Petr Bezruč

Úvod

Petr Bezruč, vlastním jménem Vladimír Vašek (1867–1958), byl český básník, známý především jako autor jediné, ale o to výjimečnější básnické sbírky Slezské písně. Řadí se mezi takzvané anarchistické buřiče, přičemž jeho tvorba je ovlivněna symbolismem a českou modernou.

Jeho dílo je v české literatuře naprosto ojedinělé pro svůj útočný a vzdorný projev za sociální a národní zájmy českých obyvatel Slezska. Petr Bezruč svým „jediným“ prudkým básnickým výbojem zaujal silnou pozici v české literatuře jako hlas utlačovaných.

Životopis

Rodina a dětství

Vladimír Vašek se narodil 15. září 1867 v Opavě do rodiny gymnazijního učitele Antonína Vaška, filologa a slezského buditele, a Marie Vaškové, rozené Brožkové. Jeho otec vydával první český časopis ve Slezsku a jako jeden z prvních zpochybnil pravost Rukopisů královédvorského a zelenohorského. V roce 1873 se rodina kvůli otcovým pročeským aktivitám přestěhovala do Brna. Vladimír trávil léta v Háji u Opavy, kde otec lovil. Dětství bylo poznamenáno neshodami rodičů a útoky na otce. Antonín Vašek zemřel na tuberkulózu v roce 1880 a zanechal rodinu v těžké finanční situaci.

Studia v Brně a Praze

Od roku 1881 navštěvoval Vladimír Vašek Slovanské gymnázium v Brně, kde měl nejhorší prospěch z němčiny, matematiky a zpěvu, naopak vynikal v řečtině. Již tehdy psal první ironické verše a byl ovlivněn četbou Vrchlického, Čecha, Nerudy, Hölderlina a Poea, ale také Puškina a Lermontova v ruštině. Po gymnáziu se rozhodl studovat klasickou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v letech 1885–1888. Studia sice nedokončil, ale získal zálibu v antice a etymologii, a setkal se s Janem Herbenem a Vilémem Mrštíkem. V této době se potýkal s melancholií a uzavíral se do sebe.

Návrat do Brna a pobyt v Místku

V roce 1888 se Vladimír Vašek vrátil do Brna, kde byla finanční situace rodiny kritická. Získal místo písaře zemského výboru, ale rodině nepomáhal a žil v apatii, kterou zaháněl alkoholem a cigaretami. V té době se u něj objevily první příznaky plicní choroby. V roce 1889 začal pracovat na poště a pod pseudonymem Ratibor Suk vydal prozaickou črtu „Studie z Café Lustig“. V roce 1891, po složení úřednické zkoušky, byl přidělen na poštu v Místku, kde působil do roku 1893.

Pobyt v Místku byl pro vznik jeho díla stěžejní. Vladimír Vašek se zde seznámil s učitelem a vlastencem Ondřejem Boleslavem Petrem, který ho seznámil s historií a problémy Slezska a obrátil jeho pozornost k sociální a národní otázce. Zamiloval se do Maryčky Sagonové a později do Dody Bezručové, na jejichž jména odkazuje jeho pozdější pseudonym Petr Bezruč. V Místku došlo k přerodu apatického Vaška ve vášnivého zastánce práv chudých slezských lidí. Po sebevraždě O. B. Petra v roce 1893 si Vašek vyžádal přeložení zpět do Brna. V roce 1894 zemřela jeho matka a on se začal starat o svého mladšího bratra Antonína. Často jezdíval za bratrem Ladislavem do Kostelce na Hané a Ivančic, což utvořilo jeho vztah k Hané.

