Podcast na Oceňování podniku a jeho principy

Kapitoly

Mýtus o hodnotě firmy

Kupující versus prodávající

Hledání objektivity

Co říká český zákon?

Základní princip ocenění

Kdo v Česku oceňuje?

Podle jakých pravidel?

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Tereza: Většina studentů si myslí, že hodnota firmy je prostě číslo, které najdou v účetních knihách. Ale co když vám řekneme, že to tak vůbec není?

Jakub: Přesně tak. Ve skutečnosti je skutečná hodnota podniku skoro vždycky subjektivní. Není to jedno pevně dané číslo, ale spíš odhad, který se mění podle toho, kdo se ptá a proč. Posloucháte Studyfi Podcast.

Tereza: Subjektivní? To zní trochu… chaoticky. Jak se dá s něčím takovým vůbec pracovat při zkoušce?

Jakub: Je to jednodušší, než se zdá. Klíčem je pochopit, že existuje víc druhů hodnot. Ta účetní je jen začátek. Pro akcie na burze máme zase tržní kapitalizaci, což je prostě cena akcie krát jejich počet. Ale co u firem, které na burze nejsou?

Tereza: Což je většina firem, že? Tak jak na to?

Jakub: Přesně. Tady přichází na řadu takzvaná Kolínská škola. Zní to hrozně odborně, ale princip je úplně jednoduchý. Představ si, že prodáváš firmu.

Tereza: Dobře, jsem majitelka úspěšného startupu na výrobu ponožek pro psy.

Jakub: Perfektní příklad. Ty jako prodávající máš nějakou minimální cenu, pod kterou prostě nepůjdeš. To je tvoje dolní hranice, takzvaná hraniční hodnota. A na druhé straně je kupující, který má zase svou horní hranici – maximální částku, kterou je ochotný zaplatit.

Tereza: Takže skutečná hodnota se pak nachází někde mezi těmito dvěma hranicemi?

Jakub: Přesně tak! Hodnota vzniká v tomhle prostoru pro vyjednávání. Není to jedno číslo, je to interval. Každá strana má své argumenty, proč je ta hodnota vyšší nebo nižší.

Tereza: Dobře, to dává smysl při prodeji. Ale co když potřebujeme nějakou obecnější, řekněme objektivnější hodnotu? Třeba pro soud nebo pro banku?

Jakub: Skvělá otázka. Pro tyhle případy existují takzvané „modelové“ hodnoty. Nejznámější je tržní hodnota. To je odhad částky, za kterou by se firma prodala mezi ochotným kupcem a ochotným prodejcem, kteří mají všechny informace, jednají bez nátlaku a měli čas si všechno promyslet.

Tereza: Takže to není skutečná cena, ale spíš odhad toho, jak by se trh zachoval?

Jakub: Přesně. Je to odhad názoru trhu. Vedle toho existuje v Německu koncept objektivizované hodnoty. Tu stanoví neutrální odhadce, který předpokládá, že všechno ve firmě poběží dál jako dosud – stejný management, stejné financování.

Tereza: A co u nás v Česku? Máme něco podobného?

Jakub: Ano, a je to klíčové pro zkoušky. Náš zákon o oceňování majetku pracuje s pojmem „cena obvyklá“. Je to cena, které by se dosáhlo při běžném prodeji. Zákon ale chytře říká, že se do ní nesmí promítnout žádné mimořádné okolnosti.

Tereza: Jako co například?

Jakub: Třeba když prodáváš firmu v tísni a musíš rychle získat peníze. Nebo když ji prodáváš svému bratranci za symbolickou korunu. To nejsou obvyklé podmínky.

Tereza: Aha! Takže žádné rodinné slevy.

Jakub: Přesně. Cena obvyklá se snaží najít férovou hodnotu na trhu, očištěnou od těchto zvláštních vlivů. Je to vlastně takový český ekvivalent tržní hodnoty.

Tereza: Takže abych to shrnula – hodnota firmy není jen jedno číslo z účetnictví. Může být subjektivní, jako dohoda mezi kupcem a prodejcem, nebo objektivizovaná, jako je tržní hodnota nebo naše česká cena obvyklá.

