Podcast na Pavel Kohout - Katyně

Kapitoly

Groteskní román

Lhostejná Lízinka a její tvůrce

Poselství a kontext

Přepis

Lucie: Představte si patnáctiletou holku, Lízinku. Je krásná, ale ve škole jí to moc nejde a na žádnou střední ji nechtějí. A pak, zničehonic, přijde nabídka na elitní školu s maturitou, humanitární obor. Zní to skvěle, že? Jenže ten obor je... popravčí.

Adam: Přesně tak. A to je šílený startovní bod románu Katyně od Pavla Kohouta. Vítejte u Studyfi Podcast.

Lucie: Takže tohle se opravdu děje? Vznikne v Praze škola pro katy?

Adam: Přesně. Děj se odehrává v 70. letech, v období normalizace. A Lízinka Tachecí se tak stane studentkou prvního ročníku oboru, který má z vraždy udělat vědu a řemeslo. Je to celé neuvěřitelně absurdní.

Lucie: To zní jako hodně temný humor. Jaký je to vlastně žánr?

Adam: Je to groteskní a satirický román. Kohout mistrně míchá černý humor s politickou alegorií. Popisuje popravčí techniky s takovou odbornou precizností, jako by šlo o návod na sestrojení nábytku.

Lucie: Takže vedle příběhu Lízinky jsou tam i pasáže, co vypadají jako z učebnice?

Adam: Ano, přesně. Vypravěč v er-formě je ironický a věcný, podobně jako to známe od Kundery. Kombinuje Lízinčin příběh s odborným výkladem o historii katovského řemesla. Vzniká tak mrazivý kontrast.

Lucie: A co Lízinka? Jak ona na to všechno reaguje?

Adam: A v tom je to nejstrašidelnější. Nereaguje vůbec. Je ztělesněním absolutní lhostejnosti k dobru i zlu. Krásná, tichá a bez emocí se učí vázat smyčky, čímž fascinuje své okolí, včetně jednoho z učitelů, doktora Šimsy, který se do ní zamiluje.

Lucie: To je síla. A kdo byl vlastně Pavel Kohout, autor?

Adam: To je taky zajímavý příběh. Prošel obrovským vývojem. Začínal jako nadšený komunista, ale postupně se stal jedním z největších kritiků režimu, mluvčím Charty 77 a nakonec byl donucen k emigraci.

Lucie: Takže Katyni psal už jako disident v exilu?

Adam: Přesně tak. Román vyšel poprvé v roce 1978 v exilovém nakladatelství Josefa Škvoreckého. Je to typické dílo samizdatové a exilové literatury.

Lucie: Takže co je hlavním smyslem díla? Proč si ho pamatovat k maturitě?

Adam: Klíčovým slovem je lhostejnost. Ta škola pro katy je metaforou totalitního režimu, který dokáže normalizovat a zracionalizovat jakékoliv násilí. Ukazuje, jak snadno se člověk přizpůsobí zlu, když je podáváno jako věda nebo pokrok.

Lucie: To zní děsivě aktuálně. Něco jako banalita zla.

Adam: Přesně. Tematicky je to velmi podobné třeba Spalovači mrtvol od Ladislava Fukse, kde se z obyčejného člověka stává vrah ve službách režimu. Nebo Orwellovu románu 1984, co se týče manipulace a totality.

Lucie: Takže když to shrneme: Katyně je groteskní román o lhostejnosti tváří v tvář institucionalizovanému zlu. Díky, Adame, to bylo mrazivé, ale užitečné.

Adam: Rádo se stalo. A vám díky za poslech.