Test na Neverbální komunikace v ošetřovatelství
Neverbální komunikace v ošetřovatelství: Průvodce studenta
Test: Neverbální komunikace, Komunikace osob s postižením
20 otázek
Otázka 1: Je chronemika jednou ze složek neverbální komunikace?
A. Ano
B. Ne
Vysvětlení: Chronemika je explicitně uvedena v seznamu složek neverbální komunikace ve studijních materiálech.
Otázka 2: Vzpřímená hlava v gestice vyjadřuje zájem.
A. Ano
B. Ne
Vysvětlení: Vzpřímená hlava signalizuje neutrální postoj. Zájem je podle materiálů vyjádřen hlavou na stranu.
Otázka 3: Které z následujících tvrzení správně charakterizuje proxemické osobní zóny dle studijních materiálů?
A. Osobní zóna s rozsahem 45 cm – 1,2 m je primárně určena pro komunikaci s partnerem a rodinou.
B. Společenská zóna o vzdálenosti 1,2 – 3,6 m je typická pro pracovní jednání a služební kontakty.
C. Veřejná zóna v rozsahu 3,6 – 7,6 m se využívá pro přednášky a veřejné projevy.
D. Intimní zóna s rozsahem do 30 cm je určena pro komunikaci s přáteli a známými.
Vysvětlení: Společenská zóna s rozsahem 1,2 – 3,6 m je v materiálech uvedena pro pracovní jednání a služební kontakty. Veřejná zóna s rozsahem 3,6 – 7,6 m je popsána jako zóna pro přednášky a veřejné projevy. Osobní zóna (45 cm – 1,2 m) je určena pro komunikaci s přáteli a známými, nikoliv s partnerem a rodinou. Intimní zóna (do 30 cm) je vyhrazena pro partnera, rodinu a blízké lidi, nikoli pro přátele a známé.
Otázka 4: Co všechno je podle neverbální komunikace možné poznat z pohledu očí?
A. Zájem
B. Nervozitu
C. Radost
D. Sympatie
Vysvětlení: Podle studijních materiálů lze z pohledu očí poznat sympatie, zájem, nervozitu, bolest a nadšení. Radost je primárně vyjadřována dolní částí obličeje, konkrétně tvářemi, nosem, ústy a bradou, nebo je součástí celkových mimických projevů.
Otázka 5: Mezi nejčastější chyby zdravotníků při komunikaci s tělesně postiženými patří aktivní podpora samostatnosti klienta.
A. Ano
B. Ne
Vysvětlení: Studijní materiály uvádějí, že zdravotník by měl respektovat důstojnost a podporovat samostatnost pacienta. Dále je zmiňována podpora samostatnosti jako důležitá pro tělesně postižené klienty. Aktivní podpora samostatnosti tedy není chybou, ale doporučeným postupem.