Podcast na Olympijské hry: Od antiky po současnost

Kapitoly

Víc než jen sport

Kdo směl a nesměl soutěžit?

Disciplíny a nahota

Od slávy k zániku

Znovuzrození myšlenky

Symboly, které zná celý svět

Letní a zimní hry

Čeští hrdinové a budoucnost

Přepis

Natálie: Všichni si myslí, že na antických olympijských hrách šlo hlavně o sport. Jenže Adame, tohle je prý jenom půlka pravdy.

Adam: Přesně tak, Nati. Ta druhá půlka, a možná ta důležitější, byl obrovský náboženský festival na oslavu boha Dia a jeho manželky Héry. Představ si k tomu hudbu, divadlo, takový velký karneval. Posloucháte Studyfi Podcast.

Natálie: Takže to bylo mnohem víc než jen sportovní klání. To zní jako obrovská událost.

Adam: Byla to největší událost starověkého Řecka. Konala se každé čtyři roky v Olympii a točila se kolem ideálu zvaného kalokagathia – harmonie tělesné i duševní krásy. A víš, co bylo nejdůležitější?

Natálie: Povídej!

Adam: Během her platil posvátný mír. Na tři měsíce utichly všechny války v řeckém světě, na půdu Olympie se nesmělo se zbraní a sportovci mohli bezpečně cestovat i přes nepřátelská území.

Natálie: Tři měsíce míru, to je úžasné. A kdo se vlastně mohl stát olympionikem? Byl to každý?

Adam: Kdepak, bylo to velmi exkluzivní. Soutěžit mohli jen svobodní řečtí chlapci, ti nejlepší z nejlepších, kteří studovali na gymnáziu. A museli do Olympie přijet měsíc předem na tvrdou přípravu – trénink, speciální dieta, masáže…

Natálie: A co ženy? Ty měly smůlu?

Adam: Úplnou. Otroci, cizinci a ženy byli vyloučeni. Provdané ženy dokonce nesměly ani na tribunu. Koluje taková legenda, že to bylo proto, aby nesrovnávaly nahé atlety se svými manžely.

Natálie: To je neuvěřitelný důvod! Takže žádné poměřování svalů.

Adam: Přesně tak. Ale aby to nebylo nespravedlivé, ženy měly své vlastní hry na počest bohyně Héry. No a když už jsme u toho – atleti opravdu závodili úplně nazí.

Natálie: To je asi ten nejznámější fakt. Proč vlastně?

Adam: Byla to oslava řeckého ideálu krásy. Těla si potírali olivovým olejem, aby vynikly svaly. Disciplíny byly jen individuální. Žádný basketbal. Třeba běh naboso, hod diskem, který byl nejdřív z kamene, nebo skok do dálky se závažími v rukou.

Natálie: Se závažími? To zní dost nebezpečně. A co třeba nějaké bojové sporty?

Adam: Jasně! Byl tu zápas, kde se dvojice losovaly bez ohledu na váhu, a taky rohování, předchůdce boxu. Tam měli na rukou kožené pásky s kousky kovu. Au.

Natálie: Tak to bych nechtěla zažít. A co dostal vítěz za všechnu tu dřinu?

Adam: Žádné medaile. Vítěz dostal věnec z olivových větviček. Ale s ním přišla nesmrtelná sláva. Doma mu odpustili daně, pořádali na jeho počest hostiny a mohl si nechat postavit sochu. Stal se z něj národní hrdina.

Natálie: Takže taková antická superstar. A jak to celé skončilo? Proč ty hry zanikly na tak dlouho?

Adam: Postupně se do toho dostaly peníze a korupce. Začali soutěžit profesionálové, často ti nejbohatší, ne nejlepší. Původní myšlenka se vytratila. Nakonec v roce 393 našeho letopočtu římský císař Theodosius I. hry zakázal jako pohanský zvyk.

Natálie: Odehrálo se 293 her a na téměř 1500 let byla olympijská myšlenka zapomenuta... než přišel Pierre de Coubertin a v roce 1896 hry v Aténách obnovil. Ale to už je příběh moderních her.

Adam: Přesně tak. O těch si můžeme popovídat zase v dalším tématu.

