Podcast na Ota Pavel

Kapitoly

Úvod a překvapivý začátek

Ota Pavel: Rodina a válka

Sport a novinářská kariéra

Nemoc a tragický zlom

Bohumil Hrabal: Pábitel z Nymburka

Pábení, strýc Pepin a zvláštní smrt

Závěr a shrnutí

Přepis

Vojtěch: Víte, co se stane, když se smíchá sport, cestování a duševní nemoc? Zní to jako divný vtip, že? Ale ve skutečnosti je to začátek příběhu jednoho z našich nejcitlivějších autorů.

Klára: To je hodně dramatický úvod, Vojtěchu. Ale máš pravdu. Vítejte u Studyfi Podcastu, kde se dnes podíváme na životy, které byly stejně strhující jako knihy, které napsali. Já jsem Klára.

Vojtěch: A já Vojtěch. A začneme u Oty Pavla, vlastním jménem Otty Poppera. Spisovatele, jehož život byl... no, jízda na horské dráze.

Klára: Přesně tak. Narodil se v Praze roku 1930 jako nejmladší ze tří bratrů. Jeho otec, Leo Popper, byl židovského původu a pracoval jako obchodní cestující. Prý prodával vysavače a byl v tom neuvěřitelný.

Vojtěch: Uměl prodat nejen vysavač, ale i příběh, zdá se. To nejspíš Ota zdědil. Ale jejich životy tvrdě zasáhla druhá světová válka, že?

Klára: Bohužel ano. Otec a oba Otovi bratři, Hugo a Jiří, skončili v koncentračním táboře. Je to malý zázrak, ale všichni válku přežili. Ota zůstal sám s maminkou, která nebyla Židovka, v Buštěhradě.

Vojtěch: To muselo být neuvěřitelně těžké dětství. Tyhle zážitky se pak určitě promítly do jeho tvorby. Rodina si po válce dokonce změnila jméno na Pavlovi.

Klára: Přesně tak. Ota se ale vrhl do života s obrovskou energií. Miloval sport, dokonce chvíli trénoval hokejovou mládež ve Spartě. Ale jeho pravou vášní se stalo psaní.

Vojtěch: A jak se od hokeje dostal k psaní pro noviny? To není úplně typická cesta.

Klára: Pomohl mu rodinný přítel, další skvělý spisovatel Arnošt Lustig. Díky němu získal místo sportovního redaktora v Československém rozhlase. Později psal pro časopisy jako Stadion a Československý voják.

Vojtěch: Takže mohl spojit své dvě lásky — sport a psaní. A taky hodně cestoval, že? To musel být v té době sen.

Klára: Absolutně. S fotbalovým družstvem se podíval do USA, Francie, Švýcarska, SSSR... Viděl svět, o kterém se většině lidí v Československu ani nesnilo. A všechno to přetavoval do svých reportáží.

Vojtěch: Zní to jako pohádka. Ale pak přišel zlom. Ten incident, který jsem zmínil na začátku. Co se vlastně stalo?

Klára: Stalo se to v roce 1964 na zimní olympiádě v Innsbrucku. Tam u něj naplno propukla duševní choroba, pravděpodobně maniodepresivní psychóza. V záchvatu se pokusil zapálit selské stavení nad městem.

Vojtěch: To je strašné. Z vrcholu kariéry pád na úplné dno. Co bylo dál?

Klára: Od roku 1966 byl v invalidním důchodu. Zbytek života strávil střídavě v psychiatrických léčebnách a v milovaném kraji svého dětství. Právě v té době, kdy vzpomínal, napsal své nejkrásnější knihy jako *Jak jsem potkal ryby*.

Vojtěch: Takže to nejlepší z jeho díla vzniklo v nejtěžším období jeho života... Zemřel velmi mladý, že?

Klára: Ano, v necelých 43 letech na srdeční infarkt. Je pohřben na Novém židovském hřbitově v Olšanech, hned vedle svého otce.

Vojtěch: To je neskutečně silný příběh. Ale nebyl jediný. Pojďme se přesunout k jeho současníkovi, Bohumilu Hrabalovi. Další literární gigant.

Klára: Přesně. Hrabal byl fenomén. Jeden z našich nejpřekládanějších autorů 20. století. Narodil se v Brně, ale celý život je spjatý s Nymburkem, kde jeho otec řídil pivovar.

Vojtěch: A zase tu máme silnou otcovskou figuru... i když Hrabalův životopis je taky plný zvratů. Vystudoval práva, ale než se stal spisovatelem, vystřídal neuvěřitelnou spoustu prací.

Klára: To ano. Byl železniční dělník, pojišťovák, obchodní cestující, dokonce pracoval v kladenských ocelárnách. Všechny tyhle zkušenosti a lidi z periferie pak vtělil do svých knih.

Vojtěch: Hrabal je známý pro svůj specifický styl a postavy. Hlavně pro postavu strýce Pepina. Kdo to vlastně byl?

Klára: Strýc Pepin byl jeho skutečný strýc a stal se předobrazem takzvaného pábitele. Pábitel je člověk posedlý vyprávěním, takový lidový filozof, který miluje život a mluví s neuvěřitelnou fantazií. A pábení je právě ten jeho styl vyprávění.

Vojtěch: Takže Hrabal vlastně vytvořil úplně nový literární pojem. To je fascinující. Jeho knihy jako *Postřižiny* nebo *Obsluhoval jsem anglického krále* jsou dodnes kultovní.

Klára: Přesně. Ale stejně jako jeho život, i jeho smrt je obestřena tajemstvím. Zemřel po pádu z okna v pátém patře nemocnice, údajně při krmení holubů. Ale... motiv pátého patra se v jeho díle objevoval často.

Vojtěch: Takže možná nešlo o nehodu. Možná si chtěl zkrátit utrpení. Oba příběhy, Pavlův i Hrabalův, jsou plné geniality, ale i bolesti.

Klára: To je skvělé shrnutí. Ota Pavel, brilantní vypravěč, jehož život formovala láska ke sportu, rodině, přírodě, ale i tragická nemoc. A Bohumil Hrabal, pábitel, který nacházel poezii v obyčejných lidech a situacích.

Vojtěch: Dva autoři, kteří dokázali psát o kráse i o bolesti s neuvěřitelnou lehkostí a hloubkou. Jejich životy byly stejně poutavé jako jejich knihy. Klíčové je si pamatovat, že za každým velkým dílem stojí velký a často složitý lidský příběh.

Klára: Přesně tak. Děkujeme, že jste poslouchali Studyfi Podcast. Snad jsme vás inspirovali k přečtení některé z jejich knih. Stojí to za to.

Vojtěch: Určitě ano. Mějte se krásně a brzy zase na slyšenou!