Jakub: Perfektně shrnuto. A teď, když chápeme různé pohledy na hodnotu, můžeme se podívat na konkrétní metody, jak se k těm číslům vlastně dopočítat.

Tereza: Dobře, takže chápeme různé pohledy na hodnotu. Ale jak se k těm číslům reálně dostaneme? Jaký je ten úplně základní princip?

Jakub: Skvělá otázka. Ten princip je vlastně geniálně jednoduchý. Oceňovat znamená srovnávat.

Tereza: Srovnávat? Jako když v supermarketu porovnávám ceny dvou jogurtů?

Jakub: Vlastně jo, je to hodně podobné! Vždy se ptáš: kolik by stála jiná, srovnatelná investice, která by mi přinesla stejný výnos při stejném riziku?

Tereza: Aha! Takže nehledám nějaké magické, objektivní číslo, které je někde vytesané do kamene...

Jakub: Přesně tak. Neexistuje žádná jediná, objektivní hodnota, která by byla nezávislá na lidech. Hodnota je vždycky jen názor.

Tereza: Jenom názor? To zní docela... nejistě.

Jakub: Chápu, ale je to tak. A proto je klíčové nikdy nemluvit jen o „hodnotě“. Vždycky musíme dodat přívlastek — mluvíme o tržní hodnotě? Investiční? Nebo ceně obvyklé? Jak řekl jeden expert, bez tohohle upřesnění nemá ocenění žádný význam.

Tereza: To dává perfektní smysl. A kdo jsou ti lidé, co tyhle kvalifikované názory tvoří? Kdo v Česku může oficiálně říct, kolik stojí firma?

Jakub: Jsou to v zásadě dvě hlavní skupiny. První jsou soudní znalci.

Tereza: To zní hodně formálně.

Jakub: To taky je. Jmenuje je ministerstvo spravedlnosti a řídí se zvláštním zákonem. Jejich posudky jsou potřeba třeba u soudů nebo při velkých fúzích.

Tereza: Rozumím. A ta druhá skupina?

Jakub: To jsou odhadci. To je vázaná živnost, podobně jako třeba truhlář. Musí splnit přísné podmínky na vzdělání a praxi, aby mohli oceňovat třeba podniky nebo nemovitosti.

Tereza: Takže máme znalce a odhadce. Mají nějaký jednotný manuál nebo kuchařku, podle které postupují?

Jakub: Kéž by to bylo tak jednoduché! Těch „kuchařek“ je víc. Ten hlavní český předpis je Zákon o oceňování majetku.

Tereza: A ten se nějak vyvíjí?

Jakub: Určitě. Zrovna v roce 2021 prošel velkou novelou, která do něj konečně zavedla i pojem tržní hodnota, což byla velká věc.

Tereza: A kromě českého zákona?

Jakub: Kromě něj se profesionálové dívají i na mezinárodní standardy, třeba IVS nebo EVS. To jsou takové celosvětové a evropské osvědčené postupy.

Tereza: Páni. Takže to není jen o tabulkách a kalkulačce, ale i o spoustě pravidel a zákonů.

Jakub: Přesně tak. Je to fascinující kombinace matematiky, ekonomie a práva. A tím jsme vlastně proletěli úplné základy oceňování.

Tereza: Bylo to skvělé. Pojďme si to na závěr shrnout. Takže, klíčový poznatek je, že hodnota firmy není jedno pevné číslo. Je to názor, který záleží na účelu a úhlu pohledu.

Jakub: Perfektně řečeno. A tenhle názor pak formulují odborníci — soudní znalci a odhadci — kteří se řídí českými zákony a mezinárodními standardy.

Tereza: Jakube, moc ti děkuju za tvůj čas a za to, že jsi nám tenhle složitý svět tak skvěle přiblížil.

Jakub: Já děkuju za pozvání. A doufám, že jsme posluchače moc nevyděsili.

Tereza: To určitě ne! Věřím, že jsme naopak spoustu věcí objasnili. Děkujeme za poslech a těšíme se na vás zase příště u dalšího dílu Studyfi Podcastu. Na slyšenou!

Jakub: Na slyšenou.