Podcast na Poslední Přemyslovci a česká státnost

Kapitoly

Měníme strany, získáváme korunu

Zlatá bula sicilská

Král železný a zlatý

Pád na Moravském poli

Braniboři v Čechách

Vzestup a pád Záviše z Falkenštejna

Král stříbra a grošů

Král tří království

Strmý pád

Vražda v Olomouci

Přepis

Vojtěch: Většina lidí si myslí, že středověký král si musel všechno vybojovat silou. Že kdo měl největší armádu, vyhrál. Ale co když vám řekneme, že ten nejdůležitější titul pro české země byl získán… přebíháním ze strany na stranu?

Adéla: Přesně tak! Přemysl Otakar I. byl mistr politické hry. Viděl, že v Říši se hádají dva mocné rody, Štaufové a Welfové, a ani jeden neměl navrch.

Vojtěch: Takže on toho chytře využil? Posloucháte Studyfi Podcast. Tak jak to přesně udělal, Adélo?

Adéla: Jednoduše. Přiklonil se k tomu, kdo mu víc nabídl. Nejdřív podpořil Filipa Švábského ze Štaufů, a ten mu hned v roce 1198 udělil dědičný královský titul. Jen aby si ho udržel.

Vojtěch: A on si ho udržel?

Adéla: Na chvíli. Pak zase přešel na stranu Oty Brunšvického, který mu titul potvrdil. Byla to taková politická přehazovaná a Přemysl z ní vytěžil maximum pro český stát.

Vojtěch: A tohle všechno vyvrcholilo jedním slavným dokumentem, že?

Adéla: Ano, Zlatou bulou sicilskou z roku 1212. Vydal ji Fridrich II. Štaufský, kterému Přemysl zase pomohl na trůn. Tenhle dokument je pro nás naprosto klíčový.

Vojtěch: Proč přesně? Co v něm bylo tak důležitého?

Adéla: Potvrdil to nejdůležitější: dědičnost královského titulu pro Přemyslovce a nedělitelnost českého státu. V podstatě to byl takový mezinárodní rodný list našeho království.

Vojtěch: Dobře, přeskočme teď jeho syna Václava I., který se musel potýkat hlavně s Mongoly na Moravě, a pojďme k tomu nejslavnějšímu. Přemysl Otakar II., král železný a zlatý.

Adéla: Správně. Tenhle král měl obrovské ambice. Jeho panství sahalo od Krkonoš až k Jaderskému moři. Založil město Královec, dnešní Kaliningrad, během křížové výpravy proti Prusům.

Vojtěch: A proč ten přídomek „železný a zlatý“?

Adéla: „Zlatý“ kvůli bohatství z kutnohorských stříbrných dolů a „železný“ kvůli jeho těžké jízdě, která dominovala na bojištích. Slavně porazil Uhry v bitvě u Kressenbrunnu v roce 1260.

Vojtěch: Zní to, jako by ho nic nemohlo zastavit.

Adéla: Přesně to si asi myslel i on. Dokonce kandidoval na říšský trůn. Jenže tam přišel zvrat.

Vojtěch: Takže nebyl zvolen?

Adéla: Ne. V roce 1273 si kurfiřti místo něj zvolili bezvýznamného hraběte Rudolfa Habsburského. Báli se Přemyslovy moci.

Vojtěch: A to si Přemysl nenechal líbit, že?

Adéla: Vůbec. Odmítl od Rudolfa přijmout své země v léno. Jenže Rudolf byl mazanější. Uvrhl na Přemysla říšskou klatbu a poštval proti němu šlechtu v Rakousku, Štýrsku, a dokonce i v Čechách.

Vojtěch: Takže se mu zhroutil celý ten obrovský stát?

Adéla: Jako domeček z karet. V čele české vzpoury stál Záviš z Falkenštejna. Přemysl zůstal sám a nakonec se musel Rudolfovi pokořit.

Vojtěch: Ale válce se stejně nevyhnul…

Adéla: Nevyhnul. Rudolf ho do ní záměrně vehnal. Všechno skončilo 26. srpna 1278 v bitvě na Moravském poli, kde byl Přemysl poražen a zabit.

Vojtěch: Tragický konec pro tak mocného krále. A to otevřelo dveře pro nástup Habsburků. Ale co se dělo v Čechách po jeho smrti? O tom si povíme hned vzápětí.

Adéla: Přesně tak. Pro Čechy nastala doba temna, které říkáme interregnum, tedy bezvládí. Trvalo pět let, od roku 1278 do 1283. Byla to katastrofa.

Vojtěch: Jak to? Co se dělo?

Adéla: Rudolf Habsburský si jako náhradu za válečné výdaje vzal Moravu. A domácí šlechta, hlavně Vítkovci, si začala rozebírat královský majetek. V zemi zavládl chaos a bezpráví.

Vojtěch: A co malý Václav II.? Tomu bylo jen sedm let.

Adéla: Jeho poručníkem se stal Ota V. Braniborský. Jenže místo aby zemi chránil, tak ji se svými vojsky, kterým se říkalo Braniboři, prostě drancoval. A co je horší, malého Václava i jeho matku Kunhutu nechal uvěznit na hradě Bezděz.

Vojtěch: Takže poručník se stal věznitelem. To je dost drsné.

Adéla: Velmi. Naštěstí se česká a moravská šlechta konečně spojila a donutila Otu jednat. A tak se v roce 1283, po pěti letech, dvanáctiletý Václav II. vrátil do Čech.