Zrození básníka Petra Bezruče a proces

V lednu 1899 začal Vladimír Vašek posílat své básně Janu Herbenovi do časopisu Čas pod pseudonymem Petr Bezruč. Současně se mu zhoršil zdravotní stav. Herben okamžitě rozpoznal kvalitu básní a začal je vydávat. V roce 1903 vyšlo „Slezské číslo“, které se v roce 1909 dočkalo prvního knižního vydání pod známým názvem Slezské písně. V roce 1910 byla odhalena pravá identita Petra Bezruče. V roce 1915 byl Vašek zatčen a obviněn z velezrady kvůli básním oslavujícím ruská vojska, které v zahraničí publikoval Jan Grmela pod iniciály P. B. Byl vězněn ve Vídni a Brně, avšak soud ho pro nedostatek důkazů v roce 1916 propustil. Navzdory osvobození se s ním táhly soudy a spory až do roku 1918. Manifest českých spisovatelů požadující sebeurčení českého národa v roce 1917 nepodepsal.

Závěr života

Po roce 1918 se Vladimír Vašek stal „národním“ básníkem, přestože se stahoval stále více do ústraní a utíkal před veřejností. Rád podnikal túry po Beskydech, které nazýval „výplazy“, a udržoval se v kondici otužováním. V letech 1924–1948 byl členem Moravského kola spisovatelů a přátelil se se zápasníkem Gustavem Frištenským. V letech 1912–1933 se účastnil Vítání jara v osadě Šmelcovna. Závěr svého života prožil v Kostelci na Hané. V roce 1945 mu byl udělen titul Národní umělec. Zemřel v olomoucké nemocnici 17. února 1958 ve věku devadesáti let a byl pohřben na opavském hřbitově.

Literární směr a období

Petr Bezruč je literárními historiky řazen do generace takzvaných anarchistických buřičů, kteří působili na přelomu 19. a 20. století. Tato generace mladých umělců se vyznačovala revoltujícími postoji proti společenským a literárním konvencím, individualismem a silnou sociální a národní kritikou, často s prvky anarchismu. Jeho dílo je dále ovlivněno symbolismem a českou modernou.

Bezruč je typickým představitelem tohoto proudu svou útočnou obhajobou sociálních a národních zájmů obyvatel Slezska. Zároveň se však vymyká svou naprostou ojedinělostí – jako autor se proslavil prakticky jedinou básnickou sbírkou, ke které měl velmi specifický vztah.

Charakteristika tvorby

Charakteristika tvorby Petra Bezruče spočívá v jeho ojedinělém, prudkém básnickém výboji, který se zaměřuje na sociální a národnostní problémy Slezska konce 19. století. Hlavními tématy jsou tak lidská bída, sociální útlak a národnostní útlak, za nějž viní vrchnost, Němce, Poláky, Židy a lhostejnost Čechů. Objevuje se však i intimní lyrika a verše přemýšlející o smyslu života.

Autorův styl je dramaticky vzdorný a útočný, přičemž využívá výhrůžných apostrof, hyperbol, kontrastů, sžíravého sarkasmu a záměrného porušování rytmu. Svou originalitu projevuje také používáním nářečních prvků, metafor a zvukomalby, čímž nutí čtenáře zamyslet se nad tématy jeho básní. Styl Petra Bezruče se v čase vyvíjel spíše v rámci jeho „jediného“ díla, které doplňovaly a rozšiřovaly další básně.

Přehled díla

Poezie

• Slezské písně (1909) — básnická sbírka s národní a sociální tematikou, obsahující však i milostné básně. Původně vydána pod názvem Slezské číslo (1903).
• Červený květ (úvodní báseň Slezských písní) — symbolizuje básníkovo nitro a jeho životní osamělost jako kaktus, který vykvete pouze jednou.
• Maryčka Magdónova (báseň ze Slezských písní) — tragický příběh osiřelé dívky ze Starých Hamrů, která v bídě krade dřevo a spáchá sebevraždu.
• Ostrava (báseň ze Slezských písní) — vyjadřuje sociální bídu a národnostní útlak regionu.
• 70 000 (báseň ze Slezských písní) — ostrá obžaloba násilné germanizace a polonizace na Těšínsku.
• Kantor Halfar (báseň ze Slezských písní) — popisuje tragický osud učitele, který v Těšíně vzdoroval odnárodňování a učil česky.
• Škaredý zjev (báseň ze Slezských písní) — nepřímým obrazem popisuje těžký život na Ostravsku, kde se autor označuje za věčného tuláka.
• Polská Ostrava (báseň ze Slezských písní) — protestuje proti přejmenování obce na Slezskou Ostravu.
• Stužkonoska modrá (nedatováno) — rozsáhlejší báseň, symbolizuje básníkův život jako hledání smyslu, obsahuje vzpomínky na mládí a kritiku poměrů první republiky.
• Přátelům i nepřátelům (posmrtně) — sbírka milostné lyriky a veršů přemýšlejících o smyslu života.

