Podcast na Oscar Wilde

Kapitoly

Úvod do života skandálního génia

Vzestup a pád

Úvod do díla

Mladý estét

Spisovatel a otec rodiny

Vrchol tvorby

Díla z vězení a exilu

Odkaz a závěr

Konverzační komedie

Česká rozhlasová adaptace

Závěr a rozloučení

Přepis

Tereza: Přemýšleli jste někdy, jak mohl největší elegán a hvězda viktoriánského Londýna skončit na dva roky na nucených pracích? Vítejte u Studyfi Podcastu, tady je Tereza...

Martin: A Martin. Dnes se podíváme na život Oscara Wilda, muže, jehož život byl stejně dramatický jako jeho nejlepší hry. Byl to irský prozaik, dramatik a básník.

Tereza: Narodil se v Dublinu do velmi vzdělané rodiny. Otec byl uznávaný chirurg a matka úspěšná spisovatelka. Wilde sám byl geniální student, uměl plynně francouzsky i německy.

Martin: A byl to hlavně skvělý společník. Vždy elegantní a výstřední dandy, který vědomě šokoval upjatou společnost. Prý dokázal bavit lidi celé hodiny... škoda, že neměl vlastní podcast.

Tereza: To by byly teprve recenze! Po studiích se přestěhoval do Londýna. Oženil se s bohatou Constance Lloydovou, se kterou měl dva syny. Zdálo se, že má všechno.

Martin: Ale pak přišel zlom. V roce 1891 se jeho milencem stal lord Alfred „Bosie“ Douglas. Homosexualita byla tehdy trestná a Bosieho otec Wilda nenáviděl.

Tereza: A následky byly brutální. Wilde byl obžalován ze sodomie a obscénnosti a odsouzen na dva roky nucených prací. Manželka ho opustila a změnila sobě i synům příjmení.

Martin: Po propuštění se už nikdy nevrátil do Anglie. Přijal jméno Sebastian Melmoth a toulal se po Evropě. Zemřel v Paříži na meningitidu, v podstatě v bídě.

Tereza: Neuvěřitelně tragický konec pro takového génia. Jeho život byl dramatický, ale co teprve jeho dílo, které ho proslavilo? Na to se podíváme hned vzápětí.

Martin: Přesně tak. Ten kontrast mezi jeho oslnivou kariérou a tragickým koncem je... no, je to prostě námět na román. Ale pojďme na to jeho dílo. Protože to je to, co z něj dělá nesmrtelného.

Tereza: Souhlasím. Všichni znají Obraz Doriana Graye nebo divadelní hru Jak je důležité míti Filipa. Ale jeho záběr byl mnohem širší, že?

Martin: Naprosto. Oscar Fingal O’Flahertie Wills Wilde – a to je celé jeho jméno, mimochodem – byl dramatik, prozaik, básník a skvělý esejista. Irský génius působící v Anglii, který dokonale ovládal jazyk a uměl s ním kouzlit.

Tereza: A taky šokovat. To mu šlo obzvlášť dobře. Kde se to v něm vlastně vzalo? Měl pro to nějaké rodinné předpoklady?

Martin: Rozhodně! Jeho otec, Sir William Wilde, byl špičkový oční a ušní chirurg, povýšený do šlechtického stavu. A matka, Jane, byla úspěšná básnířka a irská nacionalistka. Psala pod pseudonymem „Speranza“, což znamená naděje.

Tereza: Takže umění a intelekt měl v krvi. Jejich dům v Dublinu prý byl kulturním centrem města.

Martin: Přesně tak. Oscar byl neuvěřitelně nadaný student. Nejdřív na Trinity College v Dublinu, pak na prestižní Magdalen College v Oxfordu. Tam exceloval v klasické filologii, miloval starořeckou literaturu.

Tereza: A tam taky začal budovat svou image extravagantního dandyho, že? Výstřední oblečení, dlouhé vlasy, břitký humor...

Martin: Ano, tam se zrodila jeho persona. Obrovský vliv na něj měl jeho profesor Walter Pater a hnutí estetismu. Jejich heslo bylo „l'art pour l'art“ – umění pro umění.

Tereza: Tedy že umění nemá sloužit žádnému morálnímu nebo výchovnému účelu. Má být prostě jen krásné.

Martin: Přesně. A Wilde tuhle myšlenku přijal za svou a žil ji naplno. Začal psát verše a po studiích se s touhle filozofií vydal na přednáškové turné po Americe. A mělo to obrovský úspěch.

Tereza: Dokážu si představit, jak Američany musel fascinovat. Tenhle okouzlující, vtipný Evropan, který jim vypráví o kráse.

Martin: To ano. Ale po návratu do Londýna se trochu usadil. Odložil sametové kalhoty, oženil se s Constance Lloydovou a měl dva syny, Cyrila a Vyvyana.

Tereza: Počkat, takže tenhle velký bohém byl vlastně otec od rodiny? To je docela překvapivé.

Martin: Je to tak. A podle všeho byl milující otec. Jeho žena byla finančně zajištěná, což mu umožnilo žít v relativním luxusu a věnovat se psaní. Dokonce se na čas stal redaktorem časopisu Svět ženy.

Tereza: Opravdu? O čem tam psal?

Martin: O všem možném – o rodičovství, kultuře, politice, módě... Ale novinařina ho brzy omrzela. Chtěl se věnovat vlastní tvorbě. A tehdy začalo jeho nejplodnější období.

Tereza: A to je doba, kdy vznikly jeho slavné pohádky, že? Jako Šťastný princ.

