Podcast na Neoklasické teorie mezinárodního obchodu

Kapitoly

Příběh dvou továren

Když předpoklady nesedí

Rybczynského teorém

Co na to praxe?

Překvapivý Test

Paradoxní výsledek

Od klasiky k neoklasice

Heckscher-Ohlinův model

Předpoklady a kritika

Produktivita práce

Shrnutí a závěr

Přepis

Lucie: Představte si studenta, říkejme mu třeba Tomáš. Zdědil malou zemi, která má spoustu úrodné půdy, ale jen pár traktorů. Podle ekonomické teorie by měl pěstovat a vyvážet pšenici a dovážet traktory, že? Ale co se stane, když mu přes noc na účet přistane obří dotace na nákup strojů?

Martin: To je skvělý začátek. Většina lidí by si řekla: „Super! Teď můžu pěstovat víc pšenice A vyrábět víc traktorů!“ Jenže ekonomika je někdy pěkně záludná.

Lucie: Přesně tak. A právě tahle záludnost je jádrem kritiky jedné ze základních teorií mezinárodního obchodu. Posloucháte Studyfi Podcast.

Martin: Minule jsme si představili Heckscher-Ohlinův model. Zní elegantně, že? Země vyváží to, k čemu má nejvíc zdrojů. Jenže… má to pár háčků. Třeba předpoklad, že kapitál nebo práce se nemůžou hýbat přes hranice.

Lucie: Což je dneska, v době globálních investic, trochu mimo, ne? Když v zemi chybí kapitál, tak ho tam prostě někdo doveze a postaví továrnu.

Martin: Přesně! Teorie taky moc nepočítá s tím, že se faktory dají nahrazovat. Stejné auto se dá vyrobit v jedné zemi v moderní továrně s roboty, a v jiné zase s tisíci dělníky. Výsledek je stejný, ale náročnost na faktory úplně jiná.

Lucie: A ještě jedna věc mi vrtá hlavou. Teorie předpokládá, že cena práce závisí jen na tom, kolik je v zemi lidí. Ale co poptávka? I když je lidí hodně, pokud všichni chtějí pracovat v jednom super populárním oboru, jejich mzdy přece porostou, ne?

Martin: Výborný postřeh. A právě tyhle nesrovnalosti vedly k dalším zajímavým objevům.

Lucie: Takže zpátky k Tomášovi a jeho nové hromadě traktorů. Co se tedy stane, když se takhle náhle změní vybavenost země jedním faktorem?

Martin: Anglický ekonom Tadeusz Rybczynski přišel s něčím, co lidem vyrazilo dech. Vraťme se k našemu příkladu s pivem a sýrem. Řekněme, že pivo je kapitálově náročné a sýr pracovně. Když do země přiteče kapitál…

Lucie: …tak se zvýší výroba piva, to je jasné. A výroba sýra se taky trochu zvedne, ne? Máme víc peněz celkově.

Martin: A to je ten vtip! Ne. Výroba kapitálově náročného piva masivně vzroste, ale výroba pracovně náročného sýra… klesne. Prostě se zdroje přesunou tam, kde jsou teď efektivnější.

Lucie: Počkat, takže víc kapitálu znamená míň sýra? Moje hlava…

Martin: Přesně. To je závěr Rybczynského teorému: když se zvýší vybavenost jedním faktorem, výroba statku, který je na něj náročný, se zvýší. Ale výroba toho druhého statku, náročného na ten původní faktor, se sníží. Je to paradoxní, ale dává to smysl.

Lucie: Dobře, teorie je jedna věc. Ale co reálná data? Zkoušel to někdo ověřit?

Martin: A jak! Ekonom Leontief se na to v 50. letech podíval v USA. Spojené státy byly tehdy nejbohatší zemí, plné kapitálu. Podle H-O teorie měly vyvážet kapitálově náročné zboží.

Lucie: A? Co zjistil?

Martin: Že USA vyvážely zboží, které bylo překvapivě náročné na práci. Byl to obrovský šok, dodnes se tomu říká Leontiefův paradox.

Lucie: A jak je to možné? To celá teorie letěla do koše?

Martin: Ne tak docela. Objevilo se několik vysvětlení. Sám Leontief tvrdil, že američtí dělníci byli prostě mnohem produktivnější. Další možností jsou různé technologie – co je u nás náročné na kapitál, může být jinde montované ručně. A taky se ukázalo, že zjednodušení na jen dva faktory – práci a kapitál – je málo. Co třeba přírodní zdroje?

Lucie: Takže jako obvykle, realita je prostě složitější.

Martin: Přesně tak. Heckscher-Ohlinův model je skvělý základ, ale musíme ho brát s rezervou. A právě o dalších vrstvách téhle složitosti si povíme příště.

Lucie: Dobře, Martine, tak mi dej příklad jedné takové vrstvy. Třeba jednoho velkého překvapení, které otřáslo ekonomickým světem.

Martin: Skvělá otázka! Tím je rozhodně Leontiefův paradox. V 50. letech se ekonom Wassily Leontief podíval na americký obchod. Všichni čekali, že Amerika, jako kapitálově bohatá země, bude vyvážet hlavně kapitálově náročné zboží.

Lucie: Třeba stroje a technologie, že?

Martin: Přesně. A naopak dovážet zboží náročné na práci. Jenže Leontief vzal data z roku 1947, použil takzvané input-output tabulky a všechno to pečlivě spočítal.

Lucie: A výsledek? Předpokládám, že nebyl úplně podle očekávání.

Martin: Vůbec ne. Očekávalo se číslo menší než jedna, ale jemu vyšlo 1,3! To znamenalo, že americký import byl o 30 % kapitálově náročnější než jejich export.

Lucie: Počkat, cože? Takže Amerika, velmoc kapitálu, dovážela víc kapitálu, než vyvážela? To je celé na hlavu.

Martin: Přesně! Jedním z vysvětlení je, že americká práce v sobě má obrovsky zainvestovaný kapitál. Ne ve strojích, ale ve formě know-how a vzdělání.

Lucie: Aha! Takže to není jen o továrnách, ale i o chytrých lidech v nich.

Martin: Přesně tak. A to nás přivádí k dalším, modernějším teoriím, které s takzvaným lidským kapitálem už napevno počítají.

Lucie: Lidský kapitál! To je skvělý termín. Takže tyhle modernější, neoklasické teorie... jak přesně se liší od těch klasických, o kterých jsme mluvili minule?

Martin: Skvělá otázka. Neoklasické teorie v podstatě říkají, že k obchodu existuje víc důvodů než jen rozdílná produktivita práce. Přidávají další výrobní faktory.

Lucie: Jako třeba ten zmíněný kapitál?

Martin: Přesně! Nejčastěji se pracuje s prací a kapitálem. A co je klíčové, neoklasici zavrhli pracovní teorii hodnoty. Cena už není jen o odpracovaném čase.

Lucie: Aha, takže o ceně rozhoduje co? Kouzlo?

Martin: Skoro. Rozhoduje nabídka a poptávka. Záleží na tom, jak moc lidé danou věc chtějí a jaké jsou náklady na její výrobu. Je to mnohem blíž realitě.

Lucie: To dává smysl. Takže obchod je výsledkem specializace, která vychází z různých odlišností mezi zeměmi, a všichni z toho nakonec profitují. Zní to skvěle.

Martin: Zní. Ale je důležité si uvědomit, že to stojí na hodně přísných předpokladech. Třeba dokonalá konkurence, žádné překážky pro obchod, všichni mají stejné informace... trochu idealizovaný svět.

Lucie: Jasně, ekonomická utopie. Existuje nějaký konkrétní model, který by to ilustroval, i s těmi předpoklady?

Martin: Ale jistě. Tím nejznámějším je Heckscher-Ohlinův model. Jsou to jména dvou švédských ekonomů, kteří na to přišli.

Lucie: Dobře, co tihle Švédové vymysleli? Doufám, že to není tak složité jako sestavit skříň z IKEA.

Martin: Vůbec ne! Myšlenka je naopak krásně jednoduchá. Říká, že země vyvážejí zboží, na jehož výrobu intenzivně využívají výrobní faktor, kterého mají nadbytek.

Lucie: Počkej, zkus mi to dát na příkladu.

Martin: Jasně. Země, která má hodně kapitálu – továrny, stroje – bude vyvážet kapitálově náročné zboží, třeba auta. A země, která má spoustu levné pracovní síly, bude vyvážet zboží náročné na práci, jako třeba textil.

Lucie: Takže jde o to využít to, v čem jsi nejsilnější. A jaké jsou ty slíbené přísné předpoklady tohoto modelu?

Martin: Tak zaprvé, opět dokonalá konkurence. Zadruhé, konstantní výnosy z rozsahu, což znamená, že zdvojnásobení vstupů vede přesně ke zdvojnásobení výstupů. Žádné úspory z velkovýroby.

Lucie: To zní dost omezující. Co dál?

Martin: Dále předpokládá, že výrobní faktory, jako práce a kapitál, se můžou volně pohybovat v rámci země, ale ne mezi zeměmi. A taky, že vkus a preference spotřebitelů jsou ve všech zemích stejné.

Lucie: Takže všichni na světě chtějí to samé? To se mi nějak nezdá. Ale chápu, je to model. Zjednodušení reality.

Martin: Přesně tak. Je to nástroj k přemýšlení. A na papíře fungoval skvěle... dokud ho jeden ekonom nezkusil otestovat na reálných datech. A narazil na něco, co nikdo nečekal.

Lucie: A co to bylo za překvapení? To nám teď neprozradíš? Než to dneska uzavřeme, pojďme se podívat na poslední důležitý koncept. Produktivita práce. Zní to trochu... suše.

Martin: Ale je to klíčové! Produktivita práce je v zásadě měřítko efektivity. Říká nám, kolik výstupu, třeba zboží nebo služeb, vytvoříme za jednotku vstupu. Tím vstupem je nejčastěji odpracovaná hodina.

Lucie: Takže když jeden grafik navrhne za hodinu jedno logo a druhý dvě, tak ten druhý je dvakrát produktivnější?

Martin: Přesně tak! A pro celou zemi se to měří jako reálné HDP na odpracovanou hodinu. Klíčem ke zvýšení produktivity jsou lepší technologie, automatizace a samozřejmě dovednosti lidí. Chytrý software může tomu grafikovi hodně pomoct.

Lucie: Rozumím. Takže nejde o to sedět v práci déle, ale pracovat chytřeji. To dává smysl.

Martin: To je přesně ono. Je to o efektivitě. A to krásně spojuje vše, co jsme dnes probrali. Specializace a obchod vedou k efektivnějšímu využití zdrojů, což zvyšuje produktivitu.

Lucie: Skvělé shrnutí. Martine, moc ti děkuju za všechny postřehy. A vám, milí posluchači, děkujeme za pozornost. Uslyšíme se zase příště u Studyfi Podcastu. Mějte se fajn!