Podcast na Osobní ochrana a bezpečnostní studia

Kapitoly

Úvod do osobní ochrany

Kdo poskytuje ochranu?

Ochranný tým a jeho role

Dva způsoby ochrany

Pohled útočníka

Co musí umět bodyguard?

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Tereza: Představ si, že sedíš u maturity a dostaneš tuhle otázku: Popište základní metody osobní ochrany a strukturu ochranného týmu. Zapotíš se?

Tomáš: Po dnešku už ne. Ukážeme vám, jak na tuhle otázku odpovědět na jedničku a ještě u toho vypadat, že jste si právě odskočili z ochranky prezidenta. Posloucháte Studyfi Podcast.

Tereza: Tak jdeme na to, Tomáši. Co to vlastně je ta „osobní ochrana“ a kdo je „chráněná osoba“?

Tomáš: Jednoduše řečeno, chráněná osoba, často označovaná zkratkou CHO, je kdokoli, komu hrozí nějaké riziko. A úkolem osobní ochrany je zajistit, aby se tato osoba dostala bezpečně z bodu A do bodu B.

Tereza: Takže to není jen o střílení a dramatických honičkách jako ve filmech?

Tomáš: Přesně naopak. Devadesát devět procent práce bodyguarda je prevence a plánování, aby k žádné akci vůbec nemuselo dojít. Jeho nejlepší zbraní je mozek, ne pistole.

Tereza: Dobře, a kdo tuhle ochranu poskytuje? Můžu si jen tak zavolat a objednat si ochranku?

Tomáš: Vlastně ano, ale musíme rozlišit dva základní subjekty. Na jedné straně máme státní složky a na druhé soukromé bezpečnostní agentury.

Tereza: Začneme státem. Kdo tam spadá?

Tomáš: Tak primárně je to Policie České republiky. Ta má speciální útvary, jako je Útvar pro ochranu prezidenta ČR nebo Ochranná služba, která chrání ústavní činitele – ministry, poslance a tak dále.

Tereza: Takže když vidíme kolonu s prezidentem, to jsou oni.

Tomáš: Přesně. Pak máme Vojenskou policii, která se stará o ochranu ministra obrany a dalších osob spojených s armádou. A nezapomínejme na Vězeňskou službu a její eskortní oddíly.

Tereza: Ty převážejí vězně k soudu, že?

Tomáš: Ano, a chrání je jak před útokem zvenčí, tak třeba před pomstou spolupachatelů. A pak je tu ta druhá kategorie...

Tereza: Soukromé agentury.

Tomáš: Přesně. Ty si najímají podnikatelé, sportovci, celebrity... zkrátka VIP osoby, které potřebují ochranu třeba před davem fanoušků, novináři nebo kvůli byznysovým hrozbám.

Tereza: Fajn. A jak takový ochranný tým vypadá? To je jeden svalovec se sluchátkem v uchu?

Tomáš: To je častá představa, ale ve skutečnosti je to spíš dokonale seřízený orchestr. Každý má svou přesnou roli. Všechno řídí takzvaný velitel opatření.

Tereza: Co ten dělá? To je ten hlavní šéf?

Tomáš: V podstatě ano. Je to bezpečnostní specialista, který všechno plánuje, sestavuje tým, komunikuje s chráněnou osobou a vysvětluje jí bezpečnostní postupy.

Tereza: A pod ním je kdo?

Tomáš: Přímo v terénu je velitel ochranného týmu. To je ten, kdo je chráněné osobě nejblíže, řídí ostatní členy a přizpůsobuje taktiku aktuální situaci. V autě sedí vždy na místě spolujezdce vedle řidiče.

Tereza: Rozumím. A zbytek týmu?

Tomáš: Ostatní členové mají na starost konkrétní sektory – jeden sleduje prostor vlevo, druhý vpravo, další za zády. Pak je tu hlavní řidič, který musí dokonale znát auto i všechny trasy, včetně únikových.

Tereza: A slyšela jsem o nějakém epizodickém týmu. Co je to?

Tomáš: Dobrá poznámka! To je přípravný tým. Jejich úkolem je prověřit místa, kam se chráněná osoba chystá – třeba restauraci nebo konferenční sál. Zjišťují rizika, mluví s místními a všechny informace předají veliteli. Jsou to vlastně oči a uši týmu, ještě než dorazí na místo.