Vojtěch: To musel být pro něj docela šok. Vrátit se do rozvrácené země...

Adéla: To ano, ale na scéně se objevil někdo nový. Záviš z Falkenštejna. Mocný šlechtic z rodu Vítkovců.

Vojtěch: Počkat, z těch Vítkovců, kteří předtím dělali problémy?

Adéla: Přesně z těch. Záviš si tajně vzal královnu vdovu Kunhutu a brzy získal obrovský vliv na mladého Václava. V podstatě za něj vládl.

Vojtěch: Takže se vlk nažral a koza zůstala celá? On si vzal královnu a zároveň pomáhal králi?

Adéla: Nějak tak. A tady je to překvapivé — on v tom byl vlastně dobrý. Podařilo se mu scelit královský majetek a v zemi zase nastolit jakýsi řád.

Vojtěch: Tak kde se to pokazilo?

Adéla: Zlomilo mu vaz, když si začal dělat nárok na rakouské země. To už bylo moc na Rudolfa Habsburského, který proti němu začal štvát samotného Václava. Přesvědčili krále, že Záviš usiluje o korunu.

Vojtěch: A Václav jim uvěřil?

Adéla: Uvěřil. Nechal Záviše zatknout, obvinil ho ze zrady a odsoudil k smrti. Když se pak Vítkovci vzbouřili, Václav použil Záviše jako rukojmí. A když se hrad Hluboká odmítl vzdát, nechal ho v roce 1290 přímo před hradbami stít.

Vojtěch: To je krutý konec. Takže teď se Václav II., už jako devatenáctiletý, konečně ujal vlády sám.

Adéla: Přesně tak. A ukázal se jako nečekaně energický panovník. Svoji moc opřel o něco mnohem pevnějšího než armádu — o peníze.

Vojtěch: O peníze? Jak to myslíš?

Adéla: Zavedl nové daně a hlavně si zajistil monopol na těžbu drahých kovů. A v Čechách se tehdy našlo něco neuvěřitelného. Obrovská ložiska stříbra v Kutné Hoře.

Vojtěch: Aha! Takže Čechy se staly takovou středověkou Saúdskou Arábií, ale se stříbrem místo ropy.

Adéla: To je skvělé přirovnání! Přesně tak. Václav nechal v roce 1300 sepsat nový horní zákoník a hlavně zahájil ražbu nové, kvalitní stříbrné mince — Pražského groše.

Vojtěch: Ten znám! To byla ve své době v podstatě jako euro, že?

Adéla: Přesně. Stabilní a respektovaná měna po celé Evropě. Díky tomu se Čechy staly ekonomickou velmocí. A s takovým bohatstvím si Václav mohl dovolit i velkou zahraniční politiku.

Vojtěch: Takže kam zamířil nejdřív?

Adéla: Do Polska. Tam se po smrti krále strhl boj o trůn a Václav byl jedním z kandidátů. Získal podporu a v roce 1300 byl korunován polským králem. Sňatkem s Eliškou Rejčkou si pozici ještě pojistil.

Vojtěch: Páni. Takže český a polský král v jedné osobě. Tím to skončilo?

Adéla: Kdepak. Hned o rok později, v roce 1301, vymřel v Uhrách vládnoucí rod Arpádovců. A Václav znovu zasáhl. Prosadil na uherský trůn svého vlastního syna, teprve dvanáctiletého Václava III.

Vojtěch: To je neuvěřitelné. Takže na vrcholu moci drží Přemyslovci Čechy, Polsko i Uhry. To vypadá jako absolutní triumf.

Adéla: Je to absolutní vrchol moci Přemyslovců. Zdá se, že je nic nemůže zastavit. Ale jak už to v dějinách bývá, takové vrcholy často předcházejí strmý pád.

Vojtěch: Strmý pád? To zní hrozivě. Co se pokazilo, když byli na samém vrcholu?

Adéla: Ten pád přišel rychleji, než by kdokoliv čekal. Hned v roce 1305 náhle umírá král Václav II. Bylo mu pouhých 34 let.

Vojtěch: Páni, tak mladý. A jeho syn, ten dvanáctiletý král Uher? Ten teď zdědil úplně všechno?

Adéla: Přesně tak. Mladý Václav III. se stal českým, polským i uherským králem. Ale velmi rychle pochopil, že udržet tři království je nemožné.

Vojtěch: A co tedy udělal? Předpokládám, že nezačal žonglovat s korunami.

Adéla: To ne. Rozhodl se pragmaticky. Vzdal se uherské koruny, aby se mohl soustředit na Polsko, kde propuklo povstání.

Vojtěch: Takže se připravoval na válku o udržení Polska. Povedlo se mu to?

Adéla: K té bitvě nikdy nedošlo. Během příprav na tažení, 4. srpna 1306, byl v Olomouci zavražděn. Vrah nebyl nikdy dopaden.

Vojtěch: Zavražděn? To je konec? Po všech těch staletích... jen tak?

Adéla: Ano. Smrtí Václava III. vymřela hlavní linie Přemyslovců po meči. Dynastie, která vládla přes čtyři sta let, skončila.

Vojtěch: To je opravdu neuvěřitelný příběh. Adélo, moc děkuji za skvělé shrnutí. Bylo to fascinující.

Adéla: Já děkuji za pozvání. Snad jsme našim posluchačům Přemyslovce trochu přiblížili.

Vojtěch: Určitě ano. Tak zase příště u Studyfi Podcastu. Na slyšenou!

Adéla: Na slyšenou.