Olympijské hry: Od starověku po současnost – Průvodce pro studenty
Délka: 7 minut
Začátky v Olympii
Kdo směl a nesměl soutěžit?
Disciplíny a odměny
Úpadek a znovuzrození
Znovuzrození her
Symboly a myšlenky
Letní a zimní hry
České legendy a současnost
Závěr
Tereza: Představ si, že jsi mladý kluk ve starověkém Řecku. Jmenuješ se třeba Diagoras. Každý den trénuješ pod spalujícím sluncem, svaly tě bolí, ale v hlavě máš jediný cíl… Olympii. Ne kvůli penězům, ale kvůli nesmrtelné slávě.
Matěj: A přesně tenhle sen poháněl tisíce mladých mužů po staletí. Byl to vrchol všeho.
Tereza: Posloucháte Studyfi Podcast. Dnes se s Matějem ponoříme do fascinujícího světa antických olympijských her.
Matěj: Přesně tak. První hry se konaly už v roce 776 před naším letopočtem. A nebylo to jen o sportu. Byla to obrovská náboženská slavnost na počest boha Dia a jeho manželky Héry.
Tereza: Takže spíš takový festival s trochou sportu?
Matěj: Vlastně jo! Byla tam hudba, divadlo, karnevaly… A hlavně, během her platil posvátný mír. Na tři měsíce utichly všechny války. Nikdo nesměl do Olympie vstoupit se zbraní.
Tereza: To zní neuvěřitelně. Dneska si to asi neumíme představit. A co ten slavný ideál, kalokagathia?
Matěj: To je klíčové slovo! Znamená harmonii tělesné a duševní krásy. Nebylo to jen o svalech, ale i o charakteru a cti.
Tereza: Takže soutěžit mohl každý, kdo se cítil dostatečně harmonicky?
Matěj: Kéž by! Pravidla byla přísná. Soutěžit směli jen svobodní řečtí chlapci, kteří studovali na gymnáziu. Takže žádní cizinci, otroci a… žádné ženy.
Tereza: Proč ne ženy? To je docela drsné.
Matěj: Bylo to dáno jejich postavením ve společnosti. Vychovávaly se pro domácí práce, zpěv a tanec. Ale měly své vlastní hry na počest bohyně Héry! A zajímavost – vdané ženy nesměly na mužské hry ani jako divačky.
Tereza: A důvod?
Matěj: Asi aby nesrovnávaly nahé atlety se svými manželi. Atleti totiž soutěžili úplně nazí, potření olivovým olejem.
Tereza: Dobře, tak to je… odvážné. A v čem se tedy soutěžilo?
Matěj: Začalo to jediným během na stadionu. Postupně se přidával hod diskem, oštěpem, skok do dálky se závažími, zápas… a samozřejmě pětiboj, neboli pentathlon, královská disciplína.
Tereza: A co vítěz? Dostal zlatou medaili a tučný šek?
Matěj: Vůbec ne! Odměnou byla olivová ratolest, věnec na hlavu. Ale ta sláva! Vítěz byl hrdina. Doma mu odpustili daně, postavili mu sochu a byl oslavován do konce života. Ostatní byli prostě… poražení.
Tereza: Takže všechno bylo jen o cti a slávě? Žádné problémy?
Matěj: No, časem se to zvrhlo. Objevili se profesionální sportovci, první případy korupce… Ideál se začal vytrácet. Hry se staly brutálnější, oblíbené byly hlavně pěstní souboje.
Tereza: A to byl konec?
Matěj: V podstatě ano. Nakonec je císař Theodosius I. zakázal jako pohanský zvyk. Na téměř 1500 let byla olympijská myšlenka zapomenuta. Až v roce 1896 je v Aténách obnovil Pierre de Coubertin.
Tereza: Neuvěřitelný příběh. Od náboženské slavnosti přes vrchol slávy až po úplný zánik a znovuzrození. O těch novodobých hrách si povíme zase příště.
