Podcast na Oscar Wilde: Obraz Doriana Graye a dekadence

Kapitoly

Úvod do dekadence

Kdo byl Oscar Wilde

Obraz Doriana Graye

Tragický osud Sibyly

Spirála zla a vražda

Poslední dny Doriana Graye

Další slavná díla

Shrnutí

Přepis

Tereza: Představ si, že by každý filtr na Instagramu, každá dokonale upravená fotka, kterou postneš, měla svoje temné tajemství. Že zatímco tvůj online profil září mládím a krásou, někde v podkroví se skrývá portrét, který ukazuje pravdu... ošklivost každé malé lži a každého špatného skutku.

Vojtěch: Přesně o tomhle principu, i když bez sociálních sítí, je dílo, o kterém si dnes budeme povídat. Posloucháte Studyfi Podcast.

Tereza: A naším dnešním tématem je autor, který byl mistrem v odhalování pokrytectví společnosti. Oscar Wilde. Vojto, kdo to vlastně byl?

Vojtěch: Byl to anglický dramatik a spisovatel irského původu, který žil na konci 19. století. A byl to naprostý rebel. Žil svobodně, bez ohledu na konvence a upjatou morálku tehdejší vyšší společnosti.

Tereza: A to se mu asi moc nevyplatilo, že?

Vojtěch: Bohužel ne. Byl obviněn z homosexuality, což bylo tehdy trestné, a odsouzen na dva roky nucených prací. Jeho umělecký směr, dekadence, vlastně odrážel jeho životní postoj.

Tereza: Dekadence... to zní dost ponuře. O co jde?

Vojtěch: Jde o úpadek. Umělci té doby byli znechucení reálným světem, a tak utíkali do světa čistého umění. V jejich dílech najdeme symboly smrti, mystiku a odpor k běžnému životu.

Tereza: A to nás přivádí k jeho nejslavnějšímu románu, Obrazu Doriana Graye. Tam je toho úpadku víc než dost.

Vojtěch: Přesně tak. Mladý a krásný Dorian Gray si nechá namalovat portrét. A vysloví přání, aby stárnul a měnil se ten obraz, zatímco on zůstane navždy mladý a krásný.

Tereza: A přání se mu splní. Což, jak už to tak bývá, není úplně výhra.

Vojtěch: Ani náhodou. Jeho přítel, cynický lord Henry Wotton, ho přesvědčí, že jediný smysl života je užívat si krásy a mládí. A Dorian ho vezme za slovo.

Tereza: První obětí jeho nového životního stylu se stane mladá herečka Sibyla Vaneová.

Vojtěch: Dorian se do ní zamiluje, protože ji vidí hrát v divadle. Jenže ona se do něj zamiluje taky, a kvůli tomu najednou nedokáže dobře hrát – její láska je teď skutečná, ne hraná.

Tereza: A Dorian ji za to krutě a pohrdavě odmítne. Řekne jí, že bez svého umění je ničím. Ještě ten večer si všimne, že se jeho portrét změnil. Poprvé.

Vojtěch: Uvědomí si, co udělal, a chce se jí omluvit. Ale je pozdě. Sibyla spáchala sebevraždu. Lord Henry mu ale jakýkoli pocit viny rychle vymluví.

Tereza: A od té chvíle to jde z kopce. Dorian obraz schová do podkroví a žije dál hédonistický život, plný večírků a skandálů. Ničí každého, kdo se k němu přiblíží.

Vojtěch: Přesně. Po letech ho navštíví malíř Basil, autor portrétu. Chce vědět, jestli jsou ty hrozné pomluvy o Dorianovi pravdivé.

Tereza: A Dorian mu v záchvatu vzteku ukáže ten znetvořený obraz, který odráží jeho zkaženou duši.

Vojtěch: Basil je v šoku. A Dorian, který ho viní za své utrpení, protože to on obraz namaloval, Basila v afektu zabije. Pak vydíráním donutí svého bývalého přítele, chemika, aby tělo rozpustil v kyselině.

Tereza: Tady už to začíná být solidní horor. A co bratr Sibyly, James? Ten přísahal pomstu.

Vojtěch: A bude hůř. James ho skutečně vystopuje a chce ho zabít. Dorian mu ale uteče díky svému mladistvému vzhledu – tvrdí, že před osmnácti lety by vypadal jinak.

Tereza: Takže jeho věčné mládí, jeho největší dar, je zároveň jeho záchranou?

Vojtěch: Jo, na chvíli. Lepší než jakýkoliv krém proti vráskám. Ale osud si ho najde. James je nakonec omylem zastřelen na lovu, kterého se Dorian účastní.

Tereza: Dorianovi se sice uleví, ale výčitky svědomí ho užírají. Má noční můry, nenávidí svůj život.

Vojtěch: Rozhodne se, že se změní. Že začne konat dobro. Ale obraz se nezlepší. V záchvatu zoufalství se rozhodne zničit to jediné, co mu připomíná jeho hříchy – ten obraz.

Tereza: A probodne ho nožem...

Vojtěch: A v tu chvíli se kouzlo zlomí. Obraz se vrátí do své původní krásy. A na zemi leží mrtvý, starý a ošklivý muž s nožem v srdci. Dorian Gray.

Tereza: To je teda silný konec. A co další díla? Napsal i něco veselejšího?

Vojtěch: Rozhodně! Napsal třeba sbírku moderních pohádek, jako je Slavík a růže, které jsou krásné, ale i smutné. A pak slavnou humornou povídku Strašidlo cantervillské.

Tereza: To znám! O americké rodině, která se nastěhuje na zámek a vůbec se nebojí místního ducha, že?

Vojtěch: Přesně. Úplně ho psychicky zničí, chudáka. Je to skvělá satira.

Tereza: Hlavní myšlenka Wildeovy tvorby je ale jasná, hlavně v Dorianu Grayovi.

Vojtěch: Přesně tak. Že člověk neunikne svému svědomí. Každý čin, dobrý i zlý, se nakonec projeví. Ať už na tváři, nebo na skrytém portrétu v podkroví.