Martin: Ano, v roce 1888 vydal sbírku Šťastný princ a jiné pohádky. Jsou to nádherné, i když často melancholické příběhy, které nejsou zdaleka jen pro děti. Mají obrovskou hloubku.

Tereza: A pak, na začátku devadesátých let, přišla ta opravdová exploze. Jeho jediný román a slavné divadelní hry.

Martin: Přesně tak. V roce 1891 vyšel Obraz Doriana Graye. Ten román způsobil obrovský skandál. Kritici ho označovali za nemorální, dekadentní a zkažený. A právě tahle kniha se mu později stala osudnou u soudu.

Tereza: Protože v ní vlastně popsal dvojí život, který sám vedl? Ten veřejný a ten skrytý, plný vášní.

Martin: V podstatě ano. Ale zároveň v těch letech dosáhl obrovských úspěchů jako dramatik. Během pouhých tří let, mezi lety 1892 a 1895, napsal čtyři geniální společenské komedie.

Tereza: Vějíř lady Windermerové, Bezvýznamná žena, Ideální manžel a samozřejmě... Jak je důležité míti Filipa.

Martin: Přesně! Ty hry jsou dodnes neuvěřitelně populární. Jsou plné geniálních aforismů, břitkých dialogů a skvěle se v nich trefuje do pokrytectví viktoriánské společnosti.

Tereza: A ten název, Jak je důležité míti Filipa, je sám o sobě geniální slovní hříčka, že?

Martin: Absolutně! V angličtině je to ‘The Importance of Being Earnest’. A slovo ‘earnest’ znamená ‘vážný’ nebo ‘upřímný’, ale zároveň je to mužské jméno. Takže jde o to, jestli je důležitější být upřímný, nebo se jmenovat Earnest.

Tereza: To je prostě dokonalé. Kromě komedií ale napsal i jednu temnou, biblickou tragédii, Salome.

Martin: Ano, tu napsal původně francouzsky pro slavnou herečku Sarah Bernhardtovou. Jenže v Londýně byla hra zakázána cenzurou. Premiéru měla až v Paříži, když už byl Wilde prakticky na dně.

Tereza: A tím se dostáváme k té tragické části, o které jsme mluvili na začátku. Jeho uvěznění muselo jeho tvorbu naprosto změnit.

Martin: Úplně. Ve vězení napsal De Profundis, což latinsky znamená „Z hlubin“. Je to vlastně dlouhý, srdceryvný dopis Alfredu Douglasovi, ve kterém rekapituluje jejich vztah a svůj pád.

Tereza: To muselo být neuvěřitelně těžké psaní. Taková osobní zpověď v naprostém ponížení.

Martin: Určitě. Je to text plný bolesti, ale i určitého duchovního prozření. A po propuštění z vězení, už v exilu ve Francii, napsal své poslední velké dílo – báseň Balada o žaláři v Readingu.

Tereza: To je ta slavná báseň s veršem „Však každý člověk zabíjí to, co miluje“?

Martin: Přesně ta. Je to neuvěřitelně silná a syrová báseň o životě ve vězení, o vině, trestu a odpuštění. Je to úplně jiný Wilde. Už ne ten vtipný a ironický glosátor, ale zlomený muž, který se dívá do nejtemnějších koutů lidské duše.

Tereza: Takže když to shrneme, jeho dílo prošlo obrovským vývojem. Od rané dekadentní poezie přes pohádky, geniální komedie a skandální román až po hlubokou zpověď z vězení.

Martin: Přesně. A to je na něm to fascinující. Dokázal být povrchní i hluboký, vtipný i tragický. Jeho aforismy a postřehy o společnosti jsou aktuální i dnes. Vždycky říkám, že Wilde je mnohem víc než jen autor Doriana Graye.

Tereza: Byl to skutečný mistr slova, jehož život byl stejně dramatický jako jeho nejlepší hry. Jeho odkaz je opravdu nesmrtelný.

Martin: Souhlasím. A i proto si myslím, že stojí za to podívat se zblízka právě na jeho nejslavnější román. Protože Obraz Doriana Graye v sobě skrývá klíč k pochopení nejen Wildovy doby, ale i jeho samotného.

Tereza: Výborný bod, Martine. A přesně to uděláme. Na fascinující a znepokojivý svět Doriana Graye se podíváme hned v naší další části.

Martin: A vedle románů, o kterých jsme mluvili, nesmíme zapomenout, že Wilde byl především geniální dramatik. Jeho konverzační komedie jsou dodnes perly.

Tereza: Přesně tak. Ostré, vtipné, plné aforismů… skoro jako kdyby psal pro Twitter své doby.

Martin: To je skvělé přirovnání! A začít musíme Vějířem lady Windermerové z roku 1892. To je klasika plná zvratů a společenské kritiky.

Tereza: A hned o rok později přišla Bezvýznamná žena, další skvělý kus. A ta se dočkala i slavného českého zpracování, že?

Martin: Přesně. V roce 1998 ji jako rozhlasovou hru nastudoval Český rozhlas v režii Markéty Jahodové. A to obsazení bylo hvězdné... Viktor Preiss, Dana Syslová nebo Gabriela Vránová.

Tereza: Páni, to musel být zážitek. To dokazuje, jak nadčasové jeho hry jsou. I bez vizuální stránky, jen se zvukem, pořád fungují.

Martin: Přesně tak. Od jeho bouřlivého života až po jiskřivé divadelní hry... Oscar Wilde byl prostě literární fenomén, jehož dílo stále žije.

Tereza: Souhlasím. A to je pro dnešek vše. Děkujeme, že jste poslouchali Studyfi Podcast, a těšíme se na vás u dalšího tématu. Mějte se krásně!