Tereza: Tak a teď se vraťme k té naší maturitní otázce. Tomáši, jaké jsou ty dva základní způsoby nebo metody ochrany?

Tomáš: Výborně. Jsou to otevřený a skrytý způsob. A je to přesně tak, jak to zní.

Tereza: Takže otevřený znamená, že všichni vidí, že je tu ochranka?

Tomáš: Přesně tak. Říká se tomu taky demonstrace síly. Velký počet ochránců, těsné formace, policejní doprovod, kolony aut. Místa, kam osoba míří, jsou dopředu pyrotechnicky prohlédnuta. Tohle se používá pro politiky nebo významné zahraniční návštěvy.

Tereza: Cílem je odradit případného útočníka už jen tou viditelnou přítomností síly.

Tomáš: Přesně. A opakem je skrytý způsob. Ten je mnohem náročnější na pozornost.

Tereza: Proč? V čem spočívá?

Tomáš: Menší počet ochránců, nenápadně oblečených, neoznačená vozidla. Snaží se splynout s davem a nebudit pozornost. Formaci drží volnější, aby mezi ně mohli procházet chodci. Typicky se to používá třeba pro ochranu svědků.

Tereza: To dává smysl. Aby ochrana fungovala, musí předvídat, co udělá útočník. Jak vlastně takový útočník přemýšlí?

Tomáš: Bohužel, i to je součást téhle práce – znát myšlení protivníka. Každému útoku, jako byl třeba ten nedávný na slovenského premiéra Fica, předchází několik fází.

Tereza: Jaké to jsou?

Tomáš: První je výběr cíle. Útočník si vybere oběť, která mu přinese co největší efekt s co nejmenším rizikem. Hledá slabé místo.

Tereza: A pak?

Tomáš: Pak následuje nejdůležitější fáze – shromažďování informací. Sleduje zvyky cíle, denní režim, trasy. A pozor, tohle je často jediný okamžik, kdy je možné útočníka odhalit, protože se musí přiblížit a pozorovat.

Tereza: Takže ochranka musí aktivně vyhledávat lidi, kteří se podezřele zajímají.

Tomáš: Přesně tak. Třetí fází je operační plánování – nácvik útoku, výběr místa, zbraně a únikové cesty. No a poslední je samotný útok a únik.

Tereza: Páni. Takže co všechno musí takový osobní strážce umět? Předpokládám, že to není jen o tom být velký a silný.

Tomáš: To rozhodně ne. Svaly jsou až na posledním místě. Musí skvěle řídit, a to i v krizových situacích v kolonách. Musí ovládat komunikační techniku, vyhledávat odposlechy, umět střílet z krátkých zbraní...

Tereza: ...a co je nejdůležitější?

Tomáš: Perfektní znalost první pomoci. Protože jeho úkolem je chránit život. Dále musí umět řešit konflikty, mít přehled o zpravodajství a hlavně – být neustále o krok napřed. Musí předvídat.

Tereza: Takže je to vlastně takový specialista na všechno.

Tomáš: Přesně. Jeho úkolem je, aby se klient mohl plně věnovat svým záležitostem a o bezpečí se vůbec nestaral. Jak jsem říkal – nejlepší bodyguard je ten, který nikdy nemusí použít zbraň.

Tereza: Tak si to pojďme shrnout. Osobní ochranu poskytují buď státní složky, jako policie, nebo soukromé agentury.

Tomáš: Přesně. Ochranný tým je složitý organismus, kde má každý svou roli – od velitele, přes řidiče, až po přípravný tým.

Tereza: A základní metody jsou dvě: otevřená, tedy demonstrace síly, a skrytá, kdy se ochranka snaží splynout s davem.

Tomáš: A nejdůležitější dovedností bodyguarda není síla, ale schopnost přemýšlet dopředu a předcházet hrozbám. Doufáme, že teď už byste u maturity zazářili!

Tereza: Přesně tak. Děkujeme, že jste poslouchali. Pro další díly sledujte Studyfi Podcast.

Tomáš: Mějte se!