kořeny jsou neuvěřitelně pestré — nizozemské, tamilské, sinhálské, portugalské…

Matěj: Páni, to je doslova kulturní koktejl. A to se určitě muselo promítnout do jeho psaní. Jeho díla jsou často taková snová a plná různých perspektiv. To dává smysl.

Karolína: Přesně. Podobně je na tom třeba Orhan Pamuk, turecký nositel Nobelovy ceny. Ten se sice narodil v Istanbulu, ale původně vůbec neměl být spisovatelem. Studoval architekturu!

Matěj: Vážně? Architekt? Takže od rýsování budov se dostal k psaní románů? To je docela skok.

Karolína: Obrovský. Ale studia přerušil a přešel na žurnalistiku, aby měl víc času na psaní. A vyplatilo se. Jeho příběhy jsou hluboce zakořeněné v Istanbulu, ale řeší univerzální témata. Takže opět, osobní cesta definuje dílo.

Matěj: Líbí se mi ta myšlenka autorů, kteří přišli z úplně jiných oborů. To je přece fascinující. Někdo celý život studuje jednu věc a pak se proslaví něčím úplně jiným.

Karolína: Přesně tak. Máme tu skvělý český příklad – Vladimír Páral. Narodil se v Praze, dětství prožil v Brně, ale hlavně… Vystudoval chemické inženýrství a třináct let pracoval v průmyslu v severních Čechách.

Matěj: Chemický inženýr! Jeho romány jsou přitom plné detailních psychologických sond do lidských vztahů. Člověk by čekal spíš nějaké technické manuály.

Karolína: Možná právě ta exaktnost a systematické myšlení mu pomohly tak precizně analyzovat postavy. A co teprve MUDr. Miroslav Plzák. Ten byl psychiatr, gynekolog a sexuolog.

Matěj: Počkat, to zní jako začátek vtipu. Psychiatr, gynekolog a spisovatel vejdou do baru…

Karolína: Přesně! Ale on své znalosti naprosto geniálně zúročil v popularizačních knihách o vztazích a manželství. Jeho odbornost mu dala neuvěřitelnou studnici témat. Lidé mu věřili, protože věděli, že mluví z praxe.

Matěj: To je pravda. A podobně to měl určitě i Ken McClure, skotský autor lékařských thrillerů. Ten byl původně vědecký pracovník, měl doktorát z lékařských věd a dělal výzkum v mikrobiologii.

Karolína: Vidíš to. Jeho thrillery jsou tak napínavé a uvěřitelné právě proto, že přesně ví, o čem píše. Žádné dohady, ale tvrdá fakta zabalená do strhujícího příběhu. Zkušenost je prostě nepřenosná.

Matěj: A pak tu máme autory, kteří jsou doslova stroje na bestsellery. Jejich jména zná celý svět. Třeba James Patterson. Ten chlap prodal přes 300 milionů výtisků svých knih. Tři sta milionů!

Karolína: To je číslo, které si ani neumím představit. Zajímavé je, že je známý hlavně jako autor napínavých románů, ale je taky nejprodávanějším současným autorem pro děti v USA.

Matěj: To je neuvěřitelný rozsah. Od thrillerů pro dospělé k dětským knížkám. Ale když mluvíme o bestsellerových gigantech, nemůžeme vynechat Stephena Kinga.

Karolína: Mistra hororu. Jeho životní příběh je taky skvělý. Začal psát už jako kluk, kdy se svým bratrem vydávali místní noviny „Dave's rag“ za pět centů. Ta láska k psaní tam byla od úplného začátku.

Matěj: To je krásný detail. A co třeba J. K. Rowlingová? Její příběh je dnes už skoro mýtus. Chudá, svobodná matka, která píše v kavárnách a stvoří světový fenomén.

Karolína: Ano, a přitom i ona psala už od dětství. V šesti letech napsala povídku o králíčkovi jménem Rabitt, který měl spalničky. Je vidět, že ta touha vyprávět příběhy v těch lidech prostě je, ať už dělají cokoliv.

