Podcast na Podnikání a jeho právní aspekty

Kapitoly

Mýtus o podnikání

Co je to vlastně podnikání?

Fyzická, nebo právnická osoba?

Založení podniku krok za krokem

Typy obchodních společností

Když to nevyjde: Zrušení a zánik

Kdo za firmu jedná?

Veřejné instituce

Závěrečné shrnutí

Přepis

Anna: Většina lidí si myslí, že k založení firmy stačí mít super nápad. Ale ve skutečnosti vás může potopit jedna jediná věc, o které na začátku ani nepřemýšlíte – špatně zvolená právní forma.

Matěj: Přesně tak, Anno. Skvělý nápad je jenom začátek. Ta „nudná“ právní stránka je jako základy domu. Když je postavíte špatně, celý dům se dřív nebo později zřítí.

Anna: Páni. Takže na tom opravdu záleží. Posloucháte Studyfi Podcast, kde vám pomáháme odmaturovat bez stresu. Dnes se s Matějem ponoříme do světa podnikání.

Matěj: Ahoj všichni! Nebojte se, zkusíme to vysvětlit co nejjednodušeji. Takže, co to vlastně to podnikání je?

Anna: Dobrá otázka na začátek. V učebnicích to zní hrozně složitě. Jak bys to řekl lidsky?

Matěj: Lidsky řečeno, podnikání je soustavná činnost, kterou děláte samostatně, pod svým jménem a na své vlastní triko, s cílem vydělat peníze. Nejde tedy o jednorázový prodej starého kola na internetu.

Anna: Jasně, musí v tom být nějaká pravidelnost. A co ty zákony, které se toho týkají? Vždycky mě děsí ten dlouhý seznam.

Matěj: Chápu. Ale stačí si pamatovat ty hlavní. Zákon o obchodních korporacích řeší, jak fungují firmy. Živnostenský zákon vám říká, co potřebujete, abyste mohli vůbec začít. A pak samozřejmě Občanský zákoník, Zákoník práce a daňové zákony. Je to takový ekosystém pravidel.

Anna: Ekosystém pravidel... to zní lépe než „hromada paragrafů“.

Matěj: Přesně! A v tomhle ekosystému se pohybuje podnikatel.

Anna: Dobře, takže kdo to je ten podnikatel? A co znamenají ty zkratky FO a PO, které všude vidíme?

Matěj: Super dotaz. Podnikatel může být buď fyzická osoba, tedy FO, nebo právnická osoba, PO. Fyzická osoba jste vy, já... prostě člověk z masa a kostí. Když začne podnikat, říkáme jí OSVČ – osoba samostatně výdělečně činná.

Anna: Takže to je ten klasický „živnostník“?

Matěj: Přesně tak. A pak je tu právnická osoba, PO. To je uměle vytvořený útvar, třeba firma. Nevznikne narozením, ale zápisem do rejstříku. Představ si to takhle: Fyzická osoba je jako sólový zpěvák. Všechnu slávu i všechny problémy si slízne sám.

Anna: A ručí za to celým svým majetkem, že?

Matěj: Bingo. Kdežto právnická osoba, třeba společnost s ručením omezeným, je jako kapela. Členové kapely ručí jen do výše svých vkladů, ne svým osobním majetkem. Je to bezpečnější, když se koncert nepovede.

Anna: To je skvělé přirovnání! Takže rozhodnutí mezi FO a PO je vlastně první velké strategické rozhodnutí.

Matěj: Přesně. A ovlivní úplně všechno – od daní přes zodpovědnost až po papírování.

Anna: Dejme tomu, že jsem se rozhodla pro právnickou osobu, chci založit „s.r.o.“. Co mě čeká? Zní to jako běh na dlouhou trať s mnoha překážkami v podobě úřadů.

Matěj: Může to tak vypadat, ale dá se to zvládnout. První krok je získání oprávnění k podnikání – většinou živnostenského listu. Pak přichází na řadu založení podniku.