Natálie: Přesně tak. A ten příběh moderních her je fascinující. Ve druhé polovině 19. století zažíval sport obrovský rozmach. Vznikaly národní sportovní svazy, pak i mezinárodní federace, ale všechno bylo tak trochu roztříštěné.

Adam: A právě tehdy na scénu přichází francouzský baron Pierre de Coubertin. Byl to pedagog a historik, který věřil v obrovský výchovný potenciál sportu. Viděl v něm cestu k fair play a osobní zodpovědnosti.

Natálie: A tak dostal ten skvělý nápad... obnovit olympijské hry. V roce 1894 svolal do Paříže mezinárodní konferenci. A světe div se, ono to klaplo!

Adam: Klaplo. Zástupci ze třinácti zemí se dohodli a založili Mezinárodní olympijský výbor, neboli MOV. A na návrh Řecka se první novodobé hry konaly kde jinde než v Athénách v roce 1896.

Natálie: A s nimi se vrátila i ta antická myšlenka… jak se to jmenovalo… kalokagathia?

Adam: Přesně tak. Ideál harmonie tělesné krásy a duševní dokonalosti. Coubertin věřil, že hry mohou podporovat mír a přátelství mezi národy.

Natálie: Dobře, tak hry máme zpátky. A s nimi i symboly, které zná dnes snad každý. Třeba olympijská vlajka.

Adam: Tu navrhl sám Coubertin v roce 1913. Těch pět propojených kruhů symbolizuje pět kontinentů. Modrý pro Evropu, žlutý pro Asii, černý pro Afriku, zelený pro Austrálii a červený pro Ameriku.

Natálie: A poprvé zavlála v Antverpách v roce 1920, že? A co oheň? Ten přece taky pochází z antiky.

Adam: Ano, ale jako stálý symbol moderních her se zavedl až v roce 1928. A ta slavná pouť s pochodní? Ta začala až v roce 1934 a o dva roky později byla bohužel zneužita nacistickou propagandou na hrách v Berlíně.

Natálie: To je temná kapitola. Ale pojďme k něčemu pozitivnějšímu. Třeba heslo: „Citius, Altius, Fortius“.

Adam: Rychleji, výše, silněji. To dokonale vystihuje toho olympijského ducha. K tomu ještě patří přísaha, kterou skládají sportovci i rozhodčí.

Natálie: Původně existovaly jen letní hry. Kdy se přidaly ty zimní?

Adam: Dobrá otázka. Trvalo to až do roku 1924. Tehdy se ve francouzském Chamonix konal takzvaný „Týden zimních sportů“, který byl zpětně uznán jako první zimní olympiáda.

Natálie: A tam se zapsal do historie hlavně kanadský hokejový tým, že? Slyšela jsem, že měli skóre proti všem soupeřům 110 ku 3. Nás prý porazili 30:0.

Adam: Jo, to byla trochu jednostranná záležitost. Naštěstí jsme jim to o mnoho let později vrátili v Naganu 1998 na „Turnaji století“!

Natálie: To ano! A tím se dostáváme k našim legendám. Těch máme opravdu hodně.

Adam: Rozhodně. Jména jako Emil Zátopek nebo Věra Čáslavská zná celý svět. Z novějších pak třeba oštěpaři Bára Špotáková a Jan Železný.

Natálie: A ze zimních sportů? Ester Ledecká, která vyhrála na jedné olympiádě ve dvou různých sportech. To je neuvěřitelné! Nebo hokejisti jako Jaromír Jágr a Dominik Hašek.

Adam: Přesně. A další generace pokračuje. Hry se konaly v Pekingu 2022, letos v Paříži 2024. Čekají nás zimní hry v Miláně a Cortině 2026 a letní v Los Angeles 2028. Olympijská myšlenka žije dál.

Natálie: A to je skvělá tečka za naším dnešním tématem. Prošli jsme si cestu od antického Řecka, přes patnáctisetletou pauzu až k moderním hrám, jak je známe dnes.

Adam: Doufáme, že jste se dozvěděli něco nového a zajímavého. Díky, že jste poslouchali.

Natálie: Mějte se krásně a u dalšího dílu Studyfi Podcastu zase na slyšenou!