Próza

• Studie z kafé Lustig (1889) — prozaická črta, vydaná pod pseudonymem Ratibor Suk.

Vliv a odkaz

Petr Bezruč svou poezií, zejména sbírkou Slezské písně, ovlivnil českou literaturu naprostou originalitou a silným sociálním a národním apelem. Jeho dílo se setkalo s velikým a převážně kladným ohlasem již za jeho života, což z něj učinilo „národního“ básníka, i když on sám se stranil veřejnosti.

Za svůj přínos obdržel v roce 1945 titul Národní umělec a v témže roce i čestné občanství Brna a v roce 1947 Prahy. Jeho básně byly zhudebněny významnými skladateli jako Leoš Janáček (např. „Maryčka Magdónova“, „Kantor Halfar“) a Otakar Jeremiáš („Ostrava“). Některé básně zhudebnil také písničkář Jarek Nohavica a parodicky je zpracoval komik Jiří Wimmer.

Odkaz Petra Bezruče je patrný v celé České republice. Existuje mnoho pomníků, památníků a expozic věnovaných jeho životu a dílu (např. v Olomouci, Frýdku-Místku, Opavě, Ostravě, Kostelci na Hané). Jeho jméno nese 270 ulic, náměstí, sady, školy, divadlo či dokonce bývalý černouhelný důl. Kolem jeho „jediného“ díla a života se také vedl literární spor o autorství Slezských písní, který však Ústav pro českou literaturu AV ČR v roce 2014 odmítl jako nepodložené hypotézy.

FAQ – Často kladené otázky

• Proč je Petr Bezruč považován za „anarchistického buřiče“? Petr Bezruč je řazen k anarchistickým buřičům kvůli svým revoltujícím postojům proti společenským a národnostním útlakům, které s prudkostí vyjadřoval ve své poezii. Projevoval silný individualismus a kritický pohled na tehdejší poměry, což byly charakteristické znaky této literární generace.

• Co je hlavním tématem jeho nejznámější sbírky Slezské písně? Hlavním tématem Slezských písní je sociální a národnostní útlak českých obyvatel Slezska na přelomu 19. a 20. století. Bezruč kritizuje bídu, nespravedlnost a lhostejnost vůči utlačovaným, zároveň však do sbírky zahrnuje i intimní lyrické básně.

• Jaký vliv měl pobyt v Místku na tvorbu Petra Bezruče? Pobyt v Místku (1891–1893) byl stěžejní pro přerod Vladimíra Vaška v básníka Petra Bezruče. Zde se seznámil s Ondřejem Boleslavem Petrem, který ho upozornil na sociální a národní otázky Slezska, a Vašek se začal intenzivně zajímat o bídu místních lidí. Tato zkušenost se stala inspirací pro většinu jeho budoucí tvorby.

• Proč se básník Vladimír Vašek rozhodl používat pseudonym Petr Bezruč? Vladimír Vašek přijal pseudonym Petr Bezruč jako odkaz na své blízké přátele z Místku. Jméno „Petr“ odkazuje na Ondřeje Boleslava Petra, který ho zasvětil do problematiky Slezska, a „Bezruč“ na Dodu Bezručovou, další důležitou osobu v jeho životě, čímž symbolicky propojil svůj literární hlas s krajem a lidmi.

• Které básně ze Slezských písní patří mezi nejznámější? Mezi nejznámější básně ze Slezských písní patří „Maryčka Magdónova“, která líčí tragický osud osiřelé dívky, „Kantor Halfar“, zobrazující boj učitele za češství, a „70 000“, jež je obžalobou germanizace a polonizace na Těšínsku. Známé jsou také básně „Ostrava“ a úvodní „Červený květ“.