Matěj: A přesně tady navážeme. Ten příběh znovuzrození je totiž skoro stejně fascinující jako ten antický!
Tereza: Takže to nebyl jen nápad jednoho člověka, který si řekl: „Hele, obnovíme olympiádu“?
Matěj: Vůbec ne. Ve druhé polovině 19. století zažíval sport obrovský rozmach. Vznikaly národní sportovní svazy, pak i první mezinárodní federace. Chyběl ale někdo, kdo by to celé propojil.
Tereza: A to byl ten slavný Pierre de Coubertin?
Matěj: Přesně tak. Francouzský baron, pedagog a historik. Viděl v Anglii, jaký pozitivní vliv má sport na mladé lidi – hlavně myšlenka „fair play“. Takže se rozhodl pokusit myšlenku antických her obnovit a sjednotit ty roztříštěné svazy.
Tereza: A povedlo se mu to?
Matěj: Povedlo. 6. června 1894 svolal do Paříže mezinárodní konferenci. Na návrh Řecka se pak první novodobé olympijské hry konaly v roce 1896 kde jinde než v Athénách.
Tereza: Tam, kde to všechno začalo. To je krásné.
Matěj: A s hrami se obnovil i ten antický ideál tělesné krásy a duševní dokonalosti – kalokagathia. Hlavní myšlenkou bylo udržení míru a čestný sportovní boj.
Tereza: A co ty slavné symboly? Třeba olympijské kruhy, ty zná každý.
Matěj: Ty navrhl sám Coubertin v roce 1913. Pět propojených kruhů symbolizuje pět kontinentů. Modrá Evropu, žlutá Asii, černá Afriku, zelená Austrálii a červená Ameriku.
Tereza: A co olympijský oheň? Ten přece taky patří k antice.
Matěj: Přesně tak. Tradice ohně pochází už od starověkých Řeků. Dnes se zapaluje v Olympii pomocí slunečních paprsků a štafeta běžců ho pak přináší až do místa konání her.
Tereza: A nesmíme zapomenout na heslo: „Citius, Altius, Fortius“. Rychleji, výše, silněji.
Matěj: Přesně. Zajímavé je, že až do roku 1924 existovaly pouze letní olympijské hry.
Tereza: A co se stalo v tom roce 1924? První zimní?
Matěj: Ano, ve francouzském Chamonix se konal „Týden zimních sportů“, který byl později uznán jako první zimní olympiáda. Soutěžilo se jen v pěti sportech.
Tereza: A vsadím se, že hokej u toho nemohl chybět.
Matěj: Nemohl! A byl to tehdy spíš takový kanadský exhibiční turnaj. Jejich celkové skóre bylo 110:3. Naše Československo tehdy prohrálo 30:0.
Tereza: Třicet nula? Tak to jim naši kluci v Naganu 1998 pěkně vrátili!
Matěj: To rozhodně. A když jsme u českých jmen, musíme zmínit legendy jako Emila Zátopka nebo Věru Čáslavskou, sedminásobnou olympijskou vítězku.
Tereza: A z novějších třeba Báru Špotákovou, Ester Ledeckou, Martinu Sáblíkovou nebo judistu Lukáše Krpálka. Máme se čím chlubit.
Matěj: To ano. A olympijská myšlenka žije dál. Po zimních hrách v Pekingu 2022 nás teď čekají letní v Paříži 2024 a Los Angeles 2028 a zimní v Miláně a Cortině 2026.
Tereza: Takže jsme vlastně prošli celou historii. Od náboženské slavnosti v antickém Řecku, přes zánik a znovuzrození až po globální fenomén, kterým jsou olympijské hry dnes. Neuvěřitelná cesta.
Matěj: Přesně tak. Je to důkaz, že myšlenka fair play, přátelství a snahy překonávat sám sebe je prostě nadčasová. A to je pro dnešek vše.
Tereza: Děkujeme, že jste poslouchali Studyfi Podcast. Uslyšíme se zase příště.
Matěj: Mějte se hezky a sportu zdar!