Anna: Co to znamená? Nějaká schůze?

Matěj: V podstatě ano. Zakladatelé sepíšou společenskou smlouvu nebo zakladatelskou listinu. To je taková ústava vaší firmy. Musí to být úředně ověřené, takže vás čeká návštěva notáře.

Anna: Notář, to zní draze.

Matěj: Něco to stojí, to je pravda. Ale je to nutné. Tímhle dokumentem firma právně vzniká... tedy, skoro.

Anna: Skoro? V čem je háček?

Matěj: Firma oficiálně existuje až dnem zápisu do obchodního rejstříku. Až tehdy dostane své IČO – identifikační číslo osoby. To je takové její rodné číslo.

Anna: Aha! Takže IČO je klíčové. A tím to končí? Můžu začít vydělávat miliony?

Matěj: Kéž by. Ještě ne. Pak následuje kolečko po úřadech. Musíte se registrovat na finančním úřadě, který vám přidělí DIČ, daňové identifikační číslo. Přihlásit se na správě sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovně. Označit sídlo firmy, zařídit si účet v bance…

Anna: Dobře, tak to není úplně procházka růžovým sadem. Ale teď aspoň víme, co čekat.

Matěj: Přesně. Není to raketová věda, jen je potřeba trpělivost.

Anna: Zmínil jsi s.r.o., což je asi nejznámější typ firmy. Ale existují i jiné, že? Jaké jsou hlavní rozdíly?

Matěj: Určitě. Máme tu celou zoo. Kromě společnosti s ručením omezeným, tedy s.r.o., kde společníci ručí jen do výše svého nesplaceného vkladu, tu máme třeba veřejnou obchodní společnost, v.o.s.

Anna: V.o.s. ... tu moc často neslyším. V čem je jiná?

Matěj: To je forma pro minimálně dva společníky, kteří si absolutně věří. Proč? Protože oba ručí za dluhy firmy celým svým osobním majetkem. Neomezeně.

Anna: Páni. Takže když to firma nezvládne, můžu přijít o dům, auto... prostě o všechno?

Matěj: Přesně. Je to dost riskantní. Proto to není tak časté. Pak je tu takový zajímavý hybrid – komanditní společnost, k.s.

Anna: Hybrid? Jak to myslíš?

Matěj: Jsou v ní dva typy společníků. Komplementáři, kteří řídí firmu a ručí neomezeně, a komanditisté, kteří jen vloží peníze a ručí jen do výše svého vkladu. Ti do řízení moc mluvit nemůžou.

Anna: To zní jako dobrý obchod pro ty komanditisty.

Matěj: To ano, ale taky mají menší podíl na zisku. A pak tu máme akciovou společnost, a.s. To už je vyšší liga, pro velké projekty. Její základní kapitál je rozdělen na akcie, které si lidé mohou kupovat.

Anna: Takže to je to, co vidíme ve filmech z Wall Street?

Matěj: V zásadě ano. Každá forma má své pro a proti. S.r.o. je populární právě kvůli tomu omezenému ručení – je to nejbezpečnější volba pro většinu začínajících podnikatelů.

Anna: Dobře, založili jsme firmu, ale bohužel, byznys nejde. Co se děje pak? Jak se firma „vypne“?

Matěj: To je důležitá otázka. Musíme rozlišovat dva pojmy: zrušení a zánik. Zrušení je rozhodnutí, že firma končí. Může být dobrovolné – třeba se společníci dohodnou – nebo nucené, třeba rozhodnutím soudu.

Anna: A zánik?

Matěj: Zánik je ten finální moment. Je to den, kdy je firma vymazána z obchodního rejstříku. Teprve tehdy přestává právně existovat. Můžeš si to představit jako rozchod a rozvod. Zrušení je rozhodnutí se rozejít, zánik je den, kdy dostaneš do ruky rozvodové papíry.

Anna: To je docela drsné, ale chápu to. A co se děje s majetkem firmy?

Matěj: Pokud firma končí úplně, nastává likvidace. Jmenuje se likvidátor, jehož úkolem je rozprodat majetek, zaplatit dluhy a zbytek rozdělit mezi společníky. Je to takový velký úklid.

Anna: A co když jsou dluhy větší než majetek? To je ten bankrot?

Matěj: Přesně. Tomu se říká úpadek a řeší se to konkurzním řízením. Soud jmenuje správce, který se snaží prodat veškerý majetek a co nejvíce uspokojit věřitele. Je to vlastně takový organizovaný výprodej všeho, co zbylo.

Anna: A existuje nějaká mírnější varianta?

Matěj: Někdy ano. Říká se tomu vyrovnání. Podnikatel se snaží s věřiteli domluvit na splátkovém kalendáři, aby mohl fungovat dál. Je to takové: „nechte mě prosím pracovat, já vám to postupně splatím.“

Anna: Ještě poslední věc. Firma je jen kus papíru, právnická osoba. Kdo za ni reálně jedná? Kdo podepisuje smlouvy?

Matěj: Skvělá poznámka. Ten, kdo jedná jménem firmy, se nazývá statutární orgán. U s.r.o. je to typicky jednatel, u akciové společnosti zase představenstvo. Tito lidé mají právo a zároveň povinnost firmu zastupovat.

Anna: Takže jednatel je ten nejdůležitější člověk ve firmě?

Matěj: Z hlediska právního jednání ano. Ale může k tomu zplnomocnit i jiné lidi. Třeba pomocí plné moci. To je dokument, kde přesně určíte, co za vás daná osoba může udělat. Třeba podepsat konkrétní smlouvu.

Anna: A slyšela jsem o něčem, co se jmenuje „prokura“. To je nějaká super plná moc?

Matěj: Přesně tak! Prokura je královna plných mocí. Podnikatel jí zmocňuje prokuristu ke všem právním úkonům, které souvisí s provozem podniku. Prokurista se zapisuje do obchodního rejstříku a má obrovské pravomoci. Je to v podstatě takové druhé „já“ jednatele.

Anna: Takže prokurista může skoro všechno. To je velká důvěra.

Matěj: Obrovská. Proto se neuděluje jen tak někomu. Je to známka absolutní důvěry v danou osobu, často třeba v ředitele podniku.

Anna: Matěji, moc děkuju. Probrali jsme toho spoustu, od prvotního nápadu až po zánik firmy. Myslím, že teď je ten svět paragrafů o něco srozumitelnější.

Matěj: Rádo se stalo! Hlavní je nebát se toho a pamatovat, že dobrá příprava je polovina úspěchu.

Anna: Dobře, ale co když nechci zakládat firmu pro zisk, ale spíš sloužit veřejnosti? Mluvíš o něčem jako jsou školy nebo ministerstva?

Matěj: Přesně tak, Anno. Tím se dostáváme k veřejným institucím. Jejich hlavním cílem není zisk, ale uspokojování potřeb občanů, které zajišťuje stát.

Anna: Takže jejich peníze nejdou od zákazníků, ale přímo ze státního rozpočtu?

Matěj: V zásadě ano. Financuje je stát. Ale máme i takzvané příspěvkové organizace, jako jsou třeba divadla, kina nebo muzea.

Anna: Takže kino, kam jdu na film, je vlastně taky tak trochu 'státní'?

Matěj: Často ano! Není to soukromý byznys v pravém slova smyslu. Je to služba veřejnosti, kterou stát podporuje, aby byla dostupnější.

Anna: Páni. Matěji, moc ti děkuju. Dnes jsme probrali obrovské množství informací – od prvotního nápadu na podnikání až po veřejné instituce. Bylo to skvělé.

Matěj: Já děkuji za pozvání. Doufám, že to našim posluchačům pomohlo zorientovat se v tom, jak náš stát a ekonomika fungují.

Anna: Věřím, že ano. Tak zase příště u Studyfi Podcastu, na slyšenou!

Matěj: Na slyšenou!