Podcast na Poruchy vědomí a orientace

Kapitoly

Úvod

Dva Rozměry Vědomí

Kvantitativní Poruchy

Kvalitativní Poruchy – Delirium

Mrákoty a Ztráta Orientace

Přepis

Tereza: …a to, že bdělost a jasnost vědomí nejsou to samé, mi vlastně úplně mění pohled na věc.

Adam: Přesně tak!

Tereza: Počkat, musím to vysvětlit i pro ostatní, co se právě připojili. Posloucháte Studyfi Podcast!

Adam: Právě jsme si s Terezou říkali, že vědomí má dva hlavní rozměry. Představ si to jako televizi.

Tereza: Dobře, jsem jedno ucho.

Adam: První je vigilita, neboli bdělost. To je v podstatě o tom, jestli je televize vůbec zapnutá.

Tereza: Takže buď spím, nebo jsem vzhůru. Jednoduché.

Adam: Přesně. A ten druhý rozměr je lucidita, tedy jasnost. To je, jak čistý a ostrý je obraz na té zapnuté televizi. Uvědomuješ si, co se děje, a správně to chápeš.

Tereza: Takže když mluvíme o kvantitativních poruchách, bavíme se vlastně o té „vypnuté“ televizi?

Adam: Perfektní přirovnání! Jde o snížení vigility. Stupňuje se to od somnolence, což je taková velká ospalost, přes sopor, kdy už člověk reaguje jen na silnou bolest, až po kóma.

Tereza: A to je televize úplně vypnutá z proudu.

Adam: Přesně tak. To už jsou stavy, které řeší spíše neurologie než psychiatrie.

Tereza: A co ty kvalitativní poruchy? Ty zní mnohem… chaotičtěji.

Adam: To taky jsou. Tady je televize zapnutá, ale obraz je naprosto zkreslený a zmatený. Typickým příkladem je delirium.

Tereza: Taková ta zmatenost, třeba po operaci u starších lidí?

Adam: Ano. Bdělost je zachovaná, ale lucidita je pryč. Člověk prožívá něco jako sen za bdění – míchá se mu realita s halucinacemi a fantaziemi. Vůbec neví, co je skutečné.

Tereza: A co obnubilace, tedy mrákotný stav?

Adam: To je takový „blesk z čistého nebe“. Náhle to přijde, náhle to odezní a člověk si na to vůbec nepamatuje. Úplné okno.

Tereza: To souvisí s orientací, že?

Adam: Přesně. Orientace je naše schopnost vědět, kdo jsme – to je autopsychická orientace. A pak kde jsme, kdy a v jaké situaci – to je allopsychická.

Tereza: A když je tohle narušené, jsme dezorientovaní.

Adam: Ano. A to je klíčový příznak, na který se u pacienta vždy ptáme. Jednoduché otázky: „Víte, kde jste? Jaký je den? Kdo jste?“

Tereza: Takže shrnuto: kvantitativní poruchy jsou o tom, jestli jsme „zapnutí“, a kvalitativní o tom, jestli nám „běží správný program“. Díky moc, Adame!

Adam: Rádo se stalo.