Matěj: A co taková Nora Roberts? Ta je taky továrna na příběhy. Píše romantické i detektivní romány a používá hned několik pseudonymů — J. D. Robb, Jill March, Sara Hardesty…

Karolína: To je neuvěřitelné. Představ si, že musíš sledovat, kdo jsi který den. Ale ukazuje to její obrovskou pracovitost a talent pro různé žánry. Narodila se jako jediná dcera z pěti dětí, možná proto tak dobře rozumí rodinné dynamice, která se v jejích knihách často objevuje.

Matěj: Změňme trochu tón. Někteří autoři nečerpali jen z profesních zkušeností, ale z hlubokých, často tragických životních prožitků. Mluvím hlavně o válce.

Karolína: To je silné téma. Hned mě napadá Kurt Vonnegut. Američan s německými předky, který za druhé světové války sloužil u letectva, byl zajat a přežil to strašlivé bombardování Drážďan.

Matěj: A přesně tuhle zkušenost pak přetavil ve svůj nejslavnější román, Jatka č. 5. Tam to není jen kulisa, je to srdce celé knihy. Jeho psaní je plné černého humoru, ale pod ním je cítit ta obrovská bolest.

Karolína: Přesně. Podobně Joseph Heller. Taky bojoval v Evropě u bombardovací letky. A jeho zážitky přímo vedly ke vzniku Hlavy XXII. Ukázal absurditu války jako nikdo před ním. To prostě nevymyslíš u stolu, to musíš zažít.

Matěj: A co Mario Puzo, autor Kmotra? Jeho příběh je zase jiný, ale taky formovaný původem. Narodil se v New Yorku jako syn chudých italských přistěhovalců. To prostředí ho naprosto pohltilo a inspirovalo.

Karolína: Jasně. Znal tu mentalitu, tu atmosféru, ty vztahy. Proto je Kmotr tak autentický. Nebylo to jen studium, byl to jeho svět. Po válce, kde mimochodem taky sloužil, se vrátil a začal psát o tom, co znal nejlépe.

Matěj: Vraťme se ale zase domů, na naši českou literární scénu. I tady máme autory, jejichž životopisy jsou stejně poutavé jako jejich knihy.

Karolína: Určitě. Třeba Ota Pavel. Původním jménem Ota Popper. Jeho život byl silně spjatý se sportem, hlavně s fotbalem a hokejem. A taky s Kladenskem, kde za války musel pracovat jako havíř. Všechny tyhle prožitky — láska k přírodě, ke sportu, rodinná historie — se pak otiskly do jeho nádherných povídek.

Matěj: Ano, to je cítit z každé věty. A co Bohumil Hrabal? Ten je prototypem autora, který nejdřív žil a až potom psal. Vystřídal tolik zaměstnání… Skladník, kulisák, pojišťovák, balič papíru…

Karolína: Přesně! A všechny tyhle zkušenosti, všechny ty postavičky, které potkal v pivovaru nebo ve sběrných surovinách, se staly materiálem pro jeho „pábení“. Jeho literatura je nasáklá skutečným životem. On nepsal o světě, který si představoval, ale o světě, který žil.

Matěj: To je skvěle řečeno. Pak tu máme osobnosti spojené s disentem. Třeba Ivan Klíma. Za války strávil jako dítě tři roky v Terezíně. To je zážitek, který tě poznamená na celý život.

Karolína: Bezpochyby. Nebo Pavel Kohout. Ten měl zase velmi složitý vývoj. V mládí byl typickým autorem stalinské éry, nadšený komunista. Postupně ale prozřel a stal se jedním z nejvýraznějších kritiků režimu a signatářem Charty 77.

Matěj: Jeho život je vlastně odrazem dějin dvacátého století v Československu. Se všemi těmi zvraty a omyly. A to je na těch biografiích to nejcennější — často přesahují samotnou literaturu a stávají se svědectvím doby.

Karolína: Přesně. A nemůžeme zapomenout na Milana Kunderu. Brněnský rodák, jehož otec byl klavírista a rektor JAMU. Ta hudebnost je v jeho románech znát. A jeho pozdější život ve francouzském exilu samozřejmě hluboce ovlivnil témata jeho děl, jako je identita, paměť a ztráta domova.

Matěj: Dobře, pojďme se podívat i na pár současnějších nebo prostě jen žánrově odlišných autorů. Třeba fantasy a sci-fi. Andrzej Sapkowski, tvůrce Zaklínače.

Karolína: Jasně! Věděl jsi, že původně studoval ekonomii a pracoval v zahraničním obchodě? Měl velké nadání na jazyky. Až v roce 1986 publikoval svou první povídku Zaklínač v časopise Fantastyka a naprosto změnil polskou fantasy scénu.

Matěj: Z ekonoma na legendu fantasy. To se mi líbí. A co Terry Pratchett? Jeho život byl taky zajímavý. Začínal jako novinář. Dělal prý všechno, kromě nedělních fotbalových zpráv.

Karolína: A podařilo se mu vyhnout všem těm „dobrodružným“ zaměstnáním, kterými se spisovatelé často musí živit. Prostě rovnou přešel od žurnalistiky k psaní Zeměplochy a stvořil jeden z nejmilovanějších světů vůbec.

Matěj: A co třeba Haruki Murakami? Dnes asi nejznámější japonský spisovatel. Ten si po studiích divadelní vědy otevřel se ženou jazzový bar s názvem Peter Cat.

Karolína: Ano! A prý ho myšlenka napsat román poprvé napadla, když sledoval baseballový zápas. Úplně z ničeho nic. Prostě se rozhodl, že to zkusí. A zrodila se legenda.

Matěj: Takže shrnuto podtrženo: biografie nám znovu a znovu ukazují, že za každou skvělou knihou stojí jedinečný lidský příběh. Ať už je to příběh inženýra, lékaře, vojáka, nebo majitele jazzového baru.

Karolína: Naprosto souhlasím. Tyhle životopisy nejsou jen suchá data. Jsou to mapy k pokladu, kterým je samotné dílo. Odhalují nám, proč autoři psali tak, jak psali. A právě tahle pestrost životů vedla k neuvěřitelné rozmanitosti literatury, kterou dnes máme.

Matěj: A přesně tahle neuvěřitelná rozmanitost je něco, co chceme, abyste si zažili na vlastní kůži. Protože nestačí jen o literatuře mluvit, je potřeba ji číst!

Karolína: Naprosto! A protože víme, že shánět všechny ty knihy může být náročné, připravili jsme pro naše posluchače malé, ale doufáme, že užitečné překvapení.

Matěj: Je to tak. Dali jsme dohromady balíček klíčových děl z literárních směrů, kterých jsme se dnes dotkli. Budou to kompletní knihy, žádné úryvky.

Karolína: A mysleli jsme i na technickou stránku. Všechny budou dostupné v nejběžnějších formátech. Takže ať už máte čtečku Kindle, PocketBook, nebo čtete na tabletu, máme pro vás MOBI, ePub a samozřejmě i klasické PDF.

Matěj: Přesně. A teď to nejdůležitější – kdy to všechno vypukne? Zapište si do kalendářů datum 22. října 2024. Vím, je to za chvíli, ale aspoň se máte na co těšit.

Karolína: To rozhodně! A prosím, až si je stáhnete, zkuste si vzpomenout na to, co jsme si dnes říkali. Čtěte je s vědomím, kdo za nimi stojí. Uvidíte, že to bude úplně jiný zážitek.

Matěj: Stoprocentně. Takže, abychom to celé shrnuli. Klíčovým poznatkem dneška je, že život autora a jeho dílo jsou spojené nádoby.

Karolína: Přesně. Není to jen o datech narození a úmrtí. Jsou to zkušenosti, radosti, bolesti a povolání, které formovaly jejich pohled na svět. A ten pohled pak vtiskli do svých knih.

Matěj: A právě tahle pestrost je na literatuře to nejkrásnější. Takže se nebojte objevovat nové autory a jejich světy. Třeba zrovna v našem balíčku.

Karolína: Přesně tak! Děkuju moc za skvělý rozhovor, Matěji.

Matěj: Já taky děkuju, Karolíno. A vám, milí posluchači, děkujeme za pozornost. Uslyšíme se zase příště u Studyfi Podcastu. Ahoj!

Karolína: Mějte se krásně a hodně čtěte